Tono Stano v Galerii Louvre

Výstava Tona Stana je první z cyklu chystaných výstav fotografií ze sbírky PPF. Autor na výstavu zapůjčil i ukázky ze své nové tvorby.

Tono Stano: Ixování, 1993. © Tono Stano.

7. února 2008 se uskutečnila první vernisáž fotografií v novém výstavním prostoru – v Galerii fotografie Louvre. Zřizovatelem galerie je PPF Art a. s., součást finanční skupiny PPF, která již několik let buduje soukromou sbírku české a slovenské fotografie. Od roku 2000, kdy společnost zakoupila některé snímky Josefa Sudka a Františka Drtikola, se sbírka rozrostla na zhruba tisíc fotografií od pětačtyřiceti autorů. Fotografie rozsáhlé sbírky mapují vývoj naší fotografie od 20. let až do současnosti.

Oproti jiným sběratelům umění se PPF odlišuje zejména v tom, že si nakoupená díla nenechává jenom pro sebe, ale systematicky je vystavuje. Fotografie z jejich sbírky jsme mohli mnohokrát vidět ve zrekonstruovaném Sudkově ateliéru na Újezdě, jehož je PPF provozovatelem, a také v zahradách Pražského hradu v rámci projektu Maximální fotografie. Nyní tedy přibyl další prostor, kde bude společnost své fotografie vystavovat.
Vlastní prostor galerie je pojat střídmě, což se dá ostatně od fotografické galerie očekávat. Jediné, co nezapadá do jednoduché krásy bílého prostoru, je podlaha potištěná tmavými nápisy „Galerie Fotografie Louvre“. Ta od soustředěného pozorování spíše ruší, než aby ho podporovala.

Tono Stano: Chci: 2001. © Tono Stano.

Tono Stano se narodil v roce 1960 na Slovensku. Nejprve studoval v Bratislavě na Střední uměleckoprůmyslové škole (1975-1979) a poté v Praze na Katedře fotografie FAMU (1980-1986). Ve své volné tvorbě se věnuje převážně fotografování ženských aktů. Celá řada z nich je k vidění i na současné výstavě.
Ke zhlédnutí je zhruba pětatřicet fotografií rozličných formátů a rozličné doby vzniku. Najdeme tu zvětšeniny jen téměř pohlednicového formátu z let osmdesátých, ale také metrové fotografie z let pozdějších. Vše je vkusně adjustováno v černých dřevěných rámech, fotografie jsou technicky brilantní, ručně zvětšované. Po technické stránce není souboru co vytknout.

Přesto na mě výstava udělala rozpačitý dojem. Uvědomil jsem si jakousi bezradnost vystavovatelů: „Máme plno peněz, koupili jsme fotografie, co s nimi ale vlastně máme vlastně dělat?“ Výstava totiž neprezentuje žádný uzavřený cyklus či soubor, jak tomu často bývá v případě výstav v Sudkově ateliéru, nejsou to fotografie z jednoho období a nakonec to není ani pořádná retrospektiva. Kam tento projekt zařadit? Zbývá tedy kategorie „pěkné obrázky“. Ano, pěkné obrázky to rozhodně jsou. Akty jsou vždy divácky přitažlivé. Pokud jsou podány kultivovaně jako Stanovy, platí to obzvlášť. Patrně proto je pořadatelé také zvolili pro zahájení nového cyklu.

Marně jsem však přemýšlel, podle čeho byly fotografie vybrány či proč jsou umístěny vedle sebe zrovna tyto a ne některé jiné. Vedle sebe se na výstavě nacházejí fotografie z ateliéru i exteriéru, malé i velké, staré i nové. Přitom jen drobným zpřeházením fotografií by byl celkový dojem z výstavy mnohem ucelenější a příznivější.

Tono Stano: Akumulátor, 2005. © Tono Stano.

Podtitul výstavy sliboval fotografie ze sbírky PPF doplněné o aktuální tvorbu autora. Těšil jsem se, že uvidím zřetelně jasný vývoj autora. Za dvě desítky let se autorský rukopis musí přece významně změnit, říkal jsem si. Ale byl jsem zklamán: kdyby nebyly uvedeny roky vzniku fotografií, měl bych dojem, že jsou všechny fotografie z jednoho období. Při troše snahy jsem nakonec určitý rozdíl mezi novou a dřívější Stanovou tvorbou objevil. Mezi akty z ateliéru je rozmístěno několik nejnovějších snímků z exteriéru, které se mezi ostatní příliš nehodí. Stanovy ateliérové fotografie působí staticky, jakoby odtělesněně, protože lidské tělo Stanovi slouží jen jako matérie – pracuje podobně jako sochař. Jeho nové exteriérové akty však působí spíše banálně, Stano do nich vnáší prvky divadelnosti a akce, což ve výsledku působí převážně rušivě.
I přes mnoho svých výhrad k provedení výstavy hodnotím počin PPF spíše pozitivně. Již samo otevření nového výstavního prostoru a nového cyklu výstav je dobrým příslibem. Snad nás další chystané projekty nezklamou!