Jak na rychlá auta

Motoristických odvětví je celá řada a každé má svá určitá specifika. Každopádně je ale všechny spojuje rychlost. Rychlost, postřeh, předvídavost a i trochu toho příslovečného štěstíčka budeme potřebovat i my. Popsat všechna specifika všech motoristických sportů by vydalo na pořádný seriál, popřípadě na menší knížku, takže bych se dnes soustředil jen na jedno z populárních odvětví tohoto sportu - na rallye, neboli automobilové soutěže. Mám k nim nejblíže a pár fotek se mi už povedlo, takže se mohu podělit o své zkušenosti právě s focením těchto silných ořů, prohánějících se po uzavřených rychlostních zkouškách.

Začneme velice pečlivou přípravou na celou akci. Nemám tím na mysli kontrolu přístrojů, přepočítávání filmů a objektivů. To už považuji za samozřejmost a očekávám, že bez toho neodejdete fotit ani hlemýždě na zahrádku. Dneska začneme minimálně o týden dříve, než nám začíná náš vyhlédnutý závod. Mistrovství republiky se ve většině případů jede v sobotu a v neděli dopoledne. Vynechávám teď páteční technickou přejímku vozů, ke které se stejně většina lidí nedostane a také není zase až tak zajímavá, jak by se mohlo zdát. Takže na internetu, za pomoci všemožných vyhledávačů, si najdeme oficiální stránky závodu, kde se nachází všechny potřebné informace. Nejdůležitější je pro nás časový rozvrh soutěže a jeho plán - rozpis rychlostních zkoušek. Většina soutěží je stavěná tak, že jedna rychlostní zkouška (RZ) se v jeden den jede několikrát a jednotlivé rychlostní zkoušky nejsou od sebe daleko, takže je šance na přejezd a závodní vozy můžeme vidět 2 - 5x za jeden den. Na tohle je dobré pamatovat právě už při přípravách a dobře si prohlédnout celý plán soutěže, zmapovat si uzavírky související se soutěží, vše načasovat na průjezdy prvních soutěžáků a na přejezdy pro jistotu počítat s nějakou tou rezervou, která určitě vznikne díky kolonám diváků. Je lepší hodinu stepovat na místě, než koukat na odjíždějící vozidlo na konci první patnáctky.

Nejdůležitější při přípravě je výběr zajímavého místa pro naše záběry. Pokud mohu doporučit, vybírejte si spíše pomalejší pasáže na rychlostní zkoušce - ostré zatáčky, odbočky, křižovatky, průjezdy obcí, šotolinové cesty, polňačky, ... Zdá se vám divné, proč jdeme fotit rychlá auta a půjdeme si stoupnout do míst, která bychom my projížděli sotva čtyřicítkou? Je to prosté. Soutěžáci pojedou o čtyřicet až šedesát km/h rychleji a při prudkých změnách směru nám předvedou veškeré své umění. Věřte mi. Zatímco při průjezdu lehké vlásenky, kde se kolem vás mihne nadupané WRCéčko stoosmdesátkou, nestačíte zaregistrovat ani startovní číslo, foťák budete mít plný prachu a bude vás bolet za krkem, jak se rychle ohlédnete, až uvidíte první ladný průjezd vracákem při stokilometrové rychlosti, zapomenete možná i stisknout spoušť a budete jen nevěřícně koukat. Všechna divácky zajímavá místa lze určit již při pohledu na plánek rychlostní zkoušky. Na internetu asi nebudou přímo označená na plánku, ale při troše zkušenosti je poznáte snadno. V programu zakoupeném na místě soutěže je spolehlivě nalezneme zakreslená v podobě praporků či jiných značek v pláncích rychlostních zkoušek. Najdeme zde i popis příjezdu k tomuto místu, včetně vhodných míst na parkování. V divadle si normálně program nekupuji, ale na soutěži to bez něj prostě nejde.

