Ilustrační fotografie modelářských barev

Ukázka jednoduché ilustrační fotografie pro publikaci v časopise.

Pro jeden článek o modelářských barvách jsem potřeboval jejich menší ilustrační fotografii. Snímek měl samozřejmě vypadat dobře, nebylo však zapotřebí kvality exkluzivního katalogu. Můžeme si tak ukázat příklad, jak lze poměrně snadno připravit sice obyčejnou, přitom ale slušnou produktovou fotografii.

Scéna

Snímek měl ukázat všechny zástupce celého systému, tedy kromě barev též ředidlo, ochranný lak a čistící roztok pro stříkací pistoli. Dohromady pět lahviček různých tvarů, velikostí i barev. Zvolil jsem obyčejnou kompozici do jeden a půl řady. Podklad a zároveň pozadí tvoří rýsovací kartón formátu A3. Ten je vzadu podepřen první krabičkou, která mi padla do ruky.

Osvětlení

K nasvícení jsem použil přirozené světlo. Bydlíme totiž v podkroví a tak máme v každé místnosti střešní okna. V tomto případě se jednalo o dvě okna “svítící” pod úhlem 45° shora ze vzdálenosti zhruba 1,5 m. Sestava byla umístěna před levým oknem, avšak byla natočena o zhruba 30° a namířena na vzdálenější pravé okno (pravá a levá v případě, že stojím čelem k barvám a k oknům zády). Levé okno se tak stalo hlavním zdrojem světla, zatímco pravé vyjasňuje stíny.

První snímky ukázaly, že bílý uzávěr lahvičky uprostřed splývá s bílým pozadím.

Proto jsem listem kancelářského papíru trochu zastínil pozadí v místě, kam se promítají zavěry lahviček.

Technika focení

Pro nafocení postačil Panasonic Lumix DMC-FZ7, což je šesti megapixelový kompakt. No, musel stačit – já nic lepšího v digitálu ani nemám …

Fotoaparát jsem upevnil na stativ o Manfrotto 055 s hlavou Mk.29. Je to sice jako s kanónem na vrabce, ale měl jsem jistotu, jej neposunu při náhodném dotyku. Za příznivé světlo pod okny jsem totiž platil poněkud stísněným prostorem. On by stativ možná ani nebyl potřeba, fotoaparát je vybaven stabilizátorem obrazu a výsledný obrázek měl mít nanejvýš 6 x 9 centimetrů. Ze zkušenosti vím, že v tomto případě by byla fotografie dostatečně ostrá, i kdybych držel fotoaparát jen jednou rukou, protože tou druhou jsem mírně stínil (jak jsem se zmínil v předchozí části). Výhoda stativu ale spočívá především v tom, že si mohu přesně srovnat svislice a to bych z ruky nedokázal. K čemu je honba za pixely a super objektivy, fotografování do rawu a vyladěný postup v editoru, když je fotografii nutno o pár stupňů pootočit a všechny body se tak přepočítávají komplet znovu.

No a samozřejmě se stativem nemusíte opakovaně hledat výřez, pokud snímek ladíte a fotíte několikrát. Jen při použití kompaktu nezapomeňte vypnout automatické vypínání, ať nemusíte znovu hledat tu správnou ohniskovou vzdálenost.

Expozice

Expozici jsem ponechal vesměs na přístroji v režimu s prioritou clony 3,2. To je při použitém ohnisku 17,7mm (což je 105kemm, tedy kinoekvivalentních milimetrů) plně otevřená clona. Mohl jsem si to dovolit. Jednak mi stačila relativně malá hloubka ostrosti a jednak jsem využil jen střední část zobrazeného pole, přičemž kresba objektivu je poměrně slušná (podepsala se na něj Leica). A zase se tu musím zmínit o plánované malé velikosti výsledné fotografie.

Citlivost jsem ponechal na ISO 100, kdy se šum drží na přijatelné úrovni. Vyšel tak expoziční čas 1/20.

Zpracování

Snímek neprošel žádnými velkými úpravami.

Ořez pro publikaci v časopise nebyl žádný, respektive jsem jen zrušil malý kousek u spodní hrany, kde na fotografii končil papír. Grafik v časopise má tak volnou ruku upravit výřez a tedy i poměr stran ve chvíli, kdy tvoří vzhled celé stránky a zrcadlo pro sazbu. Je to běžný postup v případě, kdy je role fotografie pouze ilustrativní. Pokyny pro zasílání příspěvků jsou buď na stránkách novin a časopisů, nebo je poskytne redaktor, který má příspěvek na starosti.

Jedinou zásadní úpravou byla tonální úprava pomocí úrovní. I tady jsem však ponechal bílý a černý bod beze změn a pouze trochu ztmavil střed. Lahvičky jsou poměrně světlé a decentní zvýšení kontrastu ve světlech bylo ku prospěchu.

Posledním krokem je ostření. To v tomto případě opět odpadá, provede ho barvič po oříznutí a zmenšení. Pro Paladix jsem fotografii mírně doostřil pomocí neostré masky.

Pro zamýšlený účel je fotografie zcela postačující. Pokud bychom se chtěli posunout k lepšímu výsledku, byl by prvním krokem zásah v levém dolním rohu, který by si zasloužil větší rozdíl v odstínech lahvičky a pozadí.