Rum je krásná poušť

Na jihu Jordánska, kdesi mezi rudomořským přístavem Akkaba a legendárním skalním městem Petra, leží nehostinná oblast jménem Wádí Rum. Ačkoliv představuje jednu z nejkrásnějších pouštních scenérií v celé Asii, spousta lidí o její existenci netuší. Možná je to tak dobře, říkají si mnozí z těch, kteří ji navštívili.

Skály opracované miliony let geologických procesů

Fascinující pouštní krajina, obklopující mohutné pískovcové formace nejroztodivnějších tvarů, láká zejména dobrodružnější povahy. Turistický průmysl ve své masově-komerční podobě sem zatím nedorazil, ačkoliv počet návštěvníků z roku na rok stoupá. Většinou sem přijíždějí na vlastní pěst, případně v rámci organizovaných fakultativních výletů z nedaleké Petry. Slavné skalní město, ležící přibližně o 120 km severněji, bývá s Wádí Rum často srovnáváno. Ačkoliv se liší v mnohém, zjednodušeně se dá říct, že zatímco do něj přijíždějí návštěvníci obdivovat zejména krásu formovanou lidskou rukou, sem je láká jedinečnost díla vytvořeného přírodou. Rozhodně se je na co dívat.

Zapomeňte na komfort

Slovem wádí označují Arabové vyschlá řečiště, která se naplňují vodou jen po zimních a jarních deštích. Rum je jejich typickou ukázkou, jeho prostředí je však přesto výjimečné. Z písku rozdusaného kopyty velbloudů a rozježděného koly džípů se náhle zvedají úžasné skalní stěny, masivy, okna, převisy, kaňony vymleté vodou a opracované působením miliony let trvajících geologických procesů. Zatímco dna roklí leží v úrovni kolem 900 m n.m., okolní stěny a stolové hory se tyčí až do výšek téměř dvojnásobných. Co fascinuje kromě tvarů a výšky nejvíc, je jejich neskutečná barevnost. Nejrozmanitější odstíny oranžové, růžové, hnědé, červené, žluté a béžové jsou způsobeny přítomností různých minerálů a stopových prvků v hornině.

Oranžová skála, která se z písku zrodila, se do něj pomalu, ale jistě vrací	Z písku rozdusaného kopyty velbloudů a rozježděného koly džípů se zvedají úžasně erodované skalní stěny.	K vyhledávaným atrakcím lokality patří i skalní okna a přírodní mosty

Návštěvník, který počítá s tím, že se do Wádí Rum dostane veřejnou dopravou, se musí smířit s tím, že sem zajíždí pouze jeden, výjimečně dva spoje za den. Pokud je nestihne, nemusí zoufat. Autostop funguje v Jordánsku lépe než u nás a finančně dostupný je i pronájem taxíku. Ten, kdo nechce být závislý na jiném řidiči a svůj vůz, ať již vlastní nebo pronajatý, nejraději řídí sám, by měl vědět, že bez pohonu na všechny čtyři kola nemá ve zdejším terénu šanci. Středisková vesnice, ve které se zastaví téměř každý z návštěvníků, nese stejný název, jako celá lokalita. Jmenuje se Rum (čti ram). Vede do ní vyasfaltovaná silnice, která zde ale zároveň končí. Beduínská osada Rum je symbolickou vstupní branou do Wádí. Sídlí zde státní turistické středisko, ve kterém se mohou návštěvníci vysprchovat, najíst, nechat v úschově zavazadla, případně přespat. Kdo očekává komfort a pohodlí, není příliš spokojen.

