V červnu 2007 skončil mezinárodní fotografický projekt Get to know your country, get to know Europe, neboli Poznej svou vlast, poznej Evropu. Projektu se mohli zúčastnit mladí amatérští fotografové do 30 let, což je v souladu s pravidly evropského programu Mládež.
Projekt probíhal od října 2006 do června 2007 a sdružuje pět zemí EU – Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko a Portugalsko a každá země je reprezentována jednou mládežnickou organizací. Společně se tyto organizace podílely na vzniku webu www.knoweurope.eu, jehož náplní jsou různé fotografie z účastnických zemí.
Cíle projektu byly jednoduše formulované, avšak někdy poměrně obtížně zrealizovatlené:
- fotografie jako vhodná náplň volného času,
- fotografie jako nástroj k uchopení či zaznamenání okolního světa,
- propagace a prezentace vlastní země.
Tyto cíle se nám i přes některé těžkosti (co jde samo od sebe, to je podezřelé) snad podařilo naplnit.
Hlavním autorem návrhu projektu je Ing. Štefan Štrba (SK), fotografickou a organizační část (tj. např. velikost, formát a způsob zasílání fotografií, periodizaci aj.) jsem vytvořil po několika dlouhých úvahách a diskusích já, nyní si snad mohu troufnout říci, že k převážné spokojenosti ostatních… Témata byla opravdu široká a časový plán vznikl při společné dvoudenní pracovní schůzce, jíž se zúčastnili zástupci všech pěti mládežnických organizací, na začátku října 2006 na Slovensku. Samotná schůzka byla poměrně zajímavá i v tom, že bylo nutno překonat nemalé jazykové bariéry – Poláci hovořili pouze polsky, Maďaři maďarsky a slovensky (díky bohu!), takže se komunikovalo velmi zvláštně: na nebohém českém koordinátorovi (chudák já!) bylo, aby jednak česko-slovensko-polsky komunikoval se zbytkem visegrádské čtyřky, představil jim své nápady (mimo jiné i název webu), jednak aby vše simultánně překládal do angličtiny portugalskému delegátovi… Bylo to trochu náročné, ovšem stálo to za to. A nebýt Štefana Štrby a jeho nadšení, nebyl by ani projekt…
Podívejte se tedy na fotografie (nyní je jich na webu cca 1500 a další ještě jistě přibudou, protože alespoň Češi a Slováci se dohodli, že využijí existující web i k dalšímu – již mimoprojektovému – publikování svých fotografií). Samozřejmě je technická, kompoziční i obsahová úroveň fotografií různá, ovšem nejde (nemělo jít) o žádnou top-galerii, spíše o důkaz toho, že je možné zaujmout mladé lidi nějakou smysluplnou činností, a to dokonce bez nároku na materiální odměnu (lidově řečeno z toho – kromě radosti – nikdo nic nemá; a tím je vše ještě cennější). Nejmladším účastníkům projektu bylo cca 15 let, nejstarším 28 – už tento věkový rozptyl se nutně musí na fotografiích projevit, ovšem tyto projevy nejsou nijak destrukční. Úkolem každé skupiny (resp. spíše koordinátora, který měl skupinu vytvořit a vést) bylo vybrat fotografie za každý měsíc – každá skupina se samozřejmě snažila použít své nejlepší aktuální úlovky a neuříznout si s nimi ostudu. Coby koordinátor české skupiny můžu říct, že se “svou” skupinou jsem opravdu spokojen (dokonce si drze troufám tvrdit, že české fotografie patří na webu k tomu lepšímu, co tam je).
Ať už budou skeptici z řad pedagogů, psychologů a jiných odborníků (převážně ovšem teoretiků a mentorů, kteří si místo toho, aby něco zkusili, stále a vytrvale jen stěžují na tu hroznou mládež) tvrdit cokoli, tento projekt se myslím povedl natolik, že v něm chceme do budoucna pokračovat i s dalšími zeměmi – některé země přibudou, jiné odejdou, ale česko-slovenské federální jádro projektu zůstává.
