Bezmála 60 let po druhé světové válce působí toto místo pořád děsivě. Proto je možná lépe šetřit slovy a nechat promluvit fotografie…
Je mlhavý den na přelomu října a listopadu, ráno. Oswięcim. Málokteré město má název, který je sám o sobě příběhem – na jedné straně o chladně promyšleném systému zabíjení, na druhé straně o strašném utrpení. Je to příběh o vinících a obětech, o touze ovládnout svět a odstranit všechny, kdo překáželi. Nečekejte historický exkurs, mnoho jiných a zajisté lepších lze najít jinde. Pojďme se spíš jen dívat…
Auschwitz I.
Nízká cihlová budova muzea vypadá docela přátelsky, mohlo by tady být třeba muzeum bižuterie… Sotva ale mineme pokladny, jsme v jiném světě. Tábor Auschwitz I. vítá nově příchozí (nyní návštěvníky, tehdy vězně, pro které zde byla konečná stanice) nechvalně známým heslem Arbeit macht frei. Ano, práce dokázala osvobodit statisíce lidí i od života… Ti, kteří chtěli utéct, byli chyceni a pro výstrahu pověšeni vedle brány, aby je při odchodu do práce i při návratu z ní viděli všichni, kteří by snad měli podobné nápady…
 |
 |
 |
Před muzeem na parkovišti je klasický turistický ruch, uvnitř tábora však mluví nahlas jen průvodci – je slyšet němčina, polština, angličtina, italština, francouzština, hebrejština. Ostatní lidé mlčí, protože prostě není co říct. Lze jen vidět. Fotoaparáty a videokamery pracují.
Desítky stejných domů, původně kasárna polské armády, pískem vysypané cesty, dvojitý plot z ostnatého drátu, izolátory na sloupech. Na největším prostranství, na apelplatzu, budka chránící dozorce před rozmary počasí. Ironie? Snad. Vězni stáli v dešti, mrazu, na úmorném slunci a dozorce, dennodenně počítající stav, se schovával v budce. Německá pořádkumilovnost a preciznost dovedená ke zcela absurdním koncům.
 |
 |
 |
Uvnitř baráků jsou různé expozice. Nejděsivější je blok, kde jsou zabavené věci. Hromada brýlí. Desetitisíce bot, hřebenů, hrnců a hrnečků. Kufry s adresami – Praha, Hamburk, města a místa z celé Evropy. Přemýšlím nad tím, proč to všechno schovávali. Prý to dostávali vojáci wehrmachtu jako dárky. Ale může někdo dostat jako dárek podepsaný kufr?! Co jméno, to osud, který právě tady nesmyslně skončil. A fotografie hubených lidí v pruhovaných hadrech, tu lékař, jinde prodavač, účetní, malíř… Zástupy LIDÍ a každý jednotlivý ČLOVĚK má v pohledu cosi žalujícího. Proč zrovna já, proč my? Docela v rohu jsou i dětské věci, malé boty, šaty, hračky. V jiných blocích jsou cely, jejichž jedinou výbavou je sláma na zemi. V jiných celách pryčny, ubohé záchody, hrozné umývárny. Zapomeň na důstojnost, tady jsi jen číslo!
Dvůr smrti. Nevěděl jsem, že uvnitř tábora bylo i vězení. Vězení ve vězení, klec v kleci. Květiny a svíčky u zdi, kde umírali lidé. Zakrytá okna do dvora, aby ti, co byli uvnitř, neviděli ven. Slyšet ale museli. Výstřel za výstřelem, smrt za smrtí. Tohle nemůže pochopit nikdo. O kus dál nemocnice – vznešený název pro ubikace pokusných lidí. Zde se zkoumalo, co lidský živočich vydrží či nevydrží…
 |
 |
Docela vzadu sídlo táborového gestapa. Kolem tráva, prostor připomínající dětské hřiště. Jenže v tom prostoru není pískoviště a prolézačky, ale šibenice. Byla používána dost často, ale jen jednou po právu – v roce 1947 na ní byl pověšen velitel tábora A1.
Poslední, co je v táboře Auschwitz I. k vidění, je krematorium. Jak symbolické! Původně to byl bunkr, ale obří komín mluví za vše. Je 59 let po válce. Skoro 60 let krematorium nefunguje, ale uvnitř je zcela zvláštní vzduch. Černé zdi od kouře, spálenina, černá, černá. Skoro tma. Dvě tři žárovky u stropu, svíčky a květiny u stěn. Jako kdyby pece vyhasly teprve včera. I průvodci zde mluví šeptem. Uprostřed nízké místnosti jsou pece, k nimž vedou ty nejsmutnější koleje na světě. Jsou krátké a definitivní. Tady bylo definitivní všechno.
 |
 |
 |
Další tábor je asi 3 kilometry daleko, v jiné, také neméně proslulé vesnici. Jdeme pěšky kolem opuštěných továrních hal, které to všechno jistě pamatují. Všechno je tady takové vězeňské, i teď. Nikde žádný obytný dům, jen ploty a haly. Nádraží. Z něj vedla ta jednokolejka, po níž přijížděly transporty a vracely se prázdné pro nový náklad. Teď už jsou koleje přerušeny, zachován je jen kousek u tábora. Vítá nás brána, tentokrát bez nápisu. Jsme v místě, kterému Poláci říkají Brzezinka, ale které má mnohem známější název německý – Birkenau.
