Turecko – 3. díl – antické památky

V tomto díle navštívíme některé antické památky západní části Turecka.

Antalya, Hadriánova brána.

V minulém díle jsme se zmínili o jedné z největších antických nekropolí ve městě Hiaerapolis. Většina turistů, kteří míří do Turecka, zde však hledá především slunění a koupání v moři. Střediskem turecké riviéry se stalo v posledních 30 letech město Antalya na pobřeží Levantského moře. Název pochází od pergamského krále Attala II., který ovládal rozsáhlé území ve 2. st. př. n.l. Město si oblíbil i císař Hadrián. Nechal zde vybudovat řadu paláců a chrámů. Z roku 130 n.l. pochází Hadriánova brána ve tvaru triumfálního oblouku.

23 km na východ od Antalye leží zříceniny antického města Aspendos. Původně perské město, dobyté r. 334 př.n.l. Alexandrem Velikým, prožívalo svůj největší rozkvět v římské době. Z té doby pochází římské divadlo, postavené ve 2. st. n.l. architektem Zenónem. Patří mezi nejzachovalejší antická divadla vůbec. Přestože sloužil Aspendos podobně jako mnoho jiných antických měst jako lom na kámen, a co nezničili lidé, zpravidla podlehlo zemětřesením, zůstala stát z vnějšku prostorná čelní budova divadla a horní ochozy s podloubími. Voda byla do města dopravována z nedalekých hor akvaduktem, jehož části jsou dodnes zachovány.

Aspendos, jedno z nejzachovalejších antických divadel.	Aspendos, horní ochoz divadla.	Aspendos, akvadukt.

Dále na východ, asi 50 km od Aspendosu, leží na mořském břehu zbytky města Side, založeného Řeky a prosperujícího z trhu s otroky v římské době. Vedle divadla pro 15 000 diváků stála agora, na níž se konaly trhy s otroky. V přístavišti se tyčí pět sloupů z Apollónova chrámu. Budeme-li pokračovat dál na východ, narazíme po dalších 60 km na město Alanya s dnešními 200 000 obyvatel, známé spíše jako vyhledávané letovisko. Ve starověku zde sídlili piráti, kteří ohrožovali římský námořní obchod. Roku 67 př. n.l. musel sám Pompeius zasáhnout, pevnost obsadil a lupiče nechal popravit. Dnešní hradby jsou převážně ze seldžudského období okolo r. 1230 se zbytky římského opevnění. Pevnost se tyčí na skalní výspě 117 m n.m. Ve staré části města je i pozoruhodný Starý přístav Tersane, vytesaný 42 m do pobřežní skály o šířce 47 m, rozdělený na 5 galerií. Sloužil k ochraně a stavbě lodí.

Side.	Alanya.	Alanya, přístav Tersane.

Nedaleko pobřeží Egejského moře vznikla v 1. st. n.l. největší svatyně bohyně Afrodíty v Malé Asii. Z té doby se dochovaly části chrámu Afrodíty se 14 sloupy. Severně od města Afrodísias stál 262 m dlouhý a 59 m široký stadion s kapacitou až 50 000 diváků. Největší antický stadion v Malé Asii a nejlépe zachovalý antický stadion na světě má dobře dochované řady sedadel, bránu borců, startovní čáru i císařskou lóži. Na stadionu se konaly atletické závody, zápasy, ale také soutěže sochařské a představení tragédií a komedií.

Afrodísias.	Afrodísias, nejzachovalejší antický stadion.	Didyma.

Na pobřeží Egejského moře leží prastaré kultovní místo Didyma. Dnešní pozůstatky chrámu z helénské doby nás ohromí svou velikostí. Chrám se začal stavět roku 313 př. n.l. na místě chrámu z archaické doby na 3,5 m vysoké terase, na kterou se vystupovalo po 12 schodech. Vlastní chrám byl 110 m dlouhý a 60 m široký. Z původních 122 sloupů stojí již jen 3. Byly 20 m vysoké a v průměru měly 2 m. Chrám musel být s terasou a zastřešením vysoký nejméně 30 m. Stejně jako v Delfách, tak i zde zjevovala věštkyně vůli bohů kněžím, kteří ji sdělovali čekajícím tazatelům. Původní chrám byl zničen Peršany roku 494 př. n.l. Stavba nynějšího chrámu započala až v době vlády Alexandra Velikého. Hlavním mecenášem byl nedaleký Milét, neboť poutníci přinášeli zlato i do jeho pokladen.

Didyma.	Milét.	Priene.

Z Didymy do Milétu vedla posvátná cesta dlouhá 16,6 km, vyzdobená sochami. Milét byl původně námořním přístavním městem. Lví zátoka dostala název podle soch lvů, mezi nimiž byl každý večer natahován řetěz uzavírající lodím vjezd do přístavu. Achájští Řekové se zde usadili ve 14.-13. st. př. n.l. V 8.-7. st. př. n.l. byl Milét počítán k nejpřednějším městům egejského pobřeží. Vrcholu dosáhl za vlády tyrana Thrasybúla na konci 7. st. př. n.l., kdy do Milétu přicházeli obchodníci z celého tehdy známého světa. Milét byl však také městem vědy a kultury. Thales Milétský je počítán mezi sedm mudrců starověku. Dnes leží pozůstatky města daleko od zálivu zaneseného řekou Menderes. Nejmohutnější a nejlépe dochovanou stavbou je divadlo, nad níž stojí byzantská pevnost. Jižní agora byla s plochou 33 000 m² největším tržištěm v antickém světě. Faustiny termální lázně pojmenované podle manželky císaře Marca Aurelia měly všechny části typických římských lázní: cvičiště, šatny, tepidárium s vlažnou vodou, frigidárium se studenou a caldárium s horkou vodou a nakonec sudatorium – saunu.