Další problém, který budeme muset překonat, je velké množství diváků na místě samém. Nemůžeme počítat s tím, že ve vracáku s horizontem budeme stát sami, ale musíme počítat s návalem diváků - a to diváků zanícených, kteří svému sportu rozumí a chtějí své miláčky vidět co nejlépe a nejdéle. Počítejte s tím a přijďte dříve, tak hodinku před průjezdem prvního vozidla erzetou. Pak máte velkou naději na slušné místo a dobré záběry. Mnozí diváci si s sebou nosí speciální lavice, aby byli výše a dobře viděli. Vezměte si z nich příklad a klidně si přibalte malé štafličky či ještě lépe obyčejnou basu od piva, na kterou si budete moci stoupnout a hravě tak přehlédnout davy před vámi. Lepší je ovšem samozřejmě přijít včas, zabrat místo pěkně u provazů a v klidu se soustředit na své záběry.

Takže to bychom měli teoretickou přípravu a nezbývá nám než vyrazit. Na nohy doporučuji dobrou a pevnou obuv, jelikož se budete pohybovat většinou po poli. Na jarní a podzimní akce pořádné oblečení, na letní zase klobouk proti úpalu. Každopádně hodně jídla a pití. Na atraktivních místech jsou sice stánky s občerstvením, ale hádejte, co se stane, když si dojdete na párek. Máte sice kus žvance, ale horko těžko vydobité místo je nenávratně v prachu. Na místě samém dodržujte pokyny pořadatelů a nevstupujte do zakázaných zón. Nejsou tam pro omezování diváků, ale pro vaši bezpečnost. Jsou to místa, kam většinou vletí neovladatelné vozidlo při nějakém tom maléru. Opravdu tam nechoďte. Mohlo by se totiž i stát, že si bude některý z jezdců na vaše chování stěžovat v cíli rychlostní zkoušky. Když to udělají tři, tak se erzeta ruší, můžete jít domů bez záběru, a ještě vám i hrozí nebezpečí, že vás pořadatel napráská ostatním divákům. A to bych vám teda fakt nepřál. Už jsem takhle viděl jednoho rozčíleného Opaváka na rallye Příbram, který sem jel přes celou republiku, když kvůli pěti neukázněným divákům zrušili erzetu. A opravdu bych nechtěl být v kůži provinilců.

Na místě máme výběr ze čtyř možných stanovišť: vnější a vnitřní strana zatáčky, nájezd do zatáčky a výjezd z ní. Je lepší volit výjezdovou část zatáčky, jelikož tam budeme mít vozidla zepředu a z boku. Nájezdová část je zajímavá v ranních a večerních hodinách, kdy je šero, jede se za světel a ve tmě vyniknou plameny šlehající z výfuků při řazení. Tohle se mi ale ještě nepovedlo, a tak nemám tuto část zatáčky rád. ;-) Na výjezdu je lepší vnější část zatáčky, jelikož se směrem k vám přetáčí vozidlo jedoucí smykem a jsou vidět obráceně natočená přední kola, která vyrovnávají smyk. Byl bych ovšem špatným rádcem, kdybych vás odrazoval od vnitřní strany zatáčky. I tam lze udělat spoustu dobrých záběrů. Tohle chce prostě vyzkoušet a uvidíte sami, co vám bude nejlépe vyhovovat. U těchto nejlepších míst je ovšem ten problém, že se ve většině případů jedná o zakázané bezpečnostní zóny a musíme tudíž trochu ustoupit ze svých požadavků. I zde platí pravidlo, že se slušností člověk nejdále dojde. Krátký informativní rozhovor s dohlížejícím pořadatelem udělá své a občas získáte i pár decimetrů navíc, které určitě pomůžou, aniž by ohrozily vás či jezdce.

Takže už jsme na místě, foťák na krku, správné ohnisko nasazeno, předostřeno a můžeme začít. Hodinky nám prozrazují, že máme ještě půlhodinku čas, a tak jsme v klidu. Pokud jste na závodech poprvé, tak vás v tento moment určitě vyděsí blížící se zvuk soutěžního vozidla. Klíííd - to je teprve otvírací policejní vozidlo. Pak pojede ještě rozhlasák, několik novinářů, pořadatelů, tři až pět předjezdců s historickými modely (Š 1000, Š 130 RS, Escort, ...), ostrej otvírák a pak teprve to, na co nejvíce čekáme. Na těchto doprovodných vozech si můžeme perfektně vyzkoušet kompozici, ostření, expozici atd., Prostě vše, na co už pak nebude čas.

