Jak ovlivňuje délka zpracování a pohyb černobílého negativního filmu v lázni výsledný obraz.
Zvláště začínající adepti domácího zpracování černobílé fotografie mohou být poněkud zmateni značným množstvím doporučených časů zpracování v různých lázních i doporučeným pohybem filmu. Ve skutečnosti se jedná o parametry, kterými se proces řídí tak, abychom dosáhli žádaného cíle. Tento článek by měl objasnit, proč se nemusíme držet žádných pevných hodnot a proč každý z nás zpracovávat své filmy trochu jinak.
Zároveň doporučuji přečíst si Papuáncův článek Jak nejlépe vyvolat černobílý film, ve kterém najdete souvislosti s dalšími parametry vyvolávání.
Délka vyvolávání
Pozor, následující text je míněn jako rozbor vlivu délky vyvolávání pro stejnou vývojku. Nelze jím vzájemně posuzovat krátké vyvolávání v jedné vývojce a dlouhé vyvolávání ve vývojce jiné.
Vliv délky vyvolávání je v zásadě prostý. Čím déle působí vyvolávací látky na zrna, která byla zasažena dostatečným množstvím fotonů a tvoří tedy latentní obraz, tím více se tato zrna vyvolají, tím více jsou černá. Čím vyšší byla expozice na tom kterém místě filmu, tím více vyvolaných zrn se tam nachází a celkové zčernání je větší.
Délka působení vývojky na emulzi tedy ovlivňuje zdaleka nejvíce kontrast – čím déle je film v lázni, tím více jsou jednotlivé partie negativu vyvolány, a protože se tak děje proporcionálně k expozici, tím více se zvyšuje kontrast.
Je-li délka vyvolávání příliš dlouhá, vyvolají se postupně nejvíce exponované plochy zcela a proto se začne kresba ve světlech (tmavé partie negativu) ztrácet. Nelze ovšem hned paušálně říci, že při delším vyvolávání se na negativu slijí světla. Je totiž nutno vzít do úvahu i horní hranici expozic na tom kterém snímku. Pokud je horní hranice expozic nižší (například u scény s nižším rozsahem jasů), nemusí zasahovat do oblastí, ve kterých se kresba ztratí. A naopak – je-li vysoká (například u scény s vysokým rozsahem jasů), je nutno zabránit převolání světel zkrácením vyvolávání.
Předchozí odstavec nás nutí nazírat příslušným způsobem na přeexpozici. Je vidět, že do určité míry nelze oddělit přeexpozici a převolání. Při bohatějším exponování nemusí dojít k devastaci kresby ve světlech, zvolíme-li odpovídající délku vyvolávání (kratší). Ani delší doba vyvolávání nemusí vést k devastaci světel, pokud byl film náležitě exponován. Proto osobně rozlišuji přeexpozici a převolání devastující a nedevastující.
Možná bych se měl na chvíli zastavit u pojmu expozice. Obvykle se tak chápe nastavená kombinace a clony a to znamená, že každé políčko mělo jednu určitou expozici. Ve skutečnosti je expozice definována jako součin světelného toku a doby jeho působení. Protože světelný tok je v každém místě políčka jiný (odpovídá jasu v daném místě scény), ba dokonce i délka jeho působení nemusí být přesně rovna době otevření závěrky (objekty na scéně se pohybují, jejich jas kolísá), je také v každém místě políčka jiná expozice. Největší expozice jsou tedy ve světlech.
Vraťme se nyní k jednotlivým zrnům. Jak jsem zmínil v prvním odstavci, zrna se postupně vyvolávají a tím se se nejen mírně zvětšují, ale hlavně postupně černají. Platí tedy, že čím delší je vyvolávání, tím větší je obraz zrn a tedy větší zrnitost. Ze stejného důvodu má delší vyvolávání nepříznivý dopad také na závoj, protože ten je kromě optické hustoty podložky a samotné emulze tvořen též zčernáním náhodně vyvolaných zrn. Na druhou stranu u některých vývojek (hlavně těch s vysokým obsahem siřičitanu) dochází k rozpouštění zrna, které se zmenšuje a ztrácí na ostrosti. Výsledek tedy není možno jednoznačně odhadnout předem, ale obvykle s délkou vyvolávání velikost zrna roste.
|
| Méně používané, ale velmi ilustrativní znázornění chování filmu v závislosti na délce vyvolávání. S značí citlivost, G považujme za kontrast a Dmin je optická hustota podložky a závoje. Všimněte si poklesu citlivosti u velmi krátkých časů i zastavení nárůstu kontrastu při dlouhém vyvolávání. Fomapan 100 v ID-11. |
Tento proces ovšem není absolutní. Můžete nechat film ve vývojce celý den, ale výsledkem nebude ani zcela černý film, ani pérovka tvořená výhradně průhlednými a neprůhlednými plochami (pokud nepoužijete speciální litografickou vývojku), protože se proces v určitém okamžiku zastaví. Konečný kontrast negativu je při tomto takzvaném úplném vyvolání pro každou kombinaci filmu a vývojky jiný.
V rámci délky vyvolávací doby se musíme zastavit ještě u jednoho efektu. Emulze není absolutně plochá, dvourozměrná, ale má nějakou tloušťku. Vývojka tedy proniká emulzí a hlubší vrstvy se začnou vyvolávat o něco později. Hlavně je ale zapotřebí i do hlubších vrstev emulze přivádět čerstvé vyvolávací látky a odvádět zplodiny (o tom něco více v části věnované míchání). To se děje difúzí, jakousi kyvadlovou dopravou, jejíž rychlost není neomezená. Ovlivňuje tedy tloušťka emulze vyvolávání?
Můžeme říci, že ano i ne. Musíme se vzít ovšem do úvahy jednu věc, a to složení vývojky.
Jedna skupina vývojek totiž snadno proniká elektrickou dvojvrstvou krystalu halogenidu stříbra a díky velké redukční schopnosti se rychle spotřebovává. Rychlost vyvolávání převyšuje rychlost difuze, takže tato kyvadlová doprava nestačí vyměňovat čerstvou vývojku a zplodiny v hlubších vrstvách. Ty se vyvolávají pomaleji, nez vrstvy povrchové, proto se tyto vývojky označovaly jako povrchové.
