Tak jsem měl pocit, že naše fotoškola má poměrně dost žáků. Ale asi jsou to všichni dálkoví studenti, neb na první zářijovou hodinu dorazilo pouhých osm studentů a vzorně donesli i svůj domácí úkol. Některé musel školník pouštět již skoro zavřenými dveřmi a do třídy dobíhali již po zvonění, ale jejich spokojený výraz jasně hovořil o splněném úkolu a tak nakonec neskončili v koutě. Možná je příště nechám po škole na nějakém tom FOTOpivu. 🙂
Jakub: Vzorným žákem, který nemohl dospat ani první zvonění, byl Hynek Bakštein. Vypadá to, že o prázdninách pracoval a dle svých výsledků se rozhodl od září zlepšit svoji manuální zručnost a poslal nám fotografii svého výučního listu z předmětu “Ohýbání hřebíků”. První z žáků, který školu viděl v něčem jiném než ve školní budově a ve vlastních studentech. Vtipná a dobře udělaná fotografie naznačující, jakých pokroků lze dosáhnout, když se chce. Píši si do notýsku červený puntík.
Tobík: Když přišly příspěvky Hynka Bakšteina, bylo mi jasné, že mohu celý den vymýšlet náměty pro dané téma a
stejně budu překvapen. Kompozičně je snímek správně, vzhledem ke směru čtení jdou hřebíky v časovém sledu (v arabských zemích, kde se píše zprava doleva, by se Hynek měnil ze šikuly na břídila). I formát snímku kompozici podtrhuje. Aranžersky se mohl přeci jen více vytáhnout a místo školsky jednoduchých čtyř hřebíků pobít půl dveří či skříně. 🙂 Mám jen jednu vážnější výhradu – a to umístění zdroje světla. Levý kraj je výrazně tmavší než pravý, který se navíc začíná lesknout.
 |
Jakub: Hned za Hynkem vrazila do třídy Darina Mencnerová. Na její “klasické prvňáčkovské” fotografii je přesně zobrazena atmosféra tohoto důležitého dne. Příjemně barevně laděná scéna se mixuje s úžasem a očekáváním prvňačky, v jejímž výrazu můžeme najít i trochu strachu. Fotografie působí klidným a příjemným dojmem, kterému by určitě pomohlo odstranění přepáleného okna. Nemyslím tím retuš, ale úkrok (náklon) vpravo, tvář dostat mimo okno, ostatní děti posadit více na úhlopříčku a popředí dokreslit dárkem. Ale jak říkám, i tak je to příjemná fotka, která udělá za pár let určitě velkou radost.
Tobík: Darina Mencnerová zastupuje klasické pojetí, v tomto případě zručně kompozičně pojaté. Jedinou vadou na kráse je okno v pozadí. Protože je venku mnohem větší jas než uvnitř, je exteriér rušivě přeexponován. Pokud nelze okno ze snímku vyloučit, je potřeba přizvat ke spolupráci další zdroje světla. V tomto případě bychom stejné světelné atmosféry docílili jen s více světly, nicméně i jediný blesk odrazem o strop a s malou odraznou kartou na popředí by stál přinejmenším za zkoušku. Nicméně okno vhodně rámuje hlavu díky kontrastu s tmavšími vlasy.
 |
Jakub: Nójóóó, Jen~a! A zase s sebou tahá nějakou havěť… kolikrát už to sem propašoval… co ten školník dole dělá!?! Ba ne, tentokráte je to pro Jen~ovy svěřence slavný den. Yupp už odrostl dětským radovánkám a zamířil do školy. Je z toho trochu vykulený a roztržitý, takže hned v prvních dnech zapomněl domácí úkol. Ach jo, to bude doma mazec. Snad jsou rodiče tolerantní a my se budeme moci s nepoškozeným Yuppem setkat i v dalších pokračováních Jen~ova seriálu. Jen~ovi píši bičík za pobavení a za vytrvalost s neposednou havětí před jeho objektivem.
Tobík: Jéňa nezklamal a i tentokrát se s námi podělil o pár chvil ze života Quika, Knewa a Yuppa. Já už ani nemám, co bych k tomu dodal. Jéňa nám opakovaně dokazuje, jak je důležité pro fotografa umět přetavit nápad do fotografie a někdy by nám o tomto umění mohl něco přednést.
 |
Jakub: Posledním vzorným žákem, který nemusel u vchodu přemlouvat školníka ať odemkne, byl Štěpán Obdržálek. A asi měl docela honičku, jelikož jeho školní fotografie zavánějí exotickou dálavou. Reportáž jak z učebnice, celek, polocelek, detail. Fotografie vyjadřují radost dětí, které mohou chodit do školy a nutí nás se zamyslet nad našimi potomky a jejich přístupu ke školní výuce. Dvě smějící se děvčata na cestě do školy jsou naprosto
úžasné a velí i přehlédnout rostoucí přístřešek z jedné hlavy. O nic slabší nejsou ovšem ani školní budovy zaklíněné do mohutných horských masivů či školáci zvědavě vykukující z okna na fotografa. Celá série si zaslouží pochvalu a veselé razítko do notýsku.
