Nikon D810 z pohledu fotografování živé přírody

Před rokem jsem se v podobně nazvaném článku věnoval tomu, jestli je 36megapixelová zrcadlovka D800 smysluplnou volbou pro fotografování živé přírody. Dnes se ze stejného úhlu pohledu podíváme na jejího nástupce D810.

Už od červnového přestavení Nikonu D810 jsem přemýšlel o napsání volného pokračování předchozího článku o D800, který vznikl na základě testování tohoto fotoaparátu na norském ostrově Runde. Z pohledu mého primárního zájmu, kterým je příroda, a to především srstnatá, pernatá, šupinatá, chitinová, zkrátka živá, mi nedával spát slibovaný lepší výkon snímače při vysokých citlivostech a inovovaný AF, který by měl odpovídat současné vlajkové lodi Nikonu D4s.

S D810 do Bavorského lesa

Letos jsem bohužel neměl naplánovanou podobnou fotografickou cestu, jako bylo již zmíněné Runde, a jelikož se mi nechtělo test příliš odkládat, vydal jsem se se zapůjčenou zrcadlovkou do Bavorského lesa. Přesněji řečeno, do center Národního parku Lusen a Falkenstein, která jsou známá díky rozsáhlým přírodním výběhům zvířat, jejichž domovem je (nebo byl) právě Bavorský les a Šumava. Obě lokality jsou oblíbeným cílem pro fotografování vlků, rysů, medvědů a dalších atraktivních druhů v prostředí tak blízkém přirozenému, jak je to jen v péči člověka možné. Jelikož výběhy jsou přirozeně komponované do původního lesa a na fotografování je nejlepším časem brzké ráno, nebylo třeba se obávat, že test snad nebude dostatečně náročný.

Vlk obecný Objektiv 300 mm, čas 1/320 s, clona f/4, ISO 5 600

Konstrukce těla a ovládání

Oproti D800/D800E se toho příliš nezměnilo, a pokud je znáte, budete se s D810 cítit okamžitě jako doma. Z vnějších ovládacích prvků doznalo změny víceméně jen umístění tlačítka bracketingu a novinkou je tlačítko <i>. Oficiální materiály hlásí také přepracovaný tvar gripu. Neporovnával jsem starší a nový model přímo, ale z hlediska úchopu nemám co řešit: D800 se mi držela výborně a D810 přinejmenším stejně tak. V ostatních aspektech vnějšího provedení a ovládacích prvků jsem už na žádné překvapení nenarazil, jedná se o osvědčenou klasiku s dobrou ergonomií, charakterem profesionálního těla a konfigurovatelnými ovládacími prvky.

Vylepšení se dočkal displej, který nyní pracuje s maskou RGBW, což by mělo zlepšit viditelnost obrazu v horších podmínkách a snížit spotřebu. Rovněž lze (stejně jako u D4s) dolaďovat jeho případnou barevnou odchylku.

D810 je tedy přirozenou evolucí předchozích modelů a neměla by vás ničím zaskočit.

Medvěd hnědý Objektiv 300 mm, čas 1/640 s, clona f/4, ISO 1 600

Změny uvnitř – ticho a rychlost

Podstatně více změn nastalo uvnitř fotoaparátu. Většina již byla popsána jinde, takže se budu věnovat jen těm, které jsem mohl pocítit a ocenit.

Za zmínku stojí nová závěrka a mechanismus zrcadla, obojí je opravdu velmi tiché. Necítil jsem potřebu používat speciální tichý režim, protože na zvuk závěrky standardního režimu zvířata naprosto nereagovala – ani volně žijící jelen, který procházel ve vzdálenosti přibližně 20 metrů ode mě.

