Malá filozofická úvaha o vlastnostech pánů a jejich krámů

Ohlédnutí za 5. kolem GPTK 2002 z pera vážené paní předsedkyně.

Každý z nás je nějaký. Chováme se jistým způsobem, máme jisté povahové vlastnosti i jiné charakteristické rysy a prvky, které jsou pro nás typické. Obklopují nás lidé, zvířata a předměty jistého druhu. Naše chování má vliv na naše okolí a to zase naopak ovlivňuje nás. Řekneme-li: Jaký pán, takový krám, chceme tím obvykle naznačit to, že jsme si dotyčného zařadili do určité kategorie a dokážeme předpovědět, jak se obvykle chová a jak vypadají věci, které vlastní, produkuje nebo ke kterým má nějaký jiný vztah. To, že se naše předpověď ohledně věcí s dotyčným svázaných vyplní, pak zpětně potvrzuje správnost našeho zařazení dotyčného. Pomocí vytvoření paralely mezi charakteristickými rysy osoby a objektů, které k ní patří, tu tudíž hodnotíme najednou dvě věci: objekty s dotyčným svázané i dotyčného samotného, přičemž obvykle se jedná o hodnocení ne zrovna lichotivé.

Má-li fotografie úspěšně vystihovat toto přísloví, musí nutně obsahovat čtyři základní prvky: pána, neboli dotyčného či dotyčné, o kterých je řeč, nějakou výraznou vlastnost nebo soubor vlastností pána a dále pak i krám, čili objekt, nebo případně i skupinu objektů k pánovi nějakým způsobem náležících, a konečně též jakési charakteristické rysy krámu, které nějakým způsobem odrážejí vlastnosti jeho pána. Fotografie může tyto prvky zachycovat přímo, explicitně, nebo může některé pomocí těch ostatních implikovat, obsahovat je jen v náznaku.

Foto: Zdenek Bakštein

Foto: Ján Krč-Jediný

Foto: Hanz

Ukázkami fotografií, na kterých jsou všechny čtyři složky přísloví explicitně zachycené jsou například obrázek Skota v tradičním úboru od Zdenka Bakšteina, vítězná fotografie malého prodavače od Jána Krče Jediného nebo Hanzův snímek majitele motorového vozidla, kterému jsem udělila svoji cenu. V případě prvního jmenovaného snímku je pánem Skot. Je velký a chlupatý (vousatý) a podobně je i velká a chlupatá jeho čepice a zdá se, že i jiné krámy, jichž je majitelem. V případě vítězného snímku je pánem malý, hubený, ušmudlaný kluk a krám tu máme přímo doslova a do písmene. Také dost malý, hubený a ušmudlaný. Přesně k sobě padnou. Na Hanzově fotografii máme zase pro změnu pána, kterému patří vozidlo typu, který se již nějaký ten pátek nevyrábí, a i stav jeho zevnějšku naznačuje, že již něco pamatuje, zaparkované vedle rozbitého obrubníku před plotem, který se zdá mít už také něco za sebou. Vše krásně koresponduje s módním úborem, který má pán na sobě. Dalšími velmi zdařilými ukázkámi tohoto druhu snímku jsou zubatý pán s krokodýlem od Zdeňka Tichého, šilhavý pouliční muzikant s omlácenou kytarou od Jána Krče-Jediného a pán s historickým bicyklem od Zdeňka Hrdličky.

Foto: Zdeněk Tichý

Foto: Ján Krč-Jediný

Foto: Zdeněk Hrdlička

Druhou kategorií jsou ty snímky, které jeden či více ze čtyř uvedených prvků obsahují nepřímo – musíme si je z kontextu domyslet. Příkladem obrázků tohoto typu jsou třeba Bundesova kytara nebo socialistická výloha a montáž zachycující státní zámek Žinkovy, jejichž autorem je KliKa. Ve všech třech případech tu chybí explicitně zachycený pán a potažmo též nějaká jeho viditelná charakteristika. Musíme se domýšlet, kdo pánem má být a co o něm chtěl autor fotografie říct. Jako vodítko nám má sloužit „krám“ s nějakou nápadnou vlastností poděděnou po pánovi, případně i další prvky v záběru zachycené. V případě kytary se zřejmě jená o majitele nástroje a dle stavu kytary můžeme usuzovat, že se jedná o člověka, který se svými věcmi zachází ne zrovna šetrně. V případě KliKových fotografií je důležitou součástí obou snímků text, který naznačuje, že pánem je zde stát. Stav zachycených objektů je kritickou výpovědí o chování státu, coby vlastníka, a kvalitě onoho konkrétního státu jako takového. Nemusí to ale vždy být pán, kdo chybí. Pán může být na snímku přítomen a jen jeho vlastnosti mohou být implikovány krámy pána obklopujícími, jako tomu je např. na rodinné fotografii manželského páru od Jarky Jelínkové.

