Tři základní zkušenosti z praxe.
Minulý týden našli v mé kanceláři zalíbení okenáři a rozhodli se ji naplnit zvuky fréz, vrtaček a elektrických hoblíků, drsnou řemeslnickou mluvou prokládanou odbornými termíny vznášející se ve výparech ředidel – tedy jedním slovem vytvořili prostředí vhodné nejvýše právě k oné prováděné výměně oken. Rozhodl jsem se tedy opustit Prahu, sbalit svých pět giga dat a přesunout se do Nové Strašecího, místa už dle názvu klidného, až ospalého, daleko od všech tvůrců nového světa, okenáře v to počítaje.
Společníkem na mé cestě se mi stala kniha jednoho z koryfejů české fotografie – Základy fotografie Ericha Einhorna – fotografa, jemuž důkladnost doslova čouhá z jména a který si zamiloval svoji flexaretu natolik, že ji věnoval celou knihu (Fotografujeme zrcadlovkou Flexaret, SNTL, 1960). Probíral jsem se publikací a sledoval, jaké problémy, ať již technické, kompoziční či režijní – jediná kniha v seznamu literatury, která nemá ve svém názvu přímo fotografii byla – Moje výchova k herectví, K. Stanislavského – řešili fotografové let padesátých a šedesátých a bloumal přitom nad tím, které z nich nám zůstaly do dneška a které jsme již šťastně překonali. Kupodivu, těch druhých bylo mnohem více.
Hledal jsem také jakousi nadčasovou radu, cosi, co se netýká ani techniky, s kterou již bujný oř pokroku odcválal notný kus cesty, ani kompozice, jež bývá nezřídka slouhou doby, potažmo jejích pánů a není snad ani účelem fotografie pouhá bezduchá repetice osvědčených fines . Nakonec se můj hledající zrak zastavil na straně 78 u odstavce označeného Tři základní zkušenosti z praxe, který mne natolik oslovil, že se jej zde pokusím ocitovat a okomentovat.
- Noste vždy a neustále fotografický přístroj s sebou. Ať se lidé smějí. – Třikrát ano, jednak je jistě vhodné posilovat optimismus svých spoluobčanů, ale hlavně u fotografie a digitální obvzláště platí dvojnásobně – vyhodit či smazat lze vždy, nafotit často pouze jednou.
- Vše, co má své odůvodnění a zamýšlený účin, je správné. Nedávajte se proto nikdy svázat tradicemi, předpisy, předsudky, ”zákony”, ať již jsou myšlenkového, estetického, či technického rázu. — Fotografie je vždy odsouzena k významu, vždy se jedná o fotografii ”něčeho”, tím je váš ring vymezen, dál již bojujte sami. Škrábat a kousat povoleno.
- Jedna dobrá fotografie může říci daleko více a má daleko větší cenu než několik set průměrných. // V návaznosti na bod 1. fotografovat můžete, mazat musíte.
Pokud by jste si měli na pustý fotografický ostrov vybrat pouze jedinou z těchto tří zkušeností, doporučoval bych onu poslední – jinak riskujete, že vás při nejbližší příležitosti opustí váš fotografický Pátek a vy zůstanete, obklopeni mořem svých fotografií zcela sami.
Jaké poklady přiváží Paladix tento týden?
Pokud uvnitř vás buší srdce nikonisty, navíc nespokojené se světelností vašeho objektivu, či toužící po zachycovaní věcí malých až nejmenších, jistě zaplesáte již v pondělí nad článkem Josefa Hrubého: Objektiv Nikkor AF 50mm f/1,8 D
V úterý odplouvá loď kapitána
Svena Ubika směrem Kréta.
Pro všechny majetele palmpilotů, kteří prahnou po záznamu okolností vzniku svých snímků připravil
na středu Hynek Sladký: Popis programu FotoPad v0.95.
Cíl čtvrteční plavby nebyl bohužel v době uzávěrky znám ani našim nejzkušenějším lodivodům.
A v pátek vás čeká pokračování výpravy s domorodým náčelníkem
Jakubem Kenclem do Třemšínských pralesů.
Dobré světlo.
Svatá pravda…
“Vvyhodit či smazat lze vždy, nafotit často pouze jednou.” – ať už je to Murphyho zákonem nebo něčím jiným, vždy, když s sebou fotoaparát nemám, propásnu ty nejlepší snímky…historická tramvaj v centru Prahy, dětský den u nás v Děčíne o víkendu (foťák byl v Praze)…