Fotoaparát je oproti svému předchůdci o něco svižnější. Mimo jiné se to projevuje i tím, že zvládá o jeden snímek za vteřinu více než jeho předchůdce: konkrétně 5 fps v režimech FX a 5:4, 6 fps v crop režimu 1,2× a 1,5× (DX) a 7 fps v DX režimu při použití gripu a AA baterií. Stále ovšem platí, že rychlost snadno „zabijí“ pomalé paměťové karty – moje kdysi dávno nadprůměrné SD karty s rychlostí 30 MB/s byly zcela nedostatečné, a kdyby se D810 měla nastěhovat do mé brašny, upgrade karet by mě zcela jistě neminul (nemluvě o tom, že duální slot počítá s kombinací CF a SD karet).

Užitečnou novinkou je také měření expozice se zohledněním nejvyšších jasů. Je třeba jen myslet na to, že tento režim celkem logicky odděluje měření expozice od zvoleného ostřícího bodu a hledá nejjasnější místa v celém ploše snímku.

Zubr evropský Objektiv 300 mm, čas 1/60 s, clona f/2,8, ISO 3 200

Povedené softwarové funkce

Mezi zdařilé softwarové funkce řadím dvě novinky v režimu živého náhledu: rozdělené zvětšené zobrazení (Split-Screen Display Zoom), které zobrazí najednou zvětšený detail levého i pravého okraje snímku pro kontrolu ostrosti, což ocení například fotografové architektury, a bodové vyvážení bílé barvy (Spot White Balance), kdy si do předvolby můžete uložit hodnotu „změřenou“ přímo ze snímaného obrazu.

Stane-li se D810 vaším jediným fotoaparátem, oceníte také formát snímků sRAW, protože zdaleka ne každou fotografii je třeba nafotit a skladovat v rozlišení 36 megapixelů (velikost RAW souborů se pohybuje v rozmezí 38 až 58 MB!). sRAW je přesně čtvrtinový – má tedy 9 megapixelů.

Automatické ostření na jedničku

Když jsem testoval D800, měl jsem k automatickému ostření určité výhrady – při fotografování v nízké hladině osvětlení byl občas problém dosáhnout správného zaostření. Fotoaparát netrpěl „lovením“, tedy proostřováním v celém rozsahu, a neztrácel rychlost, ale přesnost nebyla taková, jakou bych si přál. Proto jsem se hodně těšil na údajné inovace, které Nikon u autofocus D810 přislíbil, ale zároveň jsem se trochu obával, jestli půjde o změnu, která se projeví i v praxi nebo spíš zůstane na papíře.

Nebudu vás napínat: k mému nadšení se AF choval výtečně. Tady odvedli inženýři Nikonu dobrou práci a ostření je velmi spolehlivé i v bídném osvětlení: například ve výběhu kočky divoké jsem fotografoval z ruky objektivem 300 mm časem 1/125 s při cloně f/4 a ISO 12 800 a většina fotek byla zaostřena tam, kam jsem chtěl. S D800 jsem měl výrazně menší úspěšnost při světelných podmínkách nejméně o 1 EV lepších.

Fotografie z ruky je zaostřená kam má navzdory podmínkám: ohnisko 300 mm, clona f/4, čas 1/125 s a ISO 12 800 (na ukázce je výřez z fotografie pro lepší posouzení místa zaostření)

Z mého pohledu se jedná rozhodně o výsledek, který D810 posouvá z ateliérů do terénu k rychlejší akci.

Citlivost snímače

Už D800 jsem si z hlediska jeho schopností při vyšších citlivostech pochvaloval, ale na D810 je podle mě znát další vývoj. Kdybych měl hodnotit jednou větou, prohlásil bych jí v průměru lepší o jeden stupeň, tedy že lze velmi slušně používat ISO 6 400 a v některých situacích i ISO 12 800, aniž by bylo třeba nějak dramaticky šum redukovat a degradovat tak detaily ve fotografii.