Foto: Bundes (Standa Kaczor)

Foto: KliKa (Karel Klimek)

Foto: KliKa (Karel Klimek)

Foto: Jarka Jelínková

Úspěch snímku náležícího do této kategorie závisí do značné míry na jeho čitelnosti. Divák musí vidět, kdo je asi pánem, kterého si vzal autor fotografie na paškál, a také jaké vlastnosti krámu by si měl na pána přenést. Podívám-li se například na snímek skupiny kol od Martina Ševčíka, není mi jasné, kdo tu má být pánem. Jde tu o jednoho člověka nebo snad o půjčovnu, jak by mohl naznačovat větší počet kol stejného typu? Je to snímek z Holandska nebo z kočárkárny pražského paneláku? Charakteristickou vlastností se tu zdá být nejspíš věk a technický stav kol. Mohl by to ale třeba být i jejich počet. Co chtěl autor o kom říct? Podobně matoucí je pro mě například i zátiší s botou, jehož autorem je mir@.

Foto: Martin Ševčík

Foto: mir@

Ne vždy ale nutě musí být interpretace jasná na první pohled a naprosto jednoznačná. Autor může dát divákovi prostor pro různé interpretace. Musí mu ale poskytnout jasná základní vodítka, o která se může divák opřít, se kterými si může hrát. Tak je tomu například u snímku cirkusu s Pražským hradem v pozadí od Zdeňka Tichého. Můžeme se dohadovat, zda tu jde jen o pouhé přímé srovnání prezident – hrad, Berousek – šapitó nebo jestli tu snad hrad představuje ve skutečnosti pána – hlavu státu, zatímco krámem je tu cirkusový stan, reprezentující stát, kterému prezident vládne (i krám může být zachycen implicitně!), přičemž hlavní charakteristikou tohoto krámu je to, že se jedná o cirkus (což by pak mohlo případně dále implikovat, že prezident je klaun).

Foto: Zdeněk Tichý

Uchýlíme-li se k první z obou interpretací, pak výše diskutovaná fotografie obsahuje dva pány a dva krámy. Toto zdvojení pomáhá pomocí dvou protipólů znázornit, kterou vlastnost pánů a krámů má autor na mysli. Vzorovou ukázkou je tu třeba dvojice autobusů (nebo autobusu a trolejbusu?) od Turba. Kdyby byl na símku pouze jeden z nich, tak bychom tápali a nebylo by nám jasné, o co má jít. Takhle ale na první pohled vidíme: starý – nový. Principu srovnání dvou pánů či krámů zdařile využilo více autorů.
Vidíme ho například i na dvojportrétech fotografů od Jána Krče Jediného a Jarky Jelínkové.

Foto: Turbo

Foto: Ján Krč-Jediný

Foto: Jarka Jelínková

K vysvednutí nějaké vlastnosti pomocí protipólů ale ve skutečnosti není nutně zapotřebí explicitně zachycená dvojice pánů a krámů. I zde si může být divák schopen ledacos doplnit. Jako příklad může sloužit snímek kola zaparkovaného před garážemi Parlamentu ČR. Fotografie je stavebně velmi jednoduchá. Obsahuje pouze dva výrazné hlavní prvky, kolo a značku, která nás informuje o tom, že kolo je zaparkované před garážemi Parlamentu ČR. Při pohledu na kolo se nám vybaví jakási představa, jak asi může vypadat člověk, který na něm přijel. Okamžitě je nám jasné, že poslanec v saku to asi nebyl a v souvislosti s tím si ihned promítneme, čím tam asi tak mohl přijet pan poslanec.
Ejhle, protipól je na světě. A víme, kam autor míří.

Foto: Zdeněk Tichý

Toť pro dnešek vše. Pokud se vám tento rozbor toho, jak lze zobrazit přísloví obrazem nezdá, mávněte nad ním rukou a řekněte si: Jaký pán, takový krám.