Auschwitz II. – Birkenau
Viděli jste film Schindlerův seznam? Je v něm mimo jiné i epizoda, kdy skupinu žen omylem odvezou do Osvětimi a Oskar Schindler si pro ně osobně dojede a zachrání je. Bylo to tady. Brána, kterou procházejí koleje, a za ní to nejsmutnější nádraží na světě. Kolem kolejí strážní věže a elektrické ploty. Zde stávali dozorci, zde prováděli SS-lékaři selekce. Z nástupiště (ale spíš by se mělo říkat výstupiště, protože tady se jen vystupovalo), vedla široká cesta přímo k plynovým komorám a krematoriím. To pro ty, kteří selekcemi neprošli. Pro ty, které bylo zbytečné ubytovávat.
|
Je-li tábor A1 děsivý, tohle je horor. Tam byly domy z cihel, tady jen dlouhé kůlny, každá pro několik set lidí. Od obzoru po obzor jen tábor. V zimě museli lidé trpět chladem, vždyť jednoduchými stěnami z prken proniká nesčetnými škvírami světlo a tedy i zima. V létě se tmavé baráky s černou lepenkovou střechou nutně změnily ve výhně. Z většiny dřevěných baráků zbyly jen cihlové komíny trčící k nebi, protože ti, kdo tábor postavili, se ho snažili na konci války zase zničit. Aby nikdo nevěděl.
 |
 |
 |
V nejstarších částech tábora Birkenau jsou baráky cihlové, ale jak transporty přijížděly v průběhu války čím dál častěji, muselo se stavět rychleji, proto ty dřevěné kůlny. Na jedné pryčně i 4 lidé s jedinou nadějí – přežít. Lze se divit, že ti, kterým se povedlo přežít, nechtějí často mít nic společného nejen s tímto místem, ale s celou Evropou?
 |
 |
Plynové komory a krematoria už nestojí, na jejich místě jsou jen hromady trosek. Když nacisté utíkali, snažili se zahladit stopy. Za jednou z těch hromad sutin je několik proláklin v zemi, louže, jakási bažina. U nich si na ceduli můžete přečíst, že tam byl sypán popel… Pokoj jejich popelu, Peace for their ashes… Cedule jsou všude, nezúčastněně a objektivně informují, co kde bylo. Cedule je jen cedule, neví, co se na ní píše. Tu plynová komora, tu docela nenápadný blok, který od pohledu je jako každý jiný, jen zde bydlely oběti pokusů Josefa Mengeleho. Dvojčata, ženy, muži… Nebydleli zde dlouho, protože byli vždy zakrátko umučeni. A jejich trýznitel Mengele zemřel v klidu a pokoji v Jižní Americe několik desítek let po válce…!
 |
 |
Koleje končily právě tam, kde byla krematoria. Asi aby to nebylo daleko. Na konci tohoto hrozného nástupiště je památník a u něj květiny a cedule v mnoha jazycích. Zde bylo zavražděno jeden a půl milionu mužů, žen a dětí z celé Evropy. ZDE. A člověk tady stojí a neví co říct, co dělat, co si myslet. Nevzal jsem s sebou žádnou květinu ani svíčku a mrzí mě to. Růží je mnoho. Na kolejích, v ostnatých drátech, na cestách.
Chtěl jsem vždycky vidět Osvětim. Varovali mě a nedal jsem si říct. Počasí bylo podivné – mlha, zima – jako by chtělo zdůraznit to, na co jsme se dívali. Děsivost toho místa je opravdu neuvěřitelná. Bylo to peklo na Zemi. Teď je sice už dávno po válce, ale peklo je to pořád, protože oběti jsou oběťmi pořád. Kdo chce vidět, vidí. A těžko zapomene.
Snímky byly pořízeny kinofilmovou zrcadlovkou Nikon N90s s objektivy Sigma 28 – 105 mm f/2.8 – 4 ASPH a Voigtländer AF Ultragon 19 – 35 mm f/3.5 – 4.5 na materiály Fujicolor Press 400 a 800 ASA. Blesk Sigma EF-500ST. ©2004 MS#
ČB fotografie byly pořízeny kinofilmovou zrcadlovkou Praktica B 100 electronic s objektivy Prakticar 50 mm f/1.8 a 28 mm f/2.8 na materiál Ilford Pan 400 ASA. Blesk Mecablitz 23BC4. ©2004 Lenka Štočková, publikováno se svolením.
Hrozne
Az sa mi chce kricat! Clovek ma pocit uplnej bezmocnosti a mozno aj zloby. Inak velmi dobre napisany clanok. depresivne…
hrozne
poslal by som tu všetkých neonacistov a sympatizantov,nech si užijú”slobody”
Není moc co dodat
jen, po precteni je mi tak nejak stydno, za to ze jsem taky clovek.
Depresivni ale bajecne napsane i ofocene.
Neni co dodat…
Uz dlouho na me nic takhle nezapusobilo. Asi i diky pocasi fotky az neuveritelne dokresluji atmosferu. Skvely clanek a skvele fotky z opravdu desiveho mista. Poklona za zpracovani, ktere dokazalo tuhle strasnou atmosferu predat dal.
Excelentni
Excelentni clanek, skvele napsany a nafoceny.
…
pridavam se k ostatnim — neni co dodat. je to prilis silne (a vyborne nafocene).
Poděkování a zamýšlení se.
…děkuji…
Jediné co mě vrtá hlavou je fakt, že i po 60. letech je v Evropě stále mnoho těch, kteří vidět nechcou, slyšet nechcou a dokonce naopak tvrdí, vyhrožují, zastrašují a fyzicky napadají ve fanatickém přesvědčení, že ideologie vedoucí k tomuto “řešení” je správná…že “To zas tak strašné nebylo.”, že “Nemůžeme věřit všemu co se nám Ti sionisti snaží stále navykládat a vnutit nám tak pocit viny!”…
Asi tenhle názor moc s tématem nesouvisí a patřil by nejspíš do nějakého diskusního fóra někde jinde, ale přesto jsem jej htěl zde sdělit.
