Jméno Hynka Martince se dostalo do povědomí české veřejnosti až díky výstavě Beyond Reality: British Painting Today, která proběhla ke konci loňského roku v prestižní galerii Rudolfinum v Praze.
Hynek Martinec je český malíř, který se narodil v roce 1980 v Broumově. V roce 2005 dokončil studia na Akademii výtvarných umění v Praze na ateliéru Zdeňka Berana, tam absolvoval také zahraniční studijní pobyty v roce 2002 na londýnské Middlesex University a v roce 2004 na The Cooper Union v New Yorku. Od roku 2005 pracuje a žije v Londýně a Paříži. V současnosti je zastoupen v mnoha sbírkách a má na kontě množství výstav jak v Česku, tak v zahraniční, a je držitelem několika ocenění.
Dovolím si tvrdit, že u nás vešel ve známost díky výstavě britského umění v pražském Rudolfinu, která prezentovala díla současných britských umělců, kde Martinec vystavoval vedle Damiena Hirsta, Jasona Brookse nebo Jonathana Wateridge.
Hynek Martinec – Zuzana |
Martinec vyniká na poli hyperrealistické malby a v jeho aktuálním, dle jeho slov celoživotním, projektu se zaměřuje na portrétování své přítelkyně Zuzany. Mladý umělec přistupuje k ženě až s formálním chladem, ale současně s velkou něhou a znatelnou intimní blízkostí. Malby jsou téměř k nerozeznání od velkoformátové digitální fotografie; jaký je tedy rozdíl mezi hyperrealistickou malbou a fotografií, když je rozdíl mezi nimi lidským okem nerozpoznatelný? Malba s názvem Zuzana v pařížském ateliéru je portrét ženy se slunečními brýlemi na očích, v nichž se odráží prostor studia a slouží také jako prostor pro autoportrét. Kdyby se jednalo o nemanipulovanou fotografii, podle které byla malba vytvořena, nutně by musel odraz zrcadlit skutečnou scénu před ženou. Vzniká tak zajímavá hra, která může být malířem hrána různě. V případě, že malíř přizná, že mu stála předlohou fotografie, musel by do odrazu namalovat fotoaparát, případně sám sebe s fotoaparátem, však vzhledem k tomu, že malíř si
Hynek Martinec – Zuzana |
může viděnou skutečnost přizpůsobit, namaluje ateliér se stojany a sám sebe u plátna. Vzniká zajímavý okamžik „obrazu v obraze“. Rozdíl mezi fotografií a hyperralistickou malbou, jíž sloužila fotografie jako předloha, je ten, že fotografie je otiskem toho, co skutečně bylo, je reálným důkazem skutečnosti (myšlenky Rolanda Barthese v publikaci Světlá komora), kdežto malba toto nezaručuje. Právě moment, který se odehrává v brýlích Zuzany, to dokazuje. Hynek Martinec má k fotografii však evidentně blízký vztah, pracuje až s fotografickou konceptualitou. Sám mluví o tom, že portrétování Zuzany je trvalý projekt, který má ve výsledku podat důkaz o životě stejně tak, jak to mají v povaze fotografie v rodinném albu. Martinec sleduje čas a jeho působení, v současnosti se vrací k Zuzaniným fotkám z dětství z kinofilmu, stejně tak jako pracuje s předobrazem daguerrotypie.
Hynek Martinec – Zuzana 1854 |
Malba Zuzana 1854 vznikl podle daguerrotypie a je jakýmsi posmrtným a budoucím obrazem zároveň. Na snímku je Zuzka zobrazena tak, že se podobá staré ženě, současně je obraz jako z minulosti, kdy vznikla daguerrotypie, ze které Martinec vychází; je to tedy až magický zjev, jehož poselství může mít obojetný časový význam.
Hynek Martinec je jedenatřicetiletý mladík, který svými vizemi dobývá svět. Osobně v jeho práci vidím více než jen přemalované fotky, autor fotografii jen nevyužívá, ale posouvá její význam ještě dál.