Druhá skupina vývojek proniká touto dvojvrstvou pomaleji a rychlost vyvolávání je menší, než rychlost difuze. Vývojky vyvolávají stejně rychle v celé hloubce emulze, proto se jim říkalo hloubkové.
|
| Ukázka chování Kodaku technical Pan ve dvou různých vývojkách. V HC-110 se s časem mění i citlivost (malá čára v patách charakteristických křivek), v Technidolu je na čase nezávislá. Všimněte si i údajů ve vložením grafu a tabulce (citlivost = exposure index). |
Co to znamená? Jednoduchou věc – pokud nejsou vyvolávána všecha zrna v celé hloubce emulze stejně, není využita veškerá expozice – stručně řečeno není využita celá citlivost filmu, je reálně nižší.
|
| Ukázka výrazné závislosti citlivosti na délce vyvolávání. Velmi stará extrémně citlivá emulze (1000 ASA) – Kodak High Speed Recording. černá křivka napříč charakteristika v oblasti paty znázorňuje body o hodnotě zčernání 0,1 nad hustotu podložky a závoje – referenční body pro určení citlivosti. |
V současné době se vliv tloušťky emulze snižuje, protože emulze jsou stále tenčí a tenčí. Pomineme-li extrémně krátké vyvolávání, při kterém stejně nezískáme negativ přijatelného kontrastu, nepřesáhne ztráta citlivosti obvykle 1, maximálně 2 clony.
Naproti tomu při dlouhém vyvolávání se reálná citlivost filmu (posuzuje se prokresleností stínů) nezvyšuje. Rozhodně ne významně, jedná se maximálně o 1/3 až 1/2 clony. Navíc těchto hodnot obvykle dosáhnete až při tak dlouhém vyvolávání, že vede k problematickému až nepřijatelně velkému kontrastu. Pokud tedy fotografujete scénu, pro kterou je prokreslení stínů důležité, nespoléhejte na zvýšení citlivosti prodlouženým vyvoláváním. Musíte sáhnout po vhodné vývojce (Microphen či Atomal mohou zvýšit citlivost filmu až o 1 clonu), ale ještě lépe po citlivějším filmu.
Délka vyvolávání má také většinou dopad na tvar charakteristické křivky (popisuje převod jasů scény na odstíny šedi negativu). Obvykle je při krátkém vyvolávání kresba ve stínech méně kontrastnější než ve světlech, zatímco při delším vyvolávání se křivka někdy nepatrně zlomí, takže kresba ve stínech pak může být kontrastnější než kresba ve světlech.
Jak tedy dlouho vyvolávat? V zásadě je to prosté – tak dlouho, aby kontrast negativu a tím pak i rozsah jeho optických hustot zachytil celý rozsah jasů fotografované scény podle vašeho záměru a umožnil co nejjednodušší zhotovení zvětšeniny. Je-li rozsah jasů scény velký, je dobré délku vyvolávání zkrátit, pokud je malý, můžeme délku vyvolávání trochu prodloužit (ale pozor na růst zrnitosti). Je pochopitelné, že u svitkového filmu a kinofilmu se tato rada uplatňuje obtížně. Nezapomeňte přitom, že příliš krátká doba vyvolávání vede ke snížení citlivosti.
Také pokud dlouhodobě sledujete, že zvětšujete většinou na papír měkčí gradace, je dobré zvážit mírné zkrácení doby vyvolávání, pokud na papír tvrdý, bylo by možná vhodné dobu prodloužit.
Jak dlouho přerušovat?
Přerušovací lázeň má dvě funkce. Tou první je zastavit vyvolávání, tou druhou je opláchnout z filmu vývojku, protože emulzi obvykle nedělá dobře, jestliže se na ní potkají vývojka s ustalovačem.
Kyselá přerušovací lázeň splní první funkci mnohem lépe, protože neutralizuje činnost zásadité vývojky okamžitě. Při použití vody může zvláště v tlustých emulzích citlivých filmů vývojka zůstat a vyvolávání ješte mírně pokračovat. Nicméně půlminutové působení každé z lázní je dostatečné na splnění obou funkcí.
Jak dlouho ustalovat?
Ustalovač má jedinou funkci. Převést nenaexponovaný a tedy nevyvolaný halogenid stříbra na rozpustnou sloučeninu, která se následně z filmu vypere.
 |
| Ukázka 90ti minutového působení ustalovače na obraz. Po vyjmutí z ustalovače ležely fotopapíry bez opláchnutí na jedné hromadě. Tam, kde nebyly papíry přímo v kontaktu, došlo k vybělení obrazu zbytky ustalovače. Účinek na emulzi filmu by byl stejný. |
Tento proces musí proběhnout kompletně. Neexistuje něco jako více ustáleno – méně ustáleno, ale jen ustáleno – neustáleno. Celý proces se sice skládá z několika dílčích reakcí, ale jen na jeho úplném konci je rozpustná stříbrosodná sůl. Dílčí produkty jsou nerozpustné (tedy nevypratelné) a bohužel nestabilní. Neustálení je pro film fatální, protože časem dojde k jeho zničení. Naproti tomu delší ustalování nemá žádný negativní následek, pokud nemáčíte film v ustalovači mnohem déle, než je obvyklých 5-10 minut. Pak by se jeho kvalita mírně či více zhoršila. Například po dvou hodinách v ustalovači už dojde k částečnému vybělení negativu.
Naštěstí lze poměrně dobře určit, jak dlouho je nutno film ustalovat. V první fázi ustalování se totiž utvoří na filmu mléčný závoj, který zmizí přesně v polovině celkové doby potřebné k ustálení filmu.
Postup je jednoduchý. Stačí, když vezmete ústřižek filmu a kápnete na něj několik kapek ustalovače ze strany emulze. Ponechte je tam delší dobu, tak 2-3x déle, než je doporučená doba ustalování. Pak ponořte do ustalovače celý film a změřte dobu, kdy se stane stejně čirý, jako průhledná skvrna po kapce. Film pak ustalujte dvojnásobek této doby a pro jistotu o něco delší – délka ustalování nám v závislosti na filmu, typu ustalovače a jeho vyčerpanosti vyjde zhruba v intervalu 2-10 minut, prodloužit ji můžeme klidně o 1-2 minuty.