Skály opracované miliony let geologických procesů	Z písku rozdusaného kopyty velbloudů a rozježděného koly džípů se zvedají úžasně erodované skalní stěny.	K vyhledávaným atrakcím lokality patří i skalní okna a přírodní mosty

Na výběr jsou pouze dvě možnosti ubytování: venku na střeše budovy anebo v již postavených dvoumístných stanech. O něco širší je nabídka organizovaných výletů na terénních automobilech. Řidiči, kteří jsou zároveň průvodci a kuchaři v jedné osobě, jsou zkušenými znalci zdejšího kraje. Můžete si je najmout k jednohodinové expresní vyjížďce, pětihodinovému okruhu, ale i třídennímu výletu s plným servisem a několika teplými jídly denně. O ceně lze samozřejmě smlouvat.

Araby vedl britský voják

Stromy jsou ve Wádí Rum velmi vzácné a ten, který vidíte na snímku, vděčí za zeleň své koruny blízkosti pramene zvaného Lawrencova studna.

Pokud vám při procházce či projížďce zdejším krajem připadnou některá místa povědomá, ačkoliv jste zde poprvé v životě, je možné, že jste zdejší scenérii zahlédli na filmovém plátně nebo televizní obrazovce. K popularitě lokality totiž významnou měrou přispěl film Lawrence z Arábie. Hlavní postavou snímku je anglický důstojník, archeolog a spisovatel Thomas Edward Lawrence, jedna z autentických vůdčích postav arabského povstání proti turecké nadvládě v době 1. světové války. Značná část děje se odehrává ve zdejší poušti, a ačkoliv vítr od těch dob provál údolím mnoho písku, krajina se za tu dobu moc nezměnila. Plukovník Lawrence o ní před osmdesáti lety napsal: „V takovém pohoří by se ztratilo celé arabské vojsko a mezi horami by mohla proletět celá peruť letounů. Naší nepatrné karavaně nesmírně stouplo sebevědomí, ale zároveň se v našich řadách rozhostilo ticho, jelikož jsme se báli a styděli, že svou přítomností dráždíme tyto úžasné hory…“

Bez vody hrozí smrt

Plemena dobytka, která žijí ve Wádí Rum, jsou nenáročná. K přežití jim stačí i několik trsů povadlé pouštní vegetace.

Mnohobarevné skály, zvedající se z rozlehlého řečiště, nelákají pouze tradiční turisty a cestovatele, ale i sportovně založené návštěvníky a milovníky adrenalinu. Výška pahorků, pohybující se mezi 1500-1800 m, není nikterak závratná, zkušení skálolezci si však zdejší terény nesmírně pochvalují.
Láká je zejména panenskost prostředí, výběr z mnoha stupňů obtížnosti a neomezená možnost uskutečňování prvovýstupů. Mnozí z nich přijeli původně s úmyslem jedno až dvoudenní návštěvy, půvab zdejšího kraje je však fascinoval natolik, že svůj pobyt prodloužili na několik týdnů. Na své si přijdou i přírodovědci a obdivovatelé exotické flóry či fauny. Zeleň je zde poměrně vzácná, ale i mezi těmi několika málo zástupci pouštní vegetace, kterým zdejší tvrdé podmínky umožnily přežít, je možné najít byliny s léčivými účinky. Co se týče reprezentantů z řad živočišné říše, žijí zde písečné kočky, pouštní lišky, hyeny, supi, hadi a štíři. Na výskyt posledních dvou by měli dávat pozor zejména cestovatelé, kteří upřednostňují samotu. O tichá, klidná a romantická zákoutí vhodná k relaxaci a rozjímání zde rozhodně není nouze, v případě ohrožení však může být nejbližší pomoc daleko. Bez doprovodu, dobré mapy, či navigačního přístroje GPS se proto do hlubin pouště raději nevydávejte. Přitažlivost zdejší krajiny může být často zrádná a za ztrátu orientace v neznámém terénu byste mohli zaplatit i životem. Zcela nezbytnou zásadou je mít u sebe dostatečnou zásobu pitné vody, minimálně čtyři litry na osobu a den. Tělesné tekutiny je vhodné doplňovat i v případě, že nepociťujete žízeň, opomenutí této zásady může zanechat trvalé následky.

