Lidské tělo. Denně jsme s ním, denně ho potkáváme, máme z něj různé pocity, trápí nás, bolí, vyvolává v nás radost či dokonce chtíč… To všechno se, a mnohem více, dalo očekávat na vašich snímcích s lidským tělem.
Ale ejhle, lidské tělo vás pěkně potrápilo a do redakce dorazilo jen pár fotografií. Musím ale říci, že o to větší radost jsem měl z každého
nápaditého kousku, který se mi zobrazil na monitoru. A že tentokráte přišly opravdu povedené kousky. Tak pojďme na to, jak nám postupně snímky chodily.
Tomáš Rybka
Tomáš byl prvním přispěvatelem a jeho jediná fotografie mě opravdu potěšila. Super nápad, perfektně provedeno, dobře poskládáno… Tváře, dle kterých lidi poznáváme, hodnotíme, díváme se na ně při rozhovoru, hrají se záběry rukou, které danou postavu charakterizují a
řeknou nám mnohdy více, než vlastní tvář. Vše pěkně sladěno jednotným a neutrálním pozadím, které nám nic “nevnucuje”, nechává nám rozehrát
vlastní fantazii a můžeme přemýšlet o oněch fotografovaných modelech. Díky za pěkný start do tohoto kola.
Pavel Matoušek
Pavel nás zavedl do trochu tajemného světa her. Na první fotografii s ním můžeme nahlédnout na zajímavou herní plochu monopolů. Jen nevím,
jestli na dané území vstoupit a platit za ubytování, či se radši pokusit postoupit o pár polí dále. 😉 Trochu se mi oči perou s pozadím,
které na sebe zbytečně strhává pozornost. Druhá fotografie – dobrý nápad, vtip, dobré řemeslo… Jen ty ruce na mě působí nějak nepřirozeně,
jakoby vykloubeně, jak když tam nepatří. Nevím, jestli to dělá opravdu postoj modelky nebo tomu napomáhá světlo. Opět se můžeme dohadovat o interpretaci
fotografie. Zbožňuje slečna zobrazeného mladíka a proto jej nosí stále při sobě (tedy na sobě) nebo si ho jen prostě už omotala? 🙂
Na třetí fotografii je vidět, že se modelce fotky líbily a fotograf dostal pěknou odměnu. Opět oceňuji nápad a neobvyklý přístup.
Ondra Vošta
Ondra poslal zřejmě autoportrét. Hodně mě baví světlo, křivky, tonalita. Takže mě to vlastně baví celé. Nevím, možná snad ještě trochu štychu
do oka, ale neviděl bych to jako nutnost. I takhle se mi zdá dobře naznačené. Celá fotografie působí pěkně vyváženě.
Roman Kocur
Dva pěkné portréty a jedno gesto nám přišlo od Romana. První portrét krásné babičky bych rád viděl více kontrastní, opravdu černobílý a
ne se studeným modrým nádechem. Pokud už někam tónovat, tak do lehké sépie. Každopádně by to chtělo více ostrosti, alespoň do těch dobráckých
očí. Z druhého (barevného) portrétu na mě dýchá teplo Soluxu a působí uklidňujícím dojmem i přes svoji barevnost. Trochu nevím co s rukou na
tváři, které tam trochu ruší. Poslední fotografie je pěkně kontrastní, příjemně barevná a opět se dá vykládat více způsoby. Vstřícné gesto ženské
ruky, proti zaťaté pěsti ženicha … dobrý okamžik.
Josef Krása
Teda Chosé fuj, tohle mi nedělej. Málem to se mnou seklo ze židle, jak jsem se lekl. To teda musel být mejdan! 😉 Drsná, ale zároveň humorná
fotografie se zvýšenou barevností dobře vyzdvihuje jednu z nectností modelu. Osobně sem si ji vytiskl a dal do ledničky… …a už mám 5 kg dole. 🙂
Bitox
A je tu první tělo bez těla. Autorská dvojice Bitovod + Katox = Bitox dodala humornou fotografii vlastních (?) těl při aktivním odpočinku po
nedělním obědě, kdy uznali za vhodné se jít trochu vyvětrat na vzduch. Obrovskou polemiku vyvolal onen malý, nevýrazný, ale naprosto
nezbytný slon, coby čtvrté “tělo”. Bez něj to prostě není ono. A opět může vyvolávat polemiky, proč jej tam autorská dvojice zařadila. Je to
hračka pro nejmenší tělo? Je to další očekávané tělo do rodiny? Je tam jen prostě k vyvážení záběru? A tak dále a tak dále… Každopádně mě tato fotografie
hodně pobavila, i když bych i zde trochu stáhl modrou a šel více do neutrálního tónu.
