Malý seriál o výhodách zpracování klasického filmu digitální cestou. O faktickém zlepšení kvality vašich fotografií a nezávislosti výsledků na obsluze, pokud se s tím vším naučíte zacházet a žít.
Úvod
Nemám v úmyslu vás děsit přemírou funkcí grafického editoru nebo spoustou příkladů, jak zlepšit nepovedené fotografie. Těch mám sám spoustu a vylepšit je neumím, prostě se nepovedly. Mám však v úmyslu vám ukázat, že i relativní laik může použitím kinofilmového skeneru velmi výrazně pokročit ve výsledné kvalitě svých dobrých fotografií, aniž by musel umět detailně využít vlastnosti nějakého grafického editoru a do obsahu snímku zasahovat. A může se ve svém amatérském či profesionálním životě dostat výrazně dál. Přestanou totiž problémy s kvalitou nočních fotografií, s barevností, s celkovou ostrostí, zaprášením, prostě zmizí všechny klasické nectnosti většiny běžných minilabů.
Upozorňuji, že výsledkem práce digitálního minilabu je skutečně fotografie, nikoliv výtisk inkoustové tiskárny, jak občas někteří předpokládají. Rovněž tak upozorňuji, že běžným zkoumáním zjistíte jediný rozdíl mezi klasickým a digitálním minilabem – je jím vytištěný název zdrojového souboru na zadní straně fotografie. Jestli bude na fotografii viditelné rastrování, to závisí na použitém stroji v labu a úrovni obsluhy. Příklady, které jsem viděl v tisku, mi přišly přehnané. Osobně na fotografiích o rozměru 30 x 20 cm rastrování nevidím. Zřejmě je potřeba to v daném labu vyzkoušet – přeci jen jsem nemohl otestovat všechny dostupné digitální minilaby u nás. Poslední poznámku mám k rozumné digitální retuši fotografie. Pokud akceptujete mechanickou retuš nebo nadržování ve fotokomoře, je zbytečné zaobírat se úvahami, zda je to ještě původní fotografie, pokud uděláte tentýž proces digitální cestou. Osobně si myslím, že klasická i digitální cesta jsou si rovnocenné. Důležitý je totiž výsledek, pokud odpovídá představám fotografa.
Závěrem tohoto odstavce bych rád doplnil, že znám řadu lidí, pro které je digitální obrázek něco neosobního, pomalu zvráceného. Rovněž tak vlastnictví počítače. Pro ně prostě tento článek není určen.
Obecné úvahy na téma kvalita fotografie
Teď vůbec nemám na mysli kvalitu obsahu, ten je zcela ve vašich rukách či spíše na vaší šedé kůře mozkové. Mám na mysli papírovou podobu fotky. Snímek se povedl – někdy třeba náhodou a někdy po usilovné práci – a teď přichází čas, jak ho dostat na pořádný formát a navíc v co nejlepší kvalitě. Pokud využijete služeb běžných minilabů, můžete se dostat k následujícím zkušenostem (prosím, nebrat doslova, jsou laby špatné a jsou laby dobré …):
- neostré fotografie,
- barevně zcela ujeté fotografie (vybledlé, přebarvené, s nežádoucím barevným odstínem),
- zaprášení, různé smetí na snímku,
- různé ořezy.
V důsledku nejde ani tak o finanční stránku věci, těch povedených snímků určitě není (u nás amatérů …) zase až takové množství. Jde ale o čas, nervy s reklamacemi spojené a občas zoufalá a naprostá nedosažitelnost požadovaného výsledku. Často i přes to, že v malém formátu dáte vzorek, obsluha vám o výsledné vybledlé fotografii 20 x 30 cm s úsměvem tvrdí, že je naprosto stejná jako ta malá předložená, která právě leží na pultě mezi vámi.
V této situaci mi prostě došla trpělivost a udělal jsem následující úvahu – za prvé, ne všechny fotografie z filmu se musí dělat (ušetří se peníze a sníží obsah koše). Za druhé, pokud bych pořídil skener s dávkovým zpracováním, nemusel bych u počítače pořád sedět. Ušetří se trochu času – člověk je od přirozenosti líný. (Nakonec to s představou o ušetřeném čase nebylo až tak horké, realita výrazně změnila představy, ale o tom až později.) Za třetí, běžnou cestou neodstranitelné škrábance na filmu a neodstranitelný prach by mohla funkce ICE omezit, nehledě na další škrábance a prach minilabem často ještě dodávané. Za čtvrté, mám plnou kontrolu nad ořezem i vzhledem výsledné fotografie, navíc si můžu doplnit elegantní rámečky. No a za poslední, pokud se smířím s prvotním laborováním a budu si nechávat dělat snímky bez korekcí, budou takové, jako chci já.
