Úvodem bychom si měli zodpovědět otázku, PROČ si vůbec domácí temnou komoru zřizovat. Důvodů je mnoho, ale jeden z nich je zcela určující: každý snímek zpravidla vyžaduje trochu odlišné zpracování, a to samozřejmě automatizované laboratoře neumožňují, postup výroby fotografií je zprůměrován, aby úspěšnost laboratoře byla co největší.

V minulém dílu našeho seriálu jsme se seznámili s nejdůležitějšími potřebami pro jednotlivé fáze zpracování černobílých negativních materiálů. Toto pokračování je věnováno vyvolávání černobílého filmu, což je fáze, která zásadně určuje kvalitu výsledků celého procesu - ze špatných negativů dobré fotografie prostě neuděláte.

Je zcela samozřejmé, že první pokusy o vyvolání černobílého filmu nebudou na profesionální úrovni; pokud se vám skutečně první film podaří vyvolat zcela bez chyby, tak máte buď štěstí, nebo zapracovala náhoda z rodu těch dobrých.

Zvětšování je finální fází procesu pořizování fotografií; dá se při něm mnohé vylepšit a stejně tak mnohé zkazit. Nepříliš dobře kompozičně zvládnutý snímek lze "doladit" vhodně zvoleným výřezem a naopak i naprosto dokonalý negativ lze "pohřbít" do špatně exponovaného fotopapíru.

Při práci s fotopapírem je nutno si uvědomit, že je to materiál citlivý na světlo, takže skladování a manipulace bude velmi podobná jako u filmu.

V posledním pokračování seriálu o zpracování černobílé fotografie se budeme věnovat ne zcela běžným technikám a pracovním postupům, které černobílou fotografii posunují k vyšší kvalitě a mnohdy plní i umělecké ambice.