Zdeněk Tichý
Tak jsem si říkal, že po Chosého oku mě už nemůže nic vykolejit, až do té doby, než jsem spatřil další těla. Tedy části – detaily – Zdeňkova těla.
To, co máte možnost vidět zde, je jen slabý odvar FOTOpivní prezentace. Jednak měl Zdeněk kompletní sérii pěti smyslů, druhak byly v reálu fotky
na metalickém papíru. Jeho lesk dokresloval onu ďábelskou scenérii Zdeňkových tělních zákoutí. Správný švih dodal fotkám i parádně vyšťavený
kontrast.
Michal Krause
Michal to vzal přes gesta a tělo, za pomoci světla, nechal rozehrát celou plejádu výrazů a gest. Opět tady vidíme výsek pouze tří figur,
ale ty vyjadřují naprosto vše. Celou sérii podtrhuje struktura zdi (bohužel na netových zmenšeninách trochu utrpěla), která vystupuje právě
ve stinných partiích, tedy vlastně nahrazuje jakoby kůži a posouvá tyto záběry do trochu jiné dimenze.
Pavel Pola
Pavel se se studiovým vybavením a svými modelkami již pěkně sžil a padají z něj velice pěkné svůdné fotografie zahalené pod lehkou roušku
tajemna. Jsem rád, že Pavel vybral právě tyto tři záběry, kde se dá pěkně demonstrovat, jak si lze s vlastním tělem díky světlu pohrát. Prostřední
fotka je naprosto jasná, ňadro…žena…akt. Ostatní dvě jsou již hříčkami a někomu může i déle trvat rozluštění děje na fotografii. Je nutné
se chvilku soustředit, pohrát si se stíny, natočit hlavu… Abych přišel na to, na co vlastně koukám a objevil krásu ženského těla. Ještě teď
mám u poslední fotografie pocit, že koukám klíčovou dírkou někam do prostoru, než si přehodím tonalitu a mohu obdivovat křivky ženy.
Díky všem za opravdu povedené záběry a budeme se opět těšit na začátku ledna na vaše fotografie, tentokráte s tématem “X”. No a abyste neřekli,
tak jsem si dovolil na závěr také pár švestiček ze své zahrádky. Hurá do mě.
Jen~a
Teda Jen~a je klikař. Jeho pošťák doběhl na poslední chvíli, v momentě, kdy už jsme mačkali tlačítko “vydat”. Nechtěli jsme vás ochudit
i o jeho fotografie těla. Jen~a si vybral jednu z charakteristických částí těla, která stejně jako otisky prstu, není snad u jediného
člověka stejná. Příjemné zarámování do čtverce, ploché osvětlení a vinětace z toho dělá lehkou grotesku v duchu starých filmů (míněno v
dobrém).
Nejlepší jsou pupíky!
Já teda za nejlepší nápad považuju ty pupíky! To je fakt suprový nápad a dobře je to i zpracované. Dovedu si to představit 60×60 na zdi. Dokonce mi ten jeden pupík připomíná malý zárodek (takový ten stav skoro na začátku, kdy se neví, jestli se narodí člověk nebo kůň :-)))
nejlepší jsou pupíky!
Že je to pěkné udělané, o tom žádná, ale musím říct, že koukat na pupík 60×60 bych tedy nemusel 🙂 Jinak se mi dost zamlouvá první fotka Pavla Matouška, i když musím souhlasit s Jakubem ohledně pozadí – toho je opravdu škoda.
nejlepší jsou pupíky!
