Jak jste si asi všimli, na Paladixu se před časem v horním menu objevil odkaz “osvit filmů”. Protože mám v archivu dost fotografií z digitálního fotoaparátu, které bych ale raději místo tisku zpracoval tradičně, rozhodl jsem se tuto službu vyzkoušet. Je možné osvítit negativní film tak, aby se z něj dalo zvětšovat?
Z pohledu výstupu na papír pro mne byla digitální fotografie trochu krokem zpět (zase mi ale rozšířila tvůrčí možnosti, takže jsem byl schopen udělat fotografie, které bych na film nedělal nebo neudělal – nejraději bych obě technologie zkombinoval). Byl jsem zvyklý z klasického procesu na černobílé fotografie, které nehrajou všemi barvami podle toho, jak a pod jakým světlem se s nimi pohne, fotografie, kde černá byla sytá a hluboká a nejsou na nich viditelné matné či lesklé mapy při pohledu z většího úhlu. Co se týká barevné fotografie, tak tu jsem ve své “tvorbě” bral vždy jako okrajovou a tam jsem byl i se slušným labem spokojený, s koupí domáci fototiskárny jsem problémy barevného tisku přestal řešit úplně. Ale ta černobílá fotografie! Tam to prostě bylo špatné a prakticky žádná z tiskových technik mne nedokázala uspokojit, vyzkoušel jsem ledacos.
Začal jsem experimentovat v oblasti výroby internegativu inkoustovou tiskárnou. Kdybych chtěl zůstat jen u kontaktů 20×30 cm, pak by to ještě nebylo tak zlé (tisk na průhlednou fólii je zvládnutelný, tato cesta je na internetu docela dobře zdokumentovaná), ale já chtěl především negativ, ze kterého by se dalo normálně zvětšovat. V komoře byl zvětšovák na 13×18 cm, takže jsem šel cestou zvětšování negativu až k této hranici, ale ani to nevedlo k žádanému cíli. Ačkoli tiskárny mají výrobci udávané obvykle impozantní rozlišení (běžně více než 3000dpi), při potisku fólií bylo všechno jinak a nedařilo se mi dostat rozumnou škálu šedých (a to jsem vyzkoušel také docela slušný počet různých materiálů).
Celou myšlenku jsem tedy s určitou lítostí odložil. Jednoho dne ale přišel Pavel Pola na FotoPivo se zajímavou zprávou: Petr Dzik (jeho články najdete zde na Paladixu) si pořídil zařízení pro osvit kinofilmů a rád by osvit nabízel i jako službu pro ostatní fotografy.
To mne zaujalo, přestože jsem záhy zjistil, že Petr toto chce používat především pro možnost výroby diapozitivu z digitálních dat (kdo nikdy neviděl promítání z diapozitivů, ten to v dnešní “digitální době” nejspíš nepochopí, ale datový projektor se tomu opravdu nevyrovná). Po krátké mailové debatě jsem odeslal sadu testovacích souborů (normálních, pozitivních) s různým průběhem jasů a kontrastů, a Petr začal poctivě testovat a ladit osvit i vyvolávací proces. Výsledkem byla sada šesti osvícených políček, z nichž jsem na první pohled nebyl schopný poznat, že se nejedná o expozici tradiční cestou. Pro porovnání jsem je “prohnal” filmovým scannerem a už v tu chvíli jsem viděl, že jsem blízko vytouženému cíli – tohle vypadalo na dobře použitelný internegativ.
Pak jsem ale bohužel musel “výzkumné práce” z osobních důvodů přerušit, abych se k nim vrátil až nyní. Nechal jsem si osvítit další data, tentokrát “ostrá” (blíží se uzávěrka na Prahu fotografickou 2008) a zpracovaná tak, aby kompenzovala drobné nedostatky této technologie, které se nám při prvních testech podařilo nalézt (k těm se ještě vrátím).
Než mi poštou dorazily nasvícené filmy, tak jsem exhumoval komoru (doslova, protože jsem poměrně dlouhou dobu neměl co zvětšovat, takže se proměnila spíš v dílnu, kombinovanou se skladištěm) a jen co se mi dostaly filmy do ruky, celou noc jsem natěšeně věnoval zvětšování.