kýč a kýč
Trocha vedení by neškodila…co dodat..K
Kýč a kýč
Označení “kýč” je dost relativní pojem, takže moc nevím, co konkrétně máte na mysli… Psal jsem, že úroveň fotografií je různá a ani mně se samozřejmě nelíbí všechny (resp. nelíbí se mi jich dost), takže beru formulace typu “ta a ta fotografie je nepovedená, protože…, souhlasím, že některé jsou opravdu špatné, ale celkově vzato já jsem moc kýčů nenašel – což je možná dáno tím, že máme na tuto kategorii jiná měřítka…
MS#
reakce delší než Karlova
Nechci nikomu „rozbíjet hračky“ a rovnou přiznám, že z 1500 fotek jsem prošel tak 300, ale nějak jsem zůstal neosloven. Podle názvu jsem očekával, že to bude alespoň pokus o výpověď mladší generace o své zemi. Ostatně věkové vymezení a cíle by tomu odpovídaly. Pokud si rovnou odmyslím některé formy neumětelství (také se ho dopouštím), které jsou pochopitelné, když nejmladšímu účastníkovi bylo 12, tak mi z toho vychází, že ve všech zúčastěných zemích čtou jazykovou mutaci jakéhosi stejného časopisu. Nebo nečtou vůbec nic. Měl jsem často problém nejen rozeznat jednotlivé autory, ale dokonce i jednotlivé země. Když tedy vezmu ony tři cíle:
– fotografie jako vhodná náplň volného času,
– fotografie jako nástroj k uchopení či zaznamenání okolního světa,
– propagace a prezentace vlastní země.
tak mi z toho vychází, že první byl splněn jistě, u druhého si nejsem tak úplně jist a ten třetí se povedl ve zcela výjimečných případech. Zvyšovat počet fotografií se mi zdá kontraproduktivní, to už nikoho nebude bavit se v tom balastu hrabat.
Ovšem taky se mohu mýlit, třeba ty cíle byly vymezeny jen formálně a jediným skutečným cílem bylo ukázat, že ta „hrozná“ mládež tak hrozná není.
Trochu jsem se rozkecal, ale Karlova reakce se mi zdála příliš strohá.
Reakce delší než karlova
Díky za reakci.
Tento projekt byl takovou první vlaštovkou. Nechci tady dělat bůhvíjak chytrého, ale kdo to nezkusil, ten prostě neví, jak je obtížné už jen vytvoření skupiny, která by měla soustavněji a déle na něčem pracovat, nemluvě o všech těch papírech atd. V příštím projektu se budeme snažit asi i o lepší vymezení témat a aspoň já i o nějaké “vedení”, jak psal Karl. Jenže jsme zase u problému – když někomu něco vnucujete, hodí vám to na hlavu. Když někdo ze skupiny např. nebude chtít dělat reportáž, prostě ji dělat nebude a hotovo; to není práce, ale dobrovolná činnost… Ale tak špatné to myslím není – některé fotky jsou fakt dobré. Hodně z nich však je špatných, jenže koneckonců pro některé autory to bylo také první seznámení s fotografií, některé skupiny prakticky nedělaly nic (např. Portugalsko – s touto “skupinou” už také spolupracovat nebudeme. ) a když bylo “třeba něco odevzdat”, dopadlo to tak, že jeden člověk oběhl blok, nacvakal nějaké hrůzy a bylo to. Projekt, který je schválen, se prostě musí prezentovat, i kdyby ty fotky byly úplně děsné; aby pak třeba EU mohla říct, že toto už podporovat nebude – ten výstup je holt nutný a je to tak správně, protože jinak by veškeré granty byly jen černou dírou na dost velké peníze.
Možná to není žádná super-galerie; jenže já jsem prostě rád, že jsme to aspoň zkusili, že jsme si neřekli předem, že to nemá cenu. Ano, hlavním cílem (jedním z nich) bylo ukázat, že se dá na něčem déle dělat, že lze někoho něčím zaujmout – takže tu galerii je nutno brát asi tak, že je tam spousta balastu, ale lze tam také najít leccos dobrého (ale dá to práci a často to některého hledače znechutí). Význam to má asi hlavně pro zúčastněné.
Na takové projekty je asi třeba mít trochu jiná měřítka – a byl bych dost nerad, kdyby celkově převládlo mínění, že pokud něco není dokonalé, nemá cenu s tím vůbec začínat. Když pak někoho z autorů úplně “zatlučete do země”, vykašle se na celé focení a bude dělat něco jiného, pravděpodobně však vůbec nic. A to já nechci.
MS#