Synové pouště

Ve skalním okně

Beduíni ve svých charakteristických šátcích

V údolí Rum žije několik set beduínů, příslušníků kočovného národa, pro který je poušť domovem. Na jednom místě obvykle nezůstávají dlouho, a mění jej několikrát za rok. Vandrovní styl jejich života souvisí s nutností zabránit nadměrnému vypasení pouštních pastvin. Některé kmeny se usídlují v oázách na dobu nezbytnou k vypěstování a sklizení úrody, a pak toto místo navždy opouštějí. Při svých toulkách pouští téměř určitě narazíte na jejich neobvyklá obydlí. Nejčastěji jsou to stany zhotovené z velbloudí nebo kozí kůže, případně ze širokých pásů ručně tkaných a sešitých látek. Stany jsou lehké a snadno přenosné, přestože mají délku deset a šířku čtyři metry. Někdy stojí samostatně, častěji však ve skupinách po třech až pěti. Ženská a mužská část těchto obydlí bývá striktně oddělena, stejně jako druh práce, kterou se nomádi rozdílných pohlaví zabývají. Beduíni žijí tak, jak žili po staletí. K hlavním rysům jejich povah patří kromě obdivuhodné trpělivosti, vytrvalosti, odvahy a odolnosti, i příslovečná pohostinnost. Většina návštěvníků se o ní může sama přesvědčit. Pozvání na šálek čaje nebo kávy se rozhodně bát nemusíte. Počítejte však s tím, že pokud neovládáte alespoň základy arabštiny, moc si nepopovídáte.

Osel

Trochu jiná situace může nastat u beduínů bydlících přímo ve vesnici. Mnozí z nich opustili tradiční způsoby obživy, k nimž patřilo po staletí zejména pěstování koz a ovcí, naučili se anglicky a začali se zabývat lukrativnějšími způsoby výdělku souvisejícími s přítomností turistů. Skutečnost, že pouštní lokality jako je Wádí Rum jsou „jejich“ územím, respektuje i vláda, která jejich monopolnímu postavení v místním cestovním ruchu neklade žádné překážky. Jak se můžete sami přesvědčit, drtivá většina džípů, velbloudů, prodejních či stravovacích kapacit je pod jejich kontrolou. Turisté se však do péče nomádů svěřují rádi. Ceny nabízených služeb jsou navzdory kartelovým dohodám přijatelné a jejich znalostem a zkušenostem souvisejícím s dokonalou znalostí zdejšího kraje mohou konkurovat snad jen příslušníci speciálních jednotek pouštní policie.

Beduínští kluci se svým dopravním prostředkem

Nejčastěji je potkáte na speciálně cvičených velbloudech nebo v moderních terénních automobilech vybavených kulomety. K jejich stěžejním úkolům patří nejen zachraňování turistů ztracených v poušti, ale zejména boj s pašeráky. Problémem jsou hlavně narkotika. Wádí Rum totiž leží nedaleko hranic s Egyptem, Izraelem a Saudskou Arábií. Ačkoliv zákony každé z těchto zemí jsou poměrně přísné, hranice nejsou zdaleka neprodyšné a rozmanitost zdejšího terénu nahrává nežádoucímu pohybu osob i zboží. Posláním zdejších mužů zákona je podobným aktivitám zabránit. Je-li potřeba, umějí být přísní a nesmlouvavě tvrdí, ve vzpomínkách většiny cestovatelů však zpravidla zůstávají jako věčně usmátí, nesmírně přátelští, milí a pohostinní lidé. Jsou tak trochu ztělesněním zdejší krajiny – drsné i krásné zároveň. Wádí Rum dokáže být nemilosrdná a tvrdá, umí srazit hřebínek namyšlených a pyšných. Vstoupíte-li však do ní s respektem a pokorou, pohladí vás po duši a vy si ji nesmírně oblíbíte.