Sigma APO 120-300mm f/2,8 EX IF HSM

Recenze světelného telezoomu s unikátním rozsahem.

Několik slov úvodem

K této recenzi jsem se dostal poměrně prostě: tak dlouho jsem otravoval šéfredaktora Paladixu, až se (zjevně jen proto, aby ode mně byl pokoj) dohodl s dovozcem Sigmy o zapůjčení objektivu Sigma 120-300mm f/2,8 EX HSM na recenzi.

Proč mě právě tento objektiv tak zajímal? Důvod je celkem jednoduchý, dost mě zajímá
focení zvířat a ptáků ve volné přírodě a proto se přirozeně zajímám o delší
světelné teleobjektivy. A právě tato Sigma je dost zajímavá. Na trhu je více
pevných skel 300mm f/2,8, řada zoomů 70-200mm f/2,8 i  řada zoomů o rozsahu cca
(80)100-400mm f/4,5-5,6. Kromě testované Sigmy ale nevím o žádném jiném zoomu se
světelností f/2,8 a rozsahem až do 300mm.

Objektiv budu do jisté míry srovnávat s Canonem EF 100-400 L IS a v menší míře i s nedávno hodnocenou Sigmou 80-400 OS. Nejde samozřejmě o přímé srovnání, jde o jiné rozsahy, nicméně si myslím, že jde o typické objektivy, které užívají fotografové s podobným zaměřením jako já a Sigma 120-300mm f/2,8 EX HSM by mohla představovat zajímavou alternativu právě k nim.

Technická specifikace objektivu Sigma APO 120-300mm f/2,8 EX IF HSM
Ohnisková vzdálenost	120-300mm
Skupiny/prvky	16/18
Úhel záběru	20.4° – 8.2°
Maximální clona	32
Nejbližší zaostřitelná vzdálenost (m)	1,5-2,5
Otáčející se přední část objektivu	ne
Stupnice vzdáleností	ano
Filtrový závit (mm)	105
Váha (g)	2600
Průměr x délka (mm)	112,8 x 268,5
Současná doporučená cena	73.990,- Kč s DPH

Mechanické provedení

Testovaná Sigma patří po stránce provedení nesporně k tomu lepšímu na trhu.
Podle mého osobního názoru je sice provedení o něco horší než u teleobjektivů L řady od Canonu, ale rozdíl je nesrovnatelně menší než třeba u dříve hodnocené Sigmy 80-400 OS. V provedení nejsou
žádné zásadní vady – chod zoomovacího kroužku je příjemný, to samé platí i o
zaostřovacím kroužku. Povrch je podobně jako u jiných objektivů Sigma z řady EX
černý s mírně drsnou strukturou. Na omak je příjemný, životnost povrchové úpravy
je podle zkušeností s jinými Sigmami EX dostatečná. Při změně ohniskové
vzdálenosti se nemění délka objektivu.

Trochu problém je ale s filtry – přední člen se sice při ostření ani při zoomování neotáčí, ovšem pořízení filtru pro závit 105mm může být problematické. Objektiv bohužel na rozdíl od Sigmy 300mm f/2,8 EX nemá adaptér na
použití vnitřních filtrů, vkládaných do zadní části objektivu. Je to trochu škoda, sice se na
teleobjektivech filtry neužívají až tak často, občas to ale může být problém.

Velmi pěkná je naopak robustní sluneční clona, zajímavě je řešená krytka z kůže
zapínaná na suchý zip. Objektiv má stupnici vzdálenosti, její cejchování je ale
spíše symbolické.

Moc se mi ale nelíbí stativový držák, není sice nijak špatný, ale na takto velký
objektiv se mi zdá dost malý. Paradoxně nedávno testovaná Sigma 80-400 má držák
větší. Nemohu se zbavit pocitu, že se Sigmě zkrátka u 120-300mm f/2,8 nevešel větší
držák do připraveného transportního pouzdra (které je mimochodem krásně udělané), a proto
použili menší provedení a vhodnější větší stativový držák nabízejí jako
příslušenství.

Celkově ale nemám proti provedení objektivu žádné podstatné námitky, objektiv
je opravdu pěkný. Předpokládám, že nebudou ani potíže s odolností při běžném
provozování. Jen bych chtěl upozornit, že objektiv opravdu není malý, na
snímcích se může zdát, že se od relativně malého Canonu 100-400 L IS ani moc
neliší, ale je to zdání. Máte-li objektivy fyzicky vedle sebe, je rozdíl hodně
výrazný jak ve velikosti, tak zejména ve hmotnosti.

Objektiv na první pohled není o mnoho větší než Canon 100-400. Je ale přeci jen mohutnější a o cca 1 kg těžší.

Rozdíl se dále zvětší v případě, že se u Canonu nastaví kratší ohnisko. Tím se objektiv zkrátí a lépe se vejde do brašny.