Teda uznávám, že pupíky jsou dobrý nápad, ale taky by mě na zdi viset nemusely. Drze musím přiznat, že to na mě působí značně neesteticky :o). Což není v rozporu s tím, že jsou to fotky zajímavé. A jinak pro sebe velmi cením nápad Tomáše Rybky.
nejlepší jsou pupíky!
Pupíky jsou zajímavý nápad, ale mně osobně by stačily i v tom náhledu 🙂
Jako nejlepší nápad bych ale hodnotil “ruce” Tomáše Rybky, připadá mi to jako nejvíc “invenční” a ze zaslaných fotografií asi nejméně prvoplánovité, zase mi na tom moc nesedí zpracování – přímý pohled na jednotlivých portrétech ve mně evokuje listování policejní kartotékou, jen ta čísla tomu chybí 🙂
Pavel Matoušek: Tady by se mi líbila hravost té první, ovšem nevhodné pozadí mi to trochu zabíjí – za oči tahá hlavně ten světlý oblouk za položenou rukou vlevo – do něj se “vlévá” bok ležící (asi) dívky a chybí mi tak ohraničení postavy. Prostřední na mne působí trochu jako kalendářovka pro Polaroid, v podstatě nevidím něco, co by to spojovalo s tématem – kromě faktu, že tam nějaká těla jsou. Každopádně fotografie by působila profesionálním dojmem (včetně až mírně voskových rukou modelky), nebýt té podivné pózy rukou (to bvykloubení mne taky zarazilo už v náhledu). Třetí foografie (rty) v náhledu nepůsobila nijak násilně, ovšem po zvětšení mi to připomínalo spíš říši živočišnou, než Homo Sapiens – nozdry podle mne nepatří k tomu nejhečímu, čím příroda člověka obdařila…
Když jsem si prohlížel fotografii Ondry Vošty, tak moje dvouletá dcera nevěřícně koukala a pak se mi snažila nadzvednout notebook, aby viděla, na co ten pán kouká 🙂 Po chvíli jsem jí musel dát zapravdu – úhel je natolik neobvyklý, že přehlušuje vnímání čehokoli, co na té fotce je a mysl se soustřeďuje hlavně na to, co na té fotce není. Každopádně ale zajímavý počin a dobré světlo.
Roman Kocur: Škoda, že ty tři fotografie na sebe nijak nenavazují, přičemž by ale každá z nich samostatně mohla fungovat. “Babička” by snesla lepší světlo, tady to vypadá na blesk, a i když mi takové fotografie nijak z principu nevadí, k téhle mi to moc nesedí, to ploché osvětlení je pro tak výraznou tvář škoda. Jako lepší bych hodnotil “červenou slečnu”, kde, ačkoli nechápu význam té červené, působí na mne měkce a příjemně. U třetí, svatební, bych možná volil ještě těsnější ořez toho páru rukou, dalo by to víc vyniknout rozdílnosti v gestikulaci.
Hmm, Chosé… Proboha, za co? 🙂 Oko, do duše okno, řekla by teta Kateřina, a tvoje duše musí být v příšerném stavu, je-li tohle autoportrét 🙂
Sebe komentovat nebudu, takže to přeskočím rovnou ke Zdeňkovi: Pochopil jsem sérii smyslů a myšlenka se mi líbí, ale sakra, chlape, neměl bys tam taky nějaký normálnější model? 🙂 Moc se mi to líbí po technické stránce, mám rád kontrastnější a tvrdší světlo, tohle je akorát. Na zeď bych si to ale opravdu nepověsil.
Michal Krause: Gesta – vyjadřují a předávají emoce a emoce jsou to, co každého z nás charakterizuje. Tyhle už bych si na tu stěnu možná i pověsil… Možná bych uvítal (jen technická hnida) trochu větší odstup modelu od té stěny, na to, že to jsou stíny, se mi zdají být až příliš konkrétní.
