Velký a Malý Blaník

CHKO Blaník je harmonická krajina s pestrým střídáním lesů, luk a polí s bohatou doprovodnou zelení kolem toku Blanice. Dominantou kraje je bájný vrch Velký Blaník, na jehož vrcholu stojí dřevěná rozhledna.

Podle legendy o blanických rytířích, která má původ někdy v druhé polovině 15. století, přebývá v nitru bájné hory Blaník vojsko, v jehož čele stojí český světec, a patron země české, svatý Václav. Ten spolu s blanickými rytíři čeká v hoře Blaník na dobu, až bude české zemi nejhůře. V tu chvíli: „Blaník se otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav je povede na pomoc Čechům…“. (tak ztvárnil blanickou legendu Alois Jirásek ve Starých pověstech českých, čímž velmi přispěl k popularizaci blanického mýtu).

Asi 10 kilometrů na jih od Vlašimi mezi městečky Louňovice pod Blaníkem a Načeradcem se rozkládá CHKO Blaník. Byla vyhlášena v roce 1981, má rozlohu 41 km² a je nejmenší CHKO v republice. Z okolní harmonické krajiny vyrůstají dva zalesněné skalnaté vrchy, které vévodí širokému okolí – Velký a Malý Blaník. Velký Blaník je vysoký 638 m a je nejvyšším bodem Načeradecké vrchoviny. Je to výrazný zalesněný rozsáhlý hřbet z ortorul se skalními tvary, mrazovými sruby, balvanovými proudy a pseudokary. Na vrcholku jsou zachované bukové porosty a na svazích suťové porosty s cennými listnáči a jarní květenou.

Výchozím místem pro výlet je parkoviště nacházející se asi 2 km východně od Louňovic pod Blaníkem. Z něj začíná náš výstup po červené turistické značce na Velký Blaník. Cestou míjíme tabule naučné stezky, která mapuje zdejší přírodní zajímavosti. Po cca dvaceti minutách stoupání se cesta rozdvojuje a my se musíme rozhodnout, kterou zvolíme. Příkřejší stoupá okolo pěkných kamenů a skalních útvarů rovnou na Blaník a je dlouhá asi 700 metrů. Pozvolnější je lesní cesta vedoucí po úbočí kolem Veřejové skály, kde je podle pověsti ukryt vchod do nitra Blaníku. Cesta je sice delší (asi 1,8 km), ale méně náročná, takže se tolik nezadýcháme. Na konci obou cest nás čeká vrchol Velkého Blaníku se známou rozhlednou, která byla postavena Klubem českých turistů v letech 1939 až 1941. Dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky je 29,5 m vysoká, tyčí se nad okolními lesy a poskytuje hezký rozhled po harmonické krajině romantického Podblanicka.

Pokud je rozhledna otevřena, tak se můžeme ve vstupním vestibulu ukrýt před nepříznivým počasím nebo se občerstvit před výstupem po dřevěném schodišti na vrcholový ochoz. Vstupné na rozhlednu je lidové – 10 Kč na osobu (zlevněné 5 Kč) a rozhled za to stojí. V okolí rozhledny můžeme nalézt pozůstatky kruhu hradiště z 1. tisíciletí př.n.l. Žili na něm lidé tzv. halštatskolaténské kultury. Na Blaníku po sobě zanechali pozůstatky opevnění v podobě mohutných kamenných valů. V roce 1868 zde byl ze Slepičí skály vylomen kámen pro základy Národního divadla. Po prohlídce všech přírodních i kulturních zajímavostí se můžeme vydat zpět na parkoviště. Pro návrat je vhodné použít druhou cestu, než po které jsme vystoupali.

Pokud ještě máme chuť a zbývá nám trocha citlivého materiálu, můžeme se vydat i na druhý výrazný vrchol této pahorkatiny – na Malý Blaník. Nejkratší cestou se na něj dostaneme, pokud od parkoviště vpravo od silnice přejdeme po louce a stoupáme lesem vzhůru. 564 metrů vysoký vrchol nemůžeme minout. Kousek pod vrcholem nalezneme zříceninu starobylé poutní kaple svaté Máří Magdaleny. Její stavba byla dokončena v roce 1753 a po 30 letech byla v roce 1783 zrušena nařízením císaře Josefa II. Od té doby zub času vykonal dílo zkázy. Uprostřed zříceniny dnes roste obrovský smrk. Před ní se můžeme posadit ke kamennému stolu, který podle pověsti slouží k odpočinku a občerstvení blanických rytířů. Ve vrcholové partii se opět nachází spousta mechem obrostlých kamenů, mezi kterými místy vykukuje světle zelené kapradí. Lze zde nalézt i kompaktnější skalní útvary.
Zpět se dostaneme stejnou cestou nebo můžeme jít po červené turistické značce, která nás dovede do vesničky Býkovice. Na jejím okraji je hezký rybník s rákosím a spoustou vodního ptactva. Parkoviště je vzdáleno asi 2,5 kilometru a dostaneme se na něj po asfaltové silnici. Pokud se nám nechce šlapat po asfaltu, můžeme to vzít souběžně lesem.

Pro návštěvu můžeme zvolit kteroukoliv roční dobu. V zimě můžeme najít les a kameny pocukrovány bílým sněhem, na skalách lze objevit ledopády. Na jaře na nás dýchá čerstvě se probouzející les a než se stromy obalí listím, lze dobře fotit rozhlednu i okolní skály. Na podzim se les odívá do pestrobarevného hávu. V létě je vhodné zvolit pro návštěvu pracovní den, protože o víkendech je tu hodně lidí.