Zvolna jsme si navykli na to, že úpravy fotografií jsou nedestruktivní. Možnost jakoukoliv operaci později změnit či odvolat přináší do úprav fotografií obrovský komfort. Ale také jednu nevýhodu – nemáme uložen finální výsledek.
Všechny úpravy, které provedeme v Aperture, Lightroom či Capture One (ale také třeba ve video střižnách), jsou zaznamenány jako sled čísel, který musí odpovídající program znovu interpretovat, kdykoliv chceme vidět výsledek. Pod posledním článkem seriálu Lightroom efektivně se objevil dotaz na to, jak naložit s touto situací – zda archivuji vyexportované fotografie a jak je případně uchovávám. Jelikož mi to přišlo jako velmi zajímavé téma, rozhodl jsem se jej rozvinout v samostatném článku, v němž bych se chtěl věnovat hlavně potřebě mít vedle RAWů uloženy i finální bitmapové soubory.
Možná rizika
Jednou z obav, kterou nedestruktivní úpravy přinášejí, je závislost na konkrétní aplikaci, neboť s ohledem na přirozené rozdíly v algoritmech nelze zpravidla uložené úpravy interpretovat v jiném programu, než který je vytvořil. O výsledky naší práce tedy můžeme přijít v důsledku nemožnosti používat tu správnou aplikaci.
Aplikace přestane náhle, nečekaně a nezvratně pracovat
Za normálních okolností není důvod, aby k něčemu podobnému došlo. Aplikace může postupem času zastarat, nemusí jít spustit na novějším hardwaru či operačním systému, ale to jsou aspekty s přechodovou fází trvající několik let. Osobně mám například dodnes v péči software pro počítačem řízené gravírování, který nelze používat na ničem novějším než Windows 98, což je více než 17(!) let starý a 9 let oficiálně nepodporovaný operační systém, který navíc na nový hardware nenainstalujete. Prozatím je v provozu bez větších potíží na dobovém počítači, ve skříni jsou v záloze dva další takové a do budoucna, bude-li třeba, se nejspíš buď podaří sehnat další a nebo dojde na virtualizaci. I kdyby to ale nešlo, zjevně máme dostatek času a prostoru k přechodu na jiné řešení bez ztráty dat či funkčnosti. Této možnosti se naprosto neobávám – riziko je zanedbatelné.
Aplikace přestane náhle fungovat v důsledku vnějšího vlivu
Může se snadno stát, že aplikace přestane fungovat například v důsledku aktualizace operačního systému, výměny hardwaru (či jeho závady), ztráty sériového čísla a podobně. Toto všechno jsou jistě nepříjemnosti, ale jedná se typicky o změnu vratnou, protože nepochybně provozujete funkční a spolehlivé zálohování. Pokud ne, a současně si kladete otázku rizik využívání nedestruktivních úprav, pak si může tuto starost klidně odpustit, protože dříve nebo později přijdete nejen o metadata, ale především o samotné fotografie. Ochrana dat je jako pevnost: dokud nestojí hradby, nemá cenu dumat o cimbuří.
Osobně ukládám data na NAS s datovou redundancí, která mě částečně chrání proti chybě disku, odkud se zálohují na externí disk (pro rychlý přístup k datům, pokud by selhal hardware primárního úložiště) a do cloudového úložiště, kde se navíc udržují veškeré historické verze dat, což mě chrání proti poškození či nechtěné změně originálních souborů. Rovněž můj počítač se zálohuje obdobně, přičemž primární záloha obsahuje celý operační systém, takže obnova do původního stavu je otázkou pár desítek minut.
I když je můj počítač starší, srovnatelný lze bez problému sehnat – ať už zcela stejný z druhé ruky nebo jeho novější nástupce, na který lze instalovat totožný systém i software. Pokud by tedy došlo na problém s mým hardwarem, problém je snadno řešitelný, byť za cenu jistých nákladů – přibližně od 10 000 Kč výš dle zvoleného modelu. Riziko je zde střední, ale ačkoliv by se jednalo o nepříjemnou situaci, byl bych ji téměř za všech okolností schopen vyřešit během několika pracovních dní. Profesionál povinný dodat fotografie klientům, které takový problém nebude zajímat, musí mít samozřejmě i pro tuto situaci záložní řešení.
