Při pohledu na obálku této knihy jsem si zcela mimoděk musel klást otázku, co že to má kompozice
společného s digitální fotografií – tedy pokud si odmyslím oblíbený bonmot některých fotografů, že “kompozice
je něco, co se k digitálním fotoaparátům neprodává”. Nesprávná kompozice přitom dokáže “zabít” fotografii i toho sebezajímavějšího momentu, naopak zajímavá a promyšlená kompozice dokáže poutavě divákovi ukázat i zcela všední záběry. Tak jak to ten autor vlastně myslel?
Po prvním otevření knihy zůstávám v tichém úžasu – předmluva a úvod zabíra jednu jedinou stranu. Autor se na ní zamýšlí především nad úlohou “intuitivní” a “promyšlené” fotografie, nad úlohou zvládnutí potřebných technických znalostí i nad naprostým nedostatkem publikací a informací o kompozici obecně. To vše na jedné straně – už jen to dávalo tušit, že kniha možná bude informacemi o něco plnější, než bývá “v kraji zvykem”. A jaká je realita?
Už při zběžném prolistování knihy jsem příjemně překvapen, a poté, co se mi ji daří dočíst až do konce, se můj obdiv k autorovi ještě prohlubuje. Kniha se totiž nezabývá technickými paramety fotoaparátů, nezkoumá, jakými filtry v Photoshopu se dají fotograie vylepšit, zachránit či zcela zkazit, ani nerozebírá rozličné technické postupy při zpracování snímků z RAW. V celé knize se autor obrací výhradně k působení snímku na diváka, k tomu, jak působivost snímku zvýšit, řeší problematiku různých ořezů, různých formátů fotografie, působení barev, psychologii snímku, hledání souvislostí ve zdánlivě nesouvisejíchích částech obrazu, rytmu v obraze, kontrastů barevných i světelných atd., prostě vším, ale asi opravdu vším, co s kompozicí a účinkem snímku na diváka souvisí.
Kdybych měl jen vypsat, čím se autor v knize zabývá, opsal bych čtvrtinu textu. Je to – bez nadsázky – jedinečná publikace, řešící ty nejzákladnější (a současně nejožehavější) problémy, které odlišují nevydařené fotografie od těch, které se nacházejí na prvních stranách prestižních časopisů. Demonstruje, mimo jiné, že zajímavá fotografie nemusí vzniknout pouze striktním dodržováním tradičních pravidel či zákonitostí, ale že mnohdy je naopak zcela na místě jejich vědomé porušování a popírání.
Není-li snímek vydařený kompozičně, pak jej má málokdy smysl jakkoliv technicky vylepšovat nebo zachraňovat. V knize najdeme desítky příkladů, ukazujících stejnou fotografii v různých pohledech, úhlech záběru nebo ořezech.
Mimochodem – fotografická část rozhodně patří k tomu lepšímu, co se dá v knihách nalézt. Většina fotografií je “cestovatelského” typu, tedy záběry pocházejí převážně z exotičtějších zemí, a ty, na kterých autor právě nedemonstruje chyby, jsou opravdu kvalitní. Cestovatele i krajináře tedy potěší, naopak příznivci například aktů si na své asi nepřijdou, i když to neznamená, že by jim kniha neměla co říci.
A jak je to vlastně s tou digitální fotografií v názvu knihy? Jak název napovídá – je v závorce; tedy platí, že autor tu a tam narazí na technologické možnosti, kterými digitální fotografie usnadňuje život fotografa (například vyvážení bílé), ale nevysvětluje je a hlouběji je (naštěstí) nerozebírá – prostě danou techniku využije a pokračuje dál.
Kniha se mi rozhodně nečetla jedním dechem. Přestože se autor snaží téma odlehčit, opravdu to není čtení na dobrou noc, soustředění na text je naprosto nezbytné. Mohlo by se vám pak snadno stát (jako se několikrát stalo mně), že jednu stránku budete číst pětkrát, než jí celou vstřebáte. Je ovšem pravda, že např. knihy prof. Šmoka jsou ještě nestravitelnější. Obávám se ale, že právě toto je téma, které by se nějakou “čtivější” formou vysvětlovalo opravdu velice špatně.
Takže jaký je verdikt? Jde o knihu náročnější na čtení i pochopení, a současně jednu z těch přínosnějších, které jsem měl možnost za posledních několik let číst. Nečetla se mi snadno, ani se mi snadno nepopisovala, právě naopak – ale věřte, že stojí za přečtení, pochopení a k zařazení do knihovny.
Náhledy jednotlivých kapitol najdete na stránkách vydavatelství Zoner Press.
Očima fotografa – Kompozice pro lepší [digitální] fotografie | |
Autor: | Michael Freeman |
Vydavatel: | Zoner Press 2008 |
Přibližná cena: | 329,- Kč |
Rozsah: | 192 stran |
ISBN: | 978-80-7413-003-8 |
Re
Jdu si pro ni, dekuju… 🙂
re
mam ji doma a uz po prolistovani mi prijde paradni…
doporucuju
re
Docela jsem si oddechl, že to někdo -alespoň po prolistování- vidí podobně, jako já. Ona každá recenze je subjektivní, i když se člověk snaží o opak.
re
No, chlape. Mě jsi taky nalákal. Přinejmenším ji prolistuju a možná i koupím.
re
Vezmu jí na FotoPivo, sice už jí má zamluvenou Pavel, ale aspoň uvidíš, o co jde. Ono je teda dost vidět i v těch ukázkovejch kapitolách u Zonerů, stáhni, uvidíš sám.
kvalitni a tezke cteni
Jsem rad, ze autor clanku se priznal k tomu, ze musel nejakou kapitolu cist vicekrat. Delal jsem totez. Zatim mam prectenou 1/3 knihy a musel jsem si odlehcit jinou knihou.
Rozhodne informaci je dost, ani jsem netusil na kolika vecech zalezi …
Doporucuji 😉
Dobrá knížka
sice pes jen prolistoval, zatím, ale vidím že jsem peníze investoval, do dobré věci :))
Dík za upozornění.
Díky
Díky za tip,
hned se na to půjdu podívat do knihy.
Hmmm
Koukam ze jste se me trefili do nazoru. Mam ji asi z jedne 1/4 prectenou a jeste tak mesic ji budu cist a kdyz ji vytahnu za rok z knihovny tak opet nejaky den vydrzim listovat. Je to uplne jiny kalibr nez ty hromady knizek ktere vychazi. Byl jsem tak rozradostnen a naladen, ze jsem za tyden po koupi sel do knihkupectvi jeste jednou, ze si koupim jeste “neco”, ale ani za pul hodiny jsem si nevybral. Fakt trochu jina knizka.
drobné chyby by se našly
Knihu jsem na doporučení taky zakoupil, názory na ni mám dva:
– obrazové části není co vytknout, vysoko nad průměrem ostatní produkce, komentáře u fotografií jsou taky velmi povedené
– doprovodný text je velmi hutný, místy to je ovšem dáno slabším (zbytečně technickým) překladem do češtiny, takže je třeba uvažovat, co chtěl autor sdělit. Ovšem kapitola Formát fotografie je naprosto zmatená, autor v každé druhé větě popírá svůj předchozí názor. Zvláště zdůvodnění “přirozeného” formátu fotografie je velmi zábavné (až k pláči).
drobné chyby by se našly
Spíše s Vámi v názoru na to, že „autor v každé druhé větě popírá svůj předchozí názor“ nesouhlasím. To, že je dnes něco přirozené (bez ohledu na příčinu, proč tomu tak je), nemusí mít nic společného s tím, co se stane budoucím standardem.