Pro první pokusy jsem zvolil papíry Agfa MCP 310 (RC, lesk) a Agfa MCP 312 (RC, polomat) 30×40 cm. Pod zvětšovákem se vše tvářilo, jako kdybych zvětšoval z normálního filmu (správně kryté, rozumný kontrast, detaily ve světech i ve stínech – prostě negativ, jaký má být). No a tady bych mohl vlastně celé povídání ukončit, protože jsem ani na pozitivech 30×40 téměř nebyl schopen poznat, že je něco jinak. Černá byla černá, detailů bylo akorát (osvitový stroj pracuje s rozlišením cca 11Mpx, což na fotografii s výsledným rozměrem 26×39 cm odpovídá rozlišení cca 260dpi), bílá byla bílá, prostě všechno tak, jak jsem si představoval.
Jestli píšu, že jsem “téměř nebyl schopen rozeznat rozdíl”, pak je to tak – to “téměř” spočívá v jiném tvaru zrna. Protože film, na který jsou data vysvícena (Ilford PAN 100) je poměrně jemnozrnný a data, která jsem posílal, byla pořízena na ISO 800 – 1600, takže nějaký digitální šum (Canon 40D) se dostal až na výsledné fotografie a je tedy možné jej tam identifikovat. To je daň technologii, použité při pořizování fotografií, v tom je technika osvitu nevinně.
Protože všechny fotografie z této série měly samozřejmě srovnaný histogram a prošly normálním postprocesingem (v podstatě identickým, jako bych připravoval soubory pro lab, s tím drobným rozdílem, že tato data byla v 16bitech šedé, což málokterý lab zvládá), dala se celá série udělat na jedno nastavení, jen jsem použil filtraci 3 – Ilford filtry – pro mírně tvrdší zvětšeninu na lesklých papírech, než jaký byl původní soubor (film byl vysvícen a vyvolán “na střed”, gamma 0,55). Na polomatné mi filtrace vyšla skutečně na 2,5.
A nyní se konečně dostávám k těm drobným odlišnostem či nedostatkům:
Asi jen drobností je, že moje zvětšovací objektivy nejsou ideální (Leitz Elmar 50/3.5 DOOGS a Anaret 50/4.5, zkoušel jsem oba, ale Rodagon bohužel není ani jeden) a nějakou vinětací do procesu přispívají, takže je vhodné rohy zatahovat o něco více, než je obvyklé, aby se vinětace vykompenzovala.
Další věc je nutnost poměrně přesné expozice pozitivu. Tímto způsobem vytvořený negativ má totiž – opět především z důvodu pořízení fotografie digitálním fotoaparátem – trochu problematické přechody ve velmi světlých oblastech. Při korektní expozici i kontrastu je vše v nejlepším pořádku, ale pokud se “podaří” vyrobit pozitiv příliš kontrastní, dojde ke zdůraznění právě těch světlých přechodů a vypálené bílé plochy, z nichž tu a tam vystupují šedé tečky, působí při bližším ohledání velmi rušivě. Z toho vyplývá, že pod zvětšovákem toho se snímkem směrem “ke světlům” už nejde moc nadělat, opačným směrem, tedy ke ztmavení výsledné fotografie už není situace tak kritická, přece jen stíny toho umí skrýt víc. Základem je tedy kvalitně připravený soubor pro osvit, následně přesná expozice a neutrální filtrace.
No a spíš pro lepší pocit jsem na odesílaná data aplikoval mírně větší doostření, než bych používal pro lab, ale ani to nebylo potřeba. Při skenování testovacích negativů se mi totiž zdálo, že mají nižší ostrost, ale to bylo spíš způsobenou nějakou interferencí mezi velikostí osvíceného “zrna” a rozlišením skeneru (používám letitou filmovou Minoltu QuickScan 35+, která má udávané rozlišení 2800dpi). Protože jsem ale v této “ostré” dávce poslal data jak doostřená, tak nedoostřená, měl jsem přímé srovnání i na papíře. Rozdíl byl vnímatelný spíš pocitem, než racionálním zjištěním, každopádně i příště budu “pro klid duše” doostřovat o něco více (unsharp mask – amount cca 250%, radius 0.5, threshold 0, to na 11Mpx obraz opravdu není mnoho).
