Výstava Kontroverze v pražském Rudolfinu vstoupila do své druhé poloviny. Ke zhlédnutí už bude necelý měsíc. Není kontroverzní.
Funguje spíše jako historická přehlídka a je rozhodně zajímavým studijním materiálem pro každého, kdo má klasickou fotografii rád. Hodně mě překvapilo, že tohle byl můj nejsilnější dojem, který jsem si z Rudolfina odnesl. Při vstupu jste celkem zbytečně varováni, že výstava obsahuje šokující materiál. Ten je k vidění na mnoha jiných přehlídkách a v Rudolfinu byl třeba na Dekadenci.
Jako obvykle, galerie Rudolfinum přímo poskytuje odkazy na publikované recenze a články. A protože se jedná o událost roku, není jich málo. Nehodlám proto do moře přilévat kapku. Většina recenzí se však věnuje zajímavé koncepci poměrně obsáhlých komentářů ke všem snímkům (jež si jako návštěvník odnesete posbírané sebou) a etickým otázkám. Tedy, zda výstava naplňuje svůj účel vybízet diváka k zamyšlení nad etikou v současném umění. Myslím, že to prostřednictvím desítek fotografií, „jež jsou kauzami“, naplňuje, daleko zajímavější mi však přišlo prohlížet si snímky samotné.
Zajímáte-li se o fotografii, celou řadu jich budete znát (Capův voják, Toscaniho reklamy, Černá a bílá od Man Raye, Hinova Sberačka bavlny, nebo Nýtovači, Utova Vietnamská dívka, Che Guevara, dobytí Berlína a další a další). Myslím však, že vidět je v podobě autorských zvětšenin nebo originálních kopií se Vám stejně jako mě dosud nepoštěstilo. A tak na mě výstava dýchla hlavně historií, dobou, kdy fotografie byla fotografie a doslova jsem si užil tu možnost dívat se, jak ony „ikony světové fotografie“ vlastně doopravdy vypadají.
Autorům výstavy patří za tento přístup dík. Možná o to větší, že tento aspekt výstavy není v jejím prvním propagačním plánu.
Toto pondělí (24.10.), si můžete o výstavě povídat s ředitelem galerie Rudolfinum také v Leica Gallery.
Užijte si letošní podzimní Prahu. Je fotografie plná. Nejen v Rudolfinu.
Pár obrázků z výstavy můžete bez hledání vidět třeba zde a nebo tady 🙂