A je čas si říci, co naopak může přinést digitální minilab, pokud si necháte dělat snímky z digitálních souborů:
- Ostrost je taková, jakou má dodaný soubor (no, pokud do ní obsluha nezasáhne a nepřeostří …).
- Barva a jas jsou (po počátečních experimentech) takové, jaké chcete.
- Na fotografiích nejsou žádné nečistoty.
- Ořez je nulový.
- Dohadování s obsluhou, pokud jsou správné podklady, je nulové (většinou opravdu ano).
Pár příkladů snímků z klasického a digitálního minilabu
Abych se dále neodvolával pouze na teoretické záležitosti, uveďme si předem několik typických příkladů fotografií zpracovaných v klasickém a digitálním minilabu. A hlavně, ukažme si základní rozdíly ve výsledku.
|
| Barevné srovnání |
Příklad 1: obyčejná horská krajina v Beskydech za pěkného počasí s náznakem inverze. Původní snímek byl mimo naprosté ztráty ostrosti barevně příliš žlutý a ve světlech (sníh obalený kolem kmene) nebyly téměř žádné detaily. Sken ukázal, že snímek ostrý je, poskytl přirozené barevné zabarvení a dodal neuvěřitelné množství detailů ve světlech (nebyl použit žádný filtr). Kodak Portra 160 NC.
Barevně se jedná o zcela typický úlet, který zpravidla dostaneme při fotografování západu nebo východu slunce, kdy krajina jde celkově do žluta až červena. Háček je v tom, že to nemusí platit vždy, také záleží na světové straně, kam zrovna otočíte objektiv. Nakonec, změnu barev při východu nebo západu slunce určitě viděl každý z nás.
|
| Extrémní kontrasty |
Příklad 2: běžná fotografie ze stezky vytesané ve vápencové skále v plném stínu, s pozadím ostře osvětlených bílých skal. Fotografováno slušným autofokusovým kompaktem (mjú-I 35mm f/3,5) včetně doplnění bleskovým světlem. Snímek z minilabu měl pěkně prokreslené sluncem osvětlené skály, ovšem cesta ve stínu byla celá černá s nerozeznatelnými detaily. Sken vytáhl detaily ze stínů a zachoval i detaily ve světlech. Žádné další úpravy nebyly potřeba. Kodak Portra 160 NC.
Podotýkám, že ač druhá fotografie je světlejší a zdá se, že vznikla prostým zvětšením jasu, minilab nebyl schopen klasickou cestou tu fotografii v této podobě udělat. Buď bylo vidět pár detailů ve skalách, ale sluncem osvětlená část byla kompletně vypálená, nebo zůstala levá část téměř sytě černá a vpravo byly pěkné skály. Tady se už naráží na jasový rozsah scény, který byl opravdu extrémní.
|
| Ostrost |
Příklad 3: noční fotografie Hradčan, prostě klasika. Z minilabu přišel rozostřený hrad, což by možná až tak nevadilo. Jenže v osvětlené části staveb nebyly žádné detaily, vše se slilo do jediného světlého pruhu (fotografováno bylo ze stativu). Sken ukázal, že snímek je ostrý a má detaily ve všech světlech i stínech (okna ve stěnách). Kodak Gold 100.
Problémy s noční fotografií v klasickém minilabu jsou rovněž zcela tradiční. Za prvé, obsluha těžko zjistí, co jste tam vlastně chtěli mít za detaily. A tak se většinou daná fotka bere rovnou jako špatná (zkuste na negativ fotografovat hvězdné nebe …), případně se velice zvedne její jas a dostanete vybledlý výsledek bez detailů ve světlech. Za druhé, i tady můžete docílit jak černé, tak světlé oblohy. A automatika minilabu si s tímhle moc poradit neumí.
Zkrácené digitálně-počítačově-finanční úvahy
Teď jde o to, zda nám výhody výše uvedené vyváží finanční výdaje s tím spojené. Vzhledem k dnešním cenám slušných kinofilmových skenerů v rozsahu 15 – 23 tisíc korun je to stejné, jako když si koupíte objektiv ze střední řady. Navíc ceny díky nástupu digitálních fotoaparátů neustále klesají. Máte-li skener v práci, není co řešit (pokud zaměstnavatel neprotestuje proti jeho využití). V případě pořízení domů se předpokládá, že vlastníte počítač. Nemusí být úplně super, ale také ne ten nejjednodušší starý deset let. Osobně si myslím, že v dnešní elektronické době není vlastnictví počítače něco zas tak vyjímečného. Zpravidla stačí do stávajícího počítače dokoupit nějakou paměť, případně kartu s rozhraním USB pro skener a je to.
