Koněpruské jeskyně a okolí

Dnes se půjdeme podívat do Českého Krasu, přesněji řečeno do rezervací Koda, Kobyla,
Zlatý Kůň, Kotýz a na Koukolovou horu.

Vlakem se dopravíme do železniční stanice Srbsko a hned od nádraží vyrazíme po žluté turistické značce,
kterou budeme následovat až do dnešního večera. Po krátkém silničním úseku přejdeme
trať, po které jsme sem dorazili, a odbočíme do chatové osady. Po chvilce opustíme asfaltovou
cestu, po pravé straně vidíme ústí Údolí děsu, kde se každoročně koná pěkný trampský
potlach. My ovšem nepůjdeme mezi zálesácké chatky, ale budeme pokračovat prudkou strání
nahoru k vrcholu Kody. Po chvilce se cesta trochu srovná a to již míříme k Hořejšímu
mlýnu, odkud je i odbočka ke Kodské jeskyni, která není nic moc, takže bych ji doporučil
vynechat a uspořený čas využít později. My budeme pokračovat dále po žluté značce horní
částí kaňonovitého údolí, budovaného silurskými a devonskými horninami. Při stoupání kodským
údolím si nezapomeňte všímat všemožné květeny, která lemuje vaši cestu a přímo si říká
o nasazení vašeho makroobjektivu a zalehnutí do porostu. Koneckonců to muže být i dobrá
záminka k odpočinku při stoupání 🙂

Zanedlouho dorazíme na silnici, která nás dovede do Tobolky, malé vesničky na naší cestě
ke Koněpruským jeskyním. Tady se k focení vystavuje malá kaplička a hlavně rybníček na
na návsi, ve kterém se dají najít zajímavé odrazy skutečnosti. Hned za rybníčkem můžete
narazit na malé občerstvení, ale při mé návštěvě ještě nefungovalo, takže nemohu sloužit
jeho kvalitou, ale vzhledem k viditelným stopám po jeho nočním a brzkoranním používání zde
živo asi v pozdějších hodinách bude. Ale to už vycházíme z Tobolky a asi po 300 metrech
odbočujeme vpravo do polí a směřujeme k Hořejší vině, kde na rozcestí stojí malý vodojem.
Kudy dál? To je jedno, můžete zvolit obě značky a dorazíte, kam potřebujete. My teď zvolíme
žlutou, ať se nám to nemíchá, a pokračujeme západním směrem. Jakmile dojdeme na silnici,
opustíme značku a kousek se vrátíme zpět po asfaltce. Já vím, Koněprusy jsou již v dohledu
a stánky s občerstvením lákají, ale pusťte se na druhou stranu a nebudete litovat.

Asi po 300 metrech dojdete k odbočce k lomu. Jedná se o přírodní rezervaci Lom na Kobyle.
Abyste se dostali do lomu, musíte projít cca 50 m dlouhým tunelem, který spojuje lom
s okolní přírodou. Ničeho se nebojte a vstupte dál, jedná se totiž o opuštěný lom v silurských
a devonských vápencích s četnými jeskyňkami, takže nehrozí nebezpečí výbuchu a vy budete
mít dostatek klidu na focení. Najdete zde mnoho zajímavých věcí, které stojí za zvěčnění.
Vlastní stěny lomu skýtají mnoho příležitostí k focení. Osamocené stromy rostoucí ze
skal, keře, balvany, ale i abstraktní motivy v podání různobarevných vrstev skal. Na
své si přijdou i příznivci makra, kteří zde najdou rozličnou květenu a v dopoledních
hodinách navíc ozdobenou náhrdelníky z rosy. Kameny porostlé mechem, padlé stromy a jiné zajímavosti
vás tu určitě na nějakou tu dobu zdrží. Až se vydovádíte, vrátíte se zpět na silnici,
na žlutou turistickou značku a po ní dojdete ke Koněpruským jeskyním. Tady se můžete občerstvit
či poobědvat a zajít i na prohlídku jeskyní.