Takže teď můžu s klidným svědomím říct, že jak jsem si data připravil, tak jsem je dostal na filmu. Navíc pro to, abych získal v komoře dobrý výsledek na papíru, nemusím ani podnikat obvyklá kouzla s nadržováním, dvojím osvitem, měkkou a tvrdou vývojkou atd. Pokud nezanedbáte přípravu vstupních dat, na papír dostanete všechno podle svých představ velice jednoduchou cestou.
No a to je vlasně všechno, ani to nebolelo. Jenom z toho mám opravdu VELKOU radost…
P.S.: Jestli někdo zavítáte na únorové FotoPivo (18.2., opět restaurace Na kovárně), určitě uvidíte nějaké testovací fotografie naživo a budete mít možnost si tak udělat obrázek sami. Pak zjistíte, jestli je tento text pouhou reklamou (pro tentokrát jsem střílení vzduchovkou na kapotu vynechal, ani vajíčka smažit nebudu), nebo pozitivní praktickou zkušeností. Text nepřesvědčí, ale sáhnutí si na papír “naživo” by mohlo…
přesvědčený
dík za exkurz, já jsem přesvědčený. když jsem minulý rok nechával vyvolávat fotky na výstavu u škody, měl jsem pocit, že to u čb dělají nějak podobně – výsledek byl taky hodně dobrý. nevíš, co tam myslej tou “mokrou cestou”? to samý to asi nebude, protože by cena u čb byla asi o dost vyšší. data chtěli (teď už to na e-fotu nerozlišujou!?) v grayscale a stačilo 8bitů.
přesvědčený
Nevím, jen předpokládám, že “mokrou cestou” rozumí zvětšeninu z labu, tedy vzniklou chemicky, nikoli tiskem.
U Škody by mělo být možné dělat zvětšeniny i na nějaký monochromatický papír. Viděl jsem několik různých výsledků, ale přestože se vždy jednalo o černoíblé fotografie, ne vždy byly skutečně monochromatické, tak nevím, jestli to vzniklo chybou v komunikaci s obsluhou, nebo nějakým problémem v technologii.
CB V minilabu
Cernobílé u škody dokáží je pravda že pracují na normálním minilabu Noritshu nicméně pokud je soubor ve stupních šedi barevné interference se neobjevý. Pokud zapomenete a fotku uložíte v RGB nebo CMYK tak je šance že to bude hozené do některé z barev, případně vysoký jas a kontrast může vést k červeným parazitním bodům. Také je třeba mít na pamětí že to celé pracuje v 8-bitech.
Velblou uchem jehly aneb “proč”
Bez jakékoliv snahy zavrhnout tento članek si říkám proč postupovat tuto anabázi. Kvalitativně získám fotografii na médiu, které ověřeně vydrží věky. To je pozitivum. Nic méně pigmentový tisk “slibuje” podobné. Tón a hloubka černé to už je věc k diskuzi nemůžu nasvitit nic jiného než mám na negativu. Tudíš pokud denzita originálu nebyla valná nebude ani výsledek. Leda bych expizici přetáhl a celé to ztmavil. To ale digitální cestou jde také. Kvalitu z hlediska přechodů a kresby neziskám určitě protože každý z popisovanýxh kroků vzhledem ke s vé podstatě optického přenosu logicky vede k nepřesnostem. Nezbýva tedy než zvolat: Právo této technologie na život je nezpochybnitelné v tom, že to prostě je možné a to je již na chuťi každého soudruha.
velblou uchem jehly aneb “proto”
Nemám teď moc času, takže stručně:
Používáte pigmentový tisk? A jak vypadá při pohledu z jakéhokoli jiného směru, než kolmého, na lesklých či polomatných papírech? Mapy, mapy, mapy – a to je přesně to “proto”.