Dále není rozhodující, v jak velkém rozlišení nastaveném na monitoru budete pracovat, běžných 800 x 600 bodů bude zcela jistě postačovat. Co je však podstatné, grafická karta vašeho počítače by měla umět zobrazit barvy v rozlišení true color (barevná hloubka 24 nebo 32 bitů). A hlavně, monitor by neměl být starým vysloužilcem s vypálenou a bledou obrazovkou. Pokud máte vybavení, které tyhle podmínky splňuje a máte chuť to zkusit, mohou vám následující úvahy pomoci na cestě k lepší fotografii.
Začínáme, aneb co je potřeba vědět
Jako úplně první věc si dojděte do digitálního labu nebo si nalezněte jeho stránky na internetu a získejte tabulku formátů. Ta obsahuje rozměrovou řadu fotografií a s nimi spojenou potřebnou velikost podkladu v obrazových bodech – pixelech. Pokud chcete, aby obrázek na fotografii byl přesně od kraje do kraje bez jakékoliv rozměrové korekce ze strany minilabu a bez bílých okrajů, musíte podklady dodat přesně v odpovídající velikosti k požadovanému rozměru fotografie. Formát dodaného souboru bývá nekomprimovaný TIF a je to standard, který umí každý grafický editor. Druhým nejpoužívanějším formátem je komprimovaný JPG. Pokud sníte o velké a kvalitní fotografii, pro větší formáty se mu vyhněte. Jinak je třeba dát pozor na přesný formát fotografie, protože některé tabulky udávají zaokrouhlené údaje. Potom totiž fotografie 20 x 30 cm má ve skutečnosti 21 x 31,5 cm nebo 20 x 29,7 cm. Pokud tedy máte nakoupené přesné rámečky, je vhodné obsluhu upozornit, aby byl formát správný.
Dále je potřeba sladit jasově a barevně to, co vidíte na monitoru počítače s tím, jak to bude vypadat na fotografii. Tady asi vznikne první problém – na začátku se to prostě musí zkusit a podle výsledku dolaďovat. Barevně to asi nebude zas až taková tragédie, většina dnešních monitorů umožňuje nastavení barev kolem 9300 Kelvinů a výsledek zhruba odpovídá. S jasem a kontrastem však pravděpodobně problém bude a velký. Moje první várka fotografií byla neskutečně tmavá, na monitoru bylo přitom vše OK. Takže jsem vzal jednu z nepovedených papírových fotografií a nastavoval jas a kontrast monitoru tak dlouho, až obrázek na něm byl stejně tmavý jako fotografie samotná. Pak jsem digitální verzi upravil na „správný“ jas a odnesl do minilabu. Následující várka vypadala už skoro dobře, ale musel jsem si zvyknout na to, že na monitoru počítače se mi zdá snímek příliš světlý, ale výsledná fotografie bude v pořádku. Až třetí pokus byl dle představ a od té doby jsem až na drobné odchylky zaviněné mnou zpravidla spokojen. Jinak je možná i kalibrace vašeho monitoru a snímků podle podkladů dodaných minilabem (Ultralab má na internetu kalibrační soubor pro Photoshop), jenže můj Photoshop 5 je verze LE a ta to neumožňuje. Jinou možností je zaslání kalibrační tištěné kartičky spolu s digitálním obrázkem téhož od FotoStaru. Pak si seřídíte monitor tak, aby snímek ze souboru měl stejný jas i barvy s kalibrační kartičkou.
Abych se nedotkl profesionálních grafiků – v domácích podmínkách je dost těžké dosáhnout opravdové barevné kalibrace monitoru. Nejde jen o to, že monitor ji musí umožňovat, ale jde také o to, že musíte pak pracovat v přesně definovaném a stálém okolním osvětlení. A to jsou podmínky, které se přeci jen doma těžko vytvářejí. Osobně to řeším tak, že většinou zpracovávám podklady pro minilab večer, za svitu stejné lampičky a shodně nastaveného monitoru (SONY E220 Trinitron, jas nastaven na hodnotu 30, kontrast na hodnotu 60).
Na druhou stranu, výsledky z byť i amatérských podmínek jsou bez jakékoliv diskuse o řád lepší, než z klasického minilabu.
