Nový Svět

Dnes se podíváme do jednoho zákoutí, kde se čas jakoby zastavil. Je to místo, kde se kroky času otiskly snad mnohem víc než jinde. Nebo možná stejně jako jinde, ale jeho stopy nikdo neodstranil. Nový Svět je tvořen vlastně jen několika uličkami, ale rozhodně stojí za návštěvu… Nový svět už dávno není nový v pravém slova smyslu, ale každopádně je to svět jiný. Uvidíte.

Nový Svět je součástí pražské čtvrti Hradčany, kam – pro mimopražské návštěvníky možná překvapivě – nepatří jen samotný Pražský hrad. Samotný název “Nový Svět” nenajdete na žádné mapě, protože je to správně jméno jen jedné ulice, ale každý Pražák ví, že se pod tímto označením skrývá víc než jen jedna křivolaká ulička. Na přiložené mapce je zachycena pouze oblast Nového Světa a také stanice tramvají, kterými se sem lze dostat. Autem bych cestovat příliš nedoporučoval – s parkováním bývají nemalé problémy. Místo toho zvolte raději pražskou MHD; tramvaje číslo 22 a 23 vás sem dovezou např. ze stanice metra Malostranská. Výhodou je i to, že se nemusíte pak vracet na stejné místo, kde jste nechali auto.

Tradičně začínám svoji návštěvu Nového Světa na schodech, které vedou z Jelení ulice k penzionu U Raka. Už samy schody jako by byly bránou do jiného světa. Najednou je všude ticho. Ze schodů a z hřebenu zdi k nim přiléhající (původně to byla součást pražského městského opevnění) je vynikající a velmi působivý výhled na celou oblast od Pražského hradu (s dominantou chrámu svatého Víta) až po Petřín s jeho rozhlednou. Fotograf se nepochybně zaraduje, protože tento výhled zpravidla na pohlednicích nenajdeme.

Když sejdeme po schodech dolů, ocitneme se u penzionu U Raka. Je to jako návrat kamsi do dávno minulých staletí a ani si člověk nepřipadá jako v Praze. Roubená chalupa, před ní mlýnské kameny a vyskládaná dřevěná polena… Nevím, jak je to s cenami v tomto podniku, ale podle naprosto exotického a exkluzivního vzhledu soudím, že pro našince nebudou dvakrát příznivě (možná že ani jednou…). Zde si můžeme vybrat, kam se dále vydat. Ale ještě před tím – otočíme-li se k penzionu zády – se nám naskytne asi nejtypičtější pohled patřící k Novému Světu. Rohové a do sebe vklíněné malé domečky z doby renesance a raného baroka. Původně byl Nový Svět předměstím a vlastně chudinskou čtvrtí, což je dodnes vidět na velmi jednoduchém vzhledu jednotlivých tamnějších staveb. Můžeme se vydat buď Černínskou ulicí nebo doleva ulicí Nový Svět. Doporučoval bych druhou možnost, neboť Černínská ulice je v podstatě pouze průchodem mezi dvěma zdmi.

Penzion U Raka vypadá ne jako z Nového Světa, ale jako z Jiného Světa. Určitě by málokdo čekal typickou dřevěnku tak blízko Hradčan a vlastně v Praze vůbec…	Domečky na roku ulic Nový Svět a Černínské jsou velmi známé. Dosti často však lidé nevědí, kde přesně je mají najít. Škoda té dopravní značky, ale nedá se s ní nic dělat. Pokusům o zničení hrdě odolává…

Po levé straně je jen několik domů a pak dlouhá a vysoká zeď, za níž se skrývá napřed dětské hřiště a poté zahradní restaurace; obojí stojí za návštěvu, ovšem zdarma je jen první “podnik”. Po pravé straně jsou obytné domy, v nichž jsou kromě jiného také prodejní galerie. Pokud bude mít nějaký dům otevřený dvůr, směle se podívejte dovnitř. V nejhorším vám někdo vynadá, ale zdejší lidé jsou na to zvyklí a ochotně vám prohlídku umožní. Na jednom dvoře mají i vodopád (nebo aspoň vždycky měli), ale hledejte sami… První odbočkou doprava (Kapucínská ulice) se vydejte vzhůru do kopce. Na rohu stojí “Dům U zlatého hroznu”, č.p. 78. Po několika nečekaných zatáčkách se zčistajasna ocitnete na prostorném Loretánském náměstí, jemuž dominují dvě stavby – Černínský palác a Loreta.

