Joj, jééé, a juchůů!!! Už je to skoro půlrok. A přece když před spaním otevřu zelenou obálku a kouknu na Homéra, na Medu, na Lídu a na Cecila, … joj jééé a juchůů!
Taky jste děti, co pod pařezem mají dům, v jehličí dálnici a za šera se před Vámi v kořenech objevují strombulíni? Nebo jste aspoň byli?
Ptáte se, zda blázním s pařezy na fotografickém serveru? Kdepak. To mě v pasti drží radostný koktejl Františka Skály. Koktejl malé něžné knížky s názvem „Skutečný příběh Cílka a Lídy“. Já vím – vy již znáte, jdu za vámi s tímhle objevem s křížkem po funuse. Skálu znáte, znáte knížku i Cílka a byli jste i na stejnojmenné výstavě fotografií. Pokud ne – najděte si tohohle výtvarníka, stačí vyhledávač naťuknout. A proč Vás tedy na knížečku vydanou před půl rokem tolik lákám? Je to snad fotografická učebnice? Hmm, posuďte sami. Protože je to naivní pohádka a dětský komiks – jenže pohádka ukazující, že dětskou fantazii může dokonale vyburcovat nádherná práce se světlem, hloubkou ostrosti, kompozicí a miniaturou. A protože mě nadšení ze Skálovy fotografické a animátorské práce neopouští ani po těch několika měsících.
Čeho je k takovým příběhům třeba? Jen jednoduchý aparát, chuť, hravost a trpělivost. Skála vyrábí figurky ze všeho co se v světě válí a nechává je žít svým životem. Jemně nám připomíná nádhernou tradici Karafiátovu, Trnkovu a všech dalších lesních snílků, včelí medvídky nevyjímaje. Fotografie, kompozice a světlo jsou nedílnými součástmi filmové animace, a fotografie může vyprávět zázračné příběhy nejen na stránkách National Geographic. Jistě nosíte v hlavách své vlastní komiksy, příběhy z dětských snů svých nebo svých dětí. Stejně jako Jakub objevil před pár týdny na výletě Emičku, ukažte nám, jak žijí vaši malí průvodci světem pohádek. Podělte se o ně s námi v komentářích a na svých stránkách. Ať už jsou vaše příběhy dospělé a v letech, nebo se teprve rodí.
Po večerech tu a tam otevřu Cílkův příběh a nechávám se okouzlit drobnostmi lesního života, jichž jsem si minule nevšimnul. A ráno si vzpomenu a rozhlížím se okouzlenýma očima. Hledám nové příběhy – přiloženým snímkem Brunova kamaráda jsem však sotva nahlédl do lučního světa, otevřete mi prosím oči a ukažte mi, co všechno svět ve výšce našich bot skrývá?
P.S. A natož Samorost 2, spojení Martina Velíška a Aurela Klimta, a, a, a vůbec, vím, taky máte svoje „oči do dětství“.