Aplikaci znepřístupní její provozovatel
Jsem-li závislý na provozovateli aplikace, může se znepřístupnit z jeho vůle nebo v důsledku technické chyby. Z tohoto důvodu osobně radím nepoužívat žádnou online aplikaci pro důležité záležitosti (a ano, i pro správu a úpravu fotografií existují online řešení), neboť o ní můžete opravdu definitivně přijít ze dne na den a žádná záloha vám s tím nepomůže. Otazník se vznáší i nad aplikacemi licencovanými na bázi předplatného. U nich je potřeba, aby jednou za čas „zavolaly“ domů pro ověření, jestli máte předplaceno a můžete je tedy využívat. Bohužel, už se stalo, že ověřovací servery kvůli technickým potížím nefungovaly správně a uživatelé zůstali od aplikace odříznutí. Ačkoliv je to pro mě jeden z důvodů, proč předplatné nemám rád, je třeba férově přiznat, že Adobe i Phase One u svých předplatných poskytuje 30denní lhůtu, kdy aplikace funguje i bez ověření. V případě výpadku serverů Adobe to zafungovalo jako poslední záchrana, ovšem s tou nepříjemností, že počítač musel být odpojen od internetu, nebo bylo třeba jinak zajistit, aby se klient nedokázal s nesprávně fungujícími servery spojit.
Pro úplnost je třeba dodat, že technicky vzato mohou některé aplikace mohou i při standardním licencování používat ověření licence proti serverům dodavatele – ostatně příkladem jsou třeba Windows – ale prozatím jsem se nesetkal s tím, že by to vedlo k okamžitému výpadku a nemožnosti aplikaci využívat.
Osobně považuji toto riziko za mizivé, protože pro aplikace, které potřebuji systematicky používat, nevolím ani cloudové řešení, ani licenci na bázi předplatného. Pro online aplikace je naopak velmi velké a pro offline aplikace s předplatným střední.
U aplikace vyprší licence
Pokud nepracuji s aplikací v rámci zkušební doby, licence obvykle nevyprší nikdy. U předplatného je situace jiná, ale lze předpokládat, že s jeho koncem počítáte a víte o něm. Pokud se rozhodnete s aplikací po vypršení skončit, je samozřejmě vhodné přijmout ještě před koncem opatření v podobě exportu dat. I když na to ale zapomenete, můžete předplatné obvykle s přijatelnými náklady prodloužit a dořešit to následně, protože konec předplatného u žádné z aplikací, o kterých je zde řeč, neznamená ztrátu jakýchkoliv dat (snad s výjimkou těch, které by byly uloženy pouze v cloudu spjatém s předplatným – zde určitě studujte obchodní podmínky). Možná by to byla nepříjemnost se zbytečnými výdaji, ale problém je řešitelný, takže riziko považuji za zanedbatelné nebo velmi malé a důsledky řešitelné.
Aplikace nedokáže načíst svá vlastní data
Žádný vývojář při smyslech nevyrobí aplikaci, která záměrně nepřečte vlastní data. Může se to stát chybou ve vydání, pak ale bude takřka jistě následovat opravná verze, která problém vyřeší. Na druhou stranu, nelze vyloučit, že chybná verze aplikace data poškodí – to je další důvod pro kvalitní zálohování! I pokud by se náhodou tvůrce aplikace zbláznil, nová verze data neuměla přečíst a stará už nebyla ke stažení, pomůže vám záloha. Riziko, že se něco podobného stane, je malé a řešením je téměř vždy obnova dat ze zálohy.
Lze použít náhledy z nástroje pro vyvolání RAWů?
Nabízí se otázka, jestli by nešly za zálohu považovat náhledy, které Lightroom či Capture One generují v katalogu. Technicky vzato to možné je, cesta to ale není přímočará – ani jeden z programů neukládá přímo JPEG data, oba náhledy zaobalují do vlastních formátů (lrprev v Lightroom a cop v Capture One), z nichž by bylo třeba náhledy extrahovat. Neříkám, že to nejde, na internetu na to lze najít různé nástroje či postupy, ale osobně je nemám ověřené – pokud na ně chcete spoléhat, doporučuji si je vyzkoušet.