Staré antické město Priene mělo stejný osud jako Milét a mnoho jiných měst v Malé Asii. Bylo založené iónskými Řeky na začátku 1. tisíciletí př. n.l. V 6. st. př. n.l. bylo dobyto Peršany a obnoveno Alexandrem Velikým. Zříceninám dominuje divadlo umístěné pod mohutnou skálou a s nádherným výhledem po okolní krajině. Od něj je také patrné přísně pravoúhlé uspořádání ulic města.

Efesos, diavdlo.	Efesos, Celsova knihovna.	Efesos, detail výzdoby.

Zříceniny starověkého města Efesos patří k nejvyhledávanějším turistickým atrakcím snad právě proto, že patří k nejzachovalejším antickým městům na světě. Svým bohatstvím vždy lákalo dobyvatele. Bylo zničeno Kymery v 7. st. př. n.l., roku 555 př. n.l. se stalo součástí lýdské říše, po bitvě u řeky Halys se stalo perským, v roce 334 př. n.l. jej získal Alexandr Veliký, roku 190 př. n.l. bylo součástí pergamské říše a po jejím zániku přešlo do římských rukou. V roce 262 n.l. je zničili Gótové a nový rozkvět nastal v byzantské době. Roku 431 a 449 se zde dokonce konaly dva velké církevní koncily. Z četných památek Efesu zmíním alespoň pár – Odeon byla krytá koncertní síň pro hudební představení pro 1500 diváků. Prytaneion bylo sídlem městské rady. Memmiuv památník – na konci římské republiky byly velice časté srážky mezi stranou populárů (lidu) a stranou optimánů (senátorské nobility). Představitelé obou stran byli obvykle opozicí zavražděni, a tak populárové zavraždili bývalého tribuna lidu Memmia, který přešel k optimánům. Mramorovými latrínami určenými pouze pro bohaté občany města neustále protékala voda. Nevěstinec – dům ze 4. st. byl zasvěcen bohyni Afroditě (Venuši), jejíž socha stála uprostřed salonu. Mramorová cesta – hlavní cesta ve městě byla po celé délce 4 km vydlážděna mramorovými deskami. Na ní jsou i symboly a otisk nohy udávající cestu k nevěstinci. Celsova knihovna – původně postavená jako hrobka římského senátora Celsa. Knihovna má dvoupatrovou fasádu zdobenou sloupy a sochami. Obsahovala až 12 000 papyrových svitků. Vně okrsku města stával pověstný Artemidin chrám považovaný za jeden ze sedmi divů antického světa. Chrám byl zapálen jistým antickým psychopatem, který toužil po tom, aby jeho jméno nebylo nikdy zapomenuto. Přesto, že bylo rozhodnuto jeho jméno vymazat, navždy zůstane Herostratos žhářem Artemidina chrámu v Efesu. Dnes zbyly z chrámu jen základy, část sochařské výzdoby byla odvezena do Britského muzea.

Efesos, veřejné toalety pro bohaté občany.	Efesos, ukazatel cesty k nevěstinci.	Zde býval pergamonský oltář, dnes umístěn v Pergamonském muzeu v Berlíně.

Antické město Pergamon bylo založeno Lýsimachem, dvořanem Alexandra Velikého. Postupně se pergamonská říše rozšiřovala a bohatla. Eumenes II. (197-159 př. n.l.) založil slavnou knihovnu čítající okolo 200 000 svitků – po alexandrijské druhou největší knihovnu antického světa. Aby nebyla alexandrijská knihovna překonána, zakázali Egypťané vývoz papyru do Pergamonu. Pergamonští začali tedy používat na psaní opracovanou oslí kůži a dali tak vzniknout náhražce, která nese název podle místa vzniku – pergamen. Na prudkém úbočí hory stojí nejstrmější divadlo celého antického světa. Nedostávalo se již však na budovu scény, která obyčejně uzavírala orchestru. Ta by musela stát přímo na cestě. Místo ní používali jednoduchou dřevěnou stavbu, kterou mohli kdykoliv přemístit. Až někdy navštívíte Berlín, nenechte si ujít jedinečnou památku – Pergamonský oltář instalovaný v Pergamonském muzeu. Jedinečně zachovalé vlysy znázorňují boj řeckých bohů proti Titánům. Ve vlastním Pergamonu však zůstal jen žalostný pahorek.

Pergamon, z hlediště antických diavadel bývá nádherný výhled do kraje.	Pergamon, nestrmější hlediště antického divadla.	Koberce na zemi mají dokazovat jejich kvalitu.

Ve třech dílech jsem se snažil nastínit jen část pozoruhodností, které Turecko zvídavým návštěvníkům nabízí. Pozorný fotograf zde nalezne nepřeberná množství témat od přírodních krás přes jedinečné stavební památky až po čilý život ve městech, v bazarech nebo na venkově.

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra Royal 400, ve druhém diapozitivní Fuji Velvia F100, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35.