Koněpruské jeskyně se rozkládají se na vápencovém hřebenu zvaném Zlatý kůň. Jeskyně vznikly v průběhu třetihor a čtvrtihor mechanickým a chemickým působením podzemní vody pronikající pod povrch podél skalních puklin. Jeskyně byly známé již pravěkým lidem z doby kamenné, jak bylo zjištěno podle nálezů jejich kosterních
pozůstatků. V 15. století byl v lomu na kámen odkryt vstupní otvor a tuto jeskyni využili
ke své činnosti penězokazi, kteří si zde v letech 1460 – 70 zřídili penězokazeckou dílnu,
ze které se našli i některé jejich nástroje a falešné husitské haléře. Další zprávy o
jeskyních jsou z 19. století, ale teprve v roce 1950 byl opět při práci v lomu odkryt
otvor, jimž bylo možno proniknout do nitra celého jeskynního systému. Při speleologickém
výzkumu a při dalších pracích v lomu pak byl postupně objeveny jeho další části. V současnosti
jsou Koněpruské jeskyně rozsáhlým třípatrovým jeskynním systémem s rozlehlými podzemními
prostorami a bohatou krápníkovou výzdobou největším jeskynním systémem v Čechách. Délka
chodeb je cca 2 km. Krápníky vznikly srážením vápence rozpuštěného v prosakujících podzemních
vodách. Kromě obvyklých stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů, závojů a brček se pouze
zde vyskytují zvláštní krápníky kulovitého tvaru s odpadávajícími vrstvičkami zvané Koněpruské
růže. Příplatek za focení v jeskyních stojí pouze 10,-Kč, takže můžete směle vyrazit
na podzemní fotografické orgie.

Ale pojďme se ze studených podzemních prostorů vydat zpět na naši – doufám že prosluněnou –
trasu. Určitě jste si všimli obrovského lomu – Čertovy schody. Tak kolem tohoto lomu
nyní půjdeme na Kotýz, kde se nám naskytnou výhledy na toto obrovské “dílo” lidského
pokolení, ale nechejme buldozery a bagry za zády a pojďme trochu stranou na nádhernou skálu,
kde se nachází i jeskyně Jelínkův most – zajímavý přírodní úkaz. POZOR na děti, asi by
nebyl problém, aby vám tady někde zmizel váš potomek bez slůvka rozloučení. Jedná se opět
o lokalitu, kde si určitě přijde na své každý fotograf. Krásné skály porostlé teplomilnou
květenou, výhledy do kraje, tedy pokud si odmyslím dole to nádraží pro vápenku, no prostě
taková pohoda, sluncem vyhřáté jižní svahy, hmmmm tady by se sedělo, ale máme před sebou
ještě trochu náročnější pasáž, takže pojďme dál. Hned vedle Jelínkova mostu najdeme výhledy
na Koukolovou horu, kam máme namířeno, Křižatky a Havlíčkův Mlýn, projdeme kolem skalní
Aksamitové brány a prudkým a nepříjemným klesáním seběhneme dolů k Havlíčkovu Mlýnu.

Nyní nás už čeká poslední stoupání na Koukolovou horu. Zpočátku jdeme po silnici, ale
asi po kilometru, na velké křižovatce, značka začne stoupat po stráni. Nezapomeňte se tady
ve stoupání zastavit a ohlédnout. Nejen že si odpočinete, ale otevře se vám krásný pohled
na Čertovy schody a i na okolí, kde silnice a stromy vykreslují pěkné křivky v polích
a stojí za to shodit brašnu a rozložit stativ. Pak můžeme pokračovat směrem vzhůru. Už
je to posledních cca 700 metrů, tak vydržte, bude to stát za to.

470 metrů vysoká Koukolová hora nám poskytne téměř kruhový výhled do okolní krajiny. Asi
nejhezčí je pohled na Králův dvůr a Beroun, který leží nedaleko odsud. I zde nalezneme
bývalé vápencové lomy, ale hlavně zříceninu kaple z roku 1832, která se tyčí přímo na
vrcholu Koukolové hory.

Nyní nám již zbývá se jen skoulet dolů do Popovic u Berouna, kde můžeme nasednout na vlak
směrem k našemu domovu. V této závěrečné části našeho výletu si dejte ale pozor. Nejen že je to opět velice prudké klesání a náš již unavený organismus by mohl lehce udělat
chybu a mohli byste skončit v kotrmelcích, ale ani značení nepatří k nejdokonalejším.
Poté co minete rozcestí na Koukolovou horu a žlutou, po které jste přišli, musíte dávat
dobrý pozor na odbočení žluté značky vlevo ze široké cesty do lesa. Mně se toto podařilo
minout a trochu jsem si zašel. Svoji chybu jsem naštěstí napravil včas a nesešel jsem
do Křižatek, což by byla velká zacházka, ale stihnul jsem se obloukem po traverzu vrátit
na žlutou a v pohodě pak sejít do Popovic. Pokud tady budete v létě a pokud budete mít
čas než vám přijede vlak, můžete navštívit hned u nádraží místní koupaliště, které vás
určitě po náročné túře osvěží. Doporučuji si dobře zjistit vlaky zpět domů, jelikož v
Popovicích každý nestaví.