XPO 2009 aneb Jen tak dál

Když uběhne od poslední větší společné akce už hodně přes půl roku, začne se jednomu stýskat. Druhému a třetímu taky, a to už není od stýskání daleko k činům. A tak se postupně zrodil druhý Xpoziční POdzim, aby se ve dnech 25. – 28. 9. stal skutečností.

Katka, naše expertka na ubytování, se tentokrát vytáhla. Penzion Chroust v Jindřichovicích nedaleko Klatov je pro takové setkání ideálním místem. Krásné pokoje budovy připomínající trochu zámek poskytnou dostatek pohodlí, venku je zase spousta místa pro parkování i pro řádění ratolestí i dospělých. Jedny i druhé je dokonce možné v případě potřeby odložit do arestu nebo hladomorny. A hlavně – lepší a útulnější místnost na večerní posezení a promítání, než je zdejší maštal s pípou a krásně hřejícím krbem, si snad ani neumím představit. K tomu všemu jako bonus pohodový pan majitel, který na přání do večera dodá další soudek piva. Díky Kačko, tohle budeš mít u nás dlouho schované.

Páteční příjezd

Pár dní před začátkem akce začalo být jasné, že nás nebude tolik, kolik jsme doufali. Inu nemocné děti i dospělí, pracovní povinnosti, jiné akce. Co se dá dělat, měli jsme tak aspoň v penzionu více pohodlí. Nakonec se nás sjelo dohromady necelých třicet. Projektor a plátno dorazilo spolu s Honzou Hlinákem až v sobotu a tak byl pátek čistě příjezdový, vítací, povídací a popíjecí. Také toho bylo hodně k vyprávění.

Sobota

Ráno jsme nejprve vyhlásili témata k fotografickému zpracování. Současná vnitropolitická situace, Kolem kol a Vykvetly první sněženky (nevím proč, ale za poslední téma bylo jeho autorovi, jehož identitu kvůli náhubkovému zákonu neuvedu, vyhrožováno fyzickou likvidací). Následně jsme se rozjeli za svými plány. Výletníci vyrazili do přírody nebo po okolních památkách, fanoušci rychlých kol s plánky všech erzet v rukou a nasazenými teleobjektivy spěchali na nedalekou Nostalgie rallye. Část z nás navštívila Blatenský fotofestival. Ten stál za vidění, brzy se zde o něm objeví samostatný článek.

Do večera dorazili zbývající účastníci a tak jsme postavili plátno a začalo se promítat. Zahájil Standa Kaczor – Bundes svojí sérií z letošních Colours of Ostrava a nasadil laťku hodně vysoko. Tohle je zkrátka tvoje parketa, Stando. V audiovizuálních projekcích pak pokračoval Jakub Kencl s Jedním dnem na Žižkově a Pavel Pola s Andorrou. Zdeněk Tichý se vytáhl se svými psy a Zdeněk Bakštein s reportáží ze své dlouhé cesty Tureckem. O závěrečnou filmovou projekci jsem přišel kvůli naléhavé touze po měkké posteli mého pokojíku a soudě podle ranních zmatených a nesouvislých reakcí těch, kteří vydrželi, jsem přišel – o hodně.

Neděle

Ach to ranní vstávání… Je to sotva pár hodin, co jste šli spát, a bezcitné dítě vás už tahá z postele kvůli takovým banalitám, jako je hlad. No nic, studenou vodu, kafe, a hurá ven. Neděle byla zcela volná a každý výletil podle svého. Okolí toho nabízí opravdu hodně, ať už hrady, zámky, přírodu nebo třeba katakomby. My s dětmi jsme vyrazili na kolech i auty na nedalekou a překrásnou Pohádkovou chalupu v Mlázovech a na hrad Velhartice, kde probíhaly Svatováclavské slavnosti a tak byla prohlídka zpestřena kostýmy, vínem, dobrotami, zkrátka středověkem.

Zlatým hřebem dne bylo grilování ve stylové černé kuchyni našeho penzionu. Opět zaúřadovala Kačka a s vydatnou pomocí ostatních se několik hodin oháněla okolo grilu, na kterém se jí pod rukama vystřídalo snad všechno, co se grilovat dá, maso, kukuřice i košer bedly, co kdo přivezl nebo našel. Bylo toho požehnaně, do rána ale vydržela pouze dvě kuřecí stehýnka. Kdo si tohle nechal ujít, zaváhal.

Na stolech se mezitím objevily počítače, začalo stahování, úpravy a tisknutí fotek na zadaná témata. A zase se promítalo. Honza Seifert nás provedl Kyrgyzstánem, Bundes po Holandsku a pražském bienále. Zdeněk Bakštein tentokrát ukázal Turecko trochu jinak, a to z pohledu jeho vlastnoruční 6×9 dírkové komory, se kterou dokáže věci, nad kterými zůstává průměrným fotoamatérům s fullfrejmem a pěti šesti elkovými skly rozum stát.

Pondělí

Co se dá dělat, poslední den je obvykle ve znamení balení a odjezdů a ani letos nebyl výjimkou. Ale minivýstava být musí, v deset hodin před penzionem, tradičně na šňůrách. Fotky, které jsme spáchali, si můžete prohlédnout tady. Okolo poledne se začínáme rozjíždět, někteří ještě oklikou, třeba my přes hrad Rabí.

Závěrem

Díky vám všem, kteří jste dorazili, za pohodový prodloužený víkend. Za rok se zase těším, nebo snad dříve?