Moje první výstava – jak na to?

Asi se shodneme v tom, že samostatná výstava je jedním z milníků každého, kdo to s fotografováním myslí aspoň trochu vážně. Jak ale začít? Na co si dát pozor a co všechno je potřeba pro výstavu udělat?

Proč vystavovat?

V první řadě je pochopitelně nutné si říct, proč by bylo dobré ukázat svoji práci veřejnosti. Důvody bude mít asi každý jiné, každopádně z hlediska dalšího tvůrčího posunu je dobré si samostatnou výstavu zkusit. Zde uvádím pár nejběžnějších důvodů:

• výstava by měla být na dané téma – pomůže to uspořádat si portfolio a vybrat ty nejlepší fotografie daného tématu
• samotný proces výběru (a to jak tématu, tak následně fotografií) je poměrně obtížný, zvláště pro začínající autory, nicméně na konci bývá ucelený soubor, za kterým si stojíte
• příprava výstavy s sebou nese i otázku vhodné adjustace fotografií, což k tvorbě neodmyslitelně patří (přeci jen je něco jiného ukazovat fotky jen v počítači nebo v malém formátu a něco jiného je připravit výstavní zvětšeniny)
• výstava přináší další druh zpětné vazby, může přinést nové podněty a nápady
• s výstavou jdete se svojí kůží na trh

Pokud si říkáte, že stačí dát např. fotky na web, že to je to samé, tak věřte, že není. Za sebe můžu říct, že připravit fotky na web je podstatně jednodušší a řekněme méně bolestivé.

Jestli jste si svoje důvody ujasnili, tak jak dál?

Kde vystavovat?

Oliviero Toscani na Měsíci fotografie v Bratislavě, foto Petr Jiskra

Míst, kde se dnes dají vystavovat fotografie, je celá řada a fantazii se meze nekladou. Můžete uspořádat výstavu na zahradě na prádelních šňůrách nebo můžete vystavovat v renomované galerii. Viděl jsem výstavu v bývalém železničním tunelu, ve starém zámeckém sklepení, v restauraci nebo kavárně, v domově důchodců, v nemocnici, v nákupním centru, v parku, apod. Pro začátek je pochopitelně vhodné zvolit takové místo, kde už nějaké výstavy probíhají a kde mají zkušenosti a alespoň základní zázemí. Nicméně je to na vás. Většinou se stačí domluvit na vhodném termínu a podmínkách. Asi nemusím zdůrazňovat, že zvolenému prostředí je nutné přizpůsobit i adjustaci – pod širým nebem nebo ve vlhkém sklepení asi papírové fotografie dlouho nevydrží.

Zvolený prostor má pochopitelně poměrně zásadní vliv na to, jak bude výsledek vypadat. A to hned z několika důvodů:

• každý prostor má svoje dispozice z hlediska toho, kolik se tam toho vejde a jak (určitě je rozdíl mezi komorní kavárnou a tovární halou, prostory jsou různě členěné)
• je nutné brát v úvahu i pozorovací vzdálenost a tomu přizpůsobit velikost fotografií (dívat se z metrové vzdálenosti na dvoumetrové fotky není nic moc, stejně tak ze tří metrů fotky 10×15 taky moc nevyzní)
• neméně důležitá je i otázka osvětlení – tmavé fotografie ve spoře osvětlené místnosti spíše zapadnou, z high-key snímků pod 500W lampou vás brzo začnou bolet oči
• důležitý je i styl výstavního prostoru a jeho běžné užívání – v nemocnici asi nebude vhodné vystavovat fotografie (byť umělecké) s hřbitovní tématikou, ve škole zase asi nebude zcela rozumné pověsit akty, apod. Mimochodem, tohle je docela důležitá věc, majitel daného prostoru může mít požadavky, co se smí a nesmí vystavovat, osobně jsem se setkal s tím, že jsem chtěl vystavit akty v galerii ve foyer fabriky, ale z různých důvodů to majitel odmítl

Pokud nevíte, kde ve vašem okolí je možné uspořádat výstavu, tak se zkuste rozhlížet kolem sebe nebo se podívejte např. do archivu našeho kalendáře akcí, kde najdete spousty míst, kde se výstavy už konaly.

V rámci přípravy výstavy je vhodné si prostor prohlédnout, změřit a nakreslit si jeho rozložení, abyste si doma mohli předem připravit, co a kam budete chtít umístit. Pokud je prostor členitý, můžete výstavu rozdělit do menších souvislých celků.