Ty ČB fotografie jsou v souvislosti s tématem opravdu hodně působivé.
poděkování a zamýšlení se.
Mě spíš vadí to, že informace jsou stále ještě neúplné a nikde se neříká celá pravda – je hezké, že Rudá armáda osvobodila německé koncentrační tábory ale nikdo už neřekne, že ti samí rusové provozovali velmi podobné tábory dávno před Osvětimí (v době kdy Hitler byl neznámý fantasta a seděl v base), provozovali je i v okamžiku, kdy Osvětim osvobozovali a provozovali je i hodně dlouho potom, co Osvětimské pece vyhasly. A i v počtu obětí si v ničem nezadali s němci, jenže vraždili jiné národy, které obecnou veřejnost zase tolik nezajímají. Vřele doporučuji třeba návštěvu muzea komunistického holocaustu v Lotyšské Rize ….
poděkování a zamýšlení se.
O tom se mluvi uz hodne dlouho. Zaspals dobu. Ostatne, ted je v Reflexu pekny clanek o historii koncentraku. Prvni vymyslel nejaky spanelsky general na Kube, tusim nekdy v roce 1850.
poděkování a zamýšlení
Není to tak, že se neříká celá pravda. Kdyby byl článek o sovětských lágrech, jistě by pravda řečena byla. Jenže toto je článek o Osvětimi, a tak bychom se neměli – vedeni heslem, že vše souvisí se vším (i když je na něm pochopitelně kus pravdy) – nechávat unášet a diskutovat zde o věcech, které s tématem článku nesouvisí vůbec nebo jen dosti vzdáleně. Pravda je taková, že se Rusové (či sovětský režim) v Osvětimi žádných zvěrstev nedopuštěli, ale že naopak tábor osvobodili (to není obhajoba, ale objektivní fakt). Děkuji všem, kteří toto respektují.
Milan Sýkora
poděkování a zamýšlení
Nemyslel jsem to jako útok na tento článek – ten je skvělý. Myslel jsem to spíše obecně. A dobu jsem rozhodně nezaspal, jen mi vadí, že se včera celý den ve všech médiích nemluvilo o ničem jiném ale komunistickému holocaustu se věnuje jen minimální pozornost, i když byl stejně hrozný. Prostě to nějak “není v módě”. A už vůbec nemohu souhlasit s tím, že jsou rusové pasováni do role osvoboditelů – rusové jen vyhráli, nic víc, kdyby vyhráli němci, tak by zase osvobodili jiné koncentráky – jen jinde a nacistický režim by časem padl stejně jako ten komunistický a pietní akce by dnes nebyly v Osvětimi ale někde na Sibiři.
To že vyhráli rusové, znamená mimo jiné to, že jim to umožnilo vraždit mnohem déle a stejně jako němci, jen s tím rozdílem, že jim to jaksi “prošlo”. Výraz, že něco osvobodili, podle mne není na místě – “osvobození” jedněch bylo vykoupeno zavražděním jiných, což si dnes bohužel dnes nechce nikdo připustit ….
poděkování a zamýšlení
P.S. – A myslím, že to spolu velmi souvisí. Vrah č.1 zabije vraha č.2 a ovobodí jeho oběť, načež vraždí dál jiné oběti. Má být proto, že po zásluze zavraždil vraha č.1 pasován do role osvoboditele i když je sám vrahem ?
poděkování a zamýšlení
Souhlasím s Kapsou. Stejně jako německé a ruské koncentráky by se mělo mluvit také o amerických. Ty jsou myslím ještě aktuálnější, protože fungují stále. Třeba ty desetiticíce umučené ve Vietnamu, Iráku,Afghanistánu nebo třeba na Kubě. Tady ty velké národy si prostě dělají a vždycky budou dělat co chtějí a nikdo je nezastaví.
poděkování a zamýšlení
Bler: Ale takhle jsem to já vůbec nemyslel, německé a ruské koncentráky jsou plně srovnatelné, protože byly ve stejnou dobu a v obou šlo o zcela systematické vyhlazování určitých nepohodlných národností v obrovských kvantech. Srovnání s pozdějšími konflikty ve Vietnamu, Iráku a podobně už jsou ale zcela o něčem jiném a nemají žádnou souvislost ani podobnost. A ať už mám k tomu postoj jakýkoli, tak srovnávat Osvětim a Gulagy s konfliktem třeba v Iráku – tak to je opravdu zcela nepřiměřené ….
poděkování a zamýšlení
..to si snad děláš legraci
poděkování a zamýšlení se.
Doporuči k četbě historickou literaturu faktu a téma sionismu. On totiž sionismu je poměrně agresivní a řada jiných směrů židovského náboženství ho odmítá (a díky němu také nikdy nebylo přistěhovalectví do Izraele na té výši, jak bylo původně doufáno). Co mě děsí, že Rusové zavraždili několikanásobně víc vlastních lidí a ti by si tu tryznu zasloužili také.
Jinak článek excelentní, mrazí mě v zádech.
Jan Hlinák
poděkování a zamýšlení se. A sionismus
Sionismus není náboženství.
A ještě o sionismu
Tvrdit o sionismu, tedy myšlenkovém systému Theodora Herzla, který mimochodem byl proti vytvoření Státu Izrael na historickém území Izraele-Palestiny, že je agresivní, je jako tvrdit o křesťanství, že je agresivní, protože přineslo např. křížové výpravy.
Takže s Vámi souhlasím: doporučuji k četbě historickou literaturu faktu.
A neodpustím si rejpavej dotaz: Co to, dopr…, má společného s Osvětimí?
poděkování a zamýšlení se.
Po přečtení všech reakcí na můj názor jsem došel k závěru, že jsem jej sdělovat raději neměl. Opravdu patří někam jinam. Nechtěl jsem a ani nechci zde řešit politiku byť by jakkoliv souvisela s fotografiemi či fototématy.
