Nadávno jsem potřeboval ilustrační snímek s digitálním změkčovací filtrem. Jednoho večera jsem si ho tedy připravil a dnes si řekneme jak.

Scéna

Jako ilustrační snímek jsem chtěl portrét, pro který se změkčovací filtr téměř výhradně používá. Požádal jsem tedy o spolupráci jedinou modelku, která vždy trpělivě a bez hnutí snáší dlouhé okamžiky mého pobíhání kolem všelijakých hejblat. Pro pozadí jsem zvolil černou barvu, na ní bude dobře vidět přezáření z najjasnějších partií.

Osvětlení

Scénu jsem nasvítil jediným světlem, kterým byl blesk National 3057 s deštníkem Kaiser 3080. Svítil jsem skrz deštník a na hlavě blesku jsem ovšem nastavil delší ohnisko, takže neosvětlil celý deštník. Tím jsem získal osvětlení, které je trochu tvrdší, tedy plné tmavých stínů i odlesků. Střed deštníku byl asi 1 metr vpravo od objektivu, 2 metry od panenky a zhruba 0,5 m nad její hlavou.

Tmavé partie částečně vyjasnil odraz od stěn sklepa, který mi občas slouží jako jednoduchý ateliér.

Technika focení

Kromě zmíněného blesku jsem použil Coolpix 950, což je 2 megapixelový kompakt. Pro moje účely ovšem postačil. Nemá sáňky pro externí blesk, ale konektor, kterými Nikon své fotoaparáty vybavuje. Blesk jsem tedy připojil pomocí kabelu, interní blesk jsem přitom vypnul. Ohniskovou vzdálenost jsem nastavil na maximálních 105mm. Tuto hodnotu jsem ovšem zvolil z technichých důvodů. Přístroj se totiž vždy po zapnutí - a to i z úsporného režimu - nastaví sám na blíže neurčenou hodnotu a já nechtěl ten večer ani neustále hledat výřez, ani riskovat vybití baterií.

Expozice

Clonu jsem kvůli kresbě i hloubce ostrosti nastavil na 6,8. Chtěl jsem mít celou modelku ostrou, aby nebyli někteří čtenáři zmateni tím, co je efekt filtru a co neostrost skutečná. Expoziční čas jsem nastavil na 1/30s, tak se již na snímku nemohlo projevit stropní světlo.

Citlivost jsem ponechal na základních 80 ASA a blesk zapnul na plný výkon, což jsem odhadl na základě směrného čísla. Při fotogafování jsem ocenil, že vidím výsledek rovnou na monitoru, byť tento kompakt nemá histogram a monitor zobrazuje poněkud světlejší obraz.

Zpracování

Princip optického změkčovacího filtru je jednoduchý. Rovné plochy propustí normální obraz, zatímco rozptylné plošky, silonová punčocha či vazelína (podle provedení filtru) vytvoří obraz neostrý. Jejich složením vzniká obraz, který je zároveň ostrý i neostrý, přičemž kolem hran světel a stínů vytváří rozostřený obraz mírnou záři. Digitální změkčovací filtr může využít stejného principu, tedy složení ostrého obrazu a pozitivní neostré masky.

Po ořezu originálu jsem nejprve jsem pomocí úrovní nastavil černou a bílou, čímž se mírně zvýšil kontrast. potom jsem snímek doostřil, jako kdybych měl snímek připraven k prezentaci. Doostření je nutno provést v tento okamžik, po nasazení změkčovacího filtru by bylo poněkud kontraproduktivní.

Nyní jsem mohl přistoupit k simulaci filtru. Vytvořil jsem druhou vrstvu a původní fotografii do ní zkopíroval.

Fotografii v horní vrstvě jsem rozostřil pomocí Gaussovského rozostření (Gaussian Blur). Tím vznikla pozitivní neostrá maska. Hodnota rozostření je závislá na požadované míře efektu a velikosti snímku v bodech. Využil jsem přitom možnosti vypínat zobrazení spodní vrstvy, takže jsem mohl kontrolovat jak samotnou masku, tak celkový efekt. Nakonec jsem dospěl k hodnotě 10 pixelů. Jednalo se ovšem o malý obrázek, obecně bych doporučil začít na 1/100 - 1/200 z delší strany fotografie.

Vzhledem k tomu, že při rozostření světlé partie ztmavly, upravil jsem jejich jas pomocí křivek. Dokonce jsem si - vzhledem k tomu, že neostrá maska postrádala jemné detaily - dovolil některé partie zesvětlit na maximum, aby efekt přezáření světel do stínů byl co nejvýraznější.

Tím byla maska připravena, její výsledný vzhled je na následujícím obrázku.

Posledním parametrem, který řídí efekt, je způsob smíchání obou obrázků. Zvolil jsem normální překrytí maskou a po krátkém ladění nastavil její průhlednost (opacitu) na 40%. To je samozřejmě v jednotkách Photoshopu, skutečná opacita jako fyzikální veličina dosahuje hodnot od jedné do nekonečna.

Výsledný sendvič měl poněkud světlejší střední jasy. Ztmavil jsem je pomocí funkce Úrovně, stejně tak jsem ovšem mohl použít Křivek. Jednalo se vlastně o prostou úpravu gamy.

Využil jsem přitom řídících vrstev, abych se k úpravě mohl později vrátit, pokud by se ukázalo, že zvolené hodnoty nejsou nejvhodnější. Tento postup používám vždy, kdy je to možné a snímky i archivuji včetně řídících vrstev.

Tím byla fotografie připravena k prezentaci. Pro publikaci na Paladixu jsem obrázek zmenšil bez doostření, navíc rozlišení monitoru je zhruba čtyřikrát menší než tištěný obraz, takže efekt není stejně výrazný, je však stále zřetelný. Dobře patrná je však výraznější barva šatů. Drobné detaily a hlavně odlesky totiž na neostré masce zanikly a zůstala především základní barva, takže po složení se detaily poněkud ztratily, ale barva vynikla. Neostrá maska funguje opačně, hrany a drobné detaily vzniknou a fotografie je ostřejší.

Filtr možná existuje připravený nebo existuje program či editor, který jej umí. Osobně jsem se po něm nesháněl, celý postup trvá pár minut. Nevýhodou je, že vyžaduje editor zvládající práci s vrstvami.