Je poměrně zajímavé, že test laboratoře DxO naměřil mírně horší výsledek oproti D800E, ale můj subjektivní pocit z fotografií je opačný. Důvodem může být fakt, že vždy řeším, jakého finálního výsledku jsem schopen dosáhnout s přiměřeně malým úsilím v rámci vyvolání RAWu, a nikoliv jak fotka vypadá, když se vypnou všechny korekce a redukce šumu – takové zjištění je podle mě většině lidí celkem k ničemu. Co vím je, že při mém loňském testování D800 výsledků jako na ukázkách níže nedosahovala.

Ukázky v článku jsou zmenšené, pro posouzení šumu si je rozklikněte do velikosti 1:1

Šum při ISO 4 500 (nastaveno funkcí Auto-ISO pro čas udržitelný z ruky) může být téměř zanedbatelný – je ale nutné říct, že jeho množství záleží na celkovém jasu a převažujícím barevném kanálu

Fotografie při ISO 12 800 ve výchozím zpracování pomocí Lightroom 5.6. Šum je poměrně příjemný, monochromatický a dá se celkem snadno ještě snížit dodatečnou redukcí.

Pro přímé srovnání šumu jsem nafotil sérii snímků kočky divoké v opravdu špatných světelných podmínkách na různé citlivosti ISO. Takto pojatý test se pro mě blíží skutečným podmínkám, ve kterých se zvířata ve volné přírodě často fotografují. Pro převod fotografií z RAWu jsem použil Lightroom 5.6 ve výchozím nastavení doostření a redukce šumu.

Ukázky v článku jsou zmenšené, pro posouzení šumu si je rozklikněte do velikosti 1:1

Objektiv 300 mm, čas 1/25 s, clona f/4, ISO 1 600

Objektiv 300 mm, čas 1/50 s, clona f/4, ISO 3 200

Objektiv 300 mm, čas 1/100 s, clona f/4, ISO 6 400

Objektiv 300 mm, čas 1/200 s, clona f/4, ISO 12 800

Objektiv 300 mm, čas 1/800 s, clona f/4, ISO 51 200

Rosťa Stach říkává, že zajímavé fotky s technickými nedostatky se nemají mazat, protože dříve nebo později půjde problém napravit v postprodukci. V duchu této myšlenky přikládám ukázku toho, jak si s výše uvedenou fotografií kočky na ISO 51 200 poradil DxO Optics Pro 9.5. Nelze ještě mluvit o definitivním vítězství postprocesingu nad fyzikálním zákony a navíc zpracování jediné fotky na mém postarším počítači trvalo dobrou půlhodinu, ale výsledek je to zajisté úctyhodný.

DxO Optics Pro 9.5 při odstraňování šumu exceluje. Použit byl režim Prime a výsledek jsem následně doostřil v Lightroom 5.6. Objektiv 300 mm, čas 1/800 s, clona f/4, ISO 51 200

Ostatní postřehy používání D810

Nelze popřít, že vysokému rozlišení snímače D810 nejlépe sedne fotografování ze stativu, a to ideálně se všemi vymoženostmi pro co nejvyšší stabilitu, od předsklopení zrcátka a nové funkce elektronické první lamely, kdy fotoaparát neřídí začátek expozice mechanickým otevřením závěrky, ale elektronickou aktivací snímače, až po (bez)drátovou spoušť. Pokud máte tuto možnost, dostanete z fotoaparátu nejvíce detailů. Tomu navíc napomáhá luxusní živý náhled, který umožňuje precizní manuální zaostření. Je opravdu parádní, na displeji uvidíte každý chloupek či pírko bez jakéhokoliv rozostření či zkreslení.

Přesto není třeba se nějak zásadně obávat fotografování z ruky. Technicky vzato, rozmáznutí, ke kterému dojde případným pohybem fotoaparátu, není větší než u snímače s nižším rozlišením, ale je více vidět při zvětšení 1:1, které na běžných monitorech odpovídá výřezu z plachty cca 1,8×1,2 metru! A opět záleží na výstupu, který plánujete z fotografie uděláte – jen zkrátka nevytěžíte vše, co snímač zvládne.