Má tedy cenu archivovat upravené fotografie?
Můj názor je, že za splnění určitých vstupních předpokladů, mezi které řadím především správně prováděné zálohování a vyhýbání se online aplikacím, není nutné exportovat upravené fotografie do některého běžně užívaného bitmapového formátu (JPEG, TIFF, PNG), a proto to ani nedělám. Pravděpodobnost, že bych nemohl fotografie znovu exportovat z původní aplikace, je poměrně malá. Pokud by k tomu přeci jen nějakou zvláštní souhrou okolností došlo, pravděpodobně bych nebyl nějak extrémně tlačen časem, abych musel mít fotografie znovu k dispozici v upravené podobě. Bez větších problémů bych tedy mohl ty opravdu potřebné znovu upravit – už proto, že v nástrojích typu Lightroom nebo Capture One v podstatě nejde provést tak komplexní úpravy, že by zabraly příliš času stráveného nad jednou fotografií.
Trochu jinak bych určitě hleděl na úpravy prováděné v nástroji typu Photoshop, kde se dají strávit hodiny i dny nad jednou fotografií. To není můj případ, ale kdybych tímto způsobem pracoval, kromě PSD bych na konci práce určitě exportoval i TIFF.
Další situací, kdy bych hotovou práci rozhodně exportoval, by byly potenciální komerční zakázky. Pakliže si klient může vyžádat opětovné dodání původních fotografií, považuji za zásadní mít možnost to udělat snadno a opakovatelně bez jakýchkoliv rizik, že se něco pokazí.
Přestože jsem výše napsal, že hotové fotografie cíleně nearchivuji, částečně tak přeci jen činím. Jedná se o vedlejší efekt publikování fotografií na SmugMugu, kde mám svůj web. Na server totiž posílám JPEGy s nízkou kompresí v původním rozlišení a SmugMug z nich vytvoří menší obrázky pro zobrazení v galeriích. I když to není mým primárním cílem, považuji to za docela příjemný benefit, který rád využívám.
Vaše metody?
Tento článek shrnuje můj pohled na možná rizika ztráty nedestruktivních úprav fotografií a postupy, které s ohledem na ně a na fakt, že fotografování je pro mě hobby, používám já. Věřím, že řada z vás volí k této problematice jiný přístup, a budu rád, když se o něj podělíte v diskusi. Ukládáte vedle RAWů i JPEGy nebo TIFFy? Pokud ano, jak je organizujete – v primárním katalogu vedle RAWů nebo třeba jen na disku?
Úplně tomu nerozumím
Dobrý den, opět výborné téma, ale přiznám se, že jsem se nějak ztratil…? Pokud provedete v RAW softwaru (např. Lightroom a zjm. skvělý Capture One, díky za začínající seriál!!) úpravy, Vy nemusíte výslednou fotku tak či tak exportovat (JPEG, TIFF, …)? Vy všechno tisknete?
Úplně tomu nerozumím
Já myslím, že je to myšleno jinak. Zda všechny RAWY co vyvoláme, resp. si je ponechame, exportujeme do nějakého klasického formátu (jpg, tiff,…). Osobně jsem tak kdysi měl nastaveno workflow, kterě končilo PSD pro další možná využití a TIFF hotový pro tisk. A to pro každý RAW. Jenže to zabíralo hodně místa na disku. Nyní už to nedělám a zálohuji jenom RAW s xmp a zbytek podle využití. Když klekne LR nebo Adobe, můžu začít znovu.
Napadá mě využití DNG jako univerzálního formátu.
Úplně tomu nerozumím
Mně právě zmátlo toto: “není nutné exportovat upravené fotografie do některého běžně užívaného bitmapového formátu (JPEG, TIFF, PNG), a proto to ani nedělám.”
Úplně tomu nerozumím
Obávám se, že ani DNG to neřeší stoprocentně – oproti nativnímu RAWu je otevřenější, může mít širší podporu a nést si v sobě informace o vyvolání, ale stejně jej každá aplikace zpracuje jinak, čili bez té, v níž úpravy vznikly, se nedá očekávat stejný výsledek.