Za “problémy” se omlouvám.
S pozdravem a přáním mnoha úspěchů všem
L.B.
Reflex
Jinak v tom poslednim Reflexu, ktery tady byl zminen, jsou podle meho nazoru velmi dobre soucasne fotografie s Osvetimi…
Reportáž
sú reportáže a Reportáže. Vaša Reportáž patrí k tým , na ktoré by sa nemalo zabudnúť.
Reportáž
Pane Sýkoro, podařilo se Vám excelentně přenést atmosféru koncentračních táborů přes stránky Paladixu jeho čtenářům. Bravo!
Nicméně, přečetl jsem si všechny diskuze k Vašemu článku. Nějak z nich vyplývá, že se Paladix, resp. jeho zaměření posunuje více směrem ke společenskému periodiku se specializovanou reklamou na foto-kino sortiement: “PALADIX společnost-on-line”.
Váš text je výstižný, Vaše fotografie i fotografie Lenky Štočkové jsou dobrou ilustrací k článku, ale to je tak asi všechno. Myslím, že by se mělo spíše diskutovat o kvalitě fotografií, než o osobních a politických názorech. Možná by k tomu pomohlo větší zapojení čtenářů, např. formou vyhlášení tématické soutěže o nejlepší ilustrační fotografii, umělecky nejhodnotnější fotografii, nejnápaditější kompozici, atd.
reportáž
S těmi “společenskými” tématy je to shoda náhod. Článek o Osvětimi jsem psal loni v listopadu hned po návratu a pak jsme se v redakci dohodli, že ho zveřejníme až při výročí osvobození koncentračního tábora – málokdy se totiž podaří do nějakého výročí se takto “trefit”… Proto také článek vyšel jaksi mimo pořadí.
To, o čem zde kdo diskutuje, neovlivním. Opakovaně jsme v reakcích u jiných článků upozorňovali na to, že Paladix je fotografický server, ale pokud to někdo nerespektuje a prezentuje zde své politické názory, není to problém Paladixu nebo jeho reakce, ale problém autora takových reakcí (a to platí i o mnoha jiných článcích, nejen o tomto).
Při pohledu na titulní stránku magazínu rozhodně nelze tvrdit, že je to společenské médium – konkrétně dnes (1. 2.) je tam článek o paměťových kartách, polarizačních filtrech, telekonvertorech a také vyhodnocení podzimního čtenářského úkolu; to jsou články ryze fotografické. Ostatní články jsou zde proto, že fotografie souvisí i s cestováním, reportážemi, výstavami apod.
Nechceme zde přece zabřednout do neustálého omílání technických termínů, testů, prostých výčtů novinek apod. – chceme obsáhnout pokud možno maximum z toho, co fotografie představuje, proto je zde vše, i to, co s despektem nazýváte společenskými tématy; aby zde každý našel to, co ho zajímá, a jednotícím prvkem je právě fotografie.
Milan Sýkora
reportáž
Nějak nerozumím myšlence “…by se mělo spíše diskutovat o kvalitě fotografií…”. Autor článku přece nemůže řídit diskusi. Snad se shodneme na tom, že fotografii lze považovat za formu uměleckého díla (alespoň ve své vrcholné podobě tomu tak určitě je). A jako taková přece nemůže zůstat ve vakuu, resp. fotograf nemůže jen uvažovat o kompozici, ostrosti filtrech a jiných podružnostech. Pokud chce vytvořit dílo, které někomu něco říká, musí být angažovaný. Teď nemám na mysli angažovanost politickou, ale zaujatost obecně. A taky ne zaujatost jen focením jako takovým – to bychom skončili u věčných a neplodných debat o filtrech a pixelech, které marketingoví odborníci určitě milují.
Ale i návrh na větší zapojení čtenářů formou soutěží, jak navrhujete, se mi nezdá. Cílem přece není ukázat, kdo či co je lepší nebo horší, ale přinést nové myšlenky, nové pohledy, názory (nebo alespoň pokusy o ně), podělit se o krásné či otřesné zážitky. Ne závodit o body.
Pár technických dodatků
Fotil jsem taky v Osvetimy a bylo to bez problemu až na pár drobností. Jedním z nich jsou skolni skupiny, ktere dokazou zabrat hodne prostoru zvlast v budovach a deti se vsude pletou.
Foceni se stativem je bez problemu. Da se vsude postavit a nikdo neotravuje. Jinak je nutne vyhmatnout i tu pravou atmosferu. Jinak vypada Osvetim v lete a jinak /velice depresivne/ na podzim kdyz se smraka. V nekterych budovach nebylo rozsviceno a hledat vypinac taky melo “kouzlo”.
Nektere expozice jsou velice morbidni treba ta s lidskymi protezami.
Z Ostravy se ta da dojet vlakem pres Zebrydochovice asi za 2,5 hodinky a po navsteve Osvetimy se da stihnout i solny dul ve Vielizce u Krakova ale je to nakvap.
BF
vylet do Drazdan,Hamburgu a Berlina
a tak ted uz vam zbyva nez uctit pamatku statisicu deti,zen a starcu,kteri byli zaziva upaleni behem spojeneckych bombardovacich naletu na Nemecko
vylet do drazdan, hamburgu a berlina
Nevím, jestli to myslíte ironicky, nebo ne, ale je pravda, že válku (vlastně jakékoli války) odnášejí nejvíce běžní lidé, jejichž podíl na vzniku války je dost malý nebo vůbec žádný.
