Erotické fotografie Vlastimila Kuly

Českému fotografovi Vlastimilu Kulovi se podařil husarský kousek: aniž by patřil mezi českou fotografickou elitu, vydal monografii v renomovaném německém nakladatelství Taschen. Není divu, že jeho kniha, žánrově patřící na samou hranici pornografie, vzbuzuje protichůdné ohlasy. Upozorňujeme, že fotografie, které bez jakékoli snahy o senzaci k článku připojujeme, nejsou podle litery zákona vhodné pro děti a mládež do 18 let.

Na úvod připomeňme, že nakladatelství Taschen patří v oblasti fotografie (a výtvarného umění vůbec) k uznávaným pojmům – a to nejen mezi úzkou vrstvou zasvěcenců. Knížky z Taschenu v Čechách distribuuje nakladatelství Slovart, některé z nich vydává i v české mutaci. O dvou z nich jsme před časem již na těchto stránkách psali. Samostatnou monografii měl v nakladatelství Taschen donedávna jediný český fotograf – Jan Saudek.

Vlastimil Kula: z cyklu Erotica Prohibita. © 2001 Taschen GmbH

Kniha nazvaná prostě Vlastimil Kula vyšla ve zmíněném nakladatelství v edici Sex s vročením 2001. V průběhu loňského roku dorazila i k nám, ovšem jen na pulty knihkupectví, která se soustavněji věnují výtvarnému umění. Oficiálně byla představena v pražské Galerii Jiřího Švestky 19.-28.1. 2005. Není to kniha snadno přehlédnutelná: nejen dráždivou fotografií na obálce, ale i velkým formátem (30×22), rozsahem (nestránkovaný cyklus asi 200 černobílých fotografií) a cenou (650 Kč). Dokonalé je však její tiskařské zpracování: výborný tisk na matném křídovém papíru, lepená sešitová vazba, která podle všeho dobře drží. Dalo by se říci, že nakladatel na své edici Sex nešetří, protože ví, že se mu vložené prostředky vrátí. Edice má nepochybně své vyhraněné (někdo by řekl snobské, ale já bych byl v tomto případě opatrnější) mezinárodní publikum. Knížky typu Vlastimil Kula českou mutaci nepotřebují: textu je tu minimum (záložky a autorova předmluva jsou rovnou trojjazyčné), fotografie nemají názvy ani popisky. Hovoří samy za sebe.

Vlastimil Kula se narodil v roce 1950 v Plzni, většinu života prožil v příhraničním Chebu. Na konci 60. let byl, jak se říká, „on the road“ v USA, po návratu studoval na FAMU dokumentární fotografii. Jeho prvním velkým tématem byla církev: Kula však tvrdí, že vlastně nikdy nefotografoval církev, ale víru. Jeho rané fotografie jsou pozoruhodné a je škoda, že nejsou příliš známé. Pokud autor nyní tvrdí, že by je dnes vyfotografoval profesionálněji, patrně by jim jen ublížil, protože řada věcí vzniklých z mladistvého elánu se prostě nedá zopakovat.

Vlastimil Kula: z cyklu With Satyr In Bed. © 2001, Taschen GmbH

Vlastimil Kula každopádně po většinu své tvůrčí dráhy plul tak trochu proti proudu: církev fotografoval v době nejtužší normalizace, reklamou se zabýval v době, kdy měla v sobě ještě cosi „západního“. Když řada fotografů začala reklamou vydělávat, on ji opustil a vrátil se k umělecké fotografii, nebo, chcete-li, k volné tvorbě. Ve snaze zanechat svou „stopu v historii“ vytvořil cyklus, který skutečně nemá – ať už jej vnímáme negativně či pozitivně – v české fotografii obdoby.

Podstatná část Kulových fotografií z tohoto cyklu byla před nedávnem představena v pražské Galerii Jiří Švestka. Pod názvem Vlastimil Kula – Taschen, představení publikace českého fotografa, tu kromě několika velkoformátových fotografií byly na stěnách přilepeny desítky Kulových menších fotografií. Kuriózní je, že šlo o jednu z nejkratších fotografických výstav v kamenné galerii vůbec: výstava, téměř dokonale ukrytá v nové výstavní síni v Biskupském dvoře v Praze, trvala pouhých deset dní.

I výstava u Jiřího Švestky však Vlastimila Kulu představila jako muže několika tváří: zatímco ve starším dokumentárním filmu Filipa Remundy, který výstavu doprovázel, se Kula jeví jako nesmělý a skromný sympaťák oddaný svému fotografickému řemeslu, v rozhovoru, jenž vznikl v souvislosti s výstavou, má zapotřebí ex post svůj cyklus podepírat teoretickými spekulacemi a siláckým způsobem se vyrovnávat s českými kritiky, kteří jeho cyklus mezitím odsoudili.

Vlastimil Kula: z cyklu With Satyr In Bed. © 2001 Taschen GmbH

Vraťme se však ke Kulovým fotografiím. Kula je v první řadě dobrý řemeslník. Nejenže vystudoval dokumentární fotografii, ale v dalších letech získal řadu zkušeností jako reklamní a divadelní fotograf. Fotografuje středoformátovou kamerou a používá černobílý film. Ve volné tvorbě mu nejde o technicky dokonalé fotografie jako v oblasti reklamy. I když se pohybuje na hranici pornografie, opovrhuje její doslovností, primitivismem a snahou „nevynechat ani kousek kůže“. Sám tvrdí, že mu první pornografické fotografie, které v dětství viděl, připomínaly spíše pitvu. S oblibou pracuje s pohybovou neostrostí, která dodává jeho fotografiím dynamiku, a s hloubkou ostrosti, která mu pomáhá udržet odstup od doslovnosti běžné pornografické produkce. Fascinují ho zrcadla, která jeho obrazy panoptikálně násobí, libuje si v cákající vodě. Jeho cyklus působí jako záznam jednoho nikdy nekončícího mejdanu: zatímco modelky se mění, fotograf zůstává.

V nespoutaném dynamismu Kulova cyklu také spatřuji jeho největší plus: to, že Kulovy fotografie dýchají životem, je také drží na hranici pornografie. Skutečnost, že Kula našel odvahu sám sebe udělat aktérem děje, dodává fotografiím na bezprostřednosti. Kulova knížka proto rozhodně není panoptikem voskových figur a fotografie až na výjimky nepůsobí příliš vulgárně či „sprostě“. Je však pochopitelné, že sám fakt, že se padesátiletý fotograf vysvlékne a sám sebe fotografuje při erotických hrách s několika dívkami, mnoho lidí popudí. Někteří v tom mohou spatřovat i kus zvrhlosti a exhibicionismu. Ovšem hodnocení erotických a pornografických fotografií je věcí osobního vkusu, výchovy, předsudků a zkušeností každého z nás.

Ať už to vezmeme z jakéhokoli úhlu pohledu, vydání monografie je velkým Kulovým úspěchem. Historik fotografie by jistě mohl oponovat výčtem jmen českých fotografů, kteří by si podobně rozsáhlou monografii zasloužili víc, a měl by nepochybně pravdu. Kulův erotický cyklus patří mezi díla, která chtějí bořit hranice a vyplňovat bílá místa. To se Kulovi, zvlášť pokud zůstaneme v českých hranicích, docela podařilo. V předmluvě ke knize autor píše, o co mu šlo: o skloubení pravdivého a silného umění s totálním erotismem. Výsledek je přece jen poněkud skromnější: autorovi se podařilo skloubit umění s erotismem.