Pár rad ohledně základní úpravy obrázků po skenu
Tady nechci být za chytrého, nejsem grafik a z časových důvodů jím ani nemíním být. Odkazy jsou na anglické názvy ve Photoshopu. Nevěřím moc, že by běžný český občasný uživatel byl ochoten zaplatit za legální český či anglický Photoshop téměř 30.000,- Kč. Anglickou limitovanou verzi LE dostaneme ke svému skeneru naopak skoro všichni. Takže dál uvedu pár záchytných bodů pro počítačově zdatnější uživatele. Jinak následující rady na své přednášce na Open Air 2000 v Řevnicích a ve svých článcích dopodrobna a hlavně mnohem šířeji rozvedla radka. Opakuji, nejsem grafik, jedná se o laický přístup a také na to hned zpočátku upozorňuji. Takže, zde je pár doporučení:
-
Zapomeňte na funkci jas a kontrast (Brightness and Contrast). Pokud je použijete, přijdete o dost podstatnou část informací ve světlech nebo stínech a poté není cesty zpět.
-
Jako první se podívejte na úrovně (Levels). Zobrazí se vám histogram, tj. graf zastoupení jasů v obrázku od nejsvětlejší po nejtmavší či naopak (podle grafického programu). Většinou po skenování nějaká část chybí, snímek vypadá buď příliš mdle nebo moc tmavě, částečně je to dáno reálnou expozicí filmu (podexpozice nebo přeexpozice) a pak také nastavením software skeneru. Nejjednodušší prvotní úpravou je „roztažení“ křivky histogramu na celou plochu. Tím se zvedne vizuálně kontrast a docílíte doplnění subjektivně chybějících jasů (světla nebo stíny). Můžete použít i funkci Auto Levels, nicméně ne vždy dávají automatické úpravy očekávané výsledky.
-
Jako další prvek pro celkovou úpravu škály šedé (polotónů) ve snímku můžete použít úpravu gammy, buď jejím přímým zadáním (standardně je její hodnota 1.0, vyšší číslo odpovídá světlejšímu obrázku, nižší tmavšímu) nebo odpovídajícím posunem středního ukazatele v histogramu.
-
Další rozumnou úpravou může být nastavení nepatrně výraznějších barev (funkce Saturation). Hlavně u některých negativních materiálů a zvláště při velké hodnotě nastavení gammy dochází k jejich vyblednutí.
-
Předposlední akcí je zmenšení celého snímku na požadovanou velikost. Nemusíte je dělat, pokud již skenujete v požadované velikosti. Pokud zmenšujete, dejte si pozor na poměr stran snímku ve vztahu k rozměru výsledné fotografie. Skeny celého políčka kinofilmu jsou totiž zpravidla větší (delší) v jednom rozměru a pokud neuděláte předtím třeba malý ořez, může dojít k deformaci obrazu (většímu roztažení v jednom směru).
-
No a závěrem použijete funkci doostření snímku. Před tím je dobré si nastavit zobrazení důležitého výřezu snímku ve velikosti 100%. Na příliš zmenšeném zobrazení snímku nemusíte poznat výsledek přiostření a snadno jeho velikost přeženete. Určitým poznávacím znamením jsou třeba větve proti obloze nebo jakýkoliv obrys ve snímku. Pokud se kolem něj po zaostření vytvoří světlé kontury, použili jste moc velkou hodnotu zaostření a snímek již nebude vypadat dobře. Na druhou stranu, časem jsem zjistil a to nejen já, že někdy je vhodné fotografie výrazně přeostřit a z labu jsou pak perfektní. Takže je nutné to prostě vyzkoušet.
-
Přestože to není doporučováno, po zkušenostech z více zakázek si do rodinného alba necháváme dělat fotografie s mírně zvednutým kontrastem v rozsahu 5 – 15.
Nemusíte mi věřit, ale výše uvedené mi naprosto postačuje pro dosažení očekávaného výsledku pro fotografie 10 x 15 cm. Ty jsou na první pohled prokreslenější a ostřejší, než fotografie zhotovená klasickou cestou. Pokud tedy požadujete výstupní formát 10 x 15 cm, budou výše uvedené kroky zcela postačující.
Jinak uvedené úpravy dělám hlavně proto, že skenuji v dávkovém režimu a výsledný přesný ořez snímku dělám až později. Naopak, pokud si přímo při skenování nastavím správné okno výřezu (sken je jinak větší než políčko kinofilmu) včetně pixelového rozměru (pro Ultralab a fotografii 15 x 10 cm – 1818 x 1228 pixelů), stačí pak snímek pouze doostřit a případně zesvětlit, žádné další úpravy nejsou potřeba.