A tak i ti běžní lidé, kteří zahynuli během bombardování Německa, zasluhují jistou pietu (což např. vyjádřili symbolicky i Britové, kteří dodali nový zvon na zrekonstruovaný chrám v Drážďanech). To, že pouze žili v Německu za vlády nacistů, je vina dosti pofidérní. Ironií osudu je spíše to, že právě ti největší zločinci uprchli nebo zmizeli beze stopy (např. Bormann, Mengele a mnoho jiných). Nemůžu přijmout myšlenku, že všichni, kdo žili v Německu ve 30. a 40. letech 20. století, byli automaticky zločinci jen proto, že se – s trochou nadsázky – ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě…
plynove komory
pohled na ostnaty drat mne nahani husi kuzi,sam jsem podobny drat pred lety zdolaval behem cesty na Zapad,vas clanek je velmi pusobivy,zajimalo by mne vsak,proc jste nenafotil zabery plynovych komor
castokrat jsem se zamyslel nad cislem 6 milionu,vlastne v nedavne dobe pametni desku v Osvetimi polska vlada nainstalovala novou s upravenym cislem obeti 4,5 milionu,[pokvad se nemylim s timto novym cislem],je to primo astronomicka cifra lidskych tel a napada mne jakou nesmirnou kapacitu musela mit tamnejsi krematoria, vezmeme li v uvahu,ze s hromadnym vyhlazovanim veznu se zaclo az v roce 1943
dalsi zajimavost je samozrejmne fakt,ze behem procesu s nacisty v Krakove v roce 1947 polske soudy urcily pocet obeti na 300 000 [informace muzete najit na strankach britskeho historika Davida Irvinga http://www.fpp.co.uk/online/ ,kde je mozno si stahnout dobovy dokumentarni film, tenkrate odvysilany ve vychodonemecke Wochenshau ]
dalsi nemene zajimavou skutecnosti je to,ze v zadnem koncentracnim taborte,ktery byl osvobozen spojeneckyma armadama nebyla nalezena jedina plynova komora,sprava o plynovych komorach se poprve obevila v sovetskem tisku po ukonceni valky
dost dobre si dovedu predstavit,jak mnozi z vas mne ted proklinaji,ale jsem pouze naruzivym ctenarem a posluchacem historie a pravdou je,ze znalost anglickeho jazyka mi tento konicek nesmirne usnadnuje,ponevadz v ceske historicke literature se vice mene papouskuje to s cim prisla povalecna bolsevicka propaganda
nemam v zajmu a neshledavam ani poteseni v tom,abych omlouval zlo a tyranii fasismu tak jako i komunismu,ktere jsou zlem nejvyssi spolecenske formy,mam vsak ovsem taky zajem na tom,aby se minulost nezastirala agendou nabozenstvi,politiky ci financniho prospechu
plynove komory
bohužel, historii píší “vítězové”, takže se už nikdo nic nedoví 🙁
plynove komory
Pokud vím, tak z plynových komor zbyly v Osvětimi jen ruiny (na snímku v článku) – byla to celkem logicky první věc, kterou chtěli nacisté zničit. Že komory existovaly, je – podle mého názoru – zcela nepochybné jednak z toho, že jsou zaneseny v německých stavebních plánech táborů a jednak také z obrovské výroby Cyklonu B, který byl sice původně deratizačním prostředkem, ale jeho výroba prudce vzrostla právě v 1. polovině 40. let 20. století a dost pochybuji, že by se zrovna v oné době tak přemnožili hlodavci…
Komory byly jen v táborech na východě, pravděpodobně v souladu s plánem “konečného řešení”, které všechny Židy směrovalo na východ, nikoli opačně. První plynová komora byla zřízena podle příkazu Heinricha Himmlera už v roce 1941; tam byly ověřeny účinky Cyklonu B. Později se právě Osvětim stala centrem onoho “konečného řešení”.
O počtech obětí si netroufám spekulovat, ale poté, co jsem viděl Osvětim a představil si non-stop provoz jen v Brzezince (Birkenau), kde byly podle plánu 4 komory (kapacita 6 tisíc lidí denně) spojené s krematiorii, věřím tomu, že i těch 6 milionů lidí mohli nacisté i v dlaších táborech (Treblinka aj.) zlikvidovat. Je celkem jedno, jestli to bylo 6 milionů, nebo “jen” 4,5 – každá genocida je odporná BEZ ohledu na počet obětí.
plynove komory
Jen bych rád poopravil, že cyklon B byl na dezinsekci. To jen, abych vyfoukl vítr z plachet Gunterovi. Jeho oblíbený pseudohistorik Irving si zase plete dezinsekci s dezinfekcí, přičemž na základě tohoto omylu staví jeden svůj argument proti plynovým komorám.
plynove komory
Omlouvám se za svůj omyl… Berte ho prosím jako příklad toho, jak je ošidné spoléhat se pouze na jeden pramen informací…
plynove komory
svatá pravda
plynove komory
Jo taky myslim, neni to pravda…
plynove komory
pravda je tak relativní….
a vůbec, koli je dost? jeden by stačil….
Hrozne
Pre ľudí to bola jasná smrť bez možnosti táchrany
treba sa nad tym zamysliet
vzdy ma zaujímala 2 svetova vojna a po tom co som videla v televizii a roznych mediach otriaslo to mnou …..prejavujem uprimnu lutost nad obetami….a nechapem ludi co teraz oslavuju myslenie fasistov
treba sa nad tym zamysliet
Suhlasim s tebou.Aj ja si myslim ze koncentracne tabory znamenali pre vsetkych ludi smrt az na par vynimiek ktore ich prezili no doposial v nich ostali cierne spomienky na minulost.
treba sa nad tym zamysliet
viem,ze existuju ludia,ktory so mnou suhlasia…a iny ako napr.kenny,ktorý sa správaju nedospelo a dedinsky …ti ludia nevedia ,co tie hrozy znamenaju…
Hrozne sproste…
Keď maju radi plin a posluchali Hitlera tak to bola ich smola.