A teď už je tady to, na co jsme se takovou dobu připravovali. V dálce se ozve dunivý, bojovný zvuk, který nelze s ničím zaměnit. Je tady první soutěžní vozidlo skupiny WRC - to nejsilnější, co můžete vidět. Diváci začínají hučet, ozývají se píšťalky a oblak prachu se pomalu začíná přibližovat. Ze vzdálené zatáčky či horizontu se vynořuje neuvěřitelně rychle se přibližující bod a znalci již poznávají modré Subaru Impreza s Hrdinkou za volantem. To slibuje dokonalou techniku a při tom ladný průjezd. Podřazování rychlostních stupňů funguje jako odpočítávání pro vaši spoušť. Připadáte si jak na kosmodromu. Pět, čtyři, tři, dva, ... cvak, cvak, je tam. Rychle sklopit foťák aby nedošel k úhoně od odletujícího štěrku a ohlédnout se za mizejícím řvoucím vozem. Dva, tři, čtyři, ... a je pryč. Rychle uklidnit rozbušené srdíčko, jelikož v dálce již opět narůstá oblak prachu. Kresta, Sibera, Trojan, Kopecký, Triner, Vojtěch, Pech, Peták, Štolfa, Chvojka a další nám předvedou každou minutu, jak se krotí koně a dají nám hodně příležitostí k fotografování.

Buďme při tomto vzrušení ale stále ve střehu. I mistr svého řemesla se občas utne nebo může přijít náhlá technická závada a krásná podívaná se může změnit v drama pro jezdce i pro diváky. Pokud se něco takového stane, kašlete na focení a myslete na své zdraví.

Ještě pár slov k vlastnímu focení. Můžeme fotit několika způsoby. Buď hodně krátkým časem (např. 1/500 nebo i méně) zmrazíme celý děj a vše budeme mít ostré. To ovšem většinou není u těchto fotek moc žádoucí. Proto zvolíme o něco delší čas (např. 1/125) a snažíme se jedoucí vozidlo objektivem sledovat a v pravý okamžik exponujeme. Stále sledujeme vozidlo, i krátce po expozici. To pak zůstává ostré, pozadí je lehce rozmazané, ale hlavně již máme lehce rozmazaná točící se kola vozu. S prodlužujícím se časem je rozmazání samozřejmě větší a dostatečně přesné sledování vozu obtížnější. Osobně se mi osvědčil čas kolem 1/30 - 1/60s, ale nebránil bych se žádným experimentům. Dalším způsobem snímání může být dlouhý čas a zafixovaná kamera. To znamená, že budete mít ostré pozadí a vozidlo jako šmouhu. Toto je poměrně obtížné na správné načasování okamžiku stisku spouště, tak aby vám vozidlo neujelo ze záběru. Dobré je tento způsob kombinovat s blýsknutím na druhou lamelu, což zmrazí vozidlo a za ním pak budou "rychlé" šmouhy. Je potřeba si toto vše vyzkoušet a zjistit, co se vám líbí. Každopádně by ale v takové sérii ze závodů asi mělo být nejvíce ostrých vozidel s lehce mázlým pozadím a koly a pár doplňujících uměleckých záběrů skládajících se z různých barevných mazanců ;-)

Focení rallye nejsou ovšem jen rychlá kola, prach a řev motorů. Je to i hodinářská práce techniků a mechaniků, která má také své kouzlo. Pokud se dostanete do depa, udělejte si i pár záběrů povalujících se gum, pracujících mechaniků, odpočívajících jezdců a pokuste se v chaosu závodních boxů nalézt pěkná zátiší vypovídající o zázemí celé soutěže. Možná budete mít i kliku a některý z odpočívajících jezdců vám podepíše vaši vlastnoručně vyrobenou fotografii. Věřte mi, funguje to. Můj syn si nosí moje adjustované fotografie na čtvrtce a nikdy ho nikdo neodmítl, i když ostatní děti s bloky slušně odháněli. Nezapomínejte s autogramem na spolujezdce, je to slušnost. Spolujezdec je 50% posádky a bez něj to prostě nejede.

A ještě jedna dobrá a upřímně míněná rada na závěr. Až pojedete zpět domů, zapomeňte na rallye a jeďte domů slušně a bezpečně. Hrdinů jsou totiž plné hřbitovy.