Indie – 5. část – Agra, Tadžmahal

Milostná báseň v mramoru, symbol Indie, stavba z pohádek Tisíce a jedné noci, poselství do vesmíru.

Zahrady okolo Tadžmahalu

Tádžmahal – v poledne má nejbějelší barvu.

Když byla poslána vesmírná sonda mimo naší sluneční soustavu, nesla poselství o naší planetě. Na mosaznou destičku byl vyryt obraz muže, ženy, schéma naší planetární soustavy a náčrt nekrásnější stavby na Zemi – Tadžmahalu.

Na počátku 17. století měl vládce Šáhdžahán z muslimské mughalské dynastie více než šest tisíc manželek. Přesto se beznadějně zamiloval do dvanáctileté Peršanky Mumtáz Mahal (Vyvolená paláce). Radil se s ní a brával ji i na válečná tažení. Pověst vypráví, že jednou večer řekla Mumtáz: „Matka nikdy nepřežije narození dítěte, zapláče-li v jejím lůně.“ Pak porodila čtrnácté dítě a ve věku 39 let zemřela.

Kaligrafická výzdoba – intarzie z černého mramoru.	Detaily výzdoby Tadžmahalu.	Detaily výzdoby Tadžmahalu.

Král dal ihned povolat nejslavnější stavitele z Indie, Persie, Itálie a Francie a přikázal postavit náhrobek, který by nikdy nebyl překonán. Osmnáct let stavělo dvacet tisíc dělníků z bílého mramoru a polodrahokamů monumentální mauzoleum. Když bylo dílo v roce 1648 dokončeno, vladař byl tak nadšen, že dal useknout architektovi hlavu, aby už nikde jinde nemohlo podobné dílo vzniknout.

Řeka Jamuna, pohled od Tadžmahalu.

Pak ale krále milujícího symetrii napadlo: hrobka královny je bílá a stojí na pravém břehu řeky Jamuny, dá tedy postavit ještě jednu hrobku pro sebe na druhém břehu pro změnu celou černou. To už bylo pro vládychtivého syna Aurangzéba příliš. Obával se, že otec promrhá veškeré bohatství říše, sesadil jej z trůnu a přikázal mu setrvat v domácím vězení v Červené pevnosti Agry. Odtud pozoroval den za dnem necelý kilometr vzdálenou hrobku své milované Mumtáz a když se mu zhoršil zrak, díval se do speciálně zabroušeného diamantu, ve kterém se Tadžmahal odrážel.

V Indii je neslušné, aby se chlapec dotýkal dívky na veřejnosti. Toto je však běžné.

Čekal jsem něco nádherného, úžasného, ale to, co jsem spatřil, mi vyrazilo dech. Na vyvýšené mramorové plošině 100 x 100 metrů se do výšky 73 metrů vypíná hlavní cibulovitá kopule, která jako by se vznášela v prostoru. Dojem lehkosti celé osmistěnné stavby je dán zářivě bílou barvou protkanou jemnými ornamenty z drahokamů, polodrahokamů a kaligrafickou výzdobou z černého mramoru, nadlehčovanou vysokými vertikálními výklenky. V duchu přemýšlíte, tohle přece nestavěli zedníci, tohle stavěli klenotníci.

Čtyři 41 metr vysoké minarety jako čestná stráž v odstupu obklopují hlavní budovu. Jsou postaveny tak, že jejich vertikální osa je poněkud odkloněna od mauzolea, aby se při případném zemětřesení zřítily mimo stavbu. Celá stavba i celý areál je přísně symetrický. Vstupuje se do něj bránou, která symbolizuje vstup do ráje. Původně měla vrata ze stříbra. Zahrada je rozdělena do čtyř čtverců a v rozích nalevo a napravo od mauzolea jsou postaveny dvě poboční červené stavby – na západě mešita a na východě identicky pojatá shromažďovací síň. Jedinou asymetrií na celé stavbě je uložení vlastních pozůstatků. Královna Mumtáz odpočívá v jemném, intarziemi zdobeném kenotafu uprostřed spodní místnosti mauzolea a nesymetricky vedle ní spí svůj věčný sen král Šáhdžahán.

Červená pevnost v Agře – vnější hradby a vstupní brána.	Hradby Červené pevnosti z okna příbytku vězněného Šáhdžahána.	Vstupní brána druhých hradeb Červené pevnosti v Agře.

Poněkud ve stínu Tadžmahalu je pro turisty z celého světa přitažlivá další velkolepá stavba Agry – Červená pevnost. Roku 1565 započal s její stavbou nejvýznamnější ze všech mughalských panovníků Akbar Veliký. V době svého vzniku byla do sebe uzavřeným císařským městem s tisíci sloužícími. Silná fortifikace naznačuje, že byla stavěna v době, kdy Akbar ještě musel čelit svým hinduistickým protivníkům. Dvojitá hradba dva a půl kilometrů dlouhá, silná 12 metrů a obklopená příkopem širokým 10 metrů činila pevnost nedobytnou.

Diwan-i-am – audienční sál.	Školní výlet v Diwan-i-amu.	Takto viděl Šáhdžahán hrobku své milované ze svého domácího vězení.

V Červené pevnosti jsou patrné různé stavební styly podle situace a povahy vládců. Za vlády nábožensky krajně tolerantního Akbara byl dáván důraz zejména na obranný charakter pevnosti. Na budovách jsou patrné kromě muslimských též křesťanské, hinduistické a další slohové prvky. Méně tolerantní nástupci však již byli zcela muslimsky dogmatičtí. Akbarův vnuk, Šáhdžahán, nechal většinu staveb z červeného pískovce strhnout, protože mu připadaly příliš skromné a na jejich místě nechal vybudovat paláce z mramoru se zlatými malbami a intarziemi z polodrahokamů. Jeho paví trůn byl zcela posázen diamanty a podušky pošity 18000 perlami a rubíny.

Detaily výzdoby Itimad-ud-daulahu.

Ve velkolepé veřejné přijímací hale Diwan-i-Am sedával Šáhdžahán, aby vyslyšel oficiální návštěvníky nebo prosebníky. Při jeho projevu směli shromáždění poddaní jen souhlasně mručet. Pokud někdo projevil jiný názor, čekala jej hladomorna. V Samánburdži, malé osmihranné věži, pak nakonec Šáhdžahán trávil většinu času svého osmiletého domácího vězení pozorováním za řekou Jamuna se tyčícího Tadžmahálu.

Itimad-ud-daulah.

Další zajímavou stavbou na území Agry je Itimad-ud-daulah, nazývaný též Baby Tadž nebo Mramorová šperkovnice – hrobka Mizra Ghiyas Bega, Šáhdžahánova vezíra. Jeho krásná dcera Nur Jahan, nazývaná též Světlo světa, nechala pro svého otce postavil první mughalskou stavbu celou z mramoru, s použitím intarzace polodrahokamů, která se později stala charakteristickou pro Tadžmahal.

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ-5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100 nebo Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.