Reakcia
2.svetová vojna bola katastrofou pre celý svet.Ľudia,ktorý to prežili,aj teraz cítia strach,keď si na koncentrák pomyslia.Minule bolo v našich slovenských televíznych novunách o Osvienčime.Vysielali aj rozhovory s ľuďmi,ktorí ho prežili.Vytetované čísla,aj keby si ich dali odstrániť,navždy by zostali v ich pamäti.Bolo to hrozné.Tie zábery zanechajú aj v dnešnom človeku len trpkosť a všetci isto cítia súdržnosť s obeťami.Slovo Osvienčim bude vždy vyvolávať len strach a trpké myšlienky.
reakcia
A taky uz jsi slysela o Mirove,Leopoldove a uranovych dolech Jachymov,kde umirali a byli tezce tyrani nasi lidi,kteri bojovali za svobodnou ceskoslovenskou republiku?Doufejme,ze cesky tisk a televize venuji dost prostoru i tomuto domacimu holokaustu.Byvali nacisti jsou zidovskyma organizacema nahaneni po celem svete a to porad jeste dnes 60 let po ukonceni II. svetove valky.Je az tragikomicke,ze lide,kteri se podileli na tyranii sveho vlastniho naroda se tesi statnim duchodum a beztrestne si uzivaji svych zivotu..Ceskoslovensko ma za sebou velice cernou a bolestivou historickou epochu a nikdo z nas by nemel zapomenout na tisice mucedniku,kteri se nikdy nenavratili z komunistickych koncentraku a vysetrovacich vazeb soudruhu od STB.Snad nekdo z vas nafoti a sepise reportaz nasim hrdinum.
Milý Guntere
Je chvályhodné, že se snažíš upozornit na zločiny komunismu. Na druhou stranu, bohužel, jsou Tvé snahy poněkud nepatřičné. A to z několika důvodů. Jednak je původní článek o něčem zcela jiném a Tvé zavádění, srovnávání apod. je trochu nemístné. Dále nepůsobí příliš dobře Tvé ohánění se Irvingem. I kdybych nevěděl, jakých úmyslných lží se tento pseudohistorik dopouští, byl by mi dost proti srsti fakt, že je vítaným hosten na srazech neonacistické mládeže. Ale hlavně, člověče, tohle je stránka o fotografování. Nikdo Ti sice nemůže zakazovat sem psát cokoli, ale je zase Tvou zodpovědností nezaplevelovat server balastem, který se možná hodí jinam, ale ne sem.
Proto, prosím Tě, chceš-li světu sdělit, že Židáci jsou špinavci, jdi na www. zvedavec.org. Naopak, jsi-li nekritickým obdivovatelem Izraele, jdi na Neviditelného psa. A jsi-li někde mezi a chceš se v tom plácat, jdi na sprcha.com. Ale hlavně už nepruď tady.
P.S.: Můj děda v padesátejch seděl, ale nevím, proč bych s tím měl za normálních okolností zasírat fotofórum.
reakcia
Ďakujem Ti Michaela za úprimné slová mladého človeka. Bol som na tom hroznom mieste pred pár rokmi. Nedá sa to popísať, treba to vidieť.
Som na teba hrdý!!! Tvoj učiteľ.
zvlastni pocit
Kousek výše padla otázka “proč autor fotografií nenafotil ruiny kremačních pecí vícekrát”? Nechci odpovídat za adresáta této otázky a nevím jaké důvody měl on ale za sebe se mohu přiznat, že já jsem si z návštěvy Osvětimi-Březinky nepřivezl ani jednu jedinou fotku krematoria. Když jsem se totiž přes hledáček podíval tím směrem poprvé tak mne přepadl hrozný pocit nepatřičnosti až neúcty fotit místo tak velikého neštěstí. A tak jsem pokorně foťák zase uklidil a místo toho jsem se pokusil ten pohled vyrýt na matnici mého srdce. Tu fotku bych stejně nikdy nikomu neukazoval spolu s radostnými záběry z dovolené a na záběry hrůzy a neštěstí jsou zvědaví pouze lovci senzací. Ten pohled si proto ponechám pouze pro sebe.
hadi propaganda Diasporisty
Diasporisto jsi prikladem jedovatyho a nebezpecnyho hada.Nerekl jsem absolutne nic o “spinavych zidacich” a co se tyce historika Davida Irvinga,tak jeho prace jsou publikovane na stance http://www.fpp.co.uk./online/ a necht kazdy soudi dilo tohoto historika sam.
Clovece z tebe mi nabiha husi kuze,soude podle tvych slov jsi rozenym politrukem.Tvuj deda mozna v 50,letech sedel,ale zapomnel jsi dodat,ze byl bacharem.
Gunteruv charakter
Gunter klidně uráží člověka, který nikdy nebyl v KSČ, nikdy nespolupracoval s StB, za války byl v nekomunistickém odboji (skupina Josef), pár lidí zachránil před koncentrákem, za Gottwalda byl zavřenej, protože na klinice ukryl Josefa Kostohryza, který byl v té době pronásledovaný. Svou perzekuci pokračující i po propuštění z vězení ukončil sebevraždou.
Tohoto člověka nazývá bachařem! Mě zase nazývá politrukem, a to jen proto, že jsem ho žádal, aby ukončil svou POLITICKOU agitaci na FOTO stránkách. Takže proto, že jsem tu nestál o jeho politiku, jsem politruk….
gunteruv charakter
Sám si Diasporisto z toho děláš politickou diskuzi. Už na začátku jsem si všiml, že někoho opravuješ a netýkalo se to fotografií. Jinak jsem si přečetl na http://WWW.holocaust.cz výpovědi svědků z výše focených táborů a také jsem si musel trochu poopravit mínění. Asi to bylo horké, ale ne úplně vařící.