Zaostřování

Ostření je naprosto tiché a velmi slušně rychlé, jsou použity ultrazvukové
HSM motory. Nic nelze vytknout ani spolupráci s tělem Canon EOS 10D, neobjevují se
žádné “překmity” a jiné nectnosti. Chování je slušné i s 2x telekonvertorem. Při
ručním ostření je opět možný režim “full-time-manual”, ručně ostřit tedy lze bez
jakéhokoli přepínání. Perfektní je i provedení ostřícího prstence, příznivci
ručního ostření budou na 100% spokojeni.

Bohužel jsem ale narazil na jednu nepříjemnost. I této Sigmě chybí dost
zásadní “maličkost”, kterou je omezovač rozsahu AF.
Tato funkce známá z lepších objektivů Canon umožňuje volbu ostření buď v
plném rozsahu (v tomto případě tedy od 2,5 metru do nekonečna – v případě ohniskové vzdálenosti 300m) anebo omezeně,
například od sedmi metrů do nekonečna. Vzhledem k tomu, že při ostření nablízko
je nutný větší posun zaostřovacího členu, tak jde o omezení poměrně významné. V
praxi omezovač velmi urychlí zejména zachycení pohyblivých objektů v některých
situacích. Jak popíšu v praktické části článku, někdy je to opravdu nepříjemný
nedostatek.

Praktické zkoušky

Podobně jako u Sigmy 80-400 OS jsem i se Sigmou 120-300mm f/2,8 vyrazil do pražské zoologické zahrady. Užíval jsem Canon EOS 10D a
monopod Cullmann. Dobrý dojem z předchozích kapitol se celkem potvrdil, objektiv
skutečně funguje dobře. Automatické ostření je tiché a spolehlivé, nenarazil
jsem ani na žádné jiné technické či ergonomické problémy. Na druhé straně ale
musím podotknout, že po několika hodinách focení jsem měl objektivu poněkud “po
krk”, o cca 1 kg vyšší hmotnost proti mému obvyklému EF 100-400 L IS je cítit
daleko více, než by se zdálo.

Nicméně výsledky jsou poměrně zajímavé. Jako obvykle platí, že u objektivů s
ohnisky 200mm a více už záleží v první řadě na tom, aby byl snímek dobře
zaostřený a bez pohybové neostrosti, teprve po splnění těchto podmínek dojde na
kvalitu vlastního objektivu. Na základě výběru z několika set snímků si dovolím
tvrdit, že testovaný objektiv kreslí ostře i při clonách 2,8-4, od clony 5,6 pak
už nemám vůbec co vytknout. Ve srovnání s EF 100-400 L IS je hlavní výhodou
vyšší světelnost, která umožňuje lépe rozostřit pozadí, případně umožní vystačit
s nižší citlivostí snímače, což celkové kvalitě jen prospěje. U záběrů, kde je světla
dostatek a clona vychází při nízkém ISO a dostatečně krátkém času nad 5,6-8 není
mezi objektivy zásadní rozdíl, v některých případech je výhodou Canonu optická
stabilizace. Jasným plusem Sigmy je ovšem zmíněná možnost výrazněji rozostřit
pozadí.

Slušné je i chování v protisvětle, v tomto směru mi Sigma 120-300 přijde
nadprůměrná.

Během focení jsem navíc neustále oceňoval fakt, že jde o zoom. Při focení
zvířat (i v zoo, ve volné přírodě je to ještě mnohem horší) si zkrátka nelze
vybírat, pokud je objekt příliš blízko, tak nelze zdaleka vždy poodstoupit.
Musím říci, že například s pevným sklem 300mm f/2,8 bych měl u řady snímků potíže.

Pelikán 200mm f/4	Orlosup 300mm f/2,8
Nesyt africký 300mm f/5,6	Ibis skalní 300mm f/4,5
Emu 234mm f/3,2	Hutia 300mm f/5,6

Samostatnou a podle mého názoru extrémně důležitou kapitolou byly pokusy s dvojnásobným telekonvertorem. Proč je to tak důležité?
Protože naprostá většina AF zrcadlovek spolehlivě ostří jen do světelnosti f/5,6,
ostatně se dá říci, že clona 5,6 je celkem rozumná i v jiných ohledech jako je
třeba jas obrazu v hledáčku atd. A právě ve spojení s TC se projeví výhoda
objektivu 120-300mm f/2,8, s dvojnásobným konvertorem máme výsledný objektiv
240-600mm f/5,6. Teleobjektiv 600mm f/5,6 je už velmi slušný výsledek, který se jinými
cestami dost dobře nedosáhne. Klasický zoom 80-200mm f/2,8 končí na 400mm f/5,6, objektivy jako EF
100-400 L IS nebo nedávno testovaná Sigma 80-400 OS se nedají s TC použít téměř
vůbec. Světelnost při 400mm je u nich pouze 5,6 a i s TC 1,4x se již dostane na
výslednou hodnotu 8, kdy již většinou AF nebude funkční. Proto bylo vyzkoušení
Sigmy 120-300mm f/2,8 s TC 2x velmi podstatné.

