Konec roku přináší vždy nějaké to bilancování. Troufám si říci, že my jsme si letošní rok užili na několika dobrých akcích a také po té fotografické stránce jsme se zase probudili k životu. Restů mám v tomto roce několik, ale ne všechny se dají napravit hned. Jeden z nich je reportáž z letošního xpozičního podzimu. Tak se tedy do něj v předvečer šílené silvestrovské noci pouštím, aby se mi do toho nového roku přeci jen vykračovalo lehčeji.
 |
| Foto Pavel Kutina |
Už při přípravě letošního xpozičního podzimu jsem si jako hlavní cíl dala odpočinek. Doufám, že se mi to podařilo a všichni účastníci si alespoň trošku odpočinuli od zmatků a nároků všedních dní, a že se před
nastávajícím ošklivým počasím nabili nějakou tou energií. Program jsem tentokrát zvolila méně náročný a hodně volný. Letos se mi nějak nedařilo najít vhodný nový objekt na ubytování, a tak jsme se zase po šesti letech vrátili do Tvrze v Jindřichovicích k panu Chroustovi. Rozlehlé komnaty a velká maštal se staly na čtyři dny naším útočištěm.
Pátek
První den je vždy nejnáročnější – a to nejen pro mě (tímto děkuji Pavlovi a Bětce, kteří již za ty roky vědí, jak “nedráždit maminku” a vždy mi pomáhají). Snažíme se dojet do penzionu první, i když musím přiznat,
že páni silničáři nám v tomto kladou značné překážky, a také, že na poslední dva xpoziční podzimy přijel Jakub dříve. Vloni to bylo o to ostudnejší, že jel z Řevnic ke Světlé nad Sázavou na kole 🙂
 |
| Foto Zdeněk Tichý |
Počasí již bylo podzimnější, začínaly táhnout mlhy od blat a kamenná tvrz se jen nerada zbavovala nashromážděného chladu, ale v maštali s velkým roztopeným krbem bylo útulno a postupně jsme se tak nejen sešli v očekávaném počtu, ale i rozehřáli a rozpovídali. První večer byl jako obvykle věnován plodné diskusi a léčení nervů, pocuchaných cestou i pracovním úsilím (pro většinu z nás byl tento den ještě pracovním), zpestřené čas od času přijíždějícími dalšími a dalšími účastníky, které bylo pořeba nejen uvítat, ale především uvést do připravených komnat a ubytovat. Kačka navíc k uvítání unavených poutníků připravila “welcome bramboračku” (podle vzoru “welcome drink”), takže o blaho návštěvníků bylo postaráno opravdu všestranně.
Na rozdíl od předchozích akcí jsme se rozhodli účastníkům pobyt “zpestřit” tím, že jsme obvyklá fototémata nevyhlásili všechna najednou, ale každý večer jsme vylosovali jedno nové. Prvním, a hned velmi zákeřným byl Michal David. No a zkuste si ho ulovit v předhůří Šumavy…
Sobota
Dopoledne následujícího dne bylo (velmi surově a v nekřesťanskou hodinu – pozn. Bitovod) věnováno návštěvě Klatov a především vyhlášeným katakombám. Pro
některé z nás byla návštěva “podzemí” trochu překvapením, protože od katakomb například táborských se liší
 |
| Foto Pavel Kutina |
především tím, že vlastně nejsou v podzemí. Vystavené mumie sice trochu zacloumaly s naší psychikou (já napříkad od té doby už nepoužívám slovo “sušenka” – pozn. Bitovod), ale myšlenky nám zpět k věcem pozemským přivedla návštěva nedaleké lékárny, resp. barokní apotéky U bílého jednorožce.