Tuto skutečnost můžete také využít ke kontrole průběhu ustalování. V polovině plánované doby můžete vývojnici již bez nebezpečí otevřít a konec filmu zkontrolovat. Pokud je ještě mléčný, je nutno dobu ustalování prodloužit.
Pozor, je tu jedno nebezpečí. Zatímco první fáze provázená rozpouštěním mléčného závoje proběhne i ve vyčerpaném ustalovači, závěrečná fáze vedoucí k rozpustné sloučenině již nikoliv. Proto by pro nás prodloužení doby, za kterou zmizí bílý závoj, mělo být jednoznačným signálem k přípravě nové lázně a případně i doustálení v čerstvém ustalovači.
Z tohoto důvodu se někdy používá dvoustupňové ustalování. První lázeň tvoří více vyčerpaný ustalovač, druhou lázeň čerstvější. Po vyčerpání poloviny kapacity se stará lázeň vyleje, původní nová postoupí na její místo a dále se připraví zcela čerstvá.
Míchání při vyvolávání
Vyvolávání je chemická reakce, kterou nebudeme v tomto článku rozebírat, ale omezíme se jen na konstatování, že se při něm vývojka spotřebovává a zároveň vznikají zplodiny. Tou hlavní je bromidový kationt (citlivou látkou je především AgBr, samotné stříbro pak tvoří obraz a kationt Br je uvolněn), který se ve výsledku váže na kov alkalických zemin obsažený v alkálii – např. reakcí s hydroxidem draselným vzniká bromid draselný a ten má tu vlastnost, že brzdí vyvolávání. Ještě více brzdí vyvolávání jodový kationt, kterého stačí tisícina pro stejný účinek, ale AgI je také v emulzi jen ve velmi malém množství. Vlivem difuze sice dochází k určitému odvodu zplodin a přívodu čersvé vývojky, ale jedná se o proces velmi pomalý a zplodiny se stejně hromadí na povrchu filmu. Má-li tedy vyvolávání pokračovat, je nutno pomoci a promícháním odvést od emulze zplodiny vyvolávání a přivést čerstvou vývojku.
Míchání má tedy vliv na rychlost vyvolávání. Mícháme-li neustále, je zajištěn stálý odvod zplodin a přívod nepoužité vývojky, takže reakce probíhá rychle a tak i zvoleného kontrastu dosáhneme nejrychleji. Opačným extrémem je vyvolávání v nehybné lázni, při němž se film ponechá bez pohybu, takže se vývojka nad každým místem negativu spotřebuje a reakce se po nějaké době teoreticky zcela zastaví. Film ovšem musí zůstat vodorovně emulzí nahoru. Pokud je film svisle, objeví se na něm světlé pruhy způsobené tím, že bromid draselný (odpad vyvolávání) klesá podél emulze, přičemž zbržďuje vyvolávání. Dobře to lze vyzkoušet na kinofilmu, kde se střídají díry perforace s emulzí – u děr k tomuto jevu pochopitelně nedochází.
Míchání zároveň zajišťuje to, že vývojka je celkově homogenní, že se v některých místech nehromadí zplodiny, zatímco v jiných nezůstává nespotřebovaná lázeň. Míchání ovšem musí vést k turbulentnímu proudění, v případě laminárního by se oblak zplodin jen přesouval, ale nerozmíchal.
Samotné míchání může mít různé podoby. V amatérských podmínkách se jedná většinou o překlápění vývojnice, pohyb lázně lze zajistit rotací vývojnice, při vyvolávání plochých filmů kolébáme miskou, ve velké nádobě lze lázeň promíchat bubláním inertního plynu, například dusíku, apod.
Ještě jednu věc je dobré si uvědomit – že ve světlech, kde je negativ tmavý, se vývojka vyčerpá rychleji než ve stínech. Prodloužením intervalu míchání dosáhneme stavu, kdy se vyvolávání ve světlech pokaždé zpomalí až zastaví, ale ve stínech pokračuje. To je principem tzv. vyrovnávacího míchání, při kterém jsou stíny dobře provolány, ale kresba ve světlech je zachována i při velkém rozsahu jasů scény.
Pokud srovnáme negativy vyvolávaný po stejnou dobu při kontinuálním míchání a při vyrovnávacím, budou mít stejně prokreslené stíny, ale druhý bude mít méně hustá světla, bude tedy méně kontrastní. Pokud při vyrovnávacím míchání prodloužíme délku vyvolávání tak, abychom získali stejně hustá světla jako při nepřetržitém míchání, budou stíny tohoto negativu provolanější.
Vliv má nejen interval míchání, ale i jeho vlastní intenzita – tj. nejen jak často, ale také jak moc. Obvykle se doporučuje míchat 5-10s, což je několik otočení vývojnice. To také zhruba stačí na dostatečné promíchání vývojky. Mícháme-li víc, prodlužujeme dobu, po kterou působí čerstvá lázeň a vyvolávání ve světlech je tedy intenzivnější. Naopak kratší míchání nedokáže zcela odstranit zplodiny z povrchu emulze, hlavně v místech většího zčernání.
Papuánec zjistil, že při prodlouženém vyvolávání (push proces či prosté zvýšení kontrastu) má význam zredukovat je až na jedno jediné otočení. Já jsem zase testoval, jaký dopad má rychlost otáčení tanku při rotačním vyvolávání (což je nepřetržité míchání). Při snížení rychlosti otáčení z jedné otáčky za vteřinu na čtyři za minutu došlo k viditelnému poklesu kontrastu, který odhadem odpovídá zhruba desetiprocentnímu zkrácení vyvolávacího času.
