Jak to skutečně bylo?
Edward Kelley se narodil 1555 v anglickém Dencestru, kde se vyučil
nejprve lékárníkem u Anthonyho Graye a později začal pracovat jako
písař. Ve svých 25 letech musel ovšem prchnout ze svého rodiště, neboť
byl za padělání úřední listiny potrestán odřezáním uší. I bez nich se
však dokázal seznámit s Johnem Dee, významným vědcem a důvěrníkem
anglické královny Alžběty I. Spolu navštívili Polsko a poté i dvůr
císaře Rudolfa II. a jistou dobu pracovali v alchymistických
laboratořích Viléma z Rožmberka, kterému vyléčili jakýsi chronický
neduh. Samotný Dee se v roce 1589 vrátil do Anglie, zatímco Kelley
zůstal v Čechách, kde se těšil přízni samotného císaře, který si jeho
práce cenil natolik, že mu dokonce udělil šlechtický titul. Kelley se
oženil s bohatou vdovou, svoji krajankou Johanou Westonovou z dnes již
neexistujícího Mostu. Vdova měla z prvního manželství dceru Alžbětu
Johanu, jež později proslula jako básnířka Vestonie, o které se můžete
dočíst např. zde (je
třeba dokumentem trochu zalistovat).
Kelley záhy zbohatl, takže si mohl zakoupit takzvaný Faustův dům na
Karlově náměstí v Praze, místo opředené mnoha pověstmi.
Vlastnil i několik domů v Jílovém u Prahy, proslulém těžbou zlata. František
Běhounek ve své knize Kletba zlata zastává názor, že Kelley
používal ke svým transmutačním trikům dusičnan stříbrný (jak na to si
můžete přečíst zde, jak naopak
použít dusičnan stříbrný k zachycení neviditelného se dozvíte zde).
Nic netrvá věčně, ani štěstí šarlatánovo. V roce 1591 zabil Kelley v
souboji jednoho z císařských sluhů, dvorního úředníka Hunklera a
protože císař nedlouho předtím vyhlásil zákaz soubojů, byl Kelley
uvězněn na Křivoklátu. Při dobrodružném pokusu o útěk si zlámal nohu,
která mu musela být amputována a nahrazena dřevěnou protézou. Nejprve
byl císařem omilostněn, vzápětí byl opět zadržen a uvězněn v Mostě, na
hradě Hněvín, kde
se pokusil obměkčit srdce císařovo sepsáním traktátu O kameni
filosofů – bezvýsledně. Rozhodl se útěk opakovat, s podobným
výsledkem – zlomil si i druhou nohu. Zmrzačenému Kelleymu udělil
sice císař kýženou milost, ale zakázal mu návrat do rodné
Anglie. Usoužený Kelley vypil jed, na jehož následky skonal
1. listopadu 1597. Hrad, poslední dějiště jeho utrpení, vzal za své o
pár desítek let později, roku 1651 při švédském obléhání. Samotný Most
zachvátila zkáza až v letech sedmdesátých minulého století. Odhady,
kdy přijde na řadu zbytek republiky nejsou z důvodu nedostatku dat
známé.
Nutno ovšem podotknout, že údaje z konce jeho života jsou nejasné a
těžko ověřitelné. Údajně existují indicie, že byl naživu ještě po roce
1600 – tedy jistá naděje, že smrt Kelleyho nemá se smutným koncem obou
míst nic společného, nám ještě kyne.
Asi si na tomto místě kladete otázku, co toto vše má společného z
předmětem fotografování. Inu Kelley se původně (ještě před onou ušní
epizodou) jmenoval Talbot, stejně jako jeden ze spoluvynálezců fotografického
procesu – že by tedy Kelleyho pokusy s dusičnanem stříbrným
nebyly náhodné? Navíc existuje genealogická studie, mapující stezku od Kelleyho k
Talbotovi – vše to dokazuje, že Čechy měly asi mnohem větší význam
pro vznik fotografie, než jim historie připisuje. Je jen otázkou, kdo
stojí za záměrným skrýváním historických faktů – snad nadnárodní
spiknutí fotografických společností úporně bránící všemi prostředky
teritorium svých zisků? Zatím nevíme, ale můžeme vás ujistit, že
Paladix vyhradil část svých finančních prostředků na zkoumání této
historicky temné fotografické epizody. O výsledcích bádání vás budeme
pochopitelně informovat formou seriózní studie.
Než se tak stane, podívejme se, co pro vás redakční kuchyně nachystala
na tento týden.
V pondělí vás Jan Polák uvede do problematiky Fotografování
svatby.
Na úterý jsme pro vás nachystali novinku, Zdenka Bakšteina vystřídá
Jiří Charvát, se kterým zamíříme do Libanonu.
Možná jste na Nový rok dostali přání i od Pavla Poly. S technologií jeho
výroby se můžete seznámit ve středu v Pavlově článku: PF 2002 aneb jak lze taky dělat přání.
Na čtvrtek si Radka připravila povídání o své nejmilejší
fotografii (nebo spíš o celé sérii).
A na výlet do holandského Keukenhofu vás pozve v pátek Jirka Jirout.
Dobré světlo.
Nadpis
… ´Je jen otázkou, kdo stojí za záměrným skrýváním historických faktů – snad nadnárodní spiknutí fotografických společností úporně bránící všemi prostředky teritorium svých zisků? … ´ – no tak, no tak, to myslis vazne ?
RE: Nadpis
Myslim to pochopitelne smrtelne vazne. Magister Kelley byl nejaky cas majitelem Faustova domu. Jak se lze docist treba
tady, doktor Faustus zrejme provadel nejake pokusy technologicky blizke dnesni fotografie, pripadne filmu. Ostatne po sepsani Kelleyho traktatu O kameni filosofu, ho cisar Rudolf II. propustil, lec zakazal mu vyjezd ze zeme. Proc asi? Kelley mel v rukavu nejakou novinku, na ktere by chudnouci cisar mohl zbohatnout — pokud by se ovsem technologie nezmocnili cizi firmy. Vzhledem k pokusum, ktere Kelley provadel s dusicnanem stribrnym je lehke si domyslet o co asi slo. Jen nedovtipa by si nespojil pozdejsi svedske manevry (ostatne proc svedove znicily hrad Hnevin, posledni misto Kelleyho vyskytu, co tam asi hledaly?) se znamou firmou Hasselblad. Historicka fakta do sebe krasne zapadaji, staci jen mit oci otevrene.
A nestoja za tym nahodou slobodomurari ? 🙂