Lékárna je jako celek památkové chráněna a její interiér již mnohokrát využili nejrůznější filmoví tvůrci – pokud můžete, nezapomeňte ji navštívit také, stojí to za vidění i “naživo”. Jedná se totiž o unikát, kde je
 |
| Foto Pavel Kutina |
v původním stavu a původních prostorách zachováno kompletní vybavení pro přípravu různých mastí, léčiv, čajů, obkladů, mazání, výluhů, gelů, čípků pro léčení chorob dýchacích, trávicích, pohybových, krevních, duševních, ale je vidět i původní skladový, výrobní a obalový materiál. Jedná se tedy o baňky, křivule, zkumavky, tyglíky, kornouty, kádinky, kádě, dózičky, dózy, lahvičky, lahve, šuplíčky, šuplíky, mističky, misky, krabičky, kraby. (Ne, autor se nezbláznil, to je jen autentická vzpomínka na paní průvodkyni, která stylem, jako vystřiženým z filmu Na samotě u lesa – “to máte lišty, tvárnice, hřebíky, vruty, krovy …” přednášela a podle našeho názoru by měla být zahrnula pod ochranu UNESCO také)
Po obědě (samozřejmě v prostorách již ryze soudobých) následoval přejezd celé výpravy na další kulturní akci, jíž bylo Zamykání hradu Velhartice. Zde se
 |
| Foto Pavel Kutina |
odehrávaly jednak různé sportovně-masochistické aktivity (jak jinak nazvat běh, kdy start byl na nádvoří, otočka v podhradí a cíl opět na nádvoří – naši předci nebyli žádná ořezávátka a hrad je tam, kde má být, tj. na kopci). Velkou atrakcí také bylo vlastní zamykání hradu, které spočívalo především v tom, že byl prakticky celý objekt odemčen a návštěvnící jej mohli prozkoumat na vlastní oči a nohy, to vše v přítomnosti dobově oblečených pořadatelů, průvodců a strašidel. Vítaným doplňkem akce bylo také několikeré spuštění menšího obléhacího stroje (trebuchetu), kdy byly vrhány (z cvičných důvodů) proti hradu balonky, naplněné pouze vodou. Navzdory snaze obsluhy této zbraně odcházeli návštěvníci suší a výkony obléhatelů tak sloužily pouze pro pobavení, dovedu si ale snadno
 |
| Foto Katka Olexová |
představit změnu jejich nálady, bylo-li by cvičné střelivo nahrazeno například oblíbenými džbery s hořící smolou či vhodně zvoleným oblázkem.
Večer na tvrzi následovalo věšení soutěžních fotografií. Je vidět, že v improvizování výstavních prostor máme značnou praxi a tak umisťování výstavních šňůr i jejich obsahu proběhlo bez výraznějších zádrhelů. A protože nejen kulturou živ je fotograf, samozřejmě nepřišly zkrátka ani naše žaludky; proběhlo tedy i několikahodinové grilování (o přítomnosti černé kuchyně jsme si vás dovolili informovat již v pozvánce). Po naprostém vyčerpání z přejedení (a nebál bych se říci, že až přežrání) přišlo to, na co všichni již “toužebně” čekali, a to losování dalšího vypečeného tématu – toto bylo “ryze podzimní” a opět takové mírně poťouchlé, vylosovány totiž byly vodní sporty.
Večer pokračoval dále již tradičně – tedy promítáním fotografií. V době psaní tohto článku se mi ale autoři trochu pletou, takže se k nim a k jejich dílům vrátím souhrnně v závěru.
Neděle
Neděle byla volná – nebyla vyhlášena žádná hromadná vzdělávací ani kulturní akce, takže jsme se rozprchli do všech stran – někdo se jel na kole podívat, co znamenaly ty hnědé čárky, nahusto namalované do turistické
 |
| Foto Katka Olexová |
mapy, někdo dal přednost poznávání nových míst a vyjel se koupat do Sušice (ano, je to TA Sušice, ne TY Sušice) či do Kašperku za nějakou tou historií motocyklů a hraček, a někdo se v duchu relaxace jen tak válel.
Odpoledne jsme se opět sešli, dali se do grilování (ono se to nezdá, ale nakrmit třicet lidí grilem je časově, logisticky i fyzicky poměrně náročné), abychom se znovu setkali ve společenské maštali u fotografií, krbu a pípy. Samozřejmě proběhlo losování fototématu, tentokrát posledního. Nyní se vítězem stala Pythagorova věta (a to ani nechtějte vědět, na jaká témata se nedostalo).
