Jak bylo na Open Air VII. v Janově?

Je tady opět přelom jara a léta a fotografové kolem Paladixu a FotoPrůvodce mají svůj malý svátek. Je tady setkání fotografů – Open Air – letos již sedmý ročník.

Letos se všichni kinofilmisti, středo i velkoformátníci, digitálníci, CxPxMxNisti
a ostatní čeledi rodu fotografistů sjíždějí v pátek 20.6.2003 do Janova na Moravské
Dyji. Tady nás čeká rekreační středisko, které by nám mělo poskytnout veškeré potřebné
věci k uspořádání tohoto pravidelného setkání. Mělo, ale … ale to až na závěr.

Vzhledem k tomu, že někteří zapálení reportážníci, jako je ZdeněkT, musí ještě v
pátek na focení do divadla na jakési čtení, které obstarává jakási
Suzanne Vega
(chápete to?) a nemají se pak jak dostat do dějiště malé fotografické olympiády,
musí se najít jiní dobrovolníci, kteří je podpoří v obou akcích, počkají na ně
a pak je rychle přepraví z bodu A (Praha) do bodu B (Janov). Přijíždíme proto do Janova až kolem
jedenácté večerní. Hned na první pohled je mi jasné, že tu bude dobrá a kvalitní
zábava. Na druhý pohled je patrné, že to bude ještě o chlup lepší, než na pohled první.

Je pravdou, že mezi přítomnou bandou fotografů se nenalézá zaoceánská fotografická
odnož, která má teď radostnější povinnosti. Ani duo diakos-dokonalos Dundee a
Franta, ale to snad ani nevadí. My mazalové je stejně nemáme rádi ;-), jelikož nás
štvou tou hromadou dokonalých obrázků, které nám vždy na šňůrách i na plátně
předvádějí. Ale i tak je jasné, že kvalita, kvantita i koncentrace fotografů je
velká. Ihned identifikuji staré dobré známé ze západočeské odnože, zdravím se s
moravsko-slezskou větví, připíjím si na zdraví se zahraniční delegací slovenských
dravců a dokonce si mohu potřást pravicí s fotoprůvodcovským inventářem Žížou. Je
tu spousta lidiček, známých i neznámých a tak trvá dlouhé hodiny než se se všemi
člověk seznámí a vypovídá alespoň ty největší novinky. Páteční seznamovací večer
se vydařil a nechybělo mnoho, aby plynule navázal na sobotní akce.

Ráno po snídani (prosím bez komentáře, o tom až nakonec) ještě vysvětlujeme
pár organizačních věcí a již si zájemci mohou půjčit některý z digitálních fotoaparátů,
které nám zapůjčila firma Minolta.
Vzhledem k tomu, že digitálních foťáků je dost a lidé mají i své, vyhlašujeme novou soutěž v rámci OA – nejlepší digitální fotografie pořízená během sobotní fotovycházky či pobytu na OA. Každý může do soutěže přihlásit jednu
fotografii a tu si vytisknout na tiskárně, kterou nám zapůjčila firma Canon.

Odjíždím s pár lidmi do Slavonic a Dačic. Díky Jarce, která si zapůjčila
Minoltu
Dimage Xt si připadám jak v Japonské výpravě. Opravdu maličkatý fotoaparát, který se
hravě schová za krabičku cigaret (z kterékoli strany) je neustále v akci. Mé pocity
mi potvrzuje i místní řezbář, u kterého se zastavujeme, prohlížíme si jeho krásná
díla a nakonec si povídáme (když zjistí, že nejsme Japonci) na jeho zahradě. Během povídání dokumentujeme jeho zručnost,
která je opravdu neuvěřitelná. Den je krásný, architektura i krajina fotogenická,
mraky skoro jako od Radky, takže nám den pěkně utíká.

Odpoledne fouká čerstvý vítr, takže šňůru pro naší galerii musíme natáhnout v místní
jídelně. Obtáčíme ji dokola, ale je to málo, obtáčíme ještě sloupy uprostřed a pokud
přimhouříme obě oči, tak je to akorát. Není se co divit. Na šňůře je 51 série. Když
vezmu průměr 3 fotky na fotografa, tak tu máme 153 fotek, ale spíše je to fotek
200, jelikož většina využívá horní hranici a věší pět svých děl. Každý, jak již
to bývá zvykem, se nejen představí, ale představí i svá díla, popřípadě zodpoví zvídavé
dotazy všelidové poroty. A to se již dostáváme k další změně na OA. Po minulých krušných večerech
porot, která musela rozhodnout někdy nerozhodnutelné, a asi i trochu ovlivněni referendem :-),
jsme se rozhodli pro všelidovou volbu nejlepších fotografií. Každý účastník má právo
napsat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí tři nejlepší série. Je to opět ořech
jako hrom. Sám dlouho bloumám po jídelně a postupně vyřazuji jednu sérii za druhou.
V duchu se omlouvám Denisovi, že nevolím jeho Létající prkna. Multimotýlovi se klaním
za jeho nádherný Hajzlpapír, ale musím ho spláchnout. Co s Dětmi od LovceL, parádní,
ale taky si musí jít hrát jinam. Pavlovo NaHá musím také vyškrtnou, i když je to
technicky dokonale zvládnutá a k přemýšlení nutící série. Holt jí taky pošlu za
Multimotýlým produktem do Ha…. . Jájin Moderní tanec i Karlovo Bretaňské pobřeží
či Zdeňkova dokonalá autoportrétní série musí také do propadliště dějin aby mohla
uvolnit místo na stupních vítězů pro tři nejlepší.

