Krasíkov (Švamberk)

Celoročně přístupných a navíc ještě fotograficky i turisticky zajímavých památek není málo, jen je potřeba o nich vědět. Hrad Krasíkov je právě takovým zajímavým cílem…

Krasíkov, někdy také nazývaný Švamberk (celkem běžně se užívají oba názvy, někdy dokonce i Švanberk), leží v Plzeňském kraji, v okrese Tachov. Vzdušná vzdálenost od Plzně je asi 35 kilometrů, od Stříbra asi 15 kilometrů. Nejbližší větší obcí jsou Konstantinovy Lázně a Bezdružice, které rovněž stojí za návštěvu. Švamberk je celoročně přístupný (vstup se neplatí), a to pouze pěšky. Při cestě autem můžete zaparkovat u zemědělského komplexu při silnici č. 202, z níž odbočuje značená cesta na hrad; když není sníh, je možno využít parkoviště přímo pod hradním kopcem. Samozřejmě můžete přijet i vlakem či autobusem, nejlépe do Konstantinových Lázní, a pak dojít na Krasíkov pěšky buď po nepříliš frekventované silnici, nebo po modré a žluté turistické značce.

Hrad na nevysokém – ale přesto svému okolí zcela dominujícím – kopci založili Švamberkové pravděpodobně už před rokem 1300, i když první doložená písemná zmínka pochází až z konce 1. poloviny 14. století. První výskyt přídomku z Krasíkova se objevil už v roce 1287 u Ratmíra Skviřínského. Později rod získal do svého erbu labuť a upravil si jméno na pány ze Švamberka. Rovněž se – dle tehdejší módy – používalo jméno Schwanberg (tj. Labutí hora. Nicméně toto jméno se ujalo tak napůl a podle blízké obce se hradu začalo říkat spíše Krasíkov.

Hrad byl – v souladu s tehdejšími stavebními zvyky – rozlohou poměrně malý, v nejširším místě zabíral jen asi třetinu šířky temene hory. Předhradí původně chránily jen ploty, ale hradby byly dostavěny už v 1. polovině 14. století. V 15. století panoval na hradě Bohuslav ze Švamberka, katolík a úhlavní nepřítel husitů. Roku 1421 hrad dobyl během několika dní Jan Žižka a dokázal tak, že nedostatečně opevněná sídla jsou snadnou kořistí; poté byly provedeny rozsáhlé úpravy s cílem zvýšit bezpečnost Krasíkova. Místo jedné bylo nyní nutno projít třemi branami a vznikla nová přístupová cesta, jejíž podoba byla v podstatě zachována dodnes. Bohuslav se po ročním věznění přidal na stranu husitů a roku 1425 padl jako husitský hejtman. Roku 1443 hrad vyhořel, ale požár nenapáchal příliš rozsáhlé škody, tedy aspoň ne takové, aby nestálo za to jej obnovit.

Další přestavba proběhla v 1. polovině 16. století za panování Kryštofa ze Švamberka – ten nechal hrad rozšířit a přestavět do podoby reprezentativní rodové rezidence, v téžedobře byl už na hradě i pivovar s vlastní sladovnou. Roku 1644 hrad vyhořel a tehdejší majitel Jan Bedřich ze Švamberka musel pak bydlet ve dvoře pod hradem. Totální zkázu dokonala roku 1647 habsburská císařská armáda, které nedaleko odsud porazila švédské oddíly (některé prameny však uvádějí, že hrad vyplenili Švédové). Od té doby hrad již nebyl obnovován, pustl a sloužil jako zdroj stavebního materiálu pro široké okolí. Přesto byl po zániku hradu vystavěn na základech někdejší dělové bašty kostel svaté Máří Magdalény a jeho krypta se stala rodovou hrobkou Švamberků. Roku 1707 byl kostel obnoven a roku 1880 dokonce přibyla věž. V současnosti je věž v havarijním stavu a není přístupná. Další zachovanou stavbou je zvonice, rovněž v předhradí.