Pondělí
Pondělí přineslo nevšední zážitek – měli jsme domluvenu exkurzi do Pivovaru Kout na Šumavě. Již jsem podobných exkurzí zažil několik, ale Koutský
 |
| Foto Pavel Kutina |
pivovar překonal většinu z nich. Po vystoupení z aut jsme branou prošli do zcela jiného světa – vypadalo to, že jdeme pozdě asi tak o šedesát let. Vstoupili jsme totiž do objektu, který vypadal, jako by se každou chvíli měl okolím rozlehnout zvuk sirény pyrotechniků, následovaný výbuchem řízené demolice – na první pohled se totiž jedná o naprostou ruinu.
Nevzdali jsme se a nalezli sládka koutského pivovaru, který nás zasvětil do zdejší celkem nehezké historie. Nerad bych zde použil žalovatelných výrazů na adresu toho, kdo objekt do roku 2001 “spravoval”, takže jen
 |
| Foto Pavel Kutina |
sdělím, že nový majitel koupil jen trosky s vidinou, že zde snad někdy zase bude vařit pivo (a k tomu jen přidám, že ono slavné “plzeňské” už mi nikdy nebude chutnat ani tak málo, jako dřív). To se naštěstí daří realizovat a my byli panem sládkem upozorněni na pár detailů, které nám v počátečním šoku unikly – jako třeba to, že celá ta “ruina” už má nové střechy a v jedné budově se skutečně vaří. Bohužel původní historické technologie zmizely, takže nezbývá, než prozatím používat moderní nerezové kotle, ale poté, co jsme ochutnali jejich nefiltrované pivo přímo z tanku, musím říci, že ani tak jsem nic lepšího nepil…
Tímto přeji celému Koutskému pivovaru ten nejlepší osud, rychlou rekonstrukci a expanzi na nové trhy – zaslouží si to, i kdyby jen za snahu vydupat z těch trosek pivovar – ale oni navíc ještě vaří výborně. Držím palce, dámy a pánové, a hluboce smekám.
Z pivovaru jsme se chtěli přesunout na oběd a vybrali si k tomu chatu vedle rozhledny na Korábu. Tady si dovolím malou odbočku – vzhledem k termínu akce bylo pondělí pracovní, mezi víkendem a svátkem, a asi by
 |
| Foto Pavel Kutina |
se dalo předpokládat, že hodně lidí bude mít dovolenou a budou mít hlad. Pokud bych vlastnil nějaké stravovací či občerstvovací zařízení, nejspíš bych si nechtěl nechat ujít poslední možnost slušnějšího výdělku v této turistické sezóně, snažil bych se mít otevřeno, krmil hosty a inkasoval bych, tržil a vydělával. Ne tak “podnikavější” část lidstva.
Již jsme na to narazili dříve, ale opravdu stále nejsem s to pochopit, že v takovýto den bude většina restaurací a hospod zavřená. Jistě – i ta na Korábu… Zajímavé bylo, že nás tam bylo zhruba dvacet a za tu dobu, kterou jsme tam okukováním (zavřené) restaurace vedle (zavřené) rozhledny strávili, tj. asi půl hodiny, se dalších návštěvníků objevilo také tak kolem dvaceti, to je zhruba čtyřicet hladových hostů. Situace jak z Cimrmana, “…ale chodili mu tam lidi.” Naštěstí se nám v nedaleké Kdyni podařilo najít výbornou pizzerii, kde se o nás rádi postarali – na rozdíl od několika dalších zavřených hospod, které jsme minuli cestou. Nepochopitelné, ale typické.