Ještě než k nim dojdeme, tak
trochu statistiky. Počet sérií byl 51, největší rozměrově byly Pokroucené
kameny od ZB (dokonalé zvětšeniny opravdu obřích rozměrů), nejmenší co do počtu
fotografií byla série Iba tak od Stanky čítající pouze jednu fotografii, Nejvzdálenější
fotografie přiletěly až z Ameriky a dovezl je Henry a ZB, nejmladším vystavující byl
Mates se sérií Střídání stráží. No a nejstarší vystavující by mohl být Žíža, ale
to by nesměl nechat fotky doma v kuchyni na stole. Budiž mu omluvou i trestem zároveň, že je musel před tím snášet z půdy :-). Celkem 23 sérií získalo alespoň jeden hlas.

Ale už tu máme pomyslné stupně vítězů. “Tvam-ta-va-vá” a zelený věnec společně s dary
od sponzorů si odnesl Jarda Dohnal. Skromný, nenápadný, ale dokonalý makrokrál.
Už v pátek večer mě rozčilovali jeho dokonalí mravenci velikosti malého králíka
a jen stud mi je nedovolil potupně roztrhat na toaletě. Jarda si ocenění za svoje
vystavené Abstrakce opravdu zaslouží a 29 bodů je jasným důkazem.
Jako druhý si jde pro ocenění a něco málo dárků ZB. Jeho Pokroucené kameny na dokonalých
obřích zvětšeninách nenechaly nikoho na pochybách. Sám jsem u nich dlouho stál a
kochal se nádhernými tvary, tóny šedých odstínů a vůbec… škoda mluvit, to se musí
vidět. Jardu Zdeněk poráží o pouhý bod.
A už tady máme suverénního vítěze. Celých 63 bodů. Nevím kolik to Henryho stálo,
ale asi si to fakt zaslouží. Již při prvním pohledu na jeho vyvěšené fotografie
jsem věděl, koho dám na první místo. Při prohlížení mi to nedalo a vrátil jsem se
ve vzpomínkách o rok a půl dozadu. To se na Open Air ve Volovce objevil nezkušený vysoký mladíček
hltající každou informaci o černobílém procesu. Vystavoval fotografie 13 x 18 a
jako cenu pro “skokana roku” si odnesl zvětšovák. Uplynul rok a půl a stojí tady
profík se středním formátem a všechny nás strká do kapsy. Opravdu skokan. Dokonale
nás přeskočil všechny. Gratuluji, fakt to jsou nádherné fotky.

Po zážitcích v galerii nás čekají další zážitky při promítání. Díky promítajícím
se dostáváme na dalekou Madeiru, do Norska, Austrálie, na Nový Zéland, ale i do našich
Jizerek, Krkonoš, Brd a dalších blízkých či vzdálených koutů naší planety. Ale vlastně
i do vesmírů, jelikož se v noci objevují i fotografie potemnělého Slunce a Měsíce.
Přestávky mezi výměnami zásobníků využíváme a zkoušíme lidi z jejich vědomostí. Každý
dostává několik vědomostních testů a může zabojovat o některé další ceny.

Ještě nám zbývá vyhlásit nejlepší digitální fotografii. Sešlo se přes 20 záběrů, které si účastníci vytiskli na inkoustové fototiskárně Canon S830D.
Od makra, přes zátiší, krajinu až po reportáž. Barevné, černobílé, sépie. Opět to
není jednoduché, ale asi po pěti minutách se shodujeme na dokumentární fotografii
s parádním stařečkem tlačícím kolo v pěkné krajině. Je pěkná a má šťávu a tak můžeme
na “pódium” pozvat Bundese abychom mu pogratulovali k jeho výkonu (foceno to bylo zapůjčenou Minoltou Dimage 7Hi). To už se ale noc
přehupuje k ránu a jen ti nejsilnější odolávají spánku a hltají promítané diapozitivy
z plátna až do časných ranních hodin.

Na nedělní dopolední přednášku o dokumentární a reportážní fotografii jsem se moc nevyspal
a jednou jsem se dokonce přistihl, že jsem se ztratil v koloběhu slov, ale snad
se to dalo alespoň trochu poslouchat a snad vám to něco dalo či vás to popostrčilo
k tomuto zajímavému tématu.

Slunce pomalu překračuje svůj zenit a my se pomalu loučíme. Ještě pár slov, pár
fórů a zase někdy na viděnou. Už teď se těším na září, kdy se sejdeme v Jemčině.
A jestli tam bude taková parta jako teď, tak to bude zase pěkný víkend mezi přáteli.

Už se mi ani nechce psát o tom, co jsem naznačoval na začátku a v průběhu děje, ale
nedá mi to. Jediným slabším momentem byl asi náš hostitel – místní rekreační zařízení, který je asi ještě zvyklý
na dětské pionýrské tábory a domnívá se, že dospělému člověku stačí k snídaní dvě
kolečka salámu či sýra a který má pocit, že si má účtovat za pivo, kterým jsme se
sami obsluhovali stejnou cenu, jako ve vedlejší vinárně s regulérní obsluhou. Nejsem
vybíravý člověk a dokážu i něco překousnout, ale čeho je moc, toho je příliš. Takže
již dnes mohu říci, že v Janově už žádná další akce nebude.

Poděkování

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci a zajištění hladkého průběhu akce:

• firmě Minolta za zapůjčení digitálních fotoaparátů a za věnování věcných cen do našich soutěží,
• firmě Canon za zapůjčení inkoustové fototiskárny a za věnování věcných cen do našich soutěží,
• firmě Nikon za věnování věcných cen do našich soutěží,
• Petrovi Beránkovi za zapůjčení notebooku a další techniky a za její neúnavnou obsluhu,
• Janu Hlinákovi za zapůjčení promítačky, plátna a věcí s tím spojených.