Závěr
Jako základní přehled rozdílů a možností by mohl tento díl seriálu stačit. Příště si povíme o cenových relacích dnešní doby a v posledním díle pak o dalších možnostech, které digitální zpracování nenásilnou formou přináší.
PS:
Ultralab je pražskou záležitostí, nechť mi mimopražští prominou. Asi nejuniverzálnější je www.fotolab.cz, popř. www.fotostar.cz se zadáním fotografií po internetu a vyzvednutím ve zvolené provozovně – kvalitu jsem ale nezkoušel. Jen nevím, jak bych zaslal po internetu jedno CD s 80 fotografiemi 10 x 15 cm a kapacitou cca 550 MB. Tady je už pak jedinou volbou formát jpg. Pak existují desítky dalších, menších, jejich přehled ale nebyl cílem tohoto článku. Uvítám veškeré informace o zkušenostech s jinými digitálními laby zaslané na můj mail jhlinak@paladix.cz nebo formou diskuse k tomuto článku.
Sběrny
Članek mě zaujal, neboť jsme se sám poslední dobou vydal obdobnou cestou a mohu toto řešení vřele doporučit.
Mám jenom poznámku k internetovým sběrnám. Ač z Prahy, tak jsme vyzkoušel Fotolab i Fotostar. Obojí s dobrým výsledkem. Ve Fotolabu mě takto udělali již hodně fotek 13×20(? = záleží na “délce” souboru) a byl jsem spokojen. Bohatě stačí poslat jpg soubory a kvalita je perfektní (a lze je, vzhledem ke kompresi, snadno poslat). Finančně je to výhodnější než např. u Škody, kde člověk musí zaplatit vždy poplatek za načtení dat. Jo, a ve Fotostaru mě dělali i jednu 30×45 z jpg filu a byl jsme též spokojen!
Posilani celeho CD do Fotostaru
Neni treba posilat obsah CD pres web, je take mozno dat CD ci ZIPku na nekterou sbernu a udelaji fotky take, jen to trva dele…
Barevná kalibrace
Barevnou kalibraci řeším následujícím způsobem:
Monitor mám nastaven za pomoci SW Colorific (viz http://www.colorific.com ). Jeho nezbytnou součástí je takový malý jednobarevný proužek (color key), který je na konci kalibrace přiloží na monitor a finálně se srovnává barva. tenhle software se dodává s některými monitory standardně – určitě ViewSonic.
Na fotkách pracuji také večer při svitu určité lampičky, ale navíc jsem do ní pořídil výbojku s denním světlem (stolní lampa s paticí G23, resp. s DZ).
Skenování mám zkalibrované díky tomu, že jsem si na něj pořídil pořídil SW Silverfast s IT-8, což je testovací diák s maticí barevných polí. Ten SW se pak umí zkalibrovat pomocí tohoto diáku a jeho barevného popisu. (Většinu produkce dělám na diáky, takže profily jednotlivých negativních filmů mne netrápí.)
Pak už zbývá najít jenom (:-)))) najít lab, ze kterého to také poleze barevně korektně.
RE: Barevná kalibrace
Mohu se zeptat, jak máte nastavený SF při skenování diáků? Pokud skenuji např. Ektachrome, tak skeny vycházejí extrémně tmavé, bez kresby ve stínech. Mám verzi SE, ale zkoušel jsem i demo plné verze.
Ve Vuescanu jsou ty výsledky OK. Zdá se mi, že to nějak souvisí s gammou. Máte v SF nastaven mód automatické expozice, nebo manuálně upravujete brightness lamp?
Díky.
RE: RE: Barevná kalibrace
Silverfast mám v režimu automatic exposure (lamp brightness). Navíc mam ale provedenou IT8 kalibraci (tohle tlačítko se objeví jen u plné verze s koupenou licencí na IT8). Nicméně taky jsem nejdřív zkoušel demo verzi a neměl jsem problémy s barevností. Fotím ale větčinou na dia Fuji – Provia 100F, 400F, Sensia 100, MS 100/1000.
