Foťte dírkou

Fotoúkol na duben, návod na jednoduchou dírkovou komoru ze zrcadlovky a další náměty na stavbu podobných strojů.

Zadání dubnového fotoúkolu

Náš domácí úkol pro tento měsíc je přímo mezinárodní. Vyhlašujeme jej u příležitosti Mezinárodního dne dírkové fotografie, který se koná vždy koncem dubna. Tento rok (2003) připadá na 27.4. Pokud se chcete této mezinárodní události zúčastnit, stačí, když prostě v tento den pořídíte jednu či více fotografií dírkovou komorou a jednu z nich pak zašlete organizátorům akce.

Pokud si chcete odškrtnout i tento náš fotoúkol, zašlete fotografii pořízenou dírkovou komorou i nám, na adresu info@paladix.cz, a to nejpozději do 14.5.2003. Z praktických důvodů zasílejte fotografie ve formátu JPEG o rozměrech maximálně 800×600 bodů a velikosti max. 200kB. Pokud nemáte možnost fotografii či film naskenovat, napište nám. Pro omezený počet zájemců můžeme zajistit naskenování vlastními silami.

Náměty ke stavbě různých komor a odkazy na další zdroje naleznete jak v následujícím textu, tak i v nedávno publikovaném
článku Zdenka Bakšteina. Jen co se velikosti dírky týče, nalezl jsem snad tucet velmi odlišných vzorců (!). Vřele vám doporučím např. Pinholedesigner Davida Balihara.

Jak získat dírku

Vyrobit dírku by nebylo v zásadě až tak těžké, nebýt toho, že její průměr je obvykle mnohem méně než jeden milimetr. Vrtáčky i takové velikosti se sice vyrábí, ale asi nebude snadné je sehnat.
Naštěstí je tu druhá možnost, a to dírku propíchnout. I materiál (“nosič dírky”) totiž musí být co nejtenčí. Protože ale musí být dostatečně pevný a neprůsvitný, vyhovuje nejvíce kovová fólie – například alobal, častěji se ale kvůli pevnosti používá fólie, z níž se vyrábějí plechovky na nápoje.

Pokud tedy máte vrtáček, dírku jednoduše vyvrtejte. Chcete-li dírku propíchnout, sežeňte si tenkou jehlu s dlouhým hrotem a velmi jemný smirkový papír. Dírku nestačí jen propíchnout, je nutné zcela začistit okraje. Někdo dokonce fólii nepropichuje, ale na měkké podložce fólii jehlou mírně prohne. Hrbolek vzniklý na druhé straně pak postupně obrušuje, dokud se neprobrousí na dírku správné velikosti. Díky tomuto postupu má dírka okraje ve tvaru břitu – tedy nejblíže ideálu.

Ještě zbývá zodpovědět poslední otázku – jak změřit velikost dírky. Lze to udělat mechanicky nebo opticky. V tom prvním případě zasunete do dírky jehlu, poznačíte si na ni místo, kam až se ji podařilo zasunout, a v tomto místě ji změříte posuvným měřítkem. Ve druhém případě vložíte dírku do držáku negativů a do zvětšováku, případně do rámečku na diapozitivy a do promítačky. Pak si ji promítněte při desetinásobném zvětšení (nebo použijte jiný podobně šikovný násobek) a změřte průměr jejího obrazu. Pak už jen stačí podělit zvětšením a máte velikost dírky. Pokud ale netrváte na ideální velikosti dírky, tak prostě stačí přiložit nějaké měřítko se stupnicí v milimetrech a pod lupou průměr odhadnout.

Dírková komora ze zrcadlovky a krytky

Asi se nezmýlím, když si tipnu, že většina čtenářů vlastní nějakou jednookou zrcadlovku s možností výměny objektivu. Ti všichni si mohou pořídit dírkovou komoru během pár minut.
Budete potřebovat krytku těla a dírku. Do krytky vyvrtejte uprostřed otvor o průměru zhruba 5mm. Druhou možností je vyvrtat díru menší, ale se skosenými okraji. Na obrázku vidíte otvor v krytce, který je celý kónický. Samotnou dírku pak na krytku přilepte izolepou – je to nejjednodušší a spolehlivé řešení. Pokud jste vyvrtali kónický otvor, přilepte dírku na tu stranu, kde je otvor menší.
Jinak je jedno, na kterou stranu krytky dírku umístíte. Já zvolil vnitřní stranu, která je hladší a drží na ní izolepa.

Upravená krytka s vlepenou fólií a dírkou.	Pohled zezadu na upravenou krytku – fólie s dírkou je přilepena izolepou a ještě zakryta kouskem filmu
Detail dírky	Krytka s dírkou je nasazena na zrcadlovku – analogovou či digitální.