Rys ostrovid, mládě Objektiv 300 mm, čas 1/500 s, clona f/5, ISO 1 600

Video

D810 je z hlediska videa v mnoha ohledech v první lize a stejně jako D800 si jí zřejmě oblíbí pokročilí amatéři i profesionálové. Sám videu prozatím neholduji, takže jen ve zkratce uvádím klíčové nové funkce a jako doprovod přikládám jednu (bohužel spíše statickou) ukázku.

D810 zvládá oproti svému předchůdci video v rozlišení FullHD a režimu 60p. Během natáčení videa lze používat indikaci nejvyšších jasů (zebra) a na displeji jsou také ukazatele úrovně zvuku v obou kanálech. Nový obrazový režim Flat s minimálním kontrastem zachovává nejvíce tonálních informací a je vhodný pro pozdější zpracování videa. D810 umí posílat nekomprimované video do externího rekordéru přes HDMI (a případně jej i současně zaznamenávat na kartu). Pro řízení expozice lze nově používat manuální režim v kombinaci s automatickým nastavením ISO a pokud naopak pracujeme s clonou, lze jí na kompatibilních objektivech měnit zcela plynule tlačítky Fn a Náhled hloubky ostrosti.

Jelikož medvěd nebyl příliš akční, není tak dobře poznat, že ve střední části je video 2× zpomalené převodem z 60p na 30p.

Baterie

Podle standardu CIPA by měla výdrž baterie dosahovat cca 1 200 snímků, záleží ale velmi na tom, jak používáte displej a živý náhled. Z mé zkušenosti vyplývá, že pokud budete fotit výhradně s živým náhledem, musíte počítat s výdrží „jen“ okolo 500 fotografií. Při mém obvyklejším použití, kdy fotím převážně přes hledáček, ale velmi často kontroluji snímky na displeji včetně zvětšování kvůli posouzení ostrosti, mi vychází výdrž okolo 1 000 expozic. Pokud odpadnou tyto revize snímků, neměl by být problém se dostat na avizované nebo i vyšší počty. Berte tato čísla jako orientační, neměřil jsem výdrž žádným sofistikovaným způsobem, ale zdá se, že má zjištění se příliš nerozcházejí se zkušenostmi ostatních recenzentů. Za zmínku stojí, že některé zahraniční zdroje uvádějí až 3 000 snímků na jedno nabití, ale je trochu ošidné se spoléhat na podobná čísla bez bližších informací, jak jich bylo dosaženo.

Pro wildlife fotografii a její specifika bych každopádně s druhou baterií určitě počítal.

I see faces

Fotoaparáty Nikon obsahují už nějakou dobu detekci obličejů při prohlížení snímků. D810 se mi zdá v tomto směru aktivnější než starší modely. Projevuje se to lepší schopností obličeje rozpoznat, někdy jeho aktivita ale zachází až příliš daleko, když vidí tváře i tam, kde nejsou. Při mém testování našel asi tři neexistující obličeje z celkového množství cca 300 fotek – většinou se jednalo o shluky větví, které mě osobně kupodivu lidský obličej nijak nepřipomínaly. Nešikovné je, že pokud se fotoaparát domnívá, že ve snímku jsou tváře, chová se prohlížení trochu jinak – kolečkem se přeskakuje po nalezených obličejích a středové tlačítko bohužel zvětšuje střed fotky a ne místo s ostřícím bodem. Je to spíš drobnost, která v praxi nijak dramaticky nevadí, ale možnost vypnout detekci tváří by neškodila. (Mimochodem, kuriózně jsem zjistil, že touto funkcí disponuje i moje letitá D90, když při focení dětí najednou z ničeho nic označila na jedné fotografii obličej naší ratolesti, ačkoliv si nevybavuji, že by se to stalo někdy předtím – asi cítí tlak nových těl, která testuji 🙂

Rys ostrovid Objektiv 300 mm, čas 1/40 s, clona f/4,8, ISO 1 600

Co by mohlo být lepší?