550
Ale jestli sis všiml, tak žádné to politické vlákno nezačalo mým komentářem. A o to jde…
gunteruv charakter
kdybys tam hnil(a), bylo by to zaraceně vařící…
omluva
Omlouvam se za vneseni “nefotografickych” komentaru do tohoto fora.
Mohu potvrdit
Ano, byl jsem tam také. Mohu potvrdit – toto místo je děsivé. Doporučuji všem, hlavně mladé generaci. Po návštěvě takového místa, získáte úplně jiný pohled na kecy politiků o Benešových dekretech, na mládež v Německu, která mává hákovým křížem. Asi tam nebyli. Ale i na některé akční filmy a hry. Války se opakují jen pro to, že lidé zapomínají. NEZAPOMÍNEJME.
Taky jsem tam byl…
Plně souhlasím s tím, že je lepší nechat promluvit fotografie, kdybych neměl s sebou tenkrát foťák tak nevím, asi bych to nesl mnohem hůř, foťák mi pomohl tu Hitlerovu nenávist a lidské utrpení, které sálalo toho místa jako lesní požár, filtrovat.
Bez komentare(ke komentarum)
Byvali nacisti jsou zidovskyma organizacema nahaneni po celem svete a to porad jeste dnes 60 let po ukonceni II. svetove valky-CILI JSOU TO CHUDACI,TAKHLE TRPET 60 LET PO VALCE.
vlastne v nedavne dobe pametni desku v Osvetimi polska vlada nainstalovala novou s upravenym cislem obeti 4,5 milionu,[pokvad se nemylim s timto novym cislem],je to primo astronomicka cifra lidskych tel a napada mne jakou nesmirnou kapacitu musela mit tamnejsi krematoria, vezmeme li v uvahu,ze s hromadnym vyhlazovanim veznu se zaclo az v roce 1943-CILI PREHANELI,TOLIK OBETI NEMOHLO BYT.
dalsi zajimavost je samozrejmne fakt,ze behem procesu s nacisty v Krakove v roce 1947 polske soudy urcily pocet obeti na 300 000 [informace muzete najit na strankach britskeho historika Davida Irvinga http://www.fpp.co.uk/online/-TADY JE TO POTVRZENO,TOLIK OBETI NEBYLO.
dalsi nemene zajimavou skutecnosti je to,ze v zadnem koncentracnim taborte,ktery byl osvobozen spojeneckyma armadama nebyla nalezena jedina plynova komora,sprava o plynovych komorach se poprve obevila v sovetskem tisku po ukonceni valky -SOVETI SI TO VYMYSLELI,NEMCI TAK OSKLIVY NEBYLI.
Jinak jsem si přečetl na http://WWW.holocaust.cz výpovědi svědků z výše focených táborů a také jsem si musel trochu poopravit mínění. Asi to bylo horké, ale ne úplně vařící.VLASTNE TO BYL TAKOVEJ VYLETNI TABOR.
Bez komentare.(vlastne malej komentar-strejda byl “jen”v koncent.tabore,ne ve vyhlazovacim.Uz umrel,takze na http://www.holocaust nemuze prispet,ze to nebylo “varici”)
bez komentare(ke komentarum)
Musim na tento clanek reagovat.
Chtela bych vam rici, ze to co tu rozebirate je pod uroven normalne myslicich lidi.
Zabyvate se tim, zda na techto straslivych mistech zemrelo nebo nezemrelo tolik a tolik lidskych obeti…misto toho, aby jste se zamyslel nad tim, ze to BYLY lidske bytosti.
Zastavate se Nemcu slovem OSKLIVI…… misto toho, aby jste se zamyslel nad temi co vykonavali tyto zverstva.
VYLETNIM taborem nazyvate misto, kde umirali lide bez ohledu na jejich POCET. ..co takhle UCTA k temto obetem?
Chtela bych rici, ze je mi 26 let a druha svetova valka me zajima z pohledu citliveho cloveka odsuzujiciho takoveto ciny a VY by jste mel popremyslet o SVE LIDSKOSTI a teprve potom se odvazit napsat takoveto veci.
Snad jsem Vas timto neurazila. Mela jsem pouze moznost reagovat na Vas clanek, stejne jako na clanek Gutera s tim souvisejici a tak jsem teto moznosti vyuzila.
Kristina
Exhibition of Holocaust – Londýn
Pracovala jsem v Londyne. Pri prohlidce tohoto krasneho mesta jsem dosla se svou pritelkyni k budove nedaleko Big Benu zvanou Museum of war (museum valky). Stitek na budove oznamoval, ze je zde mozne shlednout Exhibicion of Holocaust.
Navahaly jsme ani na chvili a obe vstoupily do teto majestatne budovy. V druhem patre nas privitala starsi pani, pozadala nas, abychom schovaly fotoaparaty a zdarma (jako ve vetsine londynskych museich a galeriich) nas pustila dovnitr.
Expozice byla vytvorena ve trech mezipatrech velmi “pusobivym” dojmem. Tusily jsme co nas ceka, ale to co jsme na vlastni oci uvidely nas zbavilo slov. Od nastupu Hitlera a politiku pres vystavbam koncentracnich taboru a straslivym dokumentarnim snimkum a videozaznamum az k tabuli, ktera oznamuje, jak hlavni vinici techto zlocinu skoncili sve zivoty. S ironickym usmevem vam “zustane rozum stat” hlavne nad fotografii Josefa Mengeleho..ale samozrejmne i nad portrety jinych.
