Historie Close Airu je stará již více než rok, kdy jsem začal uvažovat o jeho pořádání. Protože jsem si na organizaci takové akce zatím netroufl, proběhl na jaře 2002 na chalupě v Bratrouchově fotovíkend, který i přes nepřízeň počasí skončil naprostou spokojeností všech zúčastněných. Myšlenky na uspořádání Close Air se po fotovíkendu chopil i Ondra Klecán a po přislíbení pomoci s organizací mohly začít, alespoň nad sklenicí piva, předběžné přípravy.
Mezitím čas běžel a v prosinci bylo na čase přejít od pivních řečí k činům. Na vánočním setkání Paladixu byla vypuštěna první zpráva s cílem zjistit termín, který by vyhovoval většině. Během silvestrovského pobytu v Bratrouchově jsem s majiteli chalupy s konečnou platností dohodl víkend 31.1. až 2.2. a začal psát oficiální pozvánku.
 |
| Franta při prohlídce galerie |
Termín je domluvený, pozvánka na Fotoprůvodci vystavená, s Ondrou dohadujeme organizační věci a očekáváme záplavu přihlášek, z nichž pro velikost chalupy můžeme uspokojit jen prvních pětadvacet. K našemu překvapení se ale očekávaný nával nekoná a nakonec se schází kolem sedmnácti závazných přihlášek. Ve středu před odjezdem jedu s Ondrou nakoupit jídlo a pití a pak už nic nebrání ve čtvrtek večer odjet do Bratrouchova připravit chalupu.
 |
| Les v okolí chalupy |
Jak už to s každým odjezdem bývá, vše se staví proti dodržení časového plánu, počínaje okružní cestou Prahou pro náhradní ovladač boileru a nasazováním řetězů několik metrů před parkovištěm konče. V jedenáct hodin večer jsme konečně v chalupě, zatápíme a ještě třikrát opakujeme cestu k autu a zpátky a přinášíme všechen proviant. Ve dvě hodiny v noci je v chalupě i sud a můžeme si zaslouženě lehnout na pec, otevřít láhev vína a oslavit zdárné zvládnutí prvního dne. Ráno se probouzíme do krásného slunečného dne, proto rychle děláme poslední přípravy na příjezd ostatních a jdeme na výlet do okolí. Během výletu si neodpouštíme zavolat Jakubovi a radostně mu vyprávíme, jaké je na horách počasí. Jakubovu odpověď raději citovat nebudu ;-).
 |
| Jakub: Mám ji tam dát, nemám? |
K večeru se vracíme do chalupy, slavnostně narážíme sud a čekáme na příjezdy účastníků. Jako první se telefonem ozývá Luky. Vysvětluji mu poslední úsek cesty a očekávám ho každým okamžikem. Skoro hodinu se nic neděje, ale nakonec, po nasazení řetězů a vyproštění auta ze závěje, stojí na prahu chalupy. Chvíli po Lukym přijíždějí další, Pavel Kopřiva, Jakub s druhým Pavlem Kopřivou (dundeem) a Frantou Štaudem, Honza Hlinák, Chose s Harnodem a dokonce i Henry, který až do poslední chvíle nevěděl, jestli ho zaměstnavatel pustí. Nakonec se nás schází osmnáct. Po večeři se rozbíhá zábava, diskutuje se na všechna fotografická i nefotografická témata, debatuje se nad fotkama a plánuje cíl zítřejšího výletu. Protože se nám s Jakubem zdá, že mezi námi stále někdo chybí, voláme kolem půlnoci Pavlovi Polovi a chceme ho přemluvit, aby se k nám zítra připojil. Co na to Pavel nevíme, jisté je jenom to, že před námi vypnul oba dva telefony.
 |
| Po vystoupení z lanovky na Lysé hoře |
 |
| Lysá hora od Růženčiny zahrádky |
Druhý den se, někteří násilně, opět probouzíme do sluncem zalitého dne. Rozdělujeme se na několik skupin, ale většina máme stejný cíl, z Rokytnice vyjet lanovkou na Lysou horu a dále pokračovat po hřebeni. V deset hodin zamykám chalupu a vedu skupinu běžkařů do Rokytnice. Cestou nechybí ani malé zpestření, kterého se ujímá Ondra Klecán a na sedačkové lanovce ztrácí jednu lyži. Zachraňuje ho, když na Lysé potkává sjezdujícího Choseho a Jakuba Charváta, kteří mu při další cestě nahoru lyži přivezli. Ostatní mezitím jdeme po skupinkách přes sedlo Lysé hory a Růženčinu zahrádku na Harrachovy kameny. Podmínky si snad lepší ani nemůžeme přát - slunce, modrou oblohu, mráz, bezvětří, krásný prašan a výbornou dohlednost. Jdeme až na Vrbatovu boudu, kde se běžkaři i pěší schází a dáváme si zasloužený oběd. Ostatní plánují vyčkat na hřebeni na západ slunce na pláních, já se bohužel musím rozloučit a pospíchám zpátky, abych ve čtyři hodiny stihl otevřít chalupu.
 |
| Šéfkuchař Ondra |
Po návratu se žezla ujímá šéfkuchař Ondra a připravuje k večeři již tradiční closeairovské studentské špagety. Pak už nic nebrání nainstalovat plátno a projektor a rozbíhá se promítání provázené zajímavým vyprávěním. Můžeme obdivovat diapozitivy z domácích i zahraničních cest - podzimní Krkonoše, Skotsko, Japonsko, Slovensko, Rhodos, práci hasičů, plachtařské závody... Na mě se bohužel projevují předchozí dva večery a o půlnoci, ničeho jiného neschopen, odcházím spát.
 |
| Ve víru promítání |
Ráno už sice počasí není jako předchozí dny, obloha je zatažená tenkou vrstvou mraků, ale na fotografování je stále výborně. Po snídani se každý musí prokázat platnou vstupenkou na Close Air, kterou jsou alespoň tři fotografie a společně procházíme provizorně udělanou galerii. Pak se opět rozdělujeme na skupiny a jdeme lovit poslední záběry, jedna skupina jede do Harrachova na Mumlavský vodopád, ostatní jdeme na krátký výlet do okolí Bratrouchova a na oběd do restaurace U Hásků. Nic netrvá věčně a po návratu nás čekají už jen věci méně příjemné - úklid, loučení a odjezdy domů, přitom by všichni rádi zůstali klidně celý následující týden.
A jaké to všechno bylo? Bezvadné!!! Chaloupka jako z pohádky, krásné počasí, opět se sešla skvělá parta lidí. Proto bych na závěr chtěl poděkovat Bezděkům za zapůjčení chalupy, Ondrovi za funkci šéfkuchaře a pomoc s organizací, Honzovi Hlinákovi za projektor a plátno, Dundeemu za čerstvé pečivo a dataprojektor, Krakonošovi za počasí a vůbec všem účastníkům za skvělý víkend. Doufám, že se Close Air stane tradicí a opět se v Bratrouchově, nebo i jinde, setkáme.