Jednu výhodu by DNG mohlo mít – na rozdíl od nativních RAWů se většinou konvertory nebrání do něj zasahovat (třeba vkládat metadata místo použití XMP souboru), takže by mohly aktualizovat vložený náhled, který by pak odpovídal nastavení vyvolání. Sice by to byl JPEG a možná s omezenou kvalitou, ale jistá záloha by to byla. Žel, nezdá se, že by se tak Capture One či Lightroom choval – alespoň podle rychlého testu, který jsem teď provedl (jinak DNG nepoužívám).
Michal Krause
Úplně tomu nerozumím
Adobe DNG je otevřenější , ale do široké podpory má hodně daleko. Prakticky plně ho podporuje zřejmě jen Adobe a to nejde vůbec o zpracování. Ostatní někdy bojují se zápisem metadat a dokonce i se zobrazením pouhých vygenerovaných náhledů u nových verzí dng například aktuální LR HDR a pano.
Na druhou stranu všechny úpravy PS/LR mohou být přegenerovány a náhledový “jpg” je potom přesným otiskem, je to možné nastavit.
Pokud nechcete používat Adobe, myslím, že naprosto nemá smysl používat jejich formát, i když je otevřený. Většině alternativních vývojářům stále za to nestojí aktivně podporovat tento formát.
Úplně tomu nerozumím
Asi jsem se nevyjádřil úplně srozumitelně – bylo to míněno tak, že neexportuji JPEG/TIFF čistě jen pro účely archivace hotových fotek. Samozřejmě pro jakékoliv publikování exportuji, výsledek si ale obvykle cíleně neuchovávám 😉 Pouze v případě, že vím, že by mohla nastat potřeba dodat naprosto totožnou fotografii znovu, si jí uložím i v exportované podobě, ale to jsem zatím potřeboval možná tak třikrát nebo čtyřikrát.
Michal Krause
Úplně tomu nerozumím
Díky, teď je mi to zcela jasné!
Co je výsledný produkt?
Já se na to dívám troch jinak. Ptám se, co je pro mě finálním produktem – je to RAW z foťáku, ze kterého si “nakolonuji” x dalších fotek pro různé účely a nebo je konečným produktem “vyvolaný” a následně upravený RAW?
Pro mě je to rozhodně finální RAW/JPG se všemi úpravami. Udělal jsem fotku, zpracoval ji dle svého záměru do finální podoby a ta je pro mě ta “správná”, ta kterou jsem chtěl. V tu chvíli mě RAW už nezajímá a nevidím důvod, proč se o něj nějak zvlášť starat.
Kolikrát se vrátíte k JPG/TIFF a kolikrát k RAW? Já k RAWu v podstatě nikdy. Archivace finálního JPG snímku snižuje potřebné místo a řeší výše uvedené problémy s kompatibilitou. V zásadě mi stačí jeden soubor, který si nese všechny informace a funguje na jakékoliv platformě (Win, Mac, sync fotek do tabletu, publikace na netu, promítnutí z USB disku, …).
Dalším praktickým pohledem je, že i LR může přestat existovat. Nebo se můžu rozhodnout přejít na CaptureOne. Já třeba používám Canon DPP, pokud bych přešel k Nikonu, co budu dělat s fotkami (rawy) z Canonu? Co se stane při potřebě přesunu LR (a odpovídajících dat) na jiný počítač, řekěme z Win na Mac, opravdu to celé klapne?
Klíčová otázka je, co je váš produkt, který chcete. Co je to, co opakovaně používáte – RAW nebo JPG? A podle toho by měl mít každý nastaveno své workflow…
co je výsledný produkt?
Vím, že bych s archivem jpg trpěl. Trpím již teď, jednoduše proto, že mám mnoho jedinečných záběrů pouze v jpg, když to začalo byl raw v mně dostupných fotoaparátech ošklivě pomalý a ani ten SW z dnešního pohledu nestál za nic.
Dnes si mohu zpracovat raw jak zrovna potřebuji, jak postoupil SW a jak narostly mé preference a znalosti. Zatímco s jpg musím být i po deseti letech spokojen tak jak jsem ho ten den vygeneroval.
co je výsledný produkt?
