Cesta tam a první kroky po Padisi…
Čtvrtek 28.6.
|
Ve čtvrtek se scházíme u nás doma v Poříčí nad Sázavou, odkud budeme na cestu vyrážet. Nakonec jedeme čtyři – já a moje žena Káťa, Márty a Kačka. Nejdříve u nás v obýváku kupíme velkou hromadu věcí, které by se mohly hodit. Jedeme autem, takže se toho hodí docela hodně. Odpoledne se snažím narovnat tu hromadu věcí pro čtyři lidi do naší krátké felicie. Věci se do ní kupodivu vešly, ale odnesla to moje záda. Po nahřátí ve vaně vroucí vody a rozmasírování bolest mírně ustupuje a tak se můžeme vydat na cestu.
Najíždíme na dálnici D1, po které jedeme do Brna, a po dálnici D2 pokračujeme na hraniční přechod Lanžhot – Kúty. Protože nemáme slovenskou dálniční známku, v Kútech sjíždíme z dálnice a pokračujeme po souběžné silnici 1. třídy. Zvolili jsme noční cestu, silnice jsou liduprázdné, policie spí a tak cesta rychle ubíhá. V Lamači před Bratislavou je dobré najet na dálnici. Je zde nezpoplatněný úsek a dálnice nás tak snadno provedla celou Bratislavou. Je pátek, jedna hodina ráno a jsme na hraničním přechodu s Maďarskem Rusovce-Rajka. Přestože je tak brzy, slovenští i maďarští celníci jsou zvědaví a mají spousty otázek. Holt jedeme na východ a tak se s tím musí počítat.
|
| Budapešť – most přes Dunaj |
Naštěstí zůstávají pouze u vyptávání a „udílení rad a zákazů“, věci vyndávat nemusíme. Opět nemáme dálniční známku a tak se držíme silnic 1. třídy, které jdou souběžně s dálnicí. Mírně bloudíme po Budapešti, široká mezinárodní silnice překvapivě končí na dlážděné ulici s mnoha dírami. Mapa Budapešti, kterou jsme si koupili v Praze, je veliká 1×1,5 m. Když se do ní chceme podívat, musíme zastavit, vylézt ven z auta a rozložit ji venku. (Nikdy si do malého auta nepořizujte velkou rozkládací mapu!) Po dvou hodinách se nám daří vyjet tou správnou cestou a jedeme směrem na Oradeu. Je pět hodin ráno a na cestách začíná čilý provoz. To nás výrazně zpomaluje. O dvě hodiny později přejíždíme rumunské hranice a kupodivu není žádný problém.
|
| Místní doprava |
V Oradei jsme vyměnili 100 DM a rázem jsou z nás milionáři (1300000 LEI). Je vidět, že již jsme někde jinde. Většina automobilů je značky Dacia a dopravní předpisy se tu dodržují sporadicky. Pokračujeme dál k našemu cíli a po menším bloudění odbočujeme z hlavní silnice do vesnice Pietroasa (přehledná automapa 1:2 000 000 nebyl nejlepší nápad). Za pomoci místních pokračujeme po strmě stoupající kamenito–hlinité
|
| Poiana Rotunda |
cestě s ojedinělými ostrůvky asfaltu k turistické chatě na náhorní plošině Padis. Turistický ukazatel udává trasu na pět hodin. My to jedeme autem hodiny dvě. Cesta se občas dělí a tak se na ni ptáme místních s pomocí rukou, nohou a malého rumunského slovníčku. Odměnou za hledání správné cesty je nám louka plná koní a o chvíli později i chata Padis. Tachometr se zastavil na čísle 860 km.
Chceme si koupit turistickou mapu. Protože jsme na to pamatovali již doma, na internetu jsme si zjistili, že je snadno k dostání v místní hospůdce. Jdeme tedy najisto a zažíváme zklamání – mají jen černobílé plánky a Bihor nemají vůbec. Naštěstí to nevzdáváme a ptáme se i na chatě Padis. Vracíme se s turistickou mapou 1 : 30 000 a domluvili jsme tam i parkování našeho auta. U polévky k obědu plánujeme nad mapou. Po posilnění pivem, které jsme ušetřili na bezproblémových hranicích, balíme věci na pět dní.