RE: Barevná kalibrace
Zajimalo by mne, zda jste nezkousel tento postup:
1. zmereni ICC profilu Vaseho monitoru pomoci programu Colorific a nastaveni jasu, kontrastu, gammy a teploty barev monitoru
2. zpracovani snimku v grafickem editoru, ktery podporuje praci s ICC profily s nastavenym ICC profilem monitoru z bodu 1. s pouzitym pracovnim ICC profilem napr. sRGB nebo libovolnym jinym
3. konverze zpracovaneho snimku do ICC profilu FujiFrontier(BetaII), ktery Ultralab poskytuje na svych WWW strankach (u mne pri teto konverzi dochazi k mirnemu az zavaznemu barevnemu posuvu, ktery zavisi na konkretnich barvach vyskytujicich se na fotce)
4. vytisteni v Ultralabu na minilabu Fuji Frontier bez korekci. Odpovidala vysledna fotka fotce zobrazene na monitoru v bodu 3.?
Zajima mne, jak presne lze s programem typu Colorific ICC profil monitoru zmerit.
Sam pouzivam PhotoCal spolu s kolorimetrem (www.colorvision.com), ktery podle meho nazoru meri velmi presne, ale jehoz nevyhodou je cena cca 8 000,- Kc. Zajima mne, zda existuje levnejsi cesta, kterou lze dosahnou uspokojivych vysledku.
RE: RE: Barevná kalibrace
Podle mě existuje levnější cesta za dosažením uspokojivých výsledků: nepoužívat žádné ICC profily. V amatérských podmínkách to podle mě jen uškodí, je s tím víc práce, víc starostí a výsledek není zase tak přesvědčivý. Jak už jsem psal, nejlepší výsledky dosahuji, když na Frontier dodávám podklady v BMP, kde žádné informace o BMP nejsou. Jde jen o to si nastavit v počátcích monitor tak, jak to popisuje Honza. Kdo s tím ale umí opravdu dělat, tak pro něj to může být lepší, když ICC profily používá. Kdo s tím neumí, tak podle mě nic nezkazí, když na ně prostě zapomene.
RE: RE: RE: Barevná kalibrace
Tak tak.. a obzvláště nutné je vypnout ICM při použití Photoshopu 6 a vyšší. CM tam totiž funguje odlišně než u předchozích verzí.
RE: RE: Barevná kalibrace
S ICC profily pro Fuji Frontier jsem neexperimentoval. Colorific používám k nastavení barev monitoru, které se pak používá ve Windows (ve všech aplikacích). Na úpravu fotek používám levnější, ale legálně pořízené aplikace – JASC Paint Shop, JASC Image Robot, Zoner Media Explorer. Pokud bych chtěl experimentovat s ICC tiskárny, asi bych musel použít Photoshop – a to se mi zdá být na moje potřeby přílišný luxus.
Fotostar
Ultralab je vyborny ale zvetseniny z Fotostaru jsou taky vzdy povedene.
RE: Fotostar
svatá pravda, ja vyuzivam jedine fotostar (mohli by bejt trosku rychlejsi)
Digilaby – stejna loterie jako klasika
Před půl rokem bych s obsahem příspěvku naprosto souhlasil. Nicméně pak jsem si nechal udělat fotky z Maroka – svou osvědčenou cestou dia-sken-digilab, a to rovnou 13×18 v Ultralabu (protože to byla mnou ověřená kvalita). Výsledné fotky byly povětšinou OK, ale některé (!?) dost barevně ujeté. Nicméně na zadní straně je NNNN – tj. bez korekcí. Tak jsem vybral několik fotek a dal je udělat do různých labů a dospěl k následujícímu závěru:
Stroje Fuji (Frontier) dělají vedle korekce řízené obsluhou ještě nějakou další řízenou strojem. Jedna fotka a její výřez jsou dost podstatně jinak barevné – nechal jsem to dělat na dvou Frontierech – při stejných korekcích podle zadní strany. A ty korekce jsou čím dál tím horší, jak se digitální Frontiery přizpůsobují masové produkci z kompaktů.
Dále se k tomu přičítá obsluha:
Fotoexpress (Vodičkova, zadní část původního obchodu Fotoškoda) – korekce (nikoliv NNNN) na fotkách z TIFFu z CD !????
Ultralab původně kvalita, ale zhoršuje se nastavením stroje zřejmě přímo od Fuji.
Stroje Nortitsu (Kodak) zřejmě pracují v rozlišení 400dpi a kvalita hodně závisí na obsluze:
FotoŠkoda barevně děs a hrůza.
Axio barevně OK, ale zpracování děs a hrůza: 13×18 na pytlíku přeškrtnuto na 11×17 (zřejmě protože to bylo 300 místo 400dpi), na fotkách tudíž skoro 1cm bílý rámeček, na fotkách tenké světlé pruhy po celé délce, na krajích 0.5 cm výrazně tmavší oblast.
Foto-Max (Maiselova) barevně skoro OK, jen trochu vyblité (šetření na chemii ?)