I když je vždy co vylepšovat, s realistickým přihlédnutím k aktuálním technologiím se nenajde mnoho věcí, které by D810 vyloženě scházely.

Osobně bych uvítal integraci WiFi alespoň v míře, jakou nabízí nedávno představený Nikon D750 – využil bych jí sice jen příležitostně, ale tím spíš je externí řešení za čtvrtinu ceny samotného fotoaparátu nesmyslné. GPS by se pro fotografické cesty také hodila, ale roky jsem zvyklý dělat geotagging pomocí externího zařízení a nemám velké potíže u tohoto způsobu zůstat. Pokud by to mělo navíc snížit výdrž baterie, hlasuji spíše pro ní.

Použití dvou slotů na paměťové karty CF a SD možná vychází vstříc oběma segmentům uživatelů – amatérskému, který téměř jistě přechází z těla s SD kartami, a profesionálnímu, kde naopak stále převažují CF karty, ale osobně bych uvítal použití dvou karet stejného typu.

Z hlediska uživatelských předvoleb bych dal spíše přednost způsobu z nižších modelů (rychle přepínatelné U1 a U2) oproti „bankám menu“ (menu banks), kdy každé menu může mít několik různých uložených konfigurací. To je sice mocnější způsob, ale z hlediska používání podle mě méně efektivní při přepínání. Při používání více než dvou konfigurací samozřejmě banky menu vítězí, takže záleží na osobních preferencích a potřebách.

I když se videu příliš nevěnuji (nebo možná spíš právě proto), uvítal bych nějaký zásadnější posun ve schopnostech automatického ostření – např. integraci detekce fázového posunu přímo do snímače.

Nijak mi naopak neschází 4K video, o kterém se občas spekulovalo – jeho skladování a především zpracování je příliš nákladné a zároveň chybí konzumní zobrazovací zařízení, ale věřím, že pro úzký segment profesionálních filmařů by to byla lákavá funkce.

Mě by se spíš líbilo rozlišení přesahující FullHD o určitou rezervu pro pozdější korekční ořez nebo softwarovou stabilizaci, ale to, myslím, nenabízí ani konkurence.

Rys ostrovid, mládě Objektiv 300 mm, čas 1/320 s, clona f/5, ISO 1 600

Závěrem

Nikon D810 se podařilo jednoznačně vylepšit v oblastech, které jsou pro fotografování živé přírody důležité. Už jen samotné vyladění automatického ostření je velmi dobrým důvodem, proč jej pro tento žánr zvolit. Kvalita obrazu při vysokých citlivostech ISO je výborná, a co rovněž bezpochyby oceníte, je tichý chod zrcátka a závěrky, luxusní živý náhled pro přesné ostření, velký a jasný hledáček a případně také kvalitní video. Vysoké rozlišení samozřejmě poskytuje poskytuje prostor pro ořezy, což může ve finále uspořit peníze za delší objektiv – uvědomme si, že kromě Nikkoru 80–400 mm stojí cokoliv s odpovídající optikou a ohniskem nad 300 mm od 180 tisíc korun výš. Možnost formátu sRAW navíc posílila celkovou univerzálnost fotoaparátu. Za sebe tedy D810 mohu do terénu a na zvířata jedině doporučit.

Po krátkou dobu nabízela srovnatelné parametry (plus řadu věcí navíc) vlastně jen D4s, takže rozhodování by asi většině lidí vyřešil už pouhý cenový rozdíl. Na začátku září ovšem do hry vstoupil 24megapixelový model D750, a tady už bude volba těžší. Pokud vše dopadne podle plánu, můžete se těšit během podzimu i na jeho test.

• Oficiální stránka Nikonu D810 v češtině
• Srovnání parametrů D800 a D810 (anglicky)

Za zapůjčení fotoaparátu k testování děkujeme společnosti NIKON spol. s r.o.