Jak jsem fotografoval zvířata

Recenze knihy Vladislava T. Jirouška.

Úvodem

Na tuto recenzi
jsem se vyloženě těšil. Focení zvířat, ale zejména zoologickým zahradám věnuji
spoustu času a autor knihy je patrně největší česká autorita právě
v oblastí focení v zoologických zahradách. Není se ostatně čemu
divit, Vladimír Jiroušek byl spoustu let ředitelem ZOO Jihlava a dosud je
prezidentem unie českých a slovenských zoologických zahrad. O praxi a dlouhých
zkušenostech tedy není pochyb. Proto mě informace o nové knize Zoner Pressu
celkem pochopitelně dost nadchla. V následujících odstavcích se pokusím
ukázat, zda se toto nadšení potvrdilo či ne.

Struktura knihy

Podtitul knihy je
„100 rad a tipů“ a naprostá většina knihy je opravdu takto pojata. Máme tedy
číslo tipu, tučný nadpis a jeden až dva odstavce textu. A co je důležité,
k tomu vždy ilustrační fotografiii, formát je různý, ale vesměs se blíží
k A5, nejde tedy o nějaké „mrně“, které nic neříká, ale o docela velkou
fotografii. Kvalita tisku na křídovém papíře je velmi slušná, celkem tedy nelze
mít námitek.

Tyto tipy jsou
rozděleny do pěti kapitol – volná příroda, zoologická zahrada, portréty zvířat,
focení s bleskem a focení ve studiu. Tady si neodpustím faktickou
poznámku, že prakticky všechny portréty zvířat a focení s bleskem spadají
do zoologických zahrad, ale vcelku proč ne.

Jedinou kapitolou
stojící mimo tuto „číselnou strukturu“ je úvodní „Jak na to“, která se věnuje
použité technice atd.

K obsahu

Začnu od začátku,
tedy od kapitoly „Jak na to“. A bohužel musím říci, že tato první část knihy je
dost zmatená a nepodařená, nemohu se zbavit dojmu, že byla dodělaná dodatečně a
narychlo. Hovoří pro to jak její řešení odlišné od zbytku knihy, tak i její
poněkud chaotické pojetí.

Co mi vlastně vadí?
Nemohu si pomoci, ale můj dojem je opravdu chaotický s nepřesnostmi. V.
Jiroušek fotil a do značné míry dosud fotí středoformátovým Pentaxem 6×7.
Osobně jeho důvody plně chápu, ale kdybych byl začátečník bez praxe a četl jen
tuto knihu, tak v tom mám jen zmatek. Začne to větou „většinu fotek udělal
moudrý Pentax 67, “ (v čem má být moudrý) „který je celosvětově nejpoužívanějším
profesionálním fotoaparátem“ (nesmysl, jednak je jich jen zlomek proti profi
Canonům a Nikonům a i kdybych to bral jako nepřesnost a přeložil si to jako
„profi středoformát“, tak si nejsem moc jistý, je-li Pentax jedničkou, řekl
bych, že Hasselblad a Mamiya jsou před ním). Dobrá, možná jsem detailista, ale
i když toto pominu, tak prostě nemohu přehlédnout, že v textu prostě
naprosto není vysvětleno, proč je tento Pentax tak dobrý, v čem jsou klady
atd.

V tomto
duchu pokračuje i kapitola o objektivech. Tady jsou sice uvedeny konkrétní
užívané typy včetně rozumných informací a pro mě to bylo přínosem. Ovšem opět
lituji začátečníka, který neví nic o tom, že daná ohnisková vzdálenost dá jiný
úhel záběru na 6×7 a kinofilmu, takže v tom bude mít guláš. Vrcholem je pak
věta, že „to nejlepší co lidská ruka vytvořila je Canon 400/4 DO ID, který je
ale velmi těžký, 5,9 kg“. Totální zmatení, asi došlo k záměně za EF 400/2,8
IS L, který je jednak opravdu vynikající a bohužel i velmi těžký, zmíněný 400/4
DO IS je naopak lehce kompromisní sklo s rozměry i hmotností minimalizovanými difrakčním členem (má 1,9 kg).

