Žďákovský most

Viditelné zásahy člověka do přírody mění zemi v krajinu. Někdy jsou to zásahy a výtvory velmi nešťastné a škodlivé, jindy prospěšné a dokonce ani estetická hodnota jim není cizí. Unikátní Žďákovský most patří rozhodně k těm druhým.

Žďákov u Chrástu byla docela normální vesnice u Vltavy. Dnes ji už ale na mapě nenajdeme, protože celá obec byla po vzniku Orlické přehrady zatopena a navždy zmizela. Právě z důvodu stavby Orlické přehrady, která hladinu Vltavy zvýšila o asi 19 metrů, bylo třeba vyřešit nové přemostění údolí, neboť dosavadní mosty byly příliš nízko. Musel být také nově zabezpečen už existující železobetonový most v Podolsku a jediný zachovaný řetězový most, původně stojící také v Podolsku, byl přenesen do Stádlece, kde přemostil údolí Lužnice a spojil dva dost izolované mikroregiony. To je však trochu jiná kapitola.

Žďákovský most leží na státní silnici č. 19 z Tábora do Plzně, 12 km od Mirovic a 15 km od Milevska. Na levém břehu Vltavy (resp. Orlické přehrady) leží na dohled od mostu obec Orlík nad Vltavou. Stavba mostu začala v roce 1958 a ve své době to byl technický unikát – šlo o největší jednoobloukový most na světě. Most se stavěl až do roku 1967 (s přestávkou v letech 1960 – 1964) a na jeho stavbu bylo použito celkem 4116 tun oceli (z toho 3100 tun na oblouk). Mezi patkami má plnostěnný dvoukloubový oblouk rozpětí 379, 6 metru a celková délka oblouku činí 542,91 m. Celkové náklady na stavbu mostu činily 71 miliónů korun a autorem projektu byly firmy Pragoprojekt a Hutní projekt Praha. V roce 2001 byla v rámci sympozia Mosty 2001 v Brně udělena Žďákovskému mostu cena Most století v kategorii ocelových silničních mostů.

Oblouk nese plošinu s vozovkou dlouhou 543 metrů, jež vede ve výšce 50 metrů nad hladinou jezera a 100 až 110 metrů nad původním dnem Vltavy. Dnes již Žďákovský most není největším jednoobloukovým mostem na světě (ovšem uváděné pořadí se dost liší, nejčastěji se uvádí osmá příčka), u nás jím však zůstane. Most působící přes svou velikost mimořádně lehkým dojmem se stal stavební dominantou celého středního Povltaví. Už při vzniku mostu se počítalo s tím, že takto mimořádná stavba bude přitahovat pozornost turistů; tento zájem ostatně trvá dodnes. Proto jsou na obou stranách mostu malá parkoviště, na pravém břehu pak informační tabule a na levém, těsně před obcí Orlík, i občerstvení s poměrně bohatým sortimentem. Opravdu málokdo tady nezastaví… Vyznavači bungee-jumpingu nedají na Žďákovský most dopustit. Most však má za sebou i poněkud temnější zážitky – doufejme však, že cosi jako případy tzv. Orlických vražd (o nich byl mimochodem nedávno natočen film Sametoví vrazi) má nejen most, ale celá tato země definitivně za sebou…

Přes most prochází modrá turistická značka a vozovku lemují chodníky po obou stranách. Na levém břehu přehrady byla již při stavbě vybudována vyhlídková terasa, z níž byl na most dobrý výhled. Tato terasa však již dávno ztratila svůj význam, neboť stromy ji přerostly a jakýs takýs výhled je z ní pouze v době, kdy jsou stromy bez listí. Jinak je třeba sejít až k vodě, aby bylo možno vidět celý most. Rozhodně těch pár desítek metrů k vodě obětujte – monumentalita stavby vynikne nejlépe právě z podhledu. Sejdete-li pod terasu, můžete se snadno dostat i k patce oblouku a jejímu kloubovému ukotvení. Je to dobrá příležitost k porovnání lidské nepatrnosti a velikosti mostu…

Most je pravidelně udržován a opravován. Při jedné takové kontrole v roce 1998 byly v trámu mostovky objeveny tři dlouhé trhliny. Most byl rychle opraven a byla – s pomocí počítačové analýzy – nalezena také příčiny poruchy; k ní došlo pravděpodobně proto, že v uzavřených výztuhách trámu zamrzla voda a v místech sváru, kde jsou vlastnosti oceli hodně změněny, led výztuhu porušil. Do výztuh byly udělány otvory a tato situace se tak již nemůže v budoucnosti opakovat. Při opravě byly také pořízeny materiálové analýzy mostu a nově stanoveny hodnoty zatížitelnosti.

Ke Žďákovskému mostu se nejlépe dostanete autem po zmíněné silnici č. 19 z Tábora do Plzně. Parkovat se dá na obou stranách, nejlépe však u občerstvení na levém břehu. V každém případě nezapomeňte celý most přejít, abyste si uvědomili jeho velikost – jízda autem každého připraví o výhled do hlubokého údolí i na mostní oblouky (nejlépe z vysunutých terásek na obou stranách) a také o bezprostřední dojem z výšky a délky mostu. Nezapomeňte také sejít dolů k vodě – nejlépe to jde právě po již zmíněné modré značce; z vyhlídkové terasy (dnes je výhled hlavně na stromy) pokračujte dolů k lodnímu molu, kam vedou schody, nebo k patce mostu po poměrně schůdné pěšině. K mostu se dá pochopitelně dostat i na kole; celé střední Povltaví je protkáno sítí cyklistických tras.

Co s sebou na fotografování? Rozhodně nějaký širokoúhlý objektiv, nejdelší použitelné ohnisko od vody je 28 mm, nepochybně se dá s úspěchem použít ultraširokoúhlý objektiv. Zda film či digitál, je celkem jedno; chcete-li zdůraznit výrazné tvary mostu, volte spíše černobílé podání, ale i zde se řiďte vlastními záměry než nějakými radami. Domnívám se, že nebudete potřebovat blesk a asi ani stativ, zvolíte-li dostatečnou citlivost materiálu.

Technika: Digitální zrcadlovka Nikon D70 s objektivem AF-S DX Nikkor 18–70mm f/3.5–4.5, citlivost čipu ISO 200.
Mapa: Střední Povltaví 1:50 000