Technické zázemí

Magnetické rámy s matným sklem jsou jednoznačně nejrychlejším a nejlepším systémem, foto Zdeněk Tichý

Zvolený výstavní prostor zřejmě disponuje i nějakým technickým zázemím, se kterým je vhodné se předem seznámit:

• Jak se fotografie věší? Máte si přinést kladívko a hřebíčky nebo je tam nainstalovaný nějaký závěsný systém (lišty, lanka, háčky…)?
• Pokud je tam závěsný systém, jaké jsou jeho parametry, např. nosnost? Jak velké a těžké rámy je možné na něj upevnit?
• Disponuje výstavní síň vlastními rámy, které je možné si půjčit nebo si musíte sehnat vlastní?
• Pokud mají svoje rámy, tak jak jsou velké, kolik jich je a hlavně jak vypadají? Na mojí první výstavě jsem se bohužel spokojil pouze s tím, že jsem věděl, kolik jich je a jak jsou velké a úplně jsem vynechal to, jak vypadají. K mému překvapení jsem v den instalace zjistil, že jsou to rámy s přední plastovou fólií (ne sklem), která byla často poškrábaná, ale hlavně lesklá, takže se to nedalo prakticky vůbec nasvítit tak, aby se v tom člověk neviděl jako v zrcadle – to pochopitelně hodně snižuje umělecký dojem z vlastních fotek.

Osvětlení

Správné osvětlení je kapitolou samo pro sebe. Pokud narazíte na prostor, kde si nad každý rám můžete umístit bodovku, tak máte vyhráno, většinou se ale budete muset spokojit s takovým osvětlením, jaké v daném prostoru běžně je (zvlášť u “netradičních” výstavních síní typu restaurace nebo výrobní hala). Z tohoto důvodu zcela jednoznačně doporučuji matné provedení adjustáže, které není tak náchylné na různé nechtěné odlesky. Lze to řešit několika způsoby:

• zpracováním samotných fotek na matné papíry, bez dalšího krytí
• použitím matovací laminovací fólie
• použitím kvalitních matných (antireflexních) skel v rámech

Výběr fotografií

Správný výběr je předpokladem úspěchu výstavy, foto Zdeněk Tichý

Už víme, kde budeme vystavovat a na jaké téma, takže přichází zřejmě nejtěžší fáze – výběr fotografií. Při výběru je vhodné se zabývat několika otázkami:

• Jak rozdělit celý prostor na menší ucelené bloky?
• Z jakých fotografií jednotlivé bloky poskládat?
• Mají být barevné nebo černobílé? (není vhodné moc kombinovat obě varianty)
• Mají být na výšku nebo na šířku? (opět, chce to trochu přemýšlení, aby to nebylo nudné, tj. všechno stejně, ale taky aby to nebyl každý pes jiná ves)
• Jak je poskládat vedle sebe, aby to fungovalo co nejlépe?
• Kolik fotografií se tam vůbec vejde? (jednak je to dáno tím, kolik má např. daná galerie rámů k zapůjčení, ale také tím, jak je ten prostor veliký – aby mezi jednotlivými fotografiemi byly rozumné mezery

Jakmile máte základní výběr hotový, doporučuji si ho provizorně poskládat tak, jak by měl v daném prostoru viset. Je to možné udělat buď „virtuálně“ v počítači (ve vhodném programu) nebo si fotky vytisknout v malém formátu a poskládat si je např. na stole. Tím zjistíte, jestli vám to dohromady funguje a jak. Výběr je nutné přizpůsobit prostoru, ve kterém fotografie budou viset – a to jak tématicky, tak hlavně dispozičně (aby se tam vůbec vešly).

Popisky

Fotografie je vhodné opatřit štítky s popiskem. Alespoň základní název nebo nějaká vhodná identifikace. Jednak to slouží návštěvníkům k tomu, aby mohli fotografii, která je zaujala, nějak označit (těžko budete po demontáži výstavy vzpomínat na to, která že fotografie byla „3. zleva na té zdi proti vchodu“). Pomůže to získání přesnější zpětné vazby nebo dokonce může posloužit pro objednávku zvětšeniny.