Pavel Pola: Jak je někde Pavel, tak je tam s ním i nějaká baba – tedy placatá, na papíře 🙂 Když jsem viděl tuhle sérii naživo na papíře, brala mě podstatně víc, na webu to nějak ztrácí – a ztrácí to hlavně tím, že jsou ty fotografie daleko konkrétnější, zvláště u té prostřední je to markantní. V papírové verzi mi připadala měkčí, tajemnější, tady je ta křivka ňadra možní až příliš popisná. Totéž platí i u té siluetové “dvojfotografie” vpravo – na papíře jsem neměl problém “přepínat si” pohled mezi levou a pravou siluetou, tady se ta pravá až násilně dere na povrch. Možná by stačilo ubrat gammu a trochu poškádlit rozostření pana Gausse, aby to zratilo tu tvrdost a i na webu se nasimuloval vjem toho matného papíru, na který byly fotky tištěné.
Jakub: No jo, vidím končetiny, vidím 🙂 Dobrý model – nedovedu si představit, že by ti tam pózoval nějaký živý. I když – modelka by to být mohla 🙂 Barevnost dobrá, podzimní, ale i když mám tvoje fotky většinou rád, tyhle mi nějak nesedí – ani ne tak po stránce fotografické, tam není co vytknout, spíš po stránce obsahové, protože kromě reálného zobrazení tam necítím žádnou “velkou nosnou myšlenku” v pozadí.
Jen~a (fakt se tak ta přezdívka píše? Není to jen zkreslení, způsobené mailovám klientem?) s pupíkama potěšil, jeho zpracování je mi blízké. I když to tedy opravdu není pro normálního smrtelníka nic, co by si chtěl v 60×60 pověsit na zeď, připadá mi to jako jedna z nejlepších sérií, naprosto vystihující zadání. Je tam všechno – mírná abstrakce, myšlenka, spojující právě tyhle tři a ne jiné pupíky, technické provedení. Fotka nemusí být krásná na to, aby byla výborná…
To jsem se zase rozkecal… Kdo to dočetl až sem, má u mě malé, lehce zanedbatelné, plus, ale prostě – muselo to ven 🙂
nejlepší jsou pupíky!
Ty pupiky maji jeste jeden rozmer, ktery byl z velke casti motivaci k navoceni. Napad pochazi od Fulghuma (Mozna, mozna ne, str 153) a musim rict, ze zatim musim s jeho pozorovanimi souhlasit. Moc zajimave tema takove pupiky 🙂
K te prezdivce: Staci psat normalne Jéňa. Ten prepis na Jen~a funguje jenom jako podpis v emailech, kde driv diakritika nefungovala.
Mejte se krasne a dal fotte tak uzasne serie, jako tentokrat. Prijde mi, ze tema lidske telo bylo fakt uzasne plodne a vsem se moc povedlo!
nejlepší jsou pupíky!
Presne s Jéňou souhlasím! Jakub na začátku napsal, že přišlo nejmíň snímků do úkolu, ale já ze sebe musím říct – přišly ty nejlepší! Takhle povedený výsledky úkolu už tu myslím delší čas nebyly. Fakt dobrý série.
Tu první si představuju jako pohledničky – jako mozaika mi tolik nefunguje, ale jako samostatné dvojpohlednice “ruka tvář” seřazené na výstavě mě to bere dost. je to k přemýšlení.
ta sukýnka taky není k zahození, a vůbec – jsem rád že to byl úkol o lidech. furt fotíme různý instalace nebo krajinu – ale co je to všecko ve srovnání s takovouhle chvílí kdy jde o tváře a těla? 🙂
nejlepší jsou pupíky!
Já se taky připojím k těm, které dost bere série Tomáše Rybky, i když bych to podobně jako Chose viděl spíš jako dvojice. Jednoduché světlo k charakterovým portrétům patří a mně to funguje výborně.
Bitoxí fotka se mi líbila už na FOTOpivu a líbí se mi pořád, je to prostě hezky provedený fórek.
Zdeňkova série mi tentokrát uniká, byť je tradičně dobře zpracovaná, já si z ní výjimečně nejsem schopen nic moc vzít.
Jinak souhlas, tentokrát se to povedlo.
druha fotografia Pavla Matouska
druha fotografia Pavla Matouska je bohuzial spracovana na webovej stranke http://www.photofunia.com/effects/66/ takze to beriem ako fun.Kolaze mam celkom rad ale vyrobene pracne a nie takto lacno.
druha fotografia pavla matouska
A co na to Pavel Matoušek !!!???