Vlastní krytku s dírkou i celou sestavu s fotoaparátem vidíte na obrázcích. Vzhledem k tomu, že tloušťka většiny těl je cca 43mm, bude i obraz odpovídat objektivu o této ohniskové vzdálenosti. Pokud máte mezikroužky, můžete vzdálenost prodloužit.

Dírková komora z jiných fotoaparátů

I jiné fotoaparáty se mohou proměnit v dírkovou komoru. Majitelé velkoformátových strojů například mohou dírku prostě přilepit na objektivovou destičku.

Přístroje, které mají objektiv trvale připevněný, je také možné přestavět na dírkovou komoru. Může a nemusí to znamenat jejich zničení. Jako příklad přinášíme dírkovou komoru Miloslava Kukly. Jako základ použil starý měchový fotoaparát, ze kterého vyšrouboval objektiv. Místo něj vsadil do závěrky fólii s dírkou o průměru 0,45mm. Díky tomuto řešení může závěrku používat pro exponování i nadále. Tím, že jako základ použil přístroj na svitkový film, odpadly mu některé problémy s výměnou filmu, které komplikují použití jednosnímkových komor, a zjednodušil si i vyvolávání. Najít laboratoř, která zpracuje barevný negativ v planfilmu, není snadné.

Dírková komora Miloslava Kukly je postavena z fotografického přístroje Agfa – Billy Record.	Detail závěrky s fólií a dírkou. Fólie je nabarvená, proto není leskle stříbrná.

Jako polotovar můžete použít také nějaký hledáčkový či kompaktní fotoaparát – Smenu, Viliu, Corinu, … Někdy stačí vyjmout členy objektivu, někdy je třeba část objektivu amputovat. Pokud použijete jednorázový fotoaparát, budete zřejmě muset zrušit závěrku, protože bude nastavena na jedinou rychlost někde kolem 1/60 vteřiny. U těchto fotoaparátů upozorňuje Kukla na kondenzátor blesku. Je nabitý a náboj je velký. Není jisté, zda by mohl způsobit nějaké ublížení na zdraví, ale hodinářský šroubováček zničí spolehlivě.

Fotografie dírkovou komorou na větší formát už někdy kvalitou zobrazení konkuruje nekvalitním objektivům na kinofilmu. Konstruktér dírkové komory je ovšem v tomto případě nespokojen, neboť je to “příliš ostré”. Foto Miloslav Kukla

Použití kompaktního fotoaparátu má další výhodu – dosáhnete kratší obrazové (“ohniskové”) vzdálenosti než v případě zrcadlovky. U té byste museli dírku trochu zapustit. To jde jedině za předpokladu, že buď můžete zamknout zrcátko ve sklopené poloze, nebo když ho sklopené přichytíte či přímo vymontujete. Ty poslední možnosti jsou ovšem akceptovatelné jen u přístrojů, u nichž je částečná likvidace přijatelná. Koneckonců ceny Zenitů jsou ale v bazarech tak nízké, že se vážným zájemcům taková investice jistě vyplatí.

Snímek vlevo byl pořízen dírkou o průměru 0,5mm, snímek vpravo objektivem Angulon 6,8/120. Všimněte si, že na obou obrázcích je scéne zachycena totožně. Méně kontrastní podání snímku vlevo je způsobeno tím, že během dlouhé expozice (30s) zakryl Slunce mrak.

Ultraširokoúhlý objektiv

Až na celkovou neostrost je dírkový objektiv prost všech vad a navíc dokáže vykreslit extémně široký úhel. To umožňuje konstruovat komory s krátkou obrazovou vzdáleností. Můžete si tak snadno postavit širokoúhlou dírkovou komoru.
Její variantou jsou pak panoramatické fotoaparáty. Existují dvě varianty. První má film umístěn v rovině a umožňuje získat nezkreslené fotografie, na nichž lze zachovat rovnoběžné linie. Druhá má film ve tvaru části válcové plochy, přičemž dírka je umístěna na ose válce. Zobrazení je při tomto uspořádání totožné, jako u fotoaparátů Horizon či Noblex.
Díky širokému úhlu si také můžete postavit dírkovou variantu objektivu s posunem optické osy – shift objektivu. V nejjednodušší variantě stačí umístit dírku mimo střed.

Fotíme na fotopapír

Pokud byste rádi postavili dírkovou komoru na větší formát, může vás odrazovat vysoká cena planfilmů. V takovém případě můžete místo filmu použít fotopapír a pozitiv zhotovit kontaktní kopií. Fotopapír pochopitelně není citlivý na celé viditelné spektrum, proto se vzhled obrazu bude poněkud lišit od obrazu, jaký byste získali při použití panchromatického filmu. Jako vodítko pro stanovení expozice můžete použít takzvané pravidlo SZ-100, které říká, že fotopapír o citlivosti ISO 100 je 100x méně citlivý než film citlivosti ISO 100.