Já osobně jsem se už k fotkám a jejich úpravě vracel mockrát – například pokud z nich z odstupem času dělám nějaký výstup typu kniha nebo kalendář, často ještě fotky poupravím a bývá to ku prospěchu věci. Počet fotografií, které jsem takto zpracovával, je samozřejmě celkem malý a určitě by se to dalo dělat dejme tomu tak, že zahodím vše, co nemá určité hodnocení. Zatím mi ale disky dovolí schovávat vše, takže nechávám prostor svému vnitřnímu pocitu „co kdyby“ 🙂
Některé fotky jsem také upravoval znovu v lepších aplikacích – vývoj algoritmů jde dopředu a z věcí, které mají svou hodnotu, ale třeba nejsou technicky úplně ideální, může jít časem ledacos zachránit. Na některé z těchto věcí by určitě stačil třeba 16bitový TIFF, ale ten je ve finále větší než původní RAW.
Že Lightroom přestane existovat je podle mého názoru naprostá jistota a otázka zní jen kdy. Ovšem jak jsem psal v článku, nestane se to tak rychle, abych nemohl přijmout opatření (a pokud by se to stalo, nejspíš z důvodů, které by zapřičinily i to, že by fotky byly to poslední, co by nás v tu chvíli zajímalo).
Michal Krause
RAW mažu
Já fotku vyvolám, popřípadě některou ještě upravím, uložím do jpg, zmenším na 6MPx a RAW mažu. Tisk i na větší formát mi přijde OK, o 10x15cm se nebavím. Prostě v tu chvíli jsem nějak fotil, nějak to viděl, nějak uměl/dělal postproces a nechci se už nikdy v budoucnu k tomu vracet. Ani si to nedovedu představit, že třeba dnes dělám něco jinak, tak budu staré fotky zase vyvolávat a upravovat jinak. A navíc, kdo by archivoval ty kvanta dat v RAWu a to ho mám ještě malý kolem 11MB z Nikonu D90. Takový Nikon D7100 má 11MB jpg.
raw mažu
Záleží určitě také na tom, kolik toho nafotíte a uchováte. Já osobně se snažím nefotit zbytečně moc a přinesené fotky poměrně důsledně promazávám po kontrole v počítači. Běžně mažu okolo dvou třetin fotek, což je samozřejmě hodně dané mým hlavním žánrem – při focení zvířat vzniká dost odpadu i duplicit. Z dvoutýdenní cesty archivuji obvykle okolo 500 až 600 fotografií. Z krátkých výletů a jiných fotografických příležitostí to bude tak 20 až 30 fotek.
Digitálně fotím od roku 2003 a celý můj archiv zabírá asi 150 GB, což není problém archivovat ani zálohovat. Tím samozřejmě netvrdím, že to tak má nebo může dělat každý.
Michal Krause
To je přesně ono
Pane Krause, jsem rád, že můj dotaz vedl k napsání celého článku a moc děkuji, za takto komplexní odpověď 🙂
Cenné jsou i komentáři v diskuzi, kdy právě přístup pana Karafiáta (jednou jsem fotku vyfotil, vyvolal a vracet se k tomu nebudu) mi přijde velmi “racionální” a sám k tomuto řešení tak trochu inklinuji. Nicméně chápu, že uchovávat primárně RAWy bude asi svým způsobem pohodlnější a člověk má možná lepší pocit, když ví, že změny nejsou trvalé.
Každopádně je vidět, že to má každý jinak, a i já se s tím budu muset nějak srovnat a zvolit svůj ideální způsob.
Zeptám se, jestli je někdo, kdo by uchovával RAW i nějaký exportovaný výstup? Jakým způsobem soubory organizuje?
to je přesně ono
Ahoj,
já fotím do RAW (12-18 MB, většinou 10 Mpx, EOS 70D), pak konvertuji do DNG (3-6MB) se ztrátovou kompresí (rozdíl jsem při zkoumání 1:1 neviděl).
Archivuji Lightroom katalog a DNG, dříve jsem taky negativy nevyhazoval. Algoritmy editačních programů se stále vyvíjí a mé znalosti úpravy fotek taky, takže vůbec nevylučuji, že bych se někdy k nějakým obrázkům z minulosti vrátil.
