V Blatné se ve dnech 26. – 27. září 2009 konal čtvrtý ročník zdejšího fotofestivalu. A protože jsem tento víkend trávil v rámci XPA nedaleko, byl by hřích festival nenavštívit. A tak jsem v sobotu do Blatné vyrazil.
 |
| Miloslav Stibor – Anima (foto Jakub Kencl) |
První ročník Blatenského festivalu dokumentární fotografie uspořádal v roce 2006 fotoklub KAMFO k padesátému výročí své existence. Za to, že v současné době přeplněné výstavami nezapadl a naopak se postupně dostával do širšího povědomí, vděčí festival z velké části výběru vystavujících osobností a samozřejmě schopnosti pořadatelů tyto osobnosti do Blatné přivést. Hned první ročník ozdobil svojí účastí Jindřich Štreit, v roce následujícím se zde objevili Dagmar Hochová, Pavel Dias, Tomáš Pospěch nebo Tomáš Bican. V roce 2008 přestala dominovat dokumentární fotografie a tématem byla tentokrát Žena ve fotografii. A opět zde zněla zvučná jména: Taras Kusčynskij, Dana Kyndrová, Sylva Francová.
Téma letošního ročníku bylo podobné a přesto jiné – WOMAN. Téma konkrétní a zároveň široké, téma, které lze pojmout z tolika úhlů, že 360 stupňů nestačí. A vystavující autoři to potvrdili měrou vrchovatou.
 |
| Miro Švolík a Vladimír Židlický |
Klasický pohled na téma ženy reprezentovala výstava Miroslava Stibora pod názvem “Anima”. Série krásných černobílých aktů plných poetiky, kultivovanosti a osobitého projevu. Autor je mistrem v práci se světlem a ženským tělem a jeho klasickou cestou pořízené fotografie jsou vždy pohlazením po duši. V Městském muzeu je doplňovala tématická výstava “Příroda, památky a lidé v jižních Čechách na starých fotografiích”.
Tři výstavy na blatenském zámku – další “hlavní scéně” festivalu – spojovala přítomnost digitální manipulace, třikrát zcela jiné. Vladimír Židlický vytváří ze svých fotografií obrazy, které mi připomínají spíše malby. Překrývá je, maluje do nich, doplňuje struktury, mění barevnou škálu. Výsledkem je obraz s maximální estetickou kvalitou, jehož základ je stále tvořen precizní fotografií. Výstava dostala jednoduchý název “Fotografie 2007-2009”.
 |
| Miroslav Němeček – Modly |
Miro Švolík pracuje zcela jiným způsobem. Ve většině vystavených děl skládá jakési fotografické mozaiky, ze kterých vznikají nové obrazy a nové příběhy. Vedle nových souborů “Mliečna dráha” a “Od zrodu až do smrti” byly k vidění rovněž autorovy starší práce jako “Jedno tělo jedna duša” nebo “Kvetiny slasti”. Soubor tedy reprezentoval průřez celou Švolíkovou tvorbou, jejímiž jednotícími prvky jsou mimo jiné poetika a zejména humor.
Miroslav Němeček zašel s manipulací ve svém konceptuálním souboru “Modly” ještě mnohem dál. Nejedná se v pravém slova smyslu o fotografie, přestože fotografie zde v základu figuruje. Autor totiž fotografie nepořídil, ale stáhl z internetu a poté upravil (ostatně, jak sám během vernisáže řekl, pravověrní příznivci tradiční fotografie ho za tento soubor rádi mít nebudou). Výsledkem jsou dvojice portrétů slavných fotbalistů a bezejmenných dívek z erotických serverů, tedy ze světů sportu a sexu, dvou možná největších model současné doby. Vznikají tu smyšlené vztahy, někde zřetelnější, jinde tušené, v realitě zcela nesmyslné. Mirkova výstava mě rozesmála a nadchla.
 |
| Sokolovna – Sylwia Nikko Biernacka (foto Jakub Kencl) |
Na třech dalších místech byly instalovány výstavy otevřené scény, která hostila rozmanitou směs autorů. A opět musím vyseknout poklonu organizátorům za jejich výběr. Neviděl jsem zde soubor, který by mě něčím nezaujal. Nejvíce toho bylo k vidění v blatenské sokolovně. Například dokumentární cykly Kamily Berndorffové “Indická žena ve své domácnosti” a Michala Dvořáka “Wo-man of Karabach”. Tomáš Klepal zvolil pro svůj psychologický portrét “Dvě tváře ženy” formu komiksu. Velmi mě potěšil i soubor stínoher “On ona oni” od Evy Stanovské a skvělý portrét “Dvojí život” Magdy Veselé. Jan Khür vystavoval pod názvem “Autoportrét” sérii znepokojivých fotografií s tématy módy i sexuální orientace. Jedním z vrcholů byl pro mě soubor “…z následujících důvodů” autora Jonáše Richtera, vtipně pospojované koláže z dvojic fotografií. Polská fotografka Sylwia Nikko Biernacka vystavila konceptuální soubor “Red”, který zobrazuje ženy pózující v embryonální poloze na červeném pozadí v důležitých chvílích jejich života.
 |
| Pepa Nos na vernisáži Miro Švolíka |
Prostor J. P. Koubka 6 hostil jedinou výstavu, a to “Invisible models” autorky Markéty Hritzové. Netradičně pojaté “módní” fotografie zobrazují šaty na pouze tušených, průhledných modelkách. Třetím prostorem otevřené scény je Kaplanka, kde byly umístěny dvě doprovodné výstavy menšího rozsahu autorů Martiny Ředinové a Jiřího France, a také se zde ochutnávalo víno dodané jedním ze sponzorů.
Celý festival se nesl v pohodovém duchu, žádné oficiality, prostě tak, jak to mám rád. Na vernisážích jsme vyslechli rozhovory Miro Švolíka s Vladimírem Židlickým a obráceně, o dobrou náladu se svým typicky osobitým projevem staral písničkář Pepa Nos. Malebná Blatná byla zalita sluncem a pohodou, co víc si ještě vlastně přát. Bohužel mě program odvelel jinam, a tak jsem se již nemohl zůčastnit večerních a nedělních přednášek Miro Švolíka, Vladimíra Židlického a Markéty Kubačákové, ani setkání s autory otevřené scény. Držím palce organizátorům, ať udrží nebo zvýší už tak velmi vysokou úroveň festivalu i v dalších letech.
