Petr Jedinák: Cesty k portrétu

Neobvyklá forma vyprávění o fotografické praxi jednoho z fotoreportérů časopisu Reflex.

Kniha, o které se vám chystám napsat, je těžko zařaditelná do obvyklých škatulek. Petr Jedinák si je toho vědom a již v úvodu nás upozorňuje, co všechno v knize najdeme a co tam není. Není divu. Pohybuje se na pomezí různých forem a žánrů. Někomu se může zdát příliš odborná, pro jiného málo. Grafickým provedením a sazbou se blíží velkorysým uměleckým publikacím s dávkou časopiseckého smyslu pro zkratku.

Autor zprostředkovává formou vyprávění své vlastní cesty k nejrůzněji pojatým portrétům. Pokud bych měla vyjádřit obsah dvěma větami, sáhla bych zřejmě po této citaci z úvodu:

“Tehdy, stejně jako dnes, bylo mou základní motivací zastavit se uprostřed nekonečného běhu zakázek pro mateřský časopis Reflex a ohlédnout se s maximální upřímností, jíž jsem schopen, za svou prací. Chtěl jsem se zamyslet nad svými manýrami, poučit se z vlastních pochybení, analyzovat proces hledání a nacházení.”

Prvotním impulsem k napsání knihy bylo přání vydavatele – přinést rozšířenou verzi minipříběhů, které Petr Jedinák již dříve publikoval na svém webu. Potud o tom, jak kniha vznikala.

Názvy jednotlivých kapitol představují zároveň hlediska, podle kterých se autor rozhodl členit portréty:

• Portrét jako podobenka
• portrét jako kompozice
• portrét jako titul
• portrét jako akce
• portrét jako gesto
• portrét jako detail
• portrét jako součást exteriéru
• portrét jako odraz a silueta
• portrét jako interpretace dílem
• portrét jako interpretace metodou
• portrét jako interpretace pocitem
• portrét jako manipulace
• portrét jako sebereflexe

Jedinák, kromě výpovědi o svém tvůrčím procesu, jakoby bezděčně, ale přitom velmi čtivou formou, popisuje osobnosti portrétovaných osob. Poměrně nelítostně se staví ke svým vlastním dílům, která se nesnaží obhajovat za každou cenu – čímž nechci říci, že se nutně nad každým obrázkem ztotožníte s autorovým uspokojením z dobře odvedeného díla. Máte možnost posoudit v náhledech varianty, ze kterých autor vybíral, a porovnat je s větší fotografií, která byla nakonec schválena k publikaci.

Jedinák dokáže přiznat, při kterém focení mohl uplatnit více tvůrčí invence, schopnost improvizovat, kde odvedl spíše dobrou řemeslnou práci. Dozvíme se o všemožných omezeních, se kterými se musel při přípravách a v průběhu focení potýkat. Dozvíme se, jak se v konkrétních případech vypořádal s technickými, kompozičními i komunikačními problémy. K portrétům známých tvůrců se snažil přistupovat s alespon minimální znalostí jejich díla.

Nesnaží se předstírat, že na profesionála nepůsobí stresující podmínky při focení; přiznává, jak mu mnohdy pomohla náhoda či štěstí, otevřeně vzpomíná, kdy cítil, že má situaci “na place” pod kontrolou a kdy ne.

Myslím, že knihu všichni fotografující přečtou jedním dechem. Jednak proto, že jim připomene podobné situace, které sami při focení lidí zažili; v neposlední řadě proto, že mnoho z Jedinákových portrétů obstojí jako samostatné fotografie, zaujmou diváka, i když jsou postaveny odděleně od původních reportáží.

V příbězích jednotlivých portrétů nalezneme poučení, postřehy a zásady podložené dlouholetou zkušeností v praxi. Knihou prostupuje poznání, že portrétní fotografie je z valné části prací s lidmi a její úspěch velmi záleží na vzájemné vtřícnosti. Velmi silně to zazní v autorově poděkovaní portrétovaným (a možná nejen jim):

“Děkuji všem, kteří mě poctili svou důvěrou”.

Cesty k portrétu
Autor:	Petr Jedinák
Vydavatel:	Computer Press 2004
Přibližná cena:	450,- Kč
Formát:	B5
Vazba:	pevná
Rozsah:	251 stran
ISBN:	80-251-0120-7