Kalibrace MG papírů „na světla“

V předchozích dílech tohoto seriálu jsme zveřejňovali opravné faktory pro expozici multigradačních papírů, pomocí nichž došlo k zafixování středně šedých tónů zvětšeniny. Dnes si ukážeme trochu jiný přístup – budeme kalibrovat na světla.

Na začátku pro osvěžení připomenu princip doposud zveřejněných kalibračních dat: při expozici MG papírů musíme měnit poměr modrého a zeleného světla dopadajícího na citlivou emulzi. To se děje pomocí různých barevných filtrů. Neblahým doprovodným jevem je skutečnost, že se změnou filtru se mění nejen spektrální složení dopadajícího světla, ale i procházející světelný tok, čímž se také mění efektivní citlivost papírů a je proto nutné se změnou filtrace měnit i expoziční čas. To je markantní zejména u filtrů v barevných hlavách zvětšováků a u fóliových filtrů vyšších gradací.

Opravné faktory spočítané „na střední šedou“ způsobí to, že na všech zvětšeninách zhotovených s různými filtracemi budou šedé tóny podány stejně. Zvětšeniny zhotovené s měkkým filtrem budou mít více polotónů ve světlech i více polotónů ve stínech, naopak zvětšeniny zhotovené s tvrdým filtrem budou mít polotóny ořezané, na zvětšenině bude více černé a více bílé (viz Obr. 1).

středy
Obr. 1 – Simulace změny kontrastu při kalibraci na střední šedou.

Opravné faktory „na střední šedou“ jsou vhodné pro standardní scény, ve kterých je snadné tu středně šedou identifikovat a posoudit její expozici. Tyto faktory jsou také dobře použitelné, pokud používáte pozitivní expozimetr s integrálním měřením. Střední šedá trpí ale stejnou nectností jako všechny standardy – v praxi se s ní setkáme spíše vyjímečně. Někomu může také dělat potíže v záplavě šedých tónů tu správnou střední objevit a tak je těžké posoudit, zda je zvětšenina správně exponovaná.

Při expozici MG papírů je ale možné zafixovat i jiný referenční odstín než střední šedou – např. světla. Při této metodě jsou kalibrační data spočítána tak, aby byly zafixovány nejsvětlejší odstíny šedé (optická hustota 0,04 nad hustotu podložky), ve kterých je ještě čitelná kresba. Zhotovme řadu zvětšenin s různými filtracemi a expozičními časy korigovanými „na světla“. Dostaneme řadu zvětšenin, které se budou lišit kontrastem a celkovou vizuální světlostí. Světla na všech zvětšeninách budou exponována správně, stíny se budou více či méně slévat do bezkresebné černé. Správná zvětšenina bude mít přirozeně pokrytou celou škálu šedých tónů a bude se jevit jako správně exponovaná – ani světlá, ani tmavá.

světla
Obr. 2 – Simulace změny kontrastu při kalibraci na světla.

Výhodou této metody je snažší vizuální posouzení – při změně filtrace se mění pouze tonalita ve stínech, odstíny ve světlech zůstávají zachovány. To je výhodné zejména při práci s pozitivními expozimetry s bodovým měřením: bodově si změříme nejtmavší místo negativu a podle něj nastavíme expozici. Tak si zajistíme správně exponovaná, „nevyžraná“ světla. Změnou filtrace potom měníme úrověň prokreslení stínů.

Způsob práce s faktory „na světla“ je analogický s faktory „na stření šedou“:

  1. Zhotovte proužkovou zkoušku s vynulovanou filtrací na barevné hlavě.
  2. Vyhodnoťte optimální expoziční čas tak, aby světla byla optimálně prokreslena, kresba ve stínech není podstatná.
  3. Posuďte prokreslení stínů. Pokud není ve stínech sytá černá, musíte kontrast zvýšit – zařadit purpurovou filtraci. Pokud se stíny slévají do bezkresebné černé, musíte kontrast snížit a zařadit žlutou filtraci.
  4. Požadovanou filtraci nastavte na zvětšováku a z naší tabulky určete opravný faktor.
  5. Tímto faktorem vynásobte expoziční čas nalezený v kroku 1 a zhotovte zvětšeninu.

Který způsob zvolíte, to záleží na vašich osobních preferencích. My vám přejeme pohodu při zvětšování.

Tabulky s kalibračními údaji budeme postupně přinášet v dalších dílech tohoto seriálu.

Napsat komentář