Tobík: Štepána Obdržálka zastihl školní rok v místech, kam by dnes asi z některých našich škol Komenský emigroval a to bez váhaní. Všechny jsou zdařilou reportáží (jen ta první by potřebovala dostatečnou velikost, což není chyba fotografie, ale naše technologické omezení). Co se kompozice týče, tak tady najdeme naplnění řady pravidel. Prostřední snímek by pak mohl jít přímo do učebnic, snadno na ní najdeme přední plán, zadní plán, křivku, trojúhelník, zlatý řez (třetiny), významné body, směr pohybu a kdoví co ještě. No, ještě ty domky v pozadí, ale to už bychom chtěli moc. Můžeme si říkat, že ty holčičky mají třeba svatozář. Jen u první fotografie mi trochu vadí škola uprostřed. Bohužel, kámen vlevo nedovoluje více oříznout zespodu. Příště tedy doporučuji kámen odkutálet. 🙂
|
|
|
A je to tady, jako každý rok, každé ráno. Zase někde za bukem vyhulují, čutaj do meruny či čučej po děvčatech a do školy aby je volským potahem tahal. Krása, Krause, Jiskra a zezadu se kření Pola, no to je teda sestava. Už jen Tichý chybí a byla by tu celá X-parta bláznivých fotografů. Tak pěkně na stupínek a ukažte co jste si připravili.
Jakub: Chosé zase dělal úkoly v běhu. Podívej jak to máš neostrý, zrnitý, barevný… Hmmm, hele nech to tady, začíná se mi to líbit, zajímavý přístup. Zakuklenec, divoké počasí, divoké barvy. Ta dnešní mládež. Jo, pěkně jí to vystihuje. Jen mám neustále pocit, jak když se snažíš podvádět a na ten přechod si ho přilepil. Čím déle na to koukám, tím více se mi to začíná líbit. Píši dobře a do rodičáku si to ještě
rozmyslím.
Tobík: Když vidím, co poslal Chosé, tak se divím, že k nám takové fotografie vůbec dorazily, ba dokonce že Chosé k té škole dorazil. Při takovém sledování mladistvého bych očekával, že Chosého eskortuje jednotka rychlého nasazení. Technicky jsou sice fotografie tak nějak jako mobilem od boku, nicméně síla působení – tedy na mne – je značná. Úplně to citím – už zase to ráno, do školy (do práce), néé, zase brzo vstávat, sychravé ráno a mlha, alespoň se zakuklím, ruce do kapes, třeba tou cestou tak nějak propluji… Brrr, ještě že nevyfotil rovnou budík.
|
|
|
Jakub:
Michal Krause se učil od přírody. To se chválí. Jasně že škola není jen pro člověčí mláďata, ale i zvířecí potomci se musí naučit co a jak, aby dokázaly v drsné přírodě přežít a vychovávat vlastní děti. U fotek bych možná volil více nudloidní formát a zbavil se tak přebytečné vody dole, která odvádí pozornost od hlavního děje – výuky předmětu “výběr potravy”. Jinak fajn fotka vodních opeřenců, kde žák Krause dobře
zvládl kontrast černého a světlešedého peří.
Tobík: Michal Krause nás zavedl do školy, ve které začíná školní rok na jaře. Nápad je to dobrý, nicméně kompozice naprosto nevhodná. Autor zřejmě viděl při fotografování odrazy ve vodě a proto zvolil tento výřez. Já je tam nevidím (a troufám si říci, že nebudu sám). Neváhal bych celou spodní polovinu useknout. U druhého snímku bych navíc odstranil i kus levého okraje. Přesněji řečeno bych se už při fotograování snažil posunout výřez vpravo – nebo si to alespoň namlouvám. Hlavní centrum pozornosti, oblast obou hlav, případně přímo průsečík zobáků, by se tak dostalo do průsečíku třetin.
|
|
Jakub: Jiskra Petr, rebel jeden. Chodí si za školu do jiné školy, poznámky typu “Hele, chtěli jste to, máte to mít 🙂 Nic jinýho fakt nemám :-(“. Frajeřinky… No pane, ono to i ujde, vtip to má, ostré to je, barevné to je. Medvídci mají sice trochu vypálené hlavičky, ale jinak asi ano. Má to vtip a ty víš, že tím to vždy protlačíš, lumpe jeden.
Tobík: Tak nějak jsem předpokládal, že škola = dospělý učitel a dětský žák. Petr Jiskra nám předvedl dětského učitele a … a … dospělé plyšáky? Dobrý nápad, dobrá kompozice. Ovšem to pozadí! Já chápu, že je to jen úkol, ale přeci jen by ta retuš mohla lepší – hlavně ten přechod, který šišatí hlavu.
 |
Jakub:
Omlouvám se za pozdní příchod, souško čitelko… 😉 Jako důkaz toho, že jsem se pilně doma učil…Pavle, Pavle, co to je zase za výmluvy, pozdě jde, fotky nemá, snaží se mi podstrčit nějaké čmáranice… Vždyť on neumí “foto” ani napsat… Ale zase vyfotit se mu to docela povedlo. Možná fotoaparát níže, což by pomohlo k menší hloubce ostrosti a většímu vypíchnutí červeného slova.
Tobík: Pavel Pola shrnul celé téma do několika slov, které ovšem neustále omílal dokola. Všimněte si, jak výrazně působí červená barva. její účinek je tak silný, že převládá nad všemi ostatními kompozičními nástroji – třetiny, neostrost, vedoucí linie, kontrasty – to vše je naprosto neúčinné vedle červené barvy. U červeného objektu můžete tyto nástroje ingnorovat a on stejně přitáhne pozornost. Platí to ovšem i opačně. Můžete se snažit sebevíc, ale i jediná přehlédnutá červená skvrna vám snímek zničí. Nejlepší je ovšem i červený objekt podpořit dalšími prvky kompozice.
 |
Všem příchozím studentům děkuji, za jejich účast, za donesené úkoly a budu se těšit na další pamlsky v příštích hodinách fotografie, kde budeme probírat HUMOR. Tak ať FOTO FIČÍ a učte se, nebo dopadnete jako tento hříšník. 😉
 |