Konvertor Sigma EX 2x je všeobecně známý, proto ho není nutno popisovat,
důležité je jeho chování se zkoušeným objektivem. Po mechanické stránce je vše
téměř dokonalé, konvertor na objektiv přesně zapadá jak rozměry, tak i
povrchovou úpravou – viz závěrečný snímek. Perfektní je i funkčnost, ve spojení
s EOS 10D funguje AF i další funkce bez potíží. Elektronika konvertoru je řešena
tak, že opravdu “násobí dvěma”, proto sedí i údaje v EXIF – základní clona f/5,6,
ohnisko také ukazuje rovnou vynásobené. Po funkční stránce tedy není co
vytknout, dokonce se ani nedá říci, že by se nějak zpomalilo automatické
zaostřování.

Z hlediska optické kvality si je v první řadě nutno uvědomit, že práce s
objektivem 600mm (tedy 960mm kinofilmový ekvivalent) není právě snadná a
například monopod Cullman, který jsem měl v zoo, je již mírně za hranicí svých
možností. Jako příklad jsem záměrně zařadil snímek mláděte magota, který je
zkrátka a dobře neostrý, při minimální hloubce ostrosti a neustálém pohybu
opičátka a poměrně špatném osvětlení jsem snímek zkrátka nedoostřil. Snímek
psouna nicméně ukazuje, že je focení možné a výsledky lze akceptovat. Spíše pro
zajímavost přidávám i snímek hrdličky čínské, který je při ohnisku 600mm focen z
monopodu časem pouze 1/100s, jak vidno v případě nutnosti lze zkusit i podobné
extrémy. Hlava papouška je pak focena výsledným ohniskem cca 330mm, je to opět
ukázka výhody zoomu pro rychlou kompozici.

V souhrnu je podle mého názoru TC 2x s testovaným objektivem dobře
použitelný. Snímky jsou poněkud měkčí, nemá cenu předstírat, že nedojde k vůbec
žádnému poklesu kvality, nicméně jsou plně použitelné. Zejména pro zájemce o
focení ve volné přírodě bude tato možnost velmi zajímavá.

600mm	600mm
330mm	600mm

Moje nadšení pro testovaný objektiv bohužel poněkud opadlo asi o týden
později, kdy jsem Sigmu vzal do Jižních Čech na volavky. Při focení
letových záběrů se ukázala absence omezovače rozsahu AF jako poměrně fatální,
při sledování ptáka proti obloze zkrátka dochází k přeostřování a výsledky jsou
velmi problematické. Jak mám ověřeno dlouhodobou praxí s EF 100-400 L IS, tento
problém má EOS 10D s prakticky jakýmkoli objektivem, pokud však nastavím omezený
rozsah AF, tak je opětné doostření po “odjetí” neporovnatelně rychlejší a
problém ve výsledku do značné míry zmizí. Bohužel Sigmě tato funkce chybí a mě
to hodně vadí. Je ale nutno dodat, že v mnoha oborech focení se tento problém
vůbec neprojeví. Problém nebude tak významný ani u vyšších modelů těl jako je třeba EOS 1D Mark II.

Pak již následovalo jen pár testovacích snímků při OA Jemčina, při kterých jsem
si především ověřil, že monopod Manfrotto 680 je na rozdíl od v zoo použitého
Cullmanu pro tento objektiv téměř ideální. Následovalo již jen vrácení
objektivu…

Závěrečné hodnocení

Hodnotit tak mimořádný výrobek, jako je Sigma 120-300mm f/2,8 je těžké.
Uvědomte si, že momentálně na trhu není žádný jiný zoom se stejným rozsahem a
světelností! Ale přeci jen to zkusím.

Testovaná Sigma není zcela dokonalý výrobek. V některých bodech není objektiv
plně dotažen, týká se to zejména absence omezovače AF a zadních filtrů. Na druhé
straně je ale nutno uznat, že optická kvalita, většina mechanického provedení
nebo třeba HSM ostření jsou na velmi vysoké úrovni a lze je jen chválit.
Uvážíme-li, že cena bez jakýchkoli slev je včetně TC 2x necelých 80 tisíc Kč
zatímco cena Canonu 300mm f/2,8 IS L je v ČR skoro 190 tisíc Kč, tak opravdu nelze
hodnotit jinak než kladně. Canon 300mm f/2,8 IS L je sice dotažený téměř do
dokonalosti a má stabilizátor, ale víc než 100 tisíc korun rozdílu je z pohledu
byť velmi náročného fotoamatéra prostě příliš mnoho. Proto se domnívám, že
pro všechny zájemce o delší světelné objektivy je Sigma 120-300mm f/2,8 velmi
zajímavou alternativou, zejména zájemci o fotografii zvěře ve volné přírodě by ji neměli ponechat
bez povšimnutí. Byl bych ale nerad, kdyby na základě předchozího cenového srovnání někdo došel k závěru, že jde jen o nějakou levnější náhražku. Objektiv je svým rozsahem a světelností na trhu skutečně unikátem a osobně pokládám možnost změny ohniskové vzdálenosti za velkou výhodu.

K nákupu jsem se posléze prozatím neodhodlal, ale přiznám se, že mi hlavou vrtá poměrně
hodně a dost možná, že na ni přeci jen časem dojde.

Takto mě zachytil “špionážní fotograf” L. Batěk při testech na Jemčině