Delší interval míchání také zdůrazní jeden efekt. V málo hustých místech negativu se vývojka spotřebovává pomaleji a zároveň v emulzi difunduje do sousedních míst, která jsou hustá a vývojka se v nich spotřebovává rychleji. Opačným směrem pak difundují zplodiny. Tím dochází v mikroměřítku k jakémusi promíchávání a tedy k tomu, že tmavá místa negativu jsou vyvolávána ještě více a světlá ještě méně. To má za následek zdůraznění zrn a míst s výrazným přechodem mezi hustotami negativu – na hranách. Proto se tomuto jevu říká hranový.
Delší intervaly míchání a jeho menší intenzita při vyvolávání tedy mají obvykle za následek nižší kontrast, prokreslenější stíny, vyšší ostrost a výraznější zrnitost.
Zároveň si uvědomte, že interval a intenzita míchání nemusí být konstatní po celou dobu vyvolávání – klidně můžete prostřídat intenzivní i decentní míchání. Mně například trvalo poměrně dlouho zkrocení Ilfordova PanF+ka. Stále jsem měl poměrně vysoký kontrast a slitá světla, i když kresba ve stínech poklesla na mez přijatelnosti. Nakonec jsem dospěl k následujícímu míchání pro vyvolávání v ID-11 1+3, 15 minut: 1. – 5. minuta tři překlopení každou minutu, 6:30 – 11:00 2x za 90 vteřin a 13 minuta jedno překlopení. Pro scény s velkým rozsahem jasů jsem připraven jít až na následující: 0-5:3x/60s, 7,9:2x, 12:1x. Tříminutový interval míchání už ale hrozí nebezpečím příliš nerovnoměrného vyvolávání.
|
|
|
| Úpa v Obřím dole – záměrem bylo zachytit detaily kůry na stromech v lese i na bílém kameni v potoce pod otevřenou oblohou. Nejedná se výsledný obrázek, ale sken upravený tak, aby vynikly světla a stíny. Scéna rozhodně nebyla tak šedivá, jak obrázek vypadá. | Úpa v Obřím dole – negativ k předchozímu snímku. Pokud chcete získat dobrý negativ z takovéto scény, musíte opustit technické listy a pokračovat vlastním vylepšováním a dostat z filmu maximum. Ilford Pan F+, ID-11 1+3, 15 minut, míchání 0-5:3x/60s, 6:30-11:2x/90s, 13:1x/90s. | |
|
|
|
| Úpa v Obřím dole – detail stínů. Kontrast byl zvýšen, aby byla kresba kůry snadno rozpoznatelná. | Úpa v Obřím dole – detail světel. Vršek kamene je nejsvětlejším místem celého snímku. Kontrast detailu byl pro přehlednost zvýšen. |
Míchání přerušovací lázně
Vzhledem k výše popsané úloze přerušovací lázně je způsob míchání jednoznačný – míchat co nejintenzivněji, aby se lázeň dostala nejen na celou plochu filmu, ale také na každé místo cívky, vývojnice či jiného prostředku, který používáme k vyvolávání.
Míchání ustalovače
I v případě ustalování je nutné mícháním odvádět od emulze zplodiny reakce a přivádět čerstvou lázeň. Na rozdíl od vývojky však nemá četnost míchání vliv na vzhled obrazu. Proto je celkem jedno, budeme-li míchat nepřetržitě, každých 30 vteřin či každou minutu. Ovlivní to celkovou dobu ustalování, ale vzhledem k tomu, že ji můžeme do určité míry celkem beztrestně prodloužit, nemusí nás tento fakt příliš trápit.
Shrnutí
Délka vyvolávání a četnost míchání má zásadní vliv na kontrast negativu, do určité míry též na změny prokreslení světel a stínů a na ostrost a zrnitost. Úplné ustálení trvá určitou dobu, kterou je nutno dodržet a lépe mírně překročit. V ostatních případech nemá délka působení lázně či interval míchání významný vliv na zpracování filmu a výsledný obraz. O zpracování si nezapomeňte vést poznámky.
Literatura pro velmi hloubavé
| Baier W., Základy fotografie s návody k vlastním pokusům, SNTL, 1957 |
| Macek J., Paspa K., Fotografický receptář pro černobílou fotografii, SNTL, 1958 |
| Stroebel L., Compton J., Current I., Zakia R., Basic Photographic Materials and Processes, Focal Press, 1990, ISBN 0-240-80026-5 |
dotaz jen pro jistotu
takže: prosím Vás, když přeruším vyvolání filmu přerušovačem, tak můžu tam nalít ustalovač nebo musím napřed vyprat ten film destilkou od toho přerušovače?
a potom ještě nechápu: tady http://www.paladix.cz/serial004_05.html
je tabulka na vyvolání v tetenalu emofin. T překlápění znamená že tank překlopím buď jedno za 3 vteřiny nebo jednou za minutu a toto provádím počet minut, který je dole v tabulce?
Mám překlopit na začátku a nakonci vylít?
nebo mám nalít a po posledním překlopení vylít?
Co když překlápím každou minutu a vyvýjecí čas je v půlminutách?
Co když mám otočný tank?
Děkuji a zdar!
RE: dotaz jen pro jistotu
Mezi přerušovací lázní a ustalovačem není nutné prát. Já sice občas zařadím jedno praní obyčejnou vodou, protože jsem kdysi četl názor, že to prospívá pozdějšímu praní, ale asi bude její účinek především psychický (že jsem pro film něco udělal), než skutečný.
Emofin jsem zatím nevyzkoušel, ale když jsem kdysi studoval jeho dokumentaci, tak jsem to také pochopil tak, že je jedná o jedno překlopení za 3 vteřiny resp. za 1 minutu. Minuty v tabulce udávají celkovou dobu vyvolávání.
Obvykle se intenzivně překlápí na začátku vyvolávání, u Emofinu bych v případě druhé lázně zřejmě míchal až po uplynutí prvního intervalu.
Překlápět těsně před vylitím nemá význam.
Pokud je čas na zlomky minut, tak prostě míchejte v poslední celou minutu. Pokud je tím zlomkem čtvrtminuta, tak bych poslední celou ani nemíchal.
Nevím, co přesně míníte pojmem “otočný tank”. Pokud Vám jde o rotační vyvolávání, tak tam se točí pořád, přičemž celková doba volání se zkracuje o 15%. I v tomto případě lze ovšem měnit rychlost otáčení, i když dopady na vzhled negativu nejsou tak výrazné, jako u překlápění.