Černínský palác byl vystavěn v letech 1669 – 1697. Vnější stavbu projektoval architekt Francesco Caratti a interiéry jsou dílem Fr. M. Kaňky. V roce 1747 byly ještě doplněny portiky a balkony. Je to největší pražská barokní stavba. V roce 1851 byl palác přestavěn na kasárna a v letech 1928 – 1932 se po nezbytných úpravách začal využívat jako ministerstvo zahraničních věcí; tomuto účelu slouží dodnes. Palác je obklopen krásnou francouzskou zahradou, která je ovšem – tak jako celý objekt – nepřístupná. Palác se velmi špatně fotografuje, žádný uspokojivý snímek se mi dosud nepodařilo pořídit.

Loreta je bývalé poutní místo s kaplemi a kostelem Narození Páně. Svatou chýši či loretánský domek, z let 1626 až 1627, nechal postavit hrabě z Lobkovic podle projektů italských stavitelů. Průčelí Lorety bylo přestavěno v letech 1720 až 1722 Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem, což byli nejproslulejší barokní tvůrci ve své době. Součástí průčelí je věž s proslulou zvonkohrou od hodináře Petra Neumanna z roku 1694. V patře budovy je umístěn Loretánský poklad, což je soubor liturgických předmětů z 16. až 18. století. Nejcennějším předmětem je diamantová monstrance z roku 1698, která je vyzdobeny 6200 diamanty. Loreta byla v roce 1948 násilně zabrána a prezentována jako muzeum, což se ovšem s valným úspěchem nesetkalo. Nyní je po celkové opravě a slouží opět jako církevní objekt. Rozhodně stojí za návštěvu, i přes relativně vysoké vstupné.

Tak. Krátký ale velmi zajímavý výlet máme za sebou. Z Loretánského náměstí se můžete buď vrátit a projít tak onu “vynechanou” Černínskou ulici, nebo se naopak vydat Loretánskou ulicí směrem na Hradčanské náměstí či sejít na Malou Stranu.

Co se týká doby, která je pro návštěvu ideální, pak bych rozhodně doporučil dopolední hodiny, jinak budete mít na každé fotografii mnoho lidí. Ideálním obdobím pro návštěvu je jednoznačně zima, nejlépe tehdy, kdy napadl čerstvý sníh. Idyličnost a romantika Nového Světa pak před vámi vyvstane v netušených rozměrech. Stejně tak je dobré navštívit tato místa za tmy. Ale ani jindy neuděláte chybu. Praha, to není jenom Kampa, Pražský hrad a Staroměstské náměstí. Nic proti těmto místům – ale v Praze jsou i jiná místa, která rozhodně stojí za návštěvu.

Zde jsou pro porovnání noční snínky ze zimy a léta. Jak je vidět, totéž místo může mít v odlišných dobách zcela rozdílnou atmosféru… Další zajímavostí je to, že snímky vznikly v odstupu více než tří let a přitom se na Novém Světě nic nezměnilo… (což je dobře) Autorem zimního snímku je Pavel Pola.

Snímky byly pořízeny zrcadlovkou Olympus OM-10 s objektivy Zuiko (50 mm f/1.8, 35-70 f/3.5-4.8) a Tamron (24 mm f/2.5) na materiál Fuji Superia. Noční snímky byly fotografovány přístroji Nikon F 100 a Minolta Dynax 600si.