Ekvádor potřetí: Cesta do pralesa

Nebylo by výletu do rovníkového Ekvádoru, kdybychom se nepodívali do pralesů Amazonie. Možná zde nenaleznete tolik zvířat, kolik byste očekávali, ale bujná vegetace a cestování vratkou kánoí po přítocích nejmohutnějšího veletoku světa to vynahradí…

Pozdní odpoledne u Río Bobonaza

Pokud budete chtít poznat amazonskou džungli, měli byste vědět, že je nejpřístupnější právě v Ekvádoru. Kdo chce však vidět primární, tzn. původní prales, musí se vydat hlouběji do džungle, až k hranici s Kolumbií a Peru. V souvislosti s objevením ropy v sedmdesátých letech minulého století nastalo postupné osidlování deštného pralesa a jeho kácení. K novým nalezištím byly vybudovány nové cesty a s nimi přišla zkáza. Divoké zvěři a původním obyvatelům, nepoznamenaným civilizací, nezbylo nic jiného než ustoupit do tropické vegetace.

Fauna a flora

Vodopád padající do pralesa

Ekvádorská část amazonské nížiny se nazývá Oriente a při pohledu na mapu Ekvádoru ji naleznete ve východní části jako zelenou plochu u peruánských hranic. Ekvádorská Amazonie se řadí mezi světově největší a nejdůležitější oblasti s výskytem tropických deštných pralesů. Na jednom stromu v této oblasti žije prý dohromady více živočišných druhů než na celých Britských ostrovech. Bohatství živočišných a rostlinných druhů je neuvěřitelné. Mravenečník nebo třeba pásovec se protahuje mezi stromy, v jejichž korunách poletuje několik druhů papoušků, kteří svým křikem přinutili ze stromu slézt do řeky obrovskou anakondu. Na jednom hektaru lesa žije více druhů žab než v celé severní Americe.

Cesta ovšem něco stojí. Není náročná finančně, ale časově. Z vlastní zkušenosti doporučuji pokusit se dostat po sjízdných cestách co nejvíce na východ. Čím budete dále a v menších nadmořských výškách, tím vyšší bude šance pro sledování (a především focení) zvířat. Mnoho návštěvníků Ekvádoru se nechá zlákat nízkými cenami nabízených výletů, které jsou často pouze kousek od silnice. I když bude mít průvodce neustále v ruce mačetu a bude s ní máchat kolem sebe, jedná se pouze o iluzi a žádná zvířata neobjevíte. Pokud do vlhkého pralesa vkročíte například až v národním parku Yasuní, zvířat na filmu (nebo paměťové kartě) bude rychle přibývat.

Ara ararauna	Ramphatos tucanus	Motýl rodu Doxocopa

V amazonské oblasti je poměrně konstantní klima – teplo a vlhko během celého roku. Nejsušší měsíce jsou od prosince do března, naopak červen, červenec a srpen bývají nejdeštivější.

Jak se tam dostat

Polední déšť v pralese

Pohled do koruny stromu

Meandr řeky Río Bobonaza

Z hlavního města Quita jezdí několikrát denně autobusy do městeček, které jsou vstupními branami do Amazonie. Tím nejbližším je Puyo. Do hustého lesa se odtud vydáte, ale o tropický prales se ještě nejedná. Do začátku 70. let bylo Puyo hranicí, za kterou byl neporušený prales, ale po objevení ropy v oblasti se hranice posunula. I tak však Puyo zůstává zajímavým místem. Kousek před příjezdem do města, přibližně na hranici provincie Pastaza, budete muset projít procedurou registrace vstupu do oblasti Oriente. U závory přes silnici je malá boudička, kde musíte za asistence zapsat své jméno a číslo pasu. Totéž se opakuje když se z provincie vracíte. To kdyby se některý návštěvník pralesní provincie ztratil, možná by si toho po několika týdnech všimli.

Severněji naleznete městečko Tena, které je nyní hlavním městem „pralesní“ provincie Napo a domov tu má 20 000 obyvatel. Tena byla nejvýchodněji položenou misijní stanicí v Ekvádoru, avšak ještě předtím místem osídlení původních obyvatel (lokalita byla objevena v roce 1560). Nejblíže deštnému pralesu ale budete až v městečku Coca, které je na mapách Ekvádoru nejvíce na východě. V současnosti je Coca město, které je poznamenáno nedalekými ložisky ropy a podle toho to tam také vypadá: narazíte na mnoho chatrčí, ve kterých bydlí dělníci, na cestách se brodíte buď hlubokými loužemi a bahnem nebo při chůzi přes zvířený prach nevidíte na pět metrů. I tak má město pro mnoho cestovatelů jisté kouzlo. Po ustanovení města centrem provincie se začíná situace zlepšovat, ulice se stávají příjemnějšími. Město vzkvétá i rozvíjejícím se cestovním ruchem, je základnou mnoha expedic chystajících se do džungle.