Každopádně musím říci, že jsem článek napsal právě proto, abych podobným dotazům zabránil, protože je na každém, aby si sadou testů našel takový způsob vyolávání (a tedy i míchání), který vede k pro něj nejlepším výsledkům.
Rotační tank…
Tobík je asi mladej kluk, protože nepamatuje rotační taky – mám jich doma několik, ale už je nepoužívám… Jde o tank, který má střed cívky vyveden víkem tanku, za který se cívkou otáčí. Tank nelze překlápět ani otočit o 90st do rotačky, protože by se lázeň vylila. V každém případě bych já tento tank nedoporučoval používat (ani z nostalgie ke starým časům) i když znám fotografy, kteří je používají a jsou spokojeni.
RE: Rotační tank…
Take mam par takovych bakelitovych Plastimatek ve skrini a verim, ze je Tobik take zna dobre. Krome nevyhod (obtizne navijeni konofilmu do civek, spise laminarni proudeni pri otaceni a tudiz teoreticka moznost vzniku podelnych cmouh na filmu, vecne dilema zda tocit po smeru hodinovych rucicek a riskovat vysunuti filmu ze spiraly nebo proti smeru s rizikem vysroubovani stredoveho trnu a rozpadu civky) maji jednu vyhodu: neodkapava z nich pri manipulaci roztok jako z levnejsich novych preklapecich 🙂
RE: Rotační tank…
Mládí je relativní pojem, těžko ho posuzovat. I já doma chovám jednu bakelimatku “Plastik” snad pro případ, že by se obě mé plastimatky náhle rozbily. Nicméně právě vzhledem k její konstrukci bych si ji osobně těžko dovolil nazvat otočným tankem. Na druhou stranu jsou tanky vysloveně rotační – a jeden mám doma – které nelze překlápět, ve kterých lze skutečně vyvolávat jen za neustálé rotace, čili otáčení.
Takže jaký tank měl vlastně fotomagor na mysli?
Veci jsou jednodussi, nez si myslime!
Svym prispevkem nechci vubec polemizovat s vysledky autora. Ani nahodou.
Ale precetl jsem si rady napr. E. Einhorna a jinych, kteri radi:
1/Pri nakupu filmu si zjistete, kterou vyvojku vyrobce filmu doporucuje,
2/Az si tuto vyvojku koupite, VZDY respektujte uvedene casy a teploty,
3/Otestujte si na dvou trech filmech, co vlastne umi. Pokud budete spokojeni, kupte si od toho sameho emulzniho cisla (sarze) 30-40 filmu (vlastne az do konce zaruky), protoze i u toho nejperfektnejsiho vyrobce se dalsi sarze lisi. A dejte je do chladnicky.
Je to vpodstate jasne. Vyrobce filmu sam investoval znacne castky, aby se jeho vyrobek predvedl v co nejlepsim svetle, a aby hlavne obstal v konkurenci/udrzel si prodeje. Jedine, co se da ruznym laborovanim prokazat je to, ze se muzete maximalne priblizit k tomu, na co uz vyrobce filmu prisel se svymi doporucenymi chemikaliemi. Jeste vetsi tragedie je michat si vyvojky vlastni…
A druhy aspekt. Budete-li stale pouzivat standardni vyvolavaci proceduru, postupne si zvyknete a naopak prizpusobite prave OSVIT tak, abyste dostali vysledek, ktery ocekavate. Jedina promenna se tak stane – osvit. Skutecne nejhorsi varianta je stale soucasne menit osvit, vyrobce filmu, vyvolavaci proceduru atd. To pak opravdu nic neudelate, vzdyt vlastne ani nejde poznat, cim byla zmena zpusobena.
Hezke svetlo vsem.
RE: Veci jsou jednodussi, nez si myslime!
Einhorn mimo jine v knize Zaklady fotografie v kapitole o pristrojich psal, ze neni vhodne, aby expozimetr byl soucasti pristroje, nebo ze jiz bylo vyreseno automaticke nastaveni expozice a teoreticky i automaticke zaostrovani, ale ze s takovym pristrojem lze fotit jen za dobrych svetelnych podminek a pri nedostatku svetla se rozsviti cervena zarovka nelze fotit vubec…
Tim nechci kritizovat Einhorna, naopak jde o velice dobrou knihu, ale preci jen uz trochu starsi a ne vsechno tedy musi platit. Casy a citlivost, ktere udava vyrobce jsou jiste spravne, ale jen tehdy, kdyz si budu filmy volat u vyrobce v laboratori a dodrzim jeho postup. Kdyz budu pouzivat casy a vyvojky doporucene na krabicce, jiste dosahnu dobrych vysledku, ale uz ne napriklad fotek typu Ansel Adams. Ani vyrobcem doporucena vyvojka nemusi byt dogma, protoze v pripade Kodaku bych neznal jinou nez Kodak vyvojku a Tetenalu by se vyroba chemie asi nevyplatila, kdyz nedela zadne filmy a nemuze si k nim doporucit svoji vyvojku…
RE: Veci jsou jednodussi, nez si myslime!
Take u mne zaujima Einhorn (a take Kulhanek a Feininger) cestne misto na prirucni policce (ne v knihovne) a verim, ze jim doporucovany postup vede ke standardne dobremu vysledku. Extrapoluji-li Vasi argumentaci, pak mohu prohlasit, ze nejlepsi je koupit si slusny kompakt (protoze vyrobce investoval nemalou castku do vyzkumu a implementace technologii vedoucich k optimalnimu vysledku) a filmy nechat zpracovat v minilabu (dtto).
Tento clanek vsak nahlizi hloubeji do problemu, vysvetluje principy a souvislosti a napovida “co se stane, kdyz…” a tim mi otevira moznost modifikovat doporucene postupy, kdyz standardni vysledek neodpovida mym predstavam.
Věci jsou mnohem tvárnější, než si myslíme
Dlouho jsem přemýšlel, co k tomuhle dodat.
Nejdřív jsem si řekl, že v autě taky různě střídám plyn brzdu i rychlosti – ale to se mi zdá poměrně laciné.