Adjustace fotografií

I když se to nezdá, tak i fotografie 10×15 cm adjustované na černý karton mají svoji působivost, foto Jakub Kencl

Na toto téma by se dal napsat samostatný článek, nicméně pár základních věcí je tak nějak „daných“. Jak už bylo zmíněno, nejvhodnější adjustací je matné provedení – tím budete méně závislí na osvětlení. Nicméně tím to nekončí. Existuje nepřeberné množství výsledné adjustace a víceméně to závisí na tom, jaké máte možnosti. Rozhodně doporučuji fotografie adjustovat tak, aby se hlavní se motiv „vypíchl“. To se dá zařídit několika způsoby:

• Základní adjustace je asi ta, že se hotová fotografie nalepí na podkladový karton (obvykle kontrastní vůči danému motivu) a ten se umístí do hotového rámu (klasika u černobílých fotografií je např. černý karton, přičemž kolem vlastní fotografie se ponechá tenký bílý jednoduchý rámeček, aby nikde nic „neutíkalo“ a motiv byl hezky zarámovaný). Je to nejlevnější způsob a přitom je celkem efektní.
• Hodně rozšířený způsob je použití paspart – ty jsou vyrobené ze silného kartonu a mají seříznuté vnitřní okraje, často ještě je řez zvýrazněný kontrastní barvou (např. černé pasparty s čistě bílým řezem). Dají se koupit buď hotové nebo je možné si je nechat zhotovit na míru. Výsledná cena je vyšší, než v předchozím případě, nicméně je to pochopitelně efektnější.
• Dalším způsobem jsou různé rámy – tady je nepřeberná škála různých možností, stačí se podívat do nejbližšího rámařství nebo do prodejny klasických formátových rámů. Doporučená je pochopitelně kombinace vhodného rámu a některé z výše uvedených možností.
• Další možnosti jsou jen otázkou vaší fantazie. Viděl jsem špičkově adjustované fotografie v ručně dělaných rámech z neupraveného dřeva, které se dodatečně ještě zkroutily, viděl jsem parádní adjustaci na kapu (cca 5 mm vysoká pěnová podložka) s podkladem z lakované dřevotřísky a další a další. Tady se opravdu fantazii meze nekladou a je jen na vás, jak nakonec na diváka zapůsobíte.

Nicméně ve všech případech platí, že adjustace má pomáhat divákovi, aby byl „vtažen“ do děje na fotografii, aby se mohl plně soustředit na vlastní obsah. Nemělo by se stát, že bude adjustace tak „výrazná“, že přebije vlastní snímek.

Instalace výstavy

Variabilní závěsný systém najdete v každé lepší galerii, foto Zdeněk Tichý

Na instalaci výstavy si ponechte dostatek času. Zvlášť v případě, že nejste zkušenými matadory a nemáte s věšením extra velké zkušenosti. Moje první výstavy mě zatím naučily pár základním postupům:

• Na začátku je vhodné rámy umýt, zvlášť, pokud jsou místní a jdou z ruky do ruky (tj. nezapomeňte si s sebou vzít vhodné prostředky).
• Nejprve si už hotové zaadjustované fotografie rozmístěte kolem zdí, kde mají viset a udělejte finální kontrolu jejich rozložení
• Na pár prvních fotografiích vyzkoušejte výšku a mezery mezi jednotlivými snímky. Fotografie by neměly být ani moc nízko, ani moc vysoko, počítejte s průměrnou výškou pozorovatele cca 170 cm a přizpůsobte to danému prostoru a pozorovací vzdálenosti
• Vhodnými pomůckami pro instalaci jsou metr a vodováha, nicméně pro urychlení je vhodná např. dlouhá tyč, na kterou si nakreslíte rysky a pojedete podle nich
• Dejte na svoje oko – někdy není podlaha úplně rovná a je rozhodně lepší, když to bude vypadat dobře na pohled, než když to bude na milimetr přesně od podlahy
• Nejdřív je vhodné fotografie pověsit a dát jim správnou výšku, teprve pak je vhodné řešit vzájemné rozestupy (to se týká pochopitelně instalace na lištový závěsný systém, pokud budete zatloukat hřebíčky, tak tam se rozhodně doporučuje to proměřit hned a tlouct napoprvé)
• Nakonec umístěte popisky a proveďte finální začištění (např. je vhodné znovu rámy otřít, aby tam nebyly vaše otisky – často je to poměrně „špinavá“ práce, takže není žádnou výjimkou, že jsou rámy opatlané, i když jste je předtím pečlivě umyli)

Pozvánky

K čemu by byla výstava, kdyby ji nikdo neviděl? Je proto vhodné rozeslat pozvánky a dát o výstavě vědět. Renomované galerie to mají už prošlapané, takže ví, co a kam je nejlepší poslat, nicméně pokud si výstavu zařizujete sami, nezbývá, než jít vlastní cestou:

