Pokud dáváte přednost monograficky pojatým výstavám, pak do domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze raději ani nechoďte. Právě probíhající výstava The View From Here (Pohled odtud) totiž nepředstavuje žádný přesně vymezený směr ani žánr: je naopak velmi pestrá. Divák tu může spatřit více než osm desítek fotografií od fotografů z Evropy a Ameriky. Hlavním styčným bodem je jejich životní prostor – na jedné straně americký Středozápad, na druhé střed Evropy. Výstavu, kterou můžete vidět až do 4. května, by bylo možné charakterizovat i velmi jednoduše: dvaadvacet fotografů, dvaadvacet pohledů na věc.
 |
| Robo Kočan: Střed Evropy, 1995 |
I když na zahájení výstavy do Prahy přijeli Robert Stearns (vedoucí projektu Heartland, což je cyklus výstav fotografií hledajících paralely mezi Středozápadem s Evropou) a Catherine Evansová (kurátorka výstavy) a zájemcům podrobně popsali historii projektu včetně kritérií pro výběr fotografií, návštěvníka přece jen dříve nebo později napadne otázka: nejsou styčné body obou oblastí přece jen uměle vytvořené? Jsou tu opravdu nějaké výrazné paralely, anebo se je tato výstava pokouší dodatečně pojmenovat? Názory na to se mohou lišit, ale ať už je to jakkoli, je tu řada zajímavých fotografií…
 |
| Andrew Borowiec: East Liverpool, Ohio, 1986 |
Pokud by někoho opravdu zajímala historie projektu, pak alespoň stručně: The View From Here (Pohled odtud) je v pořadí třetí výstavou z cyklu Heartland (předtím byly představeny soubory Představy Ráje: Vidiny amerického Středozemí a Aspekty/Pozice: Padesát let umění ve střední Evropě, 1949–1999). Styčným bodem všech tří výstav je poloha ve středu kontinentu: zatímco dnešní střední Evropu (a v pojetí kurátorky výstavy je zde doslova míněno Česko, Polsko a Maďarsko) si dokáže představit každý, u amerického Středozápadu to nemusí být tak jednoznačné – nejjednodušší je tuto oblast vymezit pěti americkými státy: Illinois, Indiana, Minnesota, Ohio a Wisconsin. V těchto státech také žije všech dvanáct amerických fotografů, kteří se českému divákovi představují. Pro zajímavost je třeba dodat, že Catherine Evansová – stejně jako Robert Stearns – pracují ve městě Columbus v Ohiu
Pohled odtud však rozhodně není výstavou popisnou, jejíž hlavní ambicí by bylo realisticky zachytit podobu míst, kde jednotliví umělci žijí. Jejich cíle jsou mnohem vyšší: pokoušejí se zachytit nejen atmosféru krajiny či města, v němž žijí, ale snaží se jít i pod povrch věcí. K podobnému výsledku se často dostávají protichůdnými postupy: někteří – a řekl bych, že to platí především pro středoevropské autory – se snaží zachytit skrytou poezii všedních míst, jiní se snaží diváka překvapit prostřednictvím přímočarého přepisu reality. Tematicky se výstava drží předem daných mantinelů: prvním je krajina včetně města (a zejména maloměsta), druhým
 |
| Wojciech Prazmowski: Cestující vánoční stromeček, 1996 |
sociální dokument (na „evropské“ straně bezdomovci, na druhé nezaměstnaní a městská spodina) a třetím snaha o postižení širších kulturních a historických souvislostí naší doby. Ve filozoficky pojatých fotografiích tohoto třetího tematického okruhu také spatřuji největší přínos výstavy: za hlavní zmínku rozhodně stojí lyricky vizionářské fotografie Slováka Robo Kočana, osobité snímky polských autorů Zuzany Janinové, Krzysztofa Zielińského a Vojciecha Prażmowského a v neposlední řadě také Maďarů Gábora Germese a Évy Kövesové. Kdyby byla fotografie sportovním utkáním, podle mého by tentokrát vyhráli Poláci: Krzysztof Zieliński se svým cyklem Rodné město, v němž se na základě citlivé práce s barvou rafinovaně snoubí okouzlení a pohrdání, formalisticky orientovaná Zuzana Janinová s cyklem Pojď za mnou, proměň mě, je čas, což je fotografická báseň-hříčka na téma neúprosně plynoucího času a zároveň velmi osobní hold zemřelé přítelkyni, z něhož až mrazí, a nakonec svérázný fotograf-filozof Vojciech Prażmowski s cyklem Opravdová zátiší, ve kterém se překvapivě mísí bizarní obraznost se zřetelným ukotvením v nedávné historii.
 |
| Krysztof Zielinski: z cyklu Rodné město, 2000 |
Pomyslný žebříček by mohl pokračovat Maďary: zejména monumentální třímetrové Zátiší Évy Kövesové, složené z třiceti pohledů z autorčina ateliéru, se z vystavených prací vymyká nejen rozměrem, ale i výtvarnou rafinovaností. Další maďarský autor, Andrász Bozso, zcela po svém uchopil téma lidí „na okraji“ společnosti: jeho cyklus nazvaný Bezdomovci se skládá z rozpitých a tónovaných fotografií, které posunují sociální dokument směrem k svébytnému výtvarnému dílu: cyklus má v sobě kromě jiného i lyrickou nejednoznačnost, která podle tradičních měřítek do dokumentu nepatří.
Je dobře, že fotografie nemá se sportem mnoho společného: je to především umění a na výstavě Pohled odtud není vítězů ani poražených. I když osobně dávám přednost evropským autorům a děkuji kurátorce výstavy za opravdu citlivý výběr, neznamená to, že by Američané neměli co říci. V porovnání s evropskými fotografy se na výstavě představují jako věcnější, přímočařejší a snad i nelítostnější autoři: všimněme si ironického šklebu Paula Shambrooma, který na svých velkých barevných fotografiích zachycuje dění na radnici amerického maloměsta nebo fotografů, kteří se syrově realistickým přístupem zachycují migrující dělníky nebo postavy z periferií (Tyagan Miller, Wing Young Huie). Zajímavou alternativou ke krajinářské fotografii jsou „minimalistická“ panoramata Toma Bambergera (Pastviny, Hlína). Bamberger se představuje jako hračička (panoramata jednoduše „natahuje“ v počítači, ovšem s působivým výsledkem) a svým přístupem je zcela protikladný svému americkému kolegovi Gregory Coniffovi, který zůstává věrný doslovnému přepisu iowské a wisconsinské krajiny.
 |
Z českých autorů je na výstavě zastoupena dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák, kteří se představují strohým krajinářským cyklem Zemská fotografie a Míla Preslová s pozoruhodnými variacemi na téma žena v domácnosti (např. diptych Zamotaná). K malé účasti českých fotografů na výstavě The View From Here (Pohled odtud) mi dovolte malou poznámku na závěr: zatímco při pražské prezentaci mi jejich malá účast nevadí, v případě, že výstava bude putovat dál, je to velká škoda: vždyť řada českých fotografů dokáže zachytit nejen atmosféru, ale přímo fyzickou podstatu onoho pověstného srdce Evropy, místa, kde žijí a pracují. |
 |
| Míla Preslová: Zamotaná, 2002
|
Míla Preslová: Zamotaná, 2002
|