|
| Turistické značení |
Pak se vydáváme do lesů, luk a jeskyní bihorského krasu po přeznačkované cestě na Poianu Rotunda. Rumuni používají pro značení modrou, červenou a žlutou barvu, kterými tvoří kolečka, trojúhelníky, proužky a křížky.
|
| Izvir Ponor |
Kombinací barvy a tvaru dostávají velké množství možností pro značení cest a těch hojně využívají. Obrovské značky jsou všude, někdy i několikrát. My volíme červený trojúhelník spolu s modrým a žlutým kolečkem, což nás dovedlo na Izvir Ponor. Voda vyvěrá v jeskyni ze skály: nádherný pohled. Při jeho focení začíná pěkná průtrž mračen, proto brodíme říčku a na první louce stavíme po třetí hodině stany. Chvíli odpočíváme a dospáváme probdělou noc a pak hrajeme za doprovodu deště kanastu a likvidujeme zásoby jídla, abychom ulehčili našim batohům.
Sobota 30.6.
|
| Pastevec |
|
| Koně na Poiane Ponor |
Ráno se budíme do bezdeštného mlhavého rána. Z hustých lesů okolo nás stoupá pára. Pokračujeme v cestě po nádherné louce Poiana Ponor podél řeky. U vody se pase stádo koní, po svahu schází stádo bělounkých oveček s pastevcem. S Mártym jsme se vydali na druhý břeh zkoumat otvor ve skále, ale tam na nás začala dorážet dvě maličká letošní štěňata. Když se pak pastevec pustil opačným směrem, odvážnější ze štěňat se přebrodilo za ním a s vážností dospělého psa začalo pomáhat se sháněním koní.
|
| Poiana Ponor |
|
| Ponor Caput |
Za Poianou Ponor jdeme do lesa a snažíme se vrátit terénem na značku červený trojúhelník. Nacházíme malou dolinku s potůčkem, který mizí v jeskyni, a rozhodneme se ji prozkoumat. Je bezejmenná, dlouhá asi 50 metrů. Po hodině brodění mokrou trávou, maliním a hustými smrčky nacházíme značku. Podél závrtu u skalní stěny jdeme k jeskyni Ponor Caput. Vchodem je impozantní, asi 10 m vysoká skalní brána, v níž s hukotem mizí říčka Ursului. Chvíli lezeme nad říčkou po skalní lavici, pak by bylo třeba slanit asi 15 metrů do řečiště a tím pokračovat dále. Lano necháváme pro tentokrát odpočívat a pokračujeme k vývěrům této říčky – nádhernému mechovému prameni Izviru Rece a řasami obrostlému Izviru Ursului.
|
| Izvir Ursului |
|
| Izvir Rece |
Od Izviru Rece jsme šli již za stálého deště po žlutém křížku k šachtovité jeskyni Acoperit. Po asi 20 metrech padala kolmo dolů propast. V jeskyni jsme se schovali před deštěm a uvázali jsme lano, abychom mohli propast prozkoumat. Chvilku poté přišli dva Rumuni s tím, že jsou tu takovéhle jeskyně tři, s hloubkou 10, 65 a přes 100 metrů a tahle že měří těch šedesát pět. Lehce nás překvapilo, že naše pětadvacetimetrové lano vypadalo, že je na dně této pětašedesátimetrové propasti. Tak jsme slanili dolů a zjistili, že jsme skutečně na dně.
|
| Les před jeskyní Acoperit |
Těch 65 metrů mohlo být až ke stropu, samotná propast byla hluboká asi 22 metrů. Nic to ale neubralo na nádherném adrenalinovém pocitu být hluboko na dně kolmé propasti v absolutní tmě. Po vyprusíkování na povrch jsme si shora prohlédli i deset metrů hlubokou Av. Pionerilor. Později narážíme na propast se třemi okny Av. Gemanata, která je v dolní části zaledněná. Je ale tak velká, že naše lano nám tentokrát opravdu nepomůže. Cestou ještě nahlížíme shora do propasti Av. Negru a pak klesáme po žlutém křížku do doliny Valea Seaca. U stejnojmenného potůčku rozbalujeme stany a procházíme si půl kilometru dlouhou soutěsku.
Použitá technika: Pentax K 1000, Pentax MZ-5N, Pentax SMC A 50/1,7, Pentax SMC FA 28-70/4,
Pentax SMC A 70-210/4, materiál Fuji Sensia II 100