Cesty do džungle

Když se kamión zasekne v zatáčce…

Ve městě (Coca, Tena, ale i v Puyo) je několik cestovních kanceláří, které vám umožní vydat se do pralesa bez obavy, že někde v bujné vegetaci zabloudíte. Je dobré poptat se cizinců, kteří z města odjíždějí, jaké mají zkušenosti s průvodci, nechat si nějaké doporučit. Průměrná cena za jeden den pro jednu osobu se pohybuje v rozmezí 35 – 50 USD (v roce 2002). Výrazně ušetříte, pokud se na výlet vydáte ve větší skupině. Dalšího snížení ceny se dočkáte, pokud cestu do pralesa naplánujete na několik dní. Důležité je si zjistit, co cesta zahrnuje. Standardem by měl být průvodce, jídlo po celou dobu cesty a ubytování v domorodých vesničkách v džungli. Většina z nich se ale neomezuje pouze na toto, často vám bude umožněno zaplavat si pod vodopády, plout po řekách v kánoích z vydlabaného kmene, ochutnat pokrmy místních obyvatel, seznámit se s řemeslnou výrobou obyvatel pralesa nebo poznat místní přírodní medicínu. Každý dobrý průvodce by měl dokonale znát nejen angličtinu, ale především místní faunu a floru, upozornit na zajímavosti pralesa, kterých byste si sami nevšimli nebo je často marně hledali.

Lodí do hlouby Amazonie	Výhled z terasy na řeku

Při výletech se dostanete – obvykle je jedinou cestou řeka – hluboko do pralesa, kde budete potkávat pouze indiány žijící v proutěných obydlích. Ocitnete se v oblastech nedotčeného lesa, kam ještě nedorazila motorová pila bledé tváře a na místě, kde si každý, nejen zanícený zoolog, z okolní divoké fauny vykroutí hlavu.

Vykácená část deštného pralesa

Nezbytností takových výletů je přibalit si s sebou speciální vybavení. Nenahraditelným pomocníkem je kvalitní repelent. Po několika nekvalitních se mi osvědčil Autan. Pro klidnou noc si přibalte moskytiéru, komářímu bzučení se nevyhnete, ale neměli by vás vysávat. Na nohy doporučuji pro výlet do džungle holínky, jejich cena je okolo 5 USD, klidně je pak můžete i prodat. Problémy s pořízením holínek mají osoby s velikostí bot 43 a
větší. Mnoho průvodců doporučuje proti velice častým dešťům pončo, ale podle mého názoru se pod ním jenom zapaříte a při prostupování vegetací se jenom plete. Smysl má pouze v případě, že pod ním máte v bezpečí před vodou schovanou fotobrašnu.

Rafting a kayaking

Výroba keramiky u indiánů

Několik kanceláří nabízí rafting a kayaking na divokých řekách v oblasti. Cena plavení v divoké vodě na raftu se pohybuje okolo 50 USD na den. Na kajaku je to většinou dražší, 65 USD na den. Půjčení kajaku stojí 15 USD, s kompletním vybavením (pádla, helma, kombinéza) 30 USD. Čtyřdenní školu kayakingu můžete absolvovat za 250 USD, což je cena spíše pro Amíky. Nebezpečím pro vás nebude ani tak zpěněná voda jako nezkušení místní instruktoři, i když jsou samozřejmě výjimky. Ceny jsou z roku 2002.

Závěr

Dočetli jste poslední ze série článků pro Paladix.cz, ve kterých jsem chtěl krátce představit rovníkový Ekvádor. Tato oblast mě okouzlila natolik, že vím, že se tam s fotoaparátem vrátím.

Použitá technika v Ekvádoru: Canon EOS 300; Canon EF 28-80mm f/4,5-5,6; Canon EF 75-300mm f/4,5-5,6; polarizační filtr Hoya, film Kodak Supra 400, fotobrašna Lowepro Orion Mini