Po návratu na základnu jsme se opět vrhnuli do víru fotografických vášní – v tuto dobu jsme měli všichni
 |
| Foto Zdeněk Tichý |
ztvárněna fototémata a tak nezbývalo, než vytáhnout notebooky a ze surových dat vydolovat fotografie. V
průběhu večera se pak do vyprávění přednášejících a srkání pijících rozléhalo i vrčení a pískání tiskárny, která z dodaných dat vytvářela grafická dílka, aby je hned vzápětí Jakub nalepil na černé kartony a dodal jim tak důstojnost, zcela nekorespondující s ptákovinami, které fotografie obsahovaly 🙂
Úterý
Po snídani jsme se sešli v maštali, kde proběhla vernisáž (v tomto případě spojená s dernisáží) fotoprací jak z našich mírně střelených témat, tak i těch z našich “domácích prací”. Poté následovalo dlouho očekávané vyhlášení vítězů obou fotosoutěží.
Vítězům a vlastně všem účastníkům tohoto fotovýletu jsme pogratulovali k úspěchům, poděkovali za účast i za rozmnožení autorských řad i děl, pochválili jsme organizátory (a nejvíc tu nejhlavnější organizátorku Kačku, bez níž bychom to zabalili už asi tak před šesti, sedmi roky – pozn. Bitovod) a začalo balení, vyklízení, loučení, uklízení, zase loučení, předávání objektu a definitivní rozchod a rozjezd do našich domicilů.
Co řící na závěr? Kdo jel, snad si to užíval, kdo nejel, může jen tiše závidět… Díky všem, stálo to za to.
Tak a teď ještě k těm výsledkům: Ve “velké” fotosoutěži v tajném hlasování zvítězil Pavel Pola se sérií “vodních” fotografií z netypické rodinné dovolené ve Slovinsku – kamení, chlad a průzračná voda dávaly tušit velkou spotřebu modré barvy při tisku, ale fotografie byly výborné a po zásluze oceněné.
V našem všelidovém veřejném hlasování dělené první místo obsadila Hanka Krausová společně s Petrem Jiskrou. Jejich svěží dílka nás dokázala pobavit nejvíce – a koutky mi cukají i teď, když se na ně s odstupem dívám. Pro úplnost zveřejníme všechny fotografie našich tří úkolů. Galerie je to sice veliká, ale neutíkejte prosím, článek má ještě pokračování 🙂
|
Hanka Krausová
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Petr Jiskra
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Pavel Kopřiva (Dundee)
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Zdeněk Tichý
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Standa Kaczor (Bundes)
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Jakub Kencl
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Pavel Pola
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Michal Krause
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Pavel Kutina (Bitovod)
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Jiří Dovrtěl (Iik)
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Blanka Polová
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Marko Zekič
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Tereza Navrátilová
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
|
Katka Olexová (Katox)
|
|
|
 |
| Michal David |
|
 |
| Vodní sporty |
|
 |
| Pythagorova věta |
|
Na závěr patří ještě jedno poděkování autorům, kteří nelitovali námahy a podělili se o své fotografie při promítání. Z těch, na které jsem nezapomněl (a ostatním se omlouvám, opravdu to s tou pamětí už není tak růžové), to byli:
- Bundes (Standa Kaczor) – jeho audiovizuální díla z průběhu Colours of Ostrava patří každoročně ke zlatým hřebům našich večerů,
- Pavel Pola – fotograie ze Slovinska byly i nejlépe oceněné z fotosoutěže, ale při promítání byl vidět i jejich celkový kontext,
- Jakub Kencl – výlet do Říma a nějaká ta baletka,
- Marko Zekič – videomotoreportáž z cesty po Evropě,
- Dundee (Pavel Kopřiva) – vinobraní jinak, aneb jak to vypadá, když se to dělá,
- Iik (Jirka Dovrtěl) – historie Prahy, řeky Vltavy a jiných fotografií či pohlednic ze začátku 20. století tak jak jsme od Jirky zvyklí a ukázka chystané přednášky o pražských vodárenských věžích,
- Zdenek Tichý – jeho koniny a humorné historky z chovu statických koní pobavily, dal nám také zavzpomínat na počátky našich setkávání na OPEN AIRech,
- Mkr (Michal Krause) – park zdomácnělých divokých zvířat,
- Petr Jiskra – jeho školní fotografické práce (jsme na něj všichni hrdí a ITF v Opavě určitě také)
Přátelé, děkujeme, bez vás by to nešlo.
