Anna Fárová – Dvě tváře

Chtěl bych vás upozornit na knihu z dílny nakladatelství Torst, která se nedávno objevila v knihkupectvích.

V měřítku české, respektive československé fotografie, představuje kniha počin výjimečný, a to hned v několika ohledech. Tím nejdůležitějším z nich je sama osobnost protagonistky knihy Anny Fárové, naší bezesporu nejvýraznější historičky umění zaměřené na fotografii. Této dnes již více než osmdesátileté, pozoruhodné ženě, vděčí česká fotografie za mnohé, ať již se jedná o vznik fotografické sbírky Uměleckoprůmyslového muzea, nebo o objev či zviditelnění řady fotografických osobností. Dalším z důvodů je obsahový i chronologický rozsah statí. Jedinečná je kniha rovněž svojí cenou – necelých 600 Kč za téměř 1200 stran mi v dnešní době připadá jako malý zázrak.

Knihu tvoří obsáhlý výbor z díla Anny Fárové. Recenze, eseje, články, zahajovací řeči výstav, rozhovory, ve kterých vystupuje podle okolností v rolích tazatele i tázaného, vznikaly v průběhu padesáti let. V první části (asi 160 stran), věnované zahraniční fotografii, se dočtete o autorech jako Henry Cartier-Bresson, Inge Morathová a mnoha dalších. Druhá, nejrozsáhlejší část je věnována fotografii české. Na šesti stech stranách tu defilují velmi i méně známá jména a události. Texty jsou řazeny přehledně, primárně podle tématu (jsou za sebou uvedeny například všechny texty o Josefu Sudkovi) a v jeho rámci chronologicky podle data vzniku. Články tak vlastně mapují také vývoj tvorby fotografů. Četněji jsou zastoupeni pochopitelně autoři, kterými se Anna Fárová nejvíce zabývala, například Josef Sudek, Josef Koudelka, Emila Medková a další. Někdy se sice kvůli tomuto způsobu řazení dostanou hned za sebe dvě velmi podobné stati, třeba když je k nějaké výstavě uvedena jak úvodní řeč, tak text publikovaný v katalogu, to však není na škodu. Třetí oddíl knihy se na devadesáti stranách zabývá obecnými otázkámi fotografie.

Knihu zakončuje rozsáhlý, autobiografický text “A pásly by se tam ovce…”, doplněný řadou životopisných fotografií. Dozvíme se z něj téměř vše o velmi zajímavém, byť ne jednoduchém životě Anny Fárové. Vznikal původně jako rozhovor Anny Fárové s Viktorem Stoilovem a byl upraven do podoby souvislé statě bez otázek. Tím poněkud trpí jeho plynulost, chronologie tu a tam poskočí o několik let dopředu či dozadu, rychle se střídá spousta jmen, někde zkrátka otázka chybí. I tak je text čtivý a pomůže pochopit souvislosti, které Annu Fárovou přivedly k zájmu o umění a fotografii a v průběhu času formovaly její názory.

Tento článek nemá být recenzí knihy, pouze upozorněním na ni. Přečetl jsem zatím jen malou část. Přečíst knihu celou mi bude trvat ještě dlouho, nejen kvůli rozsahu textu, ale zejména proto, že mi stojí za to se nad kažkou statí trochu zamyslet. Nechci se čtením spěchat, úplně mi stačí jeden nebo dva texty za den. Knihu považuji za vynikající pro doplnění znalostí z historie fotografie, pochopení řady souvislostí nebo získání inspirace k hledání dalších pramenů.

PS: fotografům – amatérům, pro které je Paladix určen především, bych chtěl doporučit alespoň krátké zamyšlení nad textem Amatérská fotografie, strana 781. Pro mnohé z nás to možná není zrovna příjemné čtení, ale ruku na srdce, není zde Anna Fárová stále velmi aktuální?