Zajímavé fotografie nebývají k vidění jen v největších městech. Jsou i jiná místa, kde se dějí zajímavé věci. Například Roudnice nad Labem nebo České Budějovice.
Výprava na sever
 |
| Andrea Lhotáková: Le Corbusier, dominikánský klášter La Tourette, 2005. © Andrea Lhotáková. |
Pokud se vydáte z Prahy po ústecké výpadovce, zanedlouho dojedete k odbočce do Roudnice nad Labem. Zdejší Galerie moderního umění má nejen obstojnou sbírku moderního českého malířství 20. století, ale i zajímavý výstavní program, který tu a tam přesáhne hranice regionu. Výstava Světlo a stín, která představuje patnáct českých autorů, je koncipována jako tematická výstava současného výtvarného umění. Skutečnost, že v patnáctce zastoupených autorů je sedm fotografů (Beneš, Fanta, Fárová, Lhotáková, Machotka, Malý, Svoboda), je nejlepším dokladem toho, že se fotografie stala součástí současné výtvarné scény a nebývá už vyčleňována jako něco méně podstatného a závažného.
Troufám si dokonce tvrdit, že výstava Světlo a stín na fotografiích přímo stojí. Představuje totiž převážně vyzrálé autory, kteří kontrast světla a stínu používají jako základní stavební prvek svých fotografií. Téma je samozřejmě tak široké, že může jen víceméně nahodile představit některé autory: jen tak se tu mohli sejít klasik Jan Svoboda (+1990), dnes uznávaný jako jeden z pilířů moderní české fotografie po Drtikolovi a Sudkovi, s relativně mladou Andreou Lhotákovou (*1977). Lhotáková, která se kromě fotografie věnuje také designu a práci na poli architektury, je asi největším překvapením výstavy. Ve svém cyklu fotografií z dominikánského kláštera La Tourette, který postavil znamenitý architekt Le Corbusier v letech 1956-1960, totiž velmi citlivě pracuje nejen s detailem, ale i s barvou. Její fotografie v sobě mají úctu k místu nahony vzdálenému dnešnímu konzumnímu světu i překvapení z toho, kolik zajímavých detailů a zákoutí navenek strohá stavba má.
 |
| Gabina Fárová: z cyklu Kaleidoskop, 2000-2002.© Gabina Fárová. |
Zajímavé architektonické detaily zachycují i další autoři, například Bohumil Fanta nebo Miroslav Machotka. Zadní místnost roudnické galerie je věnována cyklu Kaleidoskop Gabiny Fárové, která skládá portréty dívek nebo části lidských postav do složitých mnohostěnných obrazců, které – jak připomíná dr. Hlaváčková k textu k výstavě – navazují na tradici gotických sklípkových kleneb. Kaleidoskop je pozoruhodný, ale ve srovnání s prostotou a přímočarostí prací dalších zastoupených autorů také trochu samoúčelný experiment, který může připomínat dnešní digitální montáže a multiplikace.
V roudnické Galerii moderního umění se fotografie proplétají s obrazy. K fotografiím Karla Beneše, které připomínají grafické listy, musíme dokonce projít celou stálou expozicí moderního malířství. Není to sice obvyklé, ale pro srovnání to vůbec není špatné.
Výprava na jih
 |
| Thomas Ruff: Stern 23h 39m / 55°, 1992. © Thomas Ruff. |
V Českých Budějovicích má fotografie svůj stálý prostor na chodbě kulturního domu Metropol. Galerie Nahoře, jak si tento prostor trochu směle říká, se věnuje převážně regionálnímu fotografickému dění. Prostor tu dostávají fotoamatéři stejně jako zavedení autoři. V Domě umění na hlavním budějovickém náměstí se fotografie objevuje jen zřídka, ale když se objeví, stojí to za to. Dobrým dokladem tohoto tvrzení je výstava Odstup a blízkost (Distance and Proximity), která již pomalu končí. Tato malá přehlídka nedávné a současné německé fotografie představuje kromě Hille a Bernda Becherových, kteří bývají považováni za základní kámen německé konceptuální fotografie, dalších osm autorů, z nichž nejznámější je trojice Andreas Gursky, Thomas Struth a Thomas Ruff.
Ve stručnosti jen připomeňme, že Becherovi s neuvěřitelnou systematičností a podle přesných pravidel dlouhá léta fotografovali zdánlivě nezajímavá místa – například továrny, vysoké pece, skladiště nebo sýpky. Teprve zřetězením takto vzniklých fotografií dostaly jejich cykly význam a smysl. Výstava Odstup a blízkost je koncipována právě jako pocta manželům Becherovým. Tematicky nejblíže je jim se svými továrnami Thomas Struth, prázdnými veřejnými prostory pak Candida Höfer, strohostí Petra Wunderlich. Jörg Sasse se jim zase blíží zarputilostí, s jakou léta fotografuje předměty denní potřeby a součásti lidských obydlí. Všednodennost však tematizuje i autor navenek nejodlišnější – Thomas Ruff. Ten obrací fotoaparát k nebi a navíc v noci, ovšem bez jakékoli ambice fotografovat krásu hvězd a planet. Naopak: Ruff cíleně fotografuje jen jednu z mnoha všedních podob noční oblohy. Zatímco ostatní zúčastnění autoři fotografují každodenní realitu kolem nás za dne, Ruff tak činí v noci. Poté své “barevné” obrazy zvětšuje do gigantických rozměrů. Ale aby nedošlo k omylu: Ruff je všestranný a velmi invenční fotograf. Jeho fotografie noční oblohy jsou jen jednou z mnoha podob jeho tvorby.
 |
| Jörg Sasse: z cyklu Wohnungen, W 86-02-02, 1986. © Jörg Sasse. |
Výstava Odstup a blízkost má v sobě nepochybně polemický podtext. Představuje autory, kteří se velmi vzdalují běžné líbivé fotografii, založené na snímání malebných míst dokonalou fotografickou technikou. Konceptuální fotografie tohoto druhu má samozřejmě i mnoho odpůrců, kterým fotografování vysokých pecí, praček, vodovodních kohoutků nebo trubek od topení připadá naprosto nesmyslné. Becherovi, kteří svůj přístup k fotografii obhájili i teoreticky při výuce na düsseldorfské akademii umění, jsou však dnes považováni za klasiky, a tak není divu, že mají tolik následovníků. Výstava Odstup a blízkost nejenže dobře představuje jednu odnož současné německé fotografie, ale také dobře zapadá do programu českobudějovického Domu umění, který zájemcům o moderní umění už léta s mimořádnou systematičností představuje nekonvenční autory z celého světa.