Nemám rád fotografie, které se už z mírného úhlu tváří jako zimní maskovasí nátěr, to je všechno. Jestli to někomu vyhovuje, pak je to opravdu dané “chutí každého soudruha”, mně ne.
Kromě toho – se slušným zvětšovacím objektivem (netvrdím, že ho teď mám) nebude výsledný formát 60×40 problémem, pro pigmentový tisk se už u 40×30 dostáváme do finančně značně náročnějších oblastí, o větších formátech ani nemluvě (mluvím především o ceně tiskárny).
Takže ano, soudruzi ať si to dělají, jak chtějí, mně se to líbí takhle a mám pro to poměrně racionání důvody.
velblou uchem jehly aneb “proto”
používam Epson PhotoStylus Pro 4880 a žádné mapy nejsou toť at1, at 2 Využívám BW osvit na Noritsu nebo OCE a mapy také nikde. Naši polemiku neberu konfrontačně ale ekonomicky nejsem přesvědčen o výhodnosti vaší cesty, casově je to zcela jinde. Jistě pro specifiký případ je to možnost například specifický umělecký záměr. Nicméně pro Vážnou práci a produkci problematické. Osobně by se mi líbyla tato technologie pro kontaktní zvětšeniny 1:1 20×30 a vice.
velblou uchem jehly aneb “proto”
Já to také nija konfrontačně neberu 🙂
Pokud používáte tiskárnu s ČB inkousty, pak se mapy zřejmě konat nebudou, to je pravda, a na tom zmíněném Epsonovi se i těch 60×40 udělat dá. Co mne od této technologie maličko odrazuje, je těch cca 60.000 za tuhle tiskárnu. V tomto světle se mi jeví ekonomické hledisko nepatrně jinak. Mimochodem – RC papír formátu 60×50 se celkem bez problémů dá koupit za cca 70Kč za kus, pokud nebudete dělat jednu fotku, tak je cena další chemie zanedbatelná (no dobře, pro dvacet fotografií tohoto formátu spotřebuju litr koncentrátu vývojky na 200Kč a půllitr koncentrátu ustaovače za 100Kč), takže při takovéto sérii se dostanu na cca 100Kč za fotografii včetně ceny osvitu, s tím se těžko může srovnávat jakákoli jiná technologie.
Časově je ta “pseudoklasická” technologie samozřejmě méně výhodné, nějakou dobu trvá osvit dat a doručení negativů, nějakou dobu zabere ráchání se v komoře, ale jsou lidé, co mají cachtání se v chemii jako koníčka – patřím mezi ně, i když mi doma pak dva dna říkají, že smrdím ustalovačem, já přitom neznám lepší parfém 🙂
velblou uchem jehly aneb “proto”
Ad 60 tisíc – pokud netrváš na tom A2 formátu, tak je kvalitou tisku defakto totožný R2400 užívaný řadou lidí, které vídáš na Fotopivech, tam je cena podstatně dosažitelnější…
Jinak článek zajímavý a přečtení nelituji, ale popravdě mi to taky přijde spíš na úrovni zajímavé kuriozity, opravdu smysluplné využití si ale nějak moc představit neumím 🙁
velblou uchem jehly aneb “proto”
Ahoj, vzhledem k tomu, že můj cíl je 60×40 na papíře (zatím to nemám ani čím svítit, na to už Anaret nestačí, ani v čem to volat), tak mi nezbývá, než na tom trvat.
Komoru mám a živit jí nějakým materiálem budu tak jako tak, z mého pohledu to zase není tak špatný nápad – mimo jiné proto, že pak se dají fotky vzniklé touhle a klasickou technokou pověsit vedle sebe na zeď aniž by se nějak výrazně lišily – samozřejmě, na 60×40 z M645 bude o dost více detailů, ale nepraští tě to na první pohled do očí.