E-Foto (FotoExpress Národní) super.
Stroje Agfa d-lab zatím jenom díky sběrně:
Fotolab super – překvapivě lepší než většina minilabů.
Takže moje závěry:
300dpi do Fotolabu, v případě nějakého osobního přání 400dpi do E-Foto na Národní. Strojům Fuji se zdaleka vyhnout.
Vždycky si před nějakou větší zakázkou nechat udělat jenom pár testovacích fotek, jestli se kvalita výrazně nezměnila.
RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Není to tak hrozné, jak to popisuješ. Nicméně JE pravda, že Frontier má jistou vnitřní inteligenci, kterou bohužel v některých případech použije ke škodě snímku. Tato inteligence se dá vypnout podle mých informací a vlastních zkušeností jen jedním způsobem – předávat podklady v BMP. To je totiž formát, který s sebou kromě skutečných obrazových informací nenese žádné další informace o vzniku snímku, barevném profilu, apod. Pokud se tedy BMP zkombinuje s požadavkem na žádné další úpravy a s obsluhou jste zadobře (jak to píše Radka ve svém článku), tak jsou výsledky excelentní. Na Frontier nedám dopustit. Dělal jsem tam už víc než tisíc snímků a zkažených jsem jich měl prvních 20 – právě než jsme přišli na to, že problém je v TIFFu. Ještě větší problém je v JPG, tam se totiž implicitně předpokládá, že se jedná o snímek z digitálního kompaktu, takže ho Frontier zkouší “vylepšit”…
RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Robim na Frontier-i 350 digitalne fotografie z JPG suborov a ked je na fotografiach NNNN tak su presne ako podklad a nie su tam ziadne dodatocne korekcie.
Aj jpg subor moze byt bez dalsich informacii ako je ICM profil a pod.
RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
samozřejmě, může, ale jen u BMP mám absolutní jistotu, že si tam žádný program nic nikam neuložil…
RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
“NNNN nedela korekce…” – myslim, ze tak jednoduche to nebude. Frontier nejake korekce udelat musi, myslim si. Duvodem je to, ze neni v principu mozne na nem zobrazit vsechny barvy, ktere jsou v RGB zadany. Jsou v zasade dve moznosti (s nekolika drovnymi variantami): bud barvy, ktere neni schopen zobrazit, zobrazi jako ty, ktere jeste umi. Anebo stupnici RGB stlaci tak, aby nedoslo k omezeni. Vizualne byva druhy postup lepsi, pri prvnim se ztrati barevene detaily. To by mohlo vysvetlovat, proc vyrez fotky vyjde jinak. Druha vec je stabilita vlastnosti papiru: nemela by obsluha delat nejakou zakladni korekci na sarzi papiru, aby byly standardni vysledky?
RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Ja si myslim (jsem presvedcen o tom), ze to v pripade “NNNNN” funguje takto:
1. Je-li soubor bez ICC profilu, tak se jednotlivym hodnotam RGB priradi barvy tak jak je Frontier umi – RGB=[255,0,0] je nejcervenejsi cervena, kterou umi, RGB=[0,255,0] je nejzelenejsi zelena, kterou umi, RGB=[0,0,255] je nejmodrejsi modra, kterou umi, RGB=[255,255,255] je nejbelejsi bila, kterou umi, … Navic Frontier ma sam o sobe nejakou gamu. Recenou mluvou ICC profilu se souboru priradi ICC profil Frontieru “natvrdo” bez konverzi. Problem je v tom, ze tvurce pracoval na monitoru (zarizeni), ktere RGB hodnoty ze souboru zobrazuje jinak nez Frontier. Neboli Nejcervenejsi cervena monitoru zpracovatele neni stejna jako nejcervenejsi cervena Frontieru, … se vsemi ostatnimi barvami. No a ted mel zpracovatel bud “stesti” a profil (charakteristiky) jeho monitoru jsou velmi podobne profilu Frontieru a dojde k malemu barevnemu posuvu a nebo jeho monitor ma vyrazne odlisny profil od Frontieru a dojde k velkemu barevnemu posuvu. Profil Frontieru se temer shoduje s profilem Adobe sRGB. Profil monitoru pracujicich pod Windows se obvykle blizi profilu Adobe sRGB, ktery ma gammu 2.2. Jinak je to u Macu, kde se obvykle pouziva gamma 1.8 a tento rozdil uz muze byt dost viditelny – stredni tony jsou prilis tmave.