Zmaten jsem byl i
z kapitoly o stativech, nějak mi není zcela jasné, co autor vlastně
doporučuje. Zbytek (filmy, blesky, brašny) je sice opět dost stručný, ale bez
nějakých zásadních zmatků, kapitoly o světle a expozici jsou již docela podařené. Bez zásadních
námitek jsou i části o režimu focení v různých lokalitách, ty depresi
z prvních 15ti stran knih značně potlačily a vrátily mi chuť
k dalšímu čtení.

Po přetrpění
první, podle mě dodatečné kapitoly, kniha opravdu začíná teprve stranou 30, kde nalezneme
tip číslo 1. Tipy pokračují, kritika naopak končí – od této strany až do konce
se mi kniha zkrátka a dobře líbí a budu spíše chválit. Samozřejmě jsou tipy i
k nim patřící fotografie někdy trochu rozpačité, jindy naopak hovořící
samy za sebe, ale to je normální, jelikož ty dobré převládají, tak jsem
spokojen. Pokud bych to měl zobecnit, tak bych za lepší označil náměty
k zvířatům v ZOO, naopak trochu sporné jsou některé tipy z volné
přírody, ale to není nijak překvapivé, V. Jiroušek je především vynikající
herpetolog a dále má obrovskou praxi z práce v ZOO, aktivity ve volné
přírodě byly spíše doplňkové, nicméně i tam se najdou zajímavé podněty a krásné
snímky. Je ale nutno upozornit, že sice jde o na pohled konkrétní tipy, ale
opět jde o knihu, která je především podnětem k vlastnímu přemýšlení. Není
to samozřejmě tak vyhroceno jako u nedávno na Paladixu živě diskutované knihy
stejného vydavatele „Naučte se komponovat kreativně“, kde šlo o pravdu jen o
příklady tvorby a poučení si každý musel najít sám, což podle komentářů dost
lidí nezkouslo. Tady se přeci jen konkrétních rad najde víc, ale už jen
vzhledem k velké proměnlivosti daného tématu je bude možno brát doslova
spíše jen výjimečně (což je spíš dobře). Velmi zajímavý je celkový přístup
autora k tématu – nijak nemachruje, naopak přímo upozorňuje na věci, které
se mu dané fotce zas až tak moc nezamlouvají, okolnosti vzniku popisuje dost do
detailu. Čtení to místy nebude moc příjemné pro některé lidi, kteří strašně
rádi rozlišují fotky ze ZOO a z volné přírody a pak podle toho „kádrují“
autory. Snímků ze zoologických zahrad, které by se bez potíží daly vydávat za
volnou přírodu je v knize až dost a V. Jiroušek na to výslovně
upozorňuje…

Každopádně se mi tato „tipová“ část knihy jasně líbila a po dočtení do konce mě už nepodařený
úvod nijak moc netrápil.

Celkové hodnocení

Recenzi jsem
začal poměrně tvrdou kritikou, za kterou si plně stojím. Jenže je nutno
okamžitě dodat, že kniha má 144 stran a ta opravdu tvrdá kritika se týká jen
asi prvních 13ti, mírnější pak cca prvních 29ti. Zbytek knihy se mi naopak
líbil a místy mě dokonce přímo nadchl, kdybych zůstal u čísel, tak se chvála
týká skoro 90ti procent knihy, což vůbec není špatné. Na druhé straně je ale
možná o to větší škoda nedotaženosti úvodu, mám-li celkově slabý text, tak mi
nic nepomůže, mám-li ale text z velké většiny vynikající, tak je škoda
knihu nedotáhnout na naprostou špičku.

Knihu „Jak jsem fotografoval zvířata“ prostě mohu všem zájemcům o focení zvířat zejména
v zoologických zahradách bez váhání doporučit. Hodnotím ji jako velmi
dobrou, stačilo ale jen málo a byla by zcela vynikající…

Jak jsem fotografoval zvířata
Autor:	Vladislav T. Jiroušek
Vydavatel:	Zoner press
Rozsah:	144 stran
ISBN:	80-86815-34-X
Cena:	360,- Kč