• Rozmyslete si, jestli budete posílat zvlášť pozvánku na výstavu a zvlášť na vernisáž – a komu.
• Rozmyslete si, jestli budete dělat klasickou papírovou nebo si vystačíte s elektronickou verzí
• Na pozvánku je vhodné umístit nějaký motivační obrázek (hlavní motiv výstavy), místo konání, termín, otevírací dobu, vstupné, popř. další údaje.
• U pozvánky na vernisáž je vhodné doplnit, pro kolik osob je určena.
• Pozvánky rozešlete v dostatečném předstihu, u pozvánek na vernisáž, kde potřebujete řešit kapacitní důvody (např. kvůli množství jídla a pití) si nechte potvrzovat účast, nicméně už předem počítejte s tím, že někdo z těch, co potvrdili, nakonec nedorazí a někdo dorazí, i když nepotvrdil.
• Informace o výstavě je vhodné dále šířit mezi lidi – buď prostřednictvím různých webů (např. náš kalendář akcí), vývěsky galerie, kulturní věstníky, apod. – konkrétní aplikace už záleží na lokalitě a typu akce.
• Pokud máte vlastní web s fotogalerií, umístěte pozvánku i tam.

Nezbytné “drobnosti”

Když jste už absolvovali všechny výše uvedené kroky, zbývá už jen pár “drobností”. Jednou z nich je průvodní text. V tomto textu se sluší napsat, co diváci na výstavě mohou vidět, co jste chtěli výstavou sdělit nebo ukázat, apod. Na vernisáži pochopitelně můžete totéž sdělit osobně, nicméně dalším návštěvníkům může takový text pomoci. Taky se hodí přidat pár slov o vás, trochu se představit návštěvníkům galerie. Když to doplníte i vlastním portrétem či vhodnou fotkou, vznikne takový malý osobní medailonek…

Druhou malou nezbytností je návštevní kniha. Slouží pochopitelně pro zpětnou vazbu a občas se tam můžou vyskytnout zajímavé věci (na mé první výstavě se podepsal jakýsi pan doktor z Indie, se kterým jsem si pak ještě chvíli mailoval, takže až tam někdy pojedu, už tam mám známého… :-)). V některých galeriích ji mají vlastní, tak je dobré si pak domluvit např. ofocení stránek z vaší výstavy, jinde nemají nic a je nutné zajít do papírnictví a vhodný “památníček” nebo blok zakoupit. A nezapomeňte na tužku. 🙂

Vernisáž

Vernisáž je společenskou akcí, foto Jakub Kencl

Vernisáž je vyvrcholením výstavy, i když je často hned na začátku. Pro vás jakožto autora je to příležitost se potkat se všemi známými, získat první a hlavně osobní zpětnou vazbu a obecně prožít svých pár desítek minut slávy, protože to všechno bude jen a jen kvůli vám. Nicméně i tady je vhodné se dopředu připravit:

• Hodí se, když průběh vernisáže doplňuje vhodně zvolená hudba – ať už živá nebo reprodukovaná
• Hodí se, pokud se o návštevníky vernisáže postaráte i z pohledu základního občerstvení – raut a šampaňské můžete zpočátku nahradit „party“ keksy a rozlévaným vínem, záleží pochopitelně na vašem rozpočtu a úrovni akce
• Vhodné je připravit si krátký proslov, kterým návštěvníky uvítáte a řeknete pár slov o tom, co můžou vidět
• Vhodné je domluvit si krátké hodnocení i od kurátora výstavy – pokud žádný není, může zaskočit např. zkušenější kolega z fotoklubu nebo někdo z vašich blízkých
• No a v neposlední řadě je vhodné vernisáž zakončit se skupinkou těch nejvěrnějších v nedaleké hospůdce, kde to znovu všechno proberete…

Kolik to všechno stojí?