Taky mě hodně trápí dlouhodobá archivace (příštím generacím) fotek. Dospěl jsem ke smutnému zjištění, že jediná cesta zřejmě bude, fotky, které za to stojí nechat vytisknout, pořádně zabalit a někdy na půdě schovat nebo zakopat na zahradě.
Na počítači pracuji cca 27 let, ale nejstarší soubory, které mám, jsou max. 6-8 let staré. Né, že bych nenašel někde nějaké staré diskety nebo Bernoulli nebo ZIP media, ale kam bych je strčil a jakým softwarem bych se na ta stará data podíval, to teda netuším. Myslím, že stejný osud čeká i CD a DVD media.
Data nahrávám na několik míst a do Cloudů, ale stále si myslím, že jediná záloha, která mě přežije, bude tisk na papír.
Dobré světlo
to je přesně ono
Pokud jde o úsporu místa, konverze do ztrátového DNG není špatný nápad.
K archivaci pro příští generace jsem se vyjádřil o názor vedle, ale souhlasím s tím, že papír je největší jistota – pokud se vše provede správně.
K nemožnost přečíst diskety, ZIPky a v budoucnu i CD nebo DVD (nemluvě o tom, že ty mají často problém vůbec data na sobě udržet), případně formáty na nich uložené: to je ale důsledek našich vlastního selhání, ne principiální či technologický problém. Nic z toho nepřestalo fungovat střihem, kdy v jednom momentu data přečtu a druhý den už ne. Vždycky tam byl prostor data převést na jiné médium a/nebo do jiného formátu. To samé bude platit skoro jistě i v budoucnu.
Ke stáří souborů: například digitální fotky (skeny negativů) mám cca 14 let, mým nejstarším RAWům je 12 let a dodnes je všechny jde přečíst, přičemž jsem používal postupně různé open source nástroje, později Aperture, Lightroom a teď Capture One. Pro zajímavost, ten si neporadí s MRW z Minolty Dimage 7i, ale pořád mám k dispozici hned několik nástrojů, které jej přečtou. Čili nyní bych měl přijmout opatření, abych o data nepřišel (ve skutečnosti jde o 2 nepodstatné fotky, protože jinak jsem s Dimage fotil do JPEGu 🙂 Funguje mimo jiné i převod do DNG, takže zatím bych ani nemusel zahodit RAW data.
Na digitální data zkrátka nelze pohlížet jako na něco trvajícího na věky, každý archiv vyžaduje určitou správu a údržbu, ale nebál bych se, že o něj přijdete naráz, bez možnosti přechodu na novější technologie.
Michal Krause
to je přesně ono
Přesně tak. To, že přicházíme o data, je výsledek našeho selhání. Stávající technologie se opravdu nekončí ze dne na den, s tím souhlasím. Ale člověk jaksi není stroj a nemůže pořád myslet na to, že někde na disketě na CD atd. má důležitý dokument a měl by ho pro jistotu zkonvertovat do poslední verze datového formátu a přeuložit.
Holt, jsem v 90. letech zapomněl, že mám ty své „drahocenné“ dokumenty ve formátu T602, Lotus, Pagemaker aj., nahrané po disketách CD, ZIP apod. zkonvertovat a přeuložit. A zřejmě to bude úplně stejné za 15 let, až si budu říkat, že jsem měl ty své drahocenné dokumenty DOC, XLS, PPT, DWG, DGN atd. vytvořené v roce 2000, kolem roku 2015 zkonvertovat a přeuložit, protože v roce 2030 už možná tyto datové formáty nebudou existovat.
Dnes už vím, že když jsem někdy kolem roku 2002 digitalizoval rodinné VHS, abych je zachoval pro své potomky, že to byl marný pokus. Výsledkem pouze je, že máme asi 20 CD nebo DVD, na které se, ale bojím sáhnout, aby se nerozpadly. Videokazety jsem zatím nevyhodil a budu doufat, že za 50 let bude někdo vyrábět zařízení, ve kterém to půjde přehrát
Je to jen můj takový malý „povzdech“, povzdech člověka, který se snaží nějaká data dlouhodobě zachovat a postupně zjišťuje, že je to asi marný boj. Koneckonců drtivá většina lidí toto neřeší, fotky mají jen v mobilu, jsou šťastní a netrápí se s takovými „blbostmi“ jako třeba já.
to je přesně ono
Bohužel, IT je momentálně rychlý obor a tyhle věci se dějí. Slovy klasika, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat… Máme jedinou jistotu: že ten problém za nás nikdo jiný než my sami nevyřeší. Chápu, že člověk nemůže myslet na všechno, ale pokud Vám na těch datech záleží, nemáte jinou možnost. Já říkám jen to, že prostředky k tomu existují a přechodové fáze jsou zatím stále dost dlouhé.