Švamberk má půdorys dlouhého trojúhelníka, jenž je zhruba v polovině rozdělen zděným příkopem. V předhradí stávaly hospodářské budovy (včetně již zmiňovaného pivovaru). Z vlastního hradu se do dnešních dnů zachovala jen kulatá věž na konci ostrohu, jedna zeď paláce a klenutý sklep. K místu se vztahuje několik příběhů. Podle jednoho byla rodová hrobka roku 1791 vykradena skupinou lidí pod vedením faráře z Čelivi (nedaleká obec) – zloději ukradli prsteny, zbraně a měděné rakve, z nichž byly později vyrobeny součásti vybavení čelivské fary. Krádež prozradil syn jednoho ze zlodějů. Největší škody však napáchali vandalové v moderní době – ti totiž hrobku zcela znesvětili a zničili (nyní je nepřístupná). Další příběh vypráví o stromě křivdy: na hradě byl prý odsouzen k smrti nevinný mladík a cestou na popraviště vrazil do země hůl ze suché větve s proroctvím, že z ní vyroste strom, jehož větve porostou k zemi na znamení křivdy. Stalo se a stromu se nikdo neodvažoval dotknout, aby se nedopustil další nespravedlnosti. Na Krasíkově tento strom už ale nenajdeme…

Zima (nebo alespoň období, kdy stromy a keře nemají listy) je pro návštěvu Krasíkova asi nejvhodnější, protože značná část zbytků staveb (zejména v předhradí) je zarostlá trnkami a ve vegetačním období z ruin mnoho neuvidíme. Hrad není příliš turisticky frekventovaný, a tak bude mít případný fotograf nejen dost času, ale i prostoru pro fotografování. Je dobré se na Krasíkov vypravit za jasného dne s dobrou viditelností, protože z kopce je velmi dobrý rozhled. V létě se dá na hradě určitě i přespat. Na Krasíkov se určitě vydám ještě jednou na jaře či v létě, protože charakter místa slibuje v každém ročním období docela jiný dojem.

Fotografovat lze bezpochyby téměř čímkoli. Já jsem zvolil kinofilmovou zrcadlovku s barevným negativním filmem, z něhož lze případně po úpravě vyrobit i černobílé snímky. U digitálu je to samozřejmě jedno, vyzkoušejte obě varianty. V mrazu, který panoval, se mi jako lepší alternativa jevil právě kinofilmový přístroj než digitální zrcadlovka – pořád se nemůžu zbavit pocitu, že výrobce neuvádí jen tak pro nic za nic pracovní rozsah teplot mezi 0 a 40°C (český návod k Nikonu D70, strana 204). Možná má ale mnoho lidí jinou uživatelskou zkušenost (a já jim ji pochopitelně neberu). Pro jasný slunečný den jsem vybral film o citlivosti 100 ASA, což bylo naprosto dostatečné i pro fotografování z ruky, ačkoli jsem kvůli vyšší saturaci barev měl manálně nastavenu citlivost 80 ASA (tj. +1/3EV). Ať už fotografujete na film nebo digitálně, rozhodně se hodí mít s sebou širokoúhlý objektiv a své využití najdou i stativ a polarizační či přechodový filtr. V zimě mějte rezervní baterie někde v teple, jinak si příliš nezafotografujete. Pokud budete chtít fotografovat v klenutém sklepě, nezapomeňte ani na blesk (já jsem ho bohužel s sebou neměl).

Technika: kinofilmová zrcadlovka Nikon F-801s s objektivy Sigma AF 28-105mm f/2.8 – 4D ASP a Tokina 17mm f/3.5 AT-X, barevný negativní film Fuji Superia Reala 100 ASA, polarizační filtr Kenko MC.
Mapa: Turistický atlas Česko 1:50.000. ©2004 SHOCart