Hudební doprovod na vernisáži, foto Jakub Kencl

Pokud budete mít štěstí, bude vás to stát jen zhotovení fotografií (nebo ani to ne) a o zbytek se postará sponzor akce. Např. v Galerii Čerťák ve Tmani za vás všechno zaplatí pan Šroubek, velký to mecenáš amatérských fotografů (dokonce i pasparty vám potom zůstanou). Pokud ale sponzora neseženete, tak se připravte na to, že taková výstava není nejlevnější záležitost. Sice jde u spousty položek ušetřit nebo dokonce neplatit nic, ale i tak to není zrovna nejlevnější:

• Pronájem galerie (platí se podle typu prostoru klidně i 500 – 1000 Kč denně)
• Zhotovení fotografií (podle formátu a způsobu zhotovení)
• Adjustace (kartony, paspary, rámy, laminace, apod.)
• Pozvánky (jsou-li tištěné), popř. inzerce v médiích
• Občerstvení na vernisáži
• Hudební produkce na vernisáži
• No a pochopitelně spoustu času a energie

Každopádně doufám, že jsem vás neodradil a že se taky jako já pokusíte si svoji vlastní výstavu uspořádat. Rozhodně to stojí za to – námaha je zcela vykoupena tím, když vám na vernisáž přijde spousta lidí a když jste s výsledkem spokojeni. K tomu vám držím palce!!!

Malý dodatek amatérského fotografa Pavel Pola tady předestřel docela rozsáhlý text na téma výstav, a shrnul snad všechno, co je myslitelné a s čím se přitom můžete setkat. Přesto si dovolím malé subjektivní doplnění, neboť nechci jeho text kazit svými vsuvkami. No, a za druhé, byl jsem o to přímo jím požádán. Byť, na rozdíl od Pavla Poly, jsem se nijak nesnažil sám vystavovat, spíše se to všechno „tak nějak seběhlo“ – a já do toho šel. “Samotný proces výběru je poměrně obtížný, …“ je velice jemné diplomatické konstatování. Jakmile na vás spadne možnost vystavit své fotografie, a vy jste vnitřně přesvědčeni, že na to máte, je proces výběru zoufale těžký, složitý a zdlouhavý. Obzvláště za situace, že máte dvakrát víc dobrých fotografií, než se do galerie vejde, nebo vám třeba jen jedna jediná chybí – a vy prostě nemáte tematicky podobnou, a ještě k tomu kvalitní. Vůbec nejlepší situace je, když se den před vernisáží dozvíte, že tady do kouta by to chtělo jednu na výšku, a kdybys našel ještě jednu na šířku, taky by se nám sem vešla. Berte prosím uvedené s humorem :-). Popisky: neslouží divákům jen k identifikaci fotografie, ale mohou, a leckdy jsou, její zcela neoddělitelnou součástí. Obojí je velice subjektivní, osobně mám doplňující texty rád a trvá mi opravdu dlouho, než je vymyslím. A vnitřně je považuji za součást fotografie samé. Jinak není špatné, pokud máte výstavu například v restauraci či kavárně, udělat na jednu stranu A4 index fotografií s názvy a případně i s popisy, zalaminovat je a dát na každý stůl. Návštěvníkům to pomůže v orientaci a mohou si v klidu u stolu prohlédnout, co visí kolem nich. A když je naznačené zaujme, mohou prohlížet snímky na stěně. Uspořádání fotografií, pokud máte třeba soubory několika k sobě “pasujících” témat, není zcela triviální záležitostí. Přes všechny možné přípravy předem, možnost poskládat si galerii v počítači, atd., se často rozhodnete až na místě a fotografie přeskládáte na jiné pořadí. Někdy můžete dělit podle barvy (černobílé / barevné), jindy podle pozice (na výšku / na šířku), jindy vysloveně tematicky. Počítačovým programem vnímání prostoru a daného místa prostě nenahradíte, berte ho jako pomůcku. Instalace neznamená jen umýt rámy, to můžete udělat kdykoliv poté, ale především si ohlídejte čistotu skla na straně, která se dotýká fotografie. Všechno ostatní dokážete očistit pět minut před otevřením, výrazný prach či chlup vašeho stříbrného kocoura za sklem již ne. Mojí poslední poznámkou je výběr galerie. Často bývá situace opačná, dostanete nabídku a nemáte možnost cokoliv měnit. Zázemí? Není. Osvětlení? Hm. Rámy a adjustace? Částečně ano, zbytek je na vás. Při úplně první výstavě je dobré zvážit, co vás to bude stát. Pokud si zajišťujete nejen vlastní fotografie, ale také rámy, pasparty a podobné záležitosti, v součtu nejde o malou položku. A je lepší si vše sečíst předem, než v půlce zjistit, že se vám do toho už nějak nechce. Na druhou stranu, když už jednou všechno máte, další výstavy jsou v pohodě. Doplněný text doufám nikoho neodradil. Každopádně věřte, že fotografie 30 x 40 cm či větší jsou pro oko a mysl opravdu nádherným pokoukáním, které internetem a LCD monitorem nikdy nenahradíte. Jan Hlinák