P.S. Ani mě se nehody samozřejmě nevyhýbají, s videonahrávkami jsem dopadl naprosto stejně – nechal jsem převést 8 mm filmy na DVD, která později nešla přečíst. Ale stále to ještě šlo řešit – původní filmy jsem samozřejmě nezahodil, a i když mezitím uplynulo možná 10 let, nezanikla ani možnost převodu, takže jsem to udělal znovu a z DVD hned putovaly na několik disků a do cloudu. Soudím, že tentokrát by to měl být trvanlivější přístup a pozvolného vytrácení přehrávačů schopných načíst běžné videosoubory si snad všimnu, abych případně data převedl 🙂
to je přesně ono
Rádo se stalo 🙂 Nutnost najít si vlastní přístup je asi nevyhnutelná, ale snad právě tahle diskuse poskytne rozumná vodítka 🙂
Michal Krause
a co naši potomci ?
Rodinné fotografie považuji za to nejcennější, co bych jednou rád svým potomkům předal. Vidím tedy jako nutnost jej mít v univerzální podobě, kdy ho budou schopni prohlížet kdykoliv na čemkoliv. Obávám se, že bude nutné mít všechno v jpeg.
Proto vidím původní dotaz a tuto diskusi jako velmi aktuální, protože s Lightroomem začínám a to, že výsledný produkt nemám uložený v univerzálním formátu mne také hodně znervózňuje.
a co naši potomci ?
Nejsem si jist, že by zrovna JPEG měl to privilegium, že tady bude navždy. Je to možná nejrozšířenější digitální formát vůbec, ale pokud ho nahradí něco jiného, skončí v propadlišti dějin. Bude k tomu třeba stačit nějaký další výrazný skok ve fotografii – třeba focení celé 3D scény místo jejího 2D obrazu – a nový formát nastoupí zcela přirozeně. Nebavíme se nejspíš o pěti letech, možná ani o deseti, ale jestliže jde o příští generace, pak to nastane prakticky určitě.
Paradoxně, pokud jde o uchovávání fotografií pro příští generace, pořád bych osobně vsázel na kvalitní tisk na dobrý papír a tvorbu několika kopií. Papírovou fotku si budeme schopni prohlédnout nezávisle na technologiích minimálně dokud nás evoluce nenasměruje k něčemu, na co oči nebudou potřeba 🙂
Michal Krause
a co naši potomci ?
Jak jsem psal, mám jpg, to je hodně univerzální a i když bude jiný formát, určitě na to bude dávkový konvertor, kterým vše převedu. U RAWů/NEFů/.. je to horší. Další věc je záloha, to je dnes snad pro každého rozumného fotografa/člověka nutností.
No a rozhodně fotky tisknu, ne vše, ale to zásadní z celého roku, hlavně rodinné. To jestli mé fotky mimo rodinu budou či ne, mě vůbec netrápí, šak to podobně nacvaká každý druhý fotograf.
a co naši potomci ?
Prozatím nevidím důvod, proč by nešly RAWy převést dávkově. Pokud se budeme bavit o nahrazení jednoho formátu druhým při zachování srovnatelných vlastností, je to zhruba stejně náročné jako třeba pro JPEG. Příkladem budiž existující konverze do DNG, která funguje přesně tímto způsobem.
Pokud jde o konverzi hotových fotografií kvůli riziku ztráty přístupu k nedestruktivním úpravám (třeba proto, že se Adobe hypoteticky rozhodne přestat vyvíjet Lightroom), pak prostě v přechodové fázi, kdy potřebná aplikace ještě stále funguje a „jen“ se už nevyvíjí, vyexportujete dávkově všechny fotografie do vhodného koncového formátu. Kromě toho, že to bude trvat dlouho, v tom žádné úskalí nevidím.