Pak jsem si vzpomněl na dědovu truhlářskou dílnu – sada hoblíků, sada pil, sada dlát, sada pilníků, sada hřebíků, sada šroubků atd. (jen klíh byl jeden). Pravda, v každé sadě byl jeden nástroj více otlučený, více obroušený, ohmataný, zkrátka opotřebovaný. Není divu, nábytek se dělal obvykle z jedné tlouštky masivu, pera a drážky se dělaly stejně velké, i ty rozměry byly +/- podobné. Jenže pak přišla nějaká fajnovost, tak se muselo vzít malé dlátko, někdy se rovnalo velké prkno, tak přišel ke slovu macek.
I můj táta, dlouholetý konstruktér vystřelovacích sedadel, měl nejrůznější strojařsko-konstruktérské lahůdky, z nichž některé byly nablýskané, jiné pak různě sešlé, přičemž na samém konci spektra se nacházela pera 0,5 a 0,25mm.
Zkrátka a dobře, i když většinu času používali pár nástrojů, byli připraveni na nejrůznější situace.
Pan Einhorn byl dobrý fotograf a dobře psal, ale ve vyvolávání bych osobně sázel na Kulhánka či ještě lépe na Adamse. Sázka na jeden film – jedna vývojka – jeden vyvolávací čas není sázka na nejlepší výsledek, ale snaha minimalizovat vyslovaně špatné zpracování, učinit ho blbuvzdorným. V hodně případech to funguje, něco se pak dohání při zvětšování, něco se nedá dohnat vůbec.
Moderní fotograf (i amatér) vidí tuto poučku v trochu jiném světle (možná byla jen kdysi trošku špatně napsána), jedná se tu především o nahodilé, bezhlavé a ničím nepodložené střídání filmů, vývojek i zpracování, prostě nefalšovaná promiskuita. Dnes je cílem připravit si už nejlepší výchozí negativ, což znamená vybrat si nejen jakési vlajkové lodi, ale mít vyzkoušeny a připraveny varianty postupu (nebo mít alespoň přehled, jak daleko lze celý proces řídit) pro případ, že ten hlavní zrovna nevyhovuje.
Ano, věci jdou jednodušeji, ale na druhé straně jdou také mnohem lépe. A tam článek mířil.
Don Quijotte
Jednoduchost pro jednoduché (výsledky)?
Reakce Jardy je přinejmenším úsměvná.
Aplikovat dnes \”pravdy\” staré nejméně 50 let je poněkud diskutabilní.
Erich Einhorn (nepochybně velikán své doby) vycházel ze skutečnosti, která znamenala především tristní nevyváženost kvality tehdejších DOSTUPNÝCH materiálů a tak vlastně jinými slovy říká \”pokud máte sami starosti s neustále problematickými CS materiály, nepřidělávejte si práci ještě jinde 🙂
Abych nezůstal jen u teorie, je zajímavé u Einhorna sledovat doprovodné reprodukce k textu jeho knih a v neposlední řadě prohlédnout jeho fotografické publikace. Zjistíte tak, že byl pravým příkladem svého tvrzení, tzn. jeho fotografie ničím nevyčnívají a jsou technicky průměrné, někdy i slabé.
Pokud toto porovnáte s doprovodnými fotografiemi jiného českého velikána fotografické techniky Přemysla Koblice, nezlze si nevšimnout na tu dobu neobvykle technicky kvalitních výsledků. Jak víme P.Koblic se nikdy nespokojil s doporučením a věnoval svůj čas neustálému hledání dokonalejších poostupů.
I sám E.Einhorn však jak se zdá kázal vodu a pil víno, něboť se nespokojil s doporučením výrobce fotoaparátů Flexaret a sám přišel hned s několika technickými zlepšeními, pro snažší a účelnější obsluhu.
Díkybohu byl vyslyšen.
Toliko zas jiný pohled na věc.
Jednodussi veci……….
Ale ja Vam nevyvracim, abyste neexperimentovali. Jen si to zkousejte, a pokud je Vasim konickem overovat vysledky vyzkumnych ustavu Kodaku, Agfy atd., tak se urcite vyradite (ale stoji to dost penez a casu). Neni problem udelat si patent, zavolat dejme tomu do Fuji a poucit je. Mozna, ze Vam zaplati cestu do Japonska…..
Mym hlavnim konickem je vsak pouzit vysledky jejich vyzkumu na delani peknych fotografii.
A pokud chcete extrapolovat, ze nejlepsi jsou kompakty, tak na to nebudu reagovat.
Ze Einhorn pise o nevhodnosti expozimetru na aparatu, tak ma pravdu. Bylo to vsak v dobe kdy nebyl znamy TTL ale expozimetr byl proste k aparatu externe nasroubovan (doporucuji abyste si zjistili, kdy byla kniha napsana a kdy byl TTL uveden do seriove vyroby).
A jeste malou poznamku nakonec. Slavne fotografie z pred triceti lety nebyly dodnes vlastne ani prekonany. Sklanim se pred umelci te doby. Nemeli technicke vymozenosti dnesni doby, a prece jsou neprekonani.
Bohuzel dnesni doba produkuje zvlaste teoretiky……
RE: Jednodussi veci……….
To neni o tom, ze by nasim (nebo abych mluvil za sebe, tak mym) konickem bylo overovani uz davno objeveneho. Troufnu si tvrdit, ze kdyby Ansel Adams (a nejen on) pouzival vse dle doporuceni vyrobce, nebyly by jeho fotografie takove, jake jsou. Dokazal to tim, ze dokonale poznal, jak pracuje film, jak pracuje vyvojka a vubec cely proces – co ovlivni expozice, co doba vyvolani, co teplota, atd. Diky tomu si po promysleni, co na fotce chce mit, urcil expozici a zpusob vyvolani a to je prvni krok k technicky dobre fotografii, mit na negativu to, co potrebuju.
