Fotografie a peciválství
O peciválech vládne všeobecné mínění, že jsou veskrze neužiteční, ku
všeobecnému pokroku nepřispívající a jako takovým jim hrozí vyhynutí v
soukolích dnešní spěchající doby. Navíc pozorovatelně klesající počet pecí,
přirozených hnízdišť zmíněných jedinců, nás v tomto přesvědčení ještě
utvrzuje. Přesto však někteří členové takto ohroženého druhu významně
přispěli k rozvoji fotografie.
Asi nejzářnějším příkladem tohoto paradoxu je slovenský pecivál, rodák
ze Spišské Belé, Petzval
Josef, čestný člen Jednoty českých matematiků v Praze, který záhy
opustil rodnou pícku a odjel studovat na universitu v Budapešti, jíž
úspěšně ukončil roku 1835. O dva roky později nastoupil jako profesor
Vídeňské university. Našel si pec vpravdě vysokou — zrušený klášter
na kopci Kahlenberg, čímž si vysloužil označení “nejvyšší učenec města
Vídně”. Na universitu dojížděl na koni, ve volném čase šermoval
a hlavně — jal se navrhovat nový fotografický objektiv. Jako správný pecivál se ovšem
rozhodl nepodstupovat namáhavou experimentální práci a neskládat k
sobě v úporné snaze náhodné kousky skla, ale vydal se cestou
výpočtu. Protože však výpočtů bylo příliš mnoho, požádal o pomoc
rakouskou armádu. Ta mu přidělila na povel četu počtářů a pomocí
tohoto poněkud militantního, subordinantního lidského počítače našel
roku 1840 řešení. Objektiv
jím navržený měl světelnost 1:3,4, což bylo zhruba 16x lepší, než
do té doby užívané Chevaliérovy achromáty a minimalizoval navíc
chromatickou a kulovou vadu. Výsledek nabídl firmě Voigtlander, ta ho
začala vyrábět a pro velký úspěch, jak se dočteme zde,
jej následně i Petzvalovi ukradla. Nastaly dlouhé tahanice o autorská
práva, během kterých firma přesunula své působiště do Braunschweigu,
mimo dostřel rakouských zákonů. Petzval se pokusil spolu s Dietzler
vyrábět objektivy sám, ale firma záhy zkrachovala. Roku 1859 navíc
přišel při krádeži Petzval i o své rukopisy týkající se optiky, na
optiku zcela zanevřel a začal se věnovat studiu akustiky. Roku 1862
rozvázal svůj intimní svazek s optikou zcela, zrušením svých přednášek
na univerzitě.
Petzval umírá roku 1891, osamělý a zahořklý. Je pohřben na vídeňském Zentralfriedhofu,
jeho objektiv však přežil dodnes. Slouží hlavně pro blaho všem
filmovým a divadelním fanouškům promítacích
přístrojích, případně bodových reflektorech. Ani ve fotografii nezůstal
Petzvalův objektiv odstrčen. Užívá se v astrofotografii pro
svoji ostrost ve středu obrazového pole.
A na co zaostříme s Paladixem tento týden?
V pondělí bude Jirka Jirout týrat černochy zimou v článku
Dynamický rozsah aneb jak vyfotit černocha na sněhu.
Úterý zasvětí František Štaud: Eisteddfodu — svátku keltských pěvců.
Ve středu vám Josef Hrubý prozradí něco o Cloně u makroobjektivů.
Na čtvrtek si Jiří Zahradnický připravil recenzi výstavy Pavel Hudec Ahasver, klasik s duší tuláka a o svoji nejmilejsí fotografii se s vámi podělí Josef Hrubý.
A konečně v pátek vás pozveme na výlet na Velkou Fatru.
Dobré světlo.
