Leica S-Systém přichází

Na Photokině 2008 v Kolíně nad Rýnem překvapila Leica představením prototypu úplně nového systému digitální zrcadlovky s výměnnými objektivy, Leica S. Připomeňme si alespoň základní technické parametry fotoaparátu Leica S2: jednooká zrcadlovka s autofokusem, jejíž 37,5 megapixelový senzor má rozměry 30x45mm (poměr 2:3). Nejzajímavější na celém systému je právě formát čipu. Ten je totiž svým rozměrem 30x45mm posazen výše, než je plné políčko kinofilmu (24x36mm) a tudíž není možno využít kinofilmové objektivy systému Leica-R, jejichž výrobu před časem Leica ukončila.

Leica S-System

V tiskové zprávě je uveden říjen 2009 jako datum zahájení prodeje a rovněž je představena cena jednotlivých komponent systému Leica-S:

Varianta Leica S2-P je oproti základnímu modelu vybavena safírovým sklem zadního displeje a bude dodávána se servisním balíčkem.
Objektivy s označením CS mají centrální závěrku.

Je zajímavé, že se firma Leica odhodlala k takovému zásadnímu kroku - opustit Leica-R systém, jehož největší nevýhodou byla zřejmě absence autofokusu, a vsadit na nový systém S. Objektivy řady R totiž patřily co do kvality mezi absolutní špičku na trhu. Svým způsobem unikátní byl i digitální modul Leica-R (zadní digitální stěna). Ten šel připojit ke kinofilmovému tělu Leica R8 a R9 a vytvořil tak z tohoto fotoaparátu digitální zrcadlovku. Měl faktor prodloužení ohniskové vzdálenosti 1,37x, rozlišení 10 megapixelů a využíval SD karet. Příslušenství systému Leica-R patřilo mezi velmi rozsáhlé, navíc s dlouhou tradicí. Ta se tedy nyní uzavřela.

Vraťme se ale k novému systému Leica-S. Dovolím si teď vlastní spekulace a názory. Proč vlastně firma Leica nešla stejnou cestou jako například Nikon a Pentax? To znamená vyrobit „pouze“ nové tělo digitální zrcadlovky s autofokusem a se zachováním objektivů a dalších doplňků řady R? Buď mohla postupně vyrábět nové AF objektivy, přičemž stávající jdou nasadit a fungují (pochopitelně mimo AF), nebo se mohla Leica inspirovat Contaxem a AF vyřešit v těle fotoaparátu (tj. beze změny ve stávajících objektivech R). Ne. Ani tak, ani onak. Leica opustila kinofilm a vyrobila něco, co je spíše konkurencí digitálních stěn používaných ve středním formátu. Jejími konkurenty v současné době tedy budou patrně firmy Hasselblad a Mamiya místo firem Canon a Nikon. Že by měl pravdu jeden můj kamarád – matematik, který mi vypočítal, že čip o velikosti políčka kinofilmu (24x36mm) má maximální reálně použitelné rozlišení někde mezi 25-30 megapixely a že další zvětšování rozlišení v současných technických podmínkách nemá cenu, protože již nebudou svým rozlišením stačit objektivy? Není to docela dobře možné vysvětlení konání firmy Leica? Nejsme na začátku nového milénia, kdy DSLR zaváděli do výroby postupně prakticky všichni významní výrobci, jsme již dále, běžné rozlišení čipů nejsou 3 megapixely nýbrž 24 megapixelů a formát čipu 24x36mm je celkem běžný. Ostatně před nedávnem jsem zachytil neověřenou zprávu na internetu. I firma Nikon chystá údajně digitální fotoaparát s výměnnými objektivy a formátem čipu větším, než je 24x36mm...

Opusťme ale oblast spekulací a popřejme firmě Leica hodně úspěchů s novým systémem. Nebude to mít určitě jednoduché. Konkurence je velká, celosvětová finanční krize také není zrovna přítel obchodu. Ceny systému Leica-S nejsou rozhodně nízké a tak největší devizou je vlastnit kvalitní systém konkurující středoformátovým digitálním stěnám v těle blížícímu se rozměry a ovládáním kinofilmovým a plnoformátovým digitálním jednookým zrcadlovkám.