Proste, pri pouziti vyrobcem udane citlivost a casu vyvolani dosahnu v 90% dobreho vysledku, ale nekdy uz to nevyjde, podobne jako maticove mereni u dnesnich zrcadlovek, funguje dobre, ale neni vsemocne. Pokud chci dosahnout technicky dokonalych vysledku a ne jen prumernych, nicim nevynikajicich, bez experimentu se to neobejde. Je to proto, ze kdyz napisu, ze mi film XXX ve vyvojce YYY a casu ZZZ vychazi dobre, neznamena to, ze stejne vyjde nekomu jinemu, kdo pouzije stejne hodnoty. Patrne bude mit jiny tank nez ja, jinou vodu na rozmichani vyvojky, ma jine odmerne valce, jiny teplomer, jinak skladoval vyvojku, … a to vse vysledek muze ovlivnit.
Rok vydani knihy samozrejme znam i vim, ze v te dobe TTL mereni nebylo, umyslne jsem to uvedl jako do oci bijici priklad, ze ne vsechno, co je nekde napsano musi byt dnes pravda. Asi stejne jako jeden z bodu z Einhorna, ktere jste uvedl ve sve prvni reakci:
2/Az si tuto vyvojku koupite, VZDY respektujte uvedene casy a teploty
RE: Jednodussi veci……….
Ale Jardo, takhle zjednodušovat !
Koupíš-li si film či vývojku v přiložené tabulce vyčteš pouze optimální čas při teplotě pro určitý gradient, tím to hasne. Nikde nevidíš jak se film chová při jakýchkoli změnách procesu včetně samotného osvitu.
Dalším krokem je pečlivě prostudovat všechny PDF materiály (používaných produktů)publikované na netu, ale dokud není vše vyzkoušeno osobně při vlastním zázemí, nevidí uživatel nic.
Věc však opravdu není jednoduchá a sám mám vyzkoušeno, že kupříkladu Ilford by zasluhoval na mnoha místech vydatné úpravy při sestavování tabulek (to jen proto, že s ním dělám, používal-li bych jinou značku, určitě bych skuliny našel).
Slepě spoléhat na dodané informace je sice jednodušší, ale nevede to k využití možností procesu a hlavně k optimalizaci procesu pro subjektivní potřeby.
Je jasné, že vždy budou dvě strany mince – na jedné ti co chtějí největší pohodlí bez vyšších nároků na výsledek a na druhé ti co chtějí jednoduše víc, tzn. využít všechny prostředky pro dosažení maxima.
….
Ja si myslim ze je uplne jedno jestli budu expert na zonalni system nebo budu praskat podle casu udanych vyrobcem, dulezite je co je na fotce. Bud to tam je a nebo ne. Pokud jo, tak je mi fuk ze vylezlo zrno kvuli spatnymu volani, pokud ne, nezachrani to ani supergenialni technicky vysledek podlozeny lety badani nad chemii a ruznymi testy. Jarda zrejme chtel rict at pro same zkouseni vyvojek a postupu nezapominate na to podstatne – fotit. A hlavne, kdyz to nemate v oku, v komore to nedozenete.
RE: ….
Vaše chápání fotografie jako výtvarného projevu je, zdá se, velmi omezené. K repertoáru výrazových prvků fotografa patří mimo jiné rovněž tonalita, zrnitost a další faktory, které bez důkladné znalosti fyzikálních principů a příslušných postupů nejste schopen ovlivňovat. Velmi málo je vám platná představivost a fotografické vidění pokud neovládáte nástroje, které k tvorbě používáte.
RE: RE: ….
To jsi mne spatne pochopil, ale je to spise moje chyba, spatne jsem to napsal. Slo mi o to, ze vyse hadajici se ve vetsine svych debat resi problem zrna, jak se ho zbavit, jak mit co nejmensi, melo to byt spise takove stouchnuti do papuance, on je vcelku napruzenej a je sranda ho pozorovat kdyz se certi 🙂
Na druhou stranu mas castecne pravdu – zonalni system neovladam, respektive nepouzivam, neb fotim na kino.
To mi ale (myslim si) nebrani v tom delat dobre fotografie. Nezastavam nazor ze jedine znalost ZS, vlastnosti vsech vyvojek, filmu a papiru je jedina cesta k tomu udelat dobrou fotku, je ale pravdou ze v urcitych pripadech udela z dobre fotky vystavni kousek.
Mam ale neodbytny pocit ze vetsina tech co JA ve fotografii obdivuji zonalni system nepouziva, foti na kino a jejich fotografie maji dle Karbusickyho a jemu podobnych hromadu nedostatku, jiste i zpusobenych spatnym vyvolanim, zvetsenim ci exponovanim.
I presto se mi libi.
A mam pocit ze jsou na druhou stranu lide co sice foti na listovy filmy, testuji za nekrestanske penize filmy, vyvojky, papiry, zvetsovaci objektivy, pozitivni chemii a ja nevim co jeste a jejich vysledek stoji za hovno.
Obcas z toho mivaji krizi osobnosti.
Takze asi tak 🙂
(mimochodem, o svych fotkach si myslim ze jsou to prave ty fotky na hovno, a zadny ZS jim nepomuze, nemam proste oko)
Re
Dekuji, asi tak jsem to chtel rici, tys to dokoncil.
A bohuzel valna cast mych del stoji rovnez ya ho…. a NENI to tim, ze jsem neponechal neco dele v nejake zazracne vodicce.
Dokonce bych byl osobne velmi stasten, kdybych se dopracoval az na \”prumerna Einhornova dila\”, jak nektery z vyse uvedeny diskuteru prohlasil.
RE: ….
Obavam se, ze u tech z nas, kdo se velikany svetove fotografie zarucene nestaneme, je podstatnejsi nez to, co na nasich snimcich je, aby nas jejich vytvareni bavilo a meli jsme ze svych vysledku radost. Nekoho holt bavi vic si hrat s vyvojkou, nez s fotoaparatem, nekdo na fotkach hleda skryta sdeleni, jiny obdivuje krasne remeslne zpracovani, bohatost tonu a jemnych detailu. Prejte ostatnim jejich radosti a stejne jako vy nestojite o to, aby vam nekdo nutil zonovy system, nesnazte se jinym vnutit vyvolavani zasadne podle navodu vyrobce…
RE: RE: ….
Ale tos Radko spatne pochopila!