Setkala sem se na tomto miste se starou pani, s kterou jsme se daly do reci a teprve pote zjistily, ze je z Polska a v koncentracnim tabore zemrela jeji rodina. Bylo to smutne misto, ale byly sme rady, ze jsme jej navstivily.
Myslim si, ze dokud lide mluvi o techto zlocinech, nikdy neupadnou v zapomeni. Ja v to alespon doufam, protoze nic z teto historie se uz nesmi nikdy opakovat….uz nikdy
Budila jsem se ze spaní
Včera t.j. 8.5.05 jsem naštívila Březinky. Hrůzu tohoto místa umocnilo velmi nepříjemné počasí.
Zima, hrozný vítr, silný déšt. Promáčena a zmrzlá na kost, bičovaná silným protivítrem a provazy deště jsem šla k památníku a přestavovala si ty kteří zde před více jak 60 lety šli po stejné cestě, možná za stejného počasí. Byla jsem vděčná dešti, který zaléval mou tvář a nebylo vidět slzy a já tak nemusela vysvětlovat mým známým, že jsem tu hrůzu neunesla.
Noc ze včerejška na dnešek byla pro mne nepříjemná. Neustále se mi
vybavovaly komíny baráků, které stály jako památníky mnoha nevinným lidem. Dřevěné baráky jsem nebyla vůbec schopna akceptovat jako něco k žití.¨Ve snu jsem slyšela déšť, který protékal střechou cihlového baráku, vítr
se proháněl skrz díru v okně a na palandách jsem viděla něco jako trosky
lidí mačkajících se na palandách. Všude nářek, pláč a sténání. Všude zima,
strach a vyděšené oči. Nechápu jak to mohli lidé vydržet. Slyším své já, že
bych raději šla na drát a nechala se za živa uškvařit. Co však člověk cítí,
když není člověkem? Snad příští noc bude klidnější. Již NIKDY BIRKENAU!!!!
Auschwitz
Také jsem tam byla.Ale bylo krásně,počasí nám nechtělo ukazovat jaké hrůzy se am děli..
Je to však zážitek na celý život a proto nezapomínejme !!!!!
děs a hrůza
Navšívil jsem Birkenau 28.9.05 a byl to opravdu silný zážitek. Nelituji času ani počtu ujetých kilometrů! Velmi zajímavá návštěva děsivého muzea. Doporučuji všem kdo chcete vidět hrůzy Velké říše.
…
Je to v klidu, byl sem tam…
Dnešek
Neska sme byli prave se skolou v Osvetimi…mam to vsechno v zive pameti…a tag jako ty pises v poslednich dvou odstavcich,ze te varovali,jake to tam je ,ale presto ses tam tesil na to,jag se dozvis zas neco noveho atpod,…u me to bylo stejny.Jeste ted to porad ve me je…ta hruza, ktera se tam děla…fakt k tomu neni co vic rict.Kamoska to psychicky nedaval a proste se tam rozbrecela-a dovolim si rict, ze bylo vic lidi,u kterych jsem videla mit slzy v ocich……….Jinag krasne zpracovany clanek…L
Skvěle napsaná reportáž
Skvělá reportáž se vším všudy, působí na všechny smysly a dokonale vystihuje atmosféru místa. Já jsem byla v Osvětimi asi 20krát, jezdím tam jako průvodkyně se skupinami Francouzů. Hodně záleží na počasí, podle mě je lepší místo navštívit když prší nebo je mlha, to dodává opravdu pochmurnou atmosféru… Taky obdivuji, jak jsou místní schopní dál žít – vedle koncentračního tábora je normálně fungující město. Turisti se tomu často diví, ale ono to bylo normální město i před válkou, jen mělo smůlu, že se nacistům hodilo kvůli výbornému železničnímu spojení a bažinaté půdě…
národní hrdost
nechápu, jak mohou příslušníci německého národa chodit se vztyčenou hlavou po světě. Dalšíchněkolik stovek let by měli odvádět daň za ty mrtvé lidi, je to jejich dědictví, byli to jejich rodiče, kdo se tak chovali. Vidíte pokoru? Vidíte účast? Ne jsou to v jádru titíž lidé, kteříse všude chovají, jako by jim všechno patřilo….ta hrůza co připravili jiným jim dnes nese jejich blahobyt…měli by se hromadně podrobit svým vlastním metodám…a měly by po nich zbýt jen kufry, brýle , boty a hrnečky….vlasy by měli jiní lidé doma, jako užitkový bytový textil…
to je hrror co…
dnes není ko z oko a zub za zub, ale je to dobře???
viděli jste mladé “nácky”?? a viděli jste jak se jich všichni bojí už dnes???
nevím, co s tím svistvem, ale asi by se mělo radikáně řešit….
Národní hrdost
ANO, je dobře, že není oko za oko a zub za zub, protože bylo (je) třeba přetrhnout začarovaný kruh násilí, věčný řetěz oplácení něčeho, co už stejně nikdo nenapraví.
A hlavně je podle mě chyba uchylovat se ke kolektivní vině, říkat všichni Němci, příslušníci německého národaapod.; ostatně prvními obyvateli koncentráků byli přece právě Němci, kteří byli proti Hitlerovi…
Nechci žádné kufry, brýle, boty… vlasy jako užitkový bytový textil, protože bychom měli být lepší, než byli nacisté, nikoli stejní – pak bychom ostatně ztratili právo je jakkoli kritizovat.
Jestli vidím pokoru a účast? Ano, vidím. Myslím, že Německo a Němci se pokusili a stále pokoušejí se svou minulostí poctivě vyrovnat a že ve srovnání např. s Ruskem a některými Rusy se jim to opravdu podařilo…
Viděl jsem a znám mladé nácky, ale opět je naprosto nelze spojovat jen s Německem, vždyť i u nás je jich dost.
MS#