Nemluvě o tom, že mi ustalovač děsně voní a komornictví mě baví…
velblou uchem jehly aneb “proto”
používam Epson PhotoStylus Pro 4880 a žádné mapy nejsou toť at1
nemohu souhlasit. pigmenty jsou skvele a verim v lepsi vysledky nez touto cestou pres negativ. ale mam s nimi sam dost zkusenosti.
tedy na vsech lesklych tiscich – VZDY mapy budou – bez ohledu na pocet inkoustu a papir – a to ciste jen proto, ze zcela bila mista jsou nepotistena a z uhlu se opravdu tvari jinak.
ovsem pro kolmem pohledu se to prekticky neda rozlisit – a kvalita tisku treba na nasi Canon IPF5100 je subjektivne vynikajici a rozhodne ciste monochromaticka.
J.K.
a co na to jít jinak?
Například – založit svitek do flexarety a jít fotit 😀
a co na to jít jinak?
Nečekaně geniální myšlenka, přečetl jste alespoň úvod?
a co na to jít jinak?
Neberte to ve zlém, tak to nebylo myšleno… Článek jsem přečetl velmi pozorně a musím říct, že obdivuji Vaše nadšení. Nicméně, pokud to chápu správně a Vaším cílem je tvorba dokonalé černobílé zvětšeniny, pak jste podle mého názoru ve slepé uličce.
A to, že máte v archivu spoustu dat, které byste rád měl v podobě čb fotografií? To je myslím dostatečně cenná zkušenost, ze které se lze poučit a příště včas zvolit vhodnou technologii snímání 🙂
Není třeba reagovat, nerad bych vyvolal zbatečný flame…
a co na to jít jinak?
V první řadě mi šlo o to, že některé záběry jsou neopakovatelné a prostě je jindy a jinou technikou mít nebudu, další věc je, že zdaleka ne všechno na film skutečně nafotím tak, jak bych si představoval. Digitální fotoaparát mne v posledních letech provázel výrazně častěji, než kinofilm, střední nebo velký formát (už jen proto, že ne všechny fotografie dělám pro sebe a zákazník obvykle požaduje data). U digitální techniky nejsem zdaleka tak svázaný technologií – když budu chtít konkrétní záběr barevný, dostanu ho barevný, když ho budu chtít černobílý, udělám jej černobílý, když na jednom záběru potřebuju ISO 100 a na dalším ISO 1600 (tu a tam se stane), není v tom problém. Až na tu kvalitu výstupu na papír…
Flexaretu jako univerzální “pracovní nástroj” opravdu nevidím, mám poměrně dost možností, jaký fotoaparát na kterou akci zvolit (nechci vyjmenovávat celé mé “muzeum”, ale Canon EOS digital, EOS film, nově třeba Mamiya 645 Super nebo Lubitel 166B, pinholi na 6×9, nějaké dálkoměry, zatím mi tu ještě bydlí Magnona na 13×18 atd.), ale dokud si nejsem 100% jistý před akcí, jaký výsledek očekávám a že to opravdu nikdy to nebudu chtít jinak, digitální technika má svoje plus v té operativnosti a možnosti přizpůsobení.
Takže ano, hodně záběrů mám i na filmu – ale ne všechny, a všechny to rozhodně ani v budoucnu nikdy nebudou. A nosit v jedné brašně digitál (co kdybych ho potřeboval) a v druhé sestavu M645 (co kdybych jí potřeboval) mi už nebezpečně zavání masochismem – a na to se mám moc rád…
Takže jediný problém, který jsem měl, byl, jak dostat digitální data na stříbrnou zvětšeninu. A to se mi právě teď podařilo v kvalitě velmi rozumné.
Osvit na klasický film?
Hezké jen nechápu, proč když už mám digitální data a mohu rovnou osvit udělat na papír, zařazuji mezicestu a tou je osvit na film a zpracování v komoře. Do archivu vezmou samozřejmě jen barytovou zvětšeninu a jestli někde na Petřinách nebo jinde ji osvitem dělají netuším. Každopádně pro udělání fotky pro radost bych raději volil první a jednoduší cestu přímého osvitu na papír.
Jinak zajímavé na co český člověk nepřijde 🙂
Hodně štěstí v dalším laborování.
P.S. Všetečka měl tahle dělané velké fotografie a bylo to fajn, – scan, vyčistění a osvit. Jen nevím zda byla podložka umělá či klasický papír.
P.P.S. Já osobně raději volím původní cestu čb film, vyvolání a zvětšování.