Kazdemu co jeho jest.
hodina pravdy
hehe, pani ten clanok je vyborny.Diky Tobik.
No a diskusia sa pobrala uplne opacnym smerom, skoda.
Co ma ale potesilo je hodina pravdy, ako tu fotografovia ocenuju vlastnu tvorbu podla vsetkeho podtrhnutu tvorivou krizou. Toto mavam tiez a chcem s tym skoncovat a potom vyleziem z komory vyspim sa a ked som urobil nejaku fotku co sa mi paci, tak hned je svet krajsi.
Velmi rad si precitam clanky tohto typu, lebo ked chcem zasiahnut do expozicie a nieco zvyraznit skontrastnit alebo zjemnit, tak vtedy siaham po takychto informaciach. Poriadna literatura je dost nedostupna, a ak je tak je o5 cenovo vysoka.A tuna to ma clovek popisane.Chlapci robite to vyborne. Ozaj neslo by zverejnit vase vysledky jednotlivych filmov a vyvojek ku ktorym ste dosli, ako napriklad pises ze panf+ a jeho volanie + preklapanie?a aky negativ tym dosiahneme
Pred tyzdnom som cital knizku od anglickeho fotografa McLean tusim, spomenul tam vyvolavanie TriX v ID11, ktore mu poradil nejaky stary fotograf, ze ak bolo slabe svetlo a vy ste naexponovali film ako 800 alebo 1600(tomuto som celkom nerozumel ci tak alebo tak, alebo cast filmu exponoval ako 800 a cast ako 1600), tak nariedit ID11 1:30, prvych 5 min normalne vyvolavat a potom polozit tank s filmom do vody o teplote 24DegC a nechat ho tam 6 hodin.Po 6 hod. normalne ustalit.Malo by vyjst dobre zrno a kontrast. Som si na to spomenul ked som cital clanok a pozrel si grafy ako sa prejavi dlzka vyvolavania.
RE: hodina pravdy
Díky, to se pak lépe spí 🙂
K těm testům – brzy vyjde první vlašťovka z testu několika vývojek. Nějaké vlastní poznatky také poskládáme, už se nám podařilo připravit metodiku, jak připravit porovnatelné výsledky a jak je prezentovat – jinak to totiž nemá význam.
A jak sušit?
Potřebuji pomoci s mé infarktové situace. Celý proces vyvolání negativu je v pohodě až na jeho sušení, po sušení zůstavají na filmu stopy po stékání vody (i přes používání smáčedla FOTONAL) . Pokud té vodě chci dolů pomoci , tak ty kleště (trojbřité JOBO) nechávají rýhy. Já už fakt nevím jak ty stopy po vodě dát dolů, zkoušel jsem mikrovláknovou utěrku a ta ten negativ taky poškrábe.
Za jakoukoliv radu, předem děkuji.
a jak sušit?
Mozno ze nemam pravoa z tak hovorit do susenia, lebo pravda je ze som vyvolaval naposledy pred 17 rokmi este za sociku, ale teraz som sa rozhodol znova a ked som bol v obchode si kupovat vybavu (pre CB), ktora tam stala relativne dost, tak v obchode!!! ma odohovorili od kupy vytahovaca na filmy z kazety, ze skoda utracat peniaze a od stierky na film, lebo ta moze poskodzovat filmy, ze jednoducho namocite dva prsty do posledneho kupela (so zmacadlom), resp. ich trochu vymocite tam a prsty pouzijete ako stierku, lebo predsa len su citlivejsie ako stierka. Dotycny mi povedal, ze to tak uz robi roky. 🙂
a jak sušit?
Smáčedlo pro praní (nechat alespoň 5 minut působit), ukazováček a prostředníček coby stěrka naprosto postačí 🙂 Pozor taky na zbylé kapky pod kolíčkem nebo jakýmkoliv věšákem na film, které mohou potřísnit již usušený film.
no teda….
Dik za clanek…..a z my docela kratky praxe…..kdyz pouziju vyvolavaci casy od vyrobce ID11 na filmy (pouzivam foma T200, fuji neopan 100 a 400, popr MACO IR820c) tak jsem ziskaval negativy s velmi vysokym kontrastem…a zvetsovat fotky s filtraci 00 – 1 je teda nic moc…..Kdyz zkratim casy a mine preklapim tak sice pouzivam zcela jina cisla nez vyrobce udava ale mam od te doby hezky obrazky…..
Diky tobikovi to mam ted teoreticky podlozeny….vedet to driv…..:) a to jsem chemik :)))
Nazor ze vyrobce vi vsechno povazuju za nebezpecny:)))…..navic vyrobce to neexopnoval takze vlastne nevi nic…..
Ale zajimavy ze co jsem zacal volat v LP supergrain tak mam kontrast v poradku i s cisly od vyrobce:))) ze by vyrobce i fotil? :))))
jeste jednou diky za osvetu….
…JE TO VÝVOJKA NEBO USTALOVAČ??? HELP
sháním co bylo na etiketách označeno v AJ jako: fixer and replenisher od firmy kodak flexicolor RA,C-41 RA,CAT 403 6950, nebo
konica color qa paper bleach fif and replenisher type 22 part A, K-22P2R-01.
oboje jsou koncentráty, hledám něco stejného, koncentrovaného k možnému
zakoupení ihned.
pro někoho, kdo pracuje běžně s těmito látkami by neměl být problém to identifikovat, nebo se mílím?????
předem děkuji za jakékoli tip nebo radu 🙂
p.s.etikety s označením možno zaslat ihned
…JE TO VÝVOJKA NEBO USTALOVAČ??? HELP
sháním co bylo na etiketách označeno v AJ jako: fixer and replenisher od firmy kodak flexicolor RA,C-41 RA,CAT 403 6950, nebo
konica color qa paper bleach fif and replenisher type 22 part A, K-22P2R-01.
oboje jsou koncentráty, hledám něco stejného, koncentrovaného k možnému
zakoupení ihned.
pro někoho, kdo pracuje běžně s těmito látkami by neměl být problém to identifikovat, nebo se mílím?????
předem děkuji za jakékoli tip nebo radu 🙂
p.s.etikety s označením možno zaslat ihned