2. a) Ma-li soubor vlozeny ICC profil, tak jsou dve moznosti. Myslim si, ze se na nej nejspise obsluha (Frontier?) vykasle a se souborem se pracuje jako kdyby zadny ICC profil nemel.
b) Soubor s ICC profilem se prevede do ICC profilu Frontieru. Zde zalezi na zpusobu prevodu, ktery obsluha (Frontier) zvoli. Podrobnejsi popis zpusobu prevodu by vydal za mensi clanek. Nechci se tu o tom rozepisovat. Popisy se daji najit v helpu ve Photoshopu. O ICC profilech a prevodech mezi nimi jsem si nasel mensi knihu v PDF, ale uz si presne nevzpominam jestli to bylo na http://www.apple.com/creative/resources/color/ a nebo na http://www.color.org/
RE: RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Muzes prosim te upresnit, ktery prostor mas na mysli pod oznacenim Adobe sRGB? Jsou dva ruzne prostory, sRGB a Adobe RGB (1998). Ktery z nich mas na mysli?
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Omlouvam se za velmi matouci oznaceni profilu. Mam na mysli profil oznaceny ve Photoshopu 6.0 jako sRGB IEC61966-2.1 s parametry R (0,64; 0,33) G (0,3; 0,6) a B (0,15; 0,006).
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Dik. To je standardni sRGB.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Rekl bych, ze tak nepracuje. Zkusil jsem si na nem udelat fotku z sedeho klinu a barevnych klinu. A cely klin od 0% do 100% byl celkem pekne zobrazen. Kdyby to bylo tak, jak rikas, musel by zacatek a konec klinu splyvat (color clipping).
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Predpokladam, ze soubor, z nehoz jsi si nechal udelat fotku byl bez ICC profilu nebo se mylim?
Myslim si, ze Tvuj vysledek odpovida tomu, co jsem popisoval, ale nejspise jsem se vyjadroval hodne komplikovane. Zkusim to vzit z jineho konce. Doufam, ze se tentokrat shodnem.
Kazde zarizeni pracujici v RGB v 8 bitech na barevny kanal ma stejny rozsah vstupnich hodnot – pro kazdou barvu 0 az 255. Rozdil mezi temito zarizenimi je v tom, ze pro stejne vstupni hodnoty RGB, tato zarizeni zobrazi ruzne barvy. Nemuze nikdy dojit k tomu, ze by se pro nejakou kombinaci vstupnich hodnot RGB nedala zobrazit vysledna barva. Takhle to funguje, kdyz se nepouzivaji ICC profily, coz jsou napr. fotky na webu, ktere jsou bez ICC profilu, ktere by prohlizec stejne ignoroval a ktere vidime kazdy jinak.
Problem nastane, kdyz je vyzadovana “presna” barevna reprodukce. V tomto pripade je potom uloha s barvami slozitejsi, napr. na svem monitoru mam zobrazenou barvu Pantone 672 CVU, jejiz RGB hodnoty v profilu sRGB jsou (239, 166, 214). Jake hodnoty musim dat na vstup minilabu (ICC profilu) Fuji Frontier, aby se mi zobrazila presne stejna barva – Photoshop 6.0 mi odpovedel – RGB hodnoty (245, 172, 219) (netusim, jak se to spocita, ale verim mu). U teto ulohy muze samozrejme dojit k situaci, ze pozadovanou barvu nelze na vystupnim zarizeni (napr. minilabu) zobrazit. Pro tuto situaci nabizi Photoshop nekolik ruznych konverzi.
RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Presne tak!
Mozem iba potvrdit ze pri pitomej obsluhe je aj digilab nekvalitny. Skusal som FOMEi na Obchodnej ulici a pri pozerani fotiek mi doslo zle od zaludka. Farby absolutne vyblite a nerealne, ostrost ale OK. Skusal som aj ine laby, ale vysledok ma nijako nenadchol.
Takisto si myslim, ze “A ty korekce jsou čím dál tím horší, jak se digitální Frontiery přizpůsobují masové produkci z kompaktů.
Nejde iba o to, ale aj proste masy fotografii, pri ktorych sa spracovava uz vo vyrazne nizzsej DPI, na 10×15 je uz vydiet jasny digitalny sum.
Napr. vo FUJI robia fotky farebne pekne, zladene, ostre, ale zrnite ako hrom. Volnym okom vidite jednotlive pixle, ak sa snazite.
Zakotvil som v Grade, klasickom labe (opticka cesta). Pre porovnanie je opticky robena fotka na pohlad menej ostra, farebne vsak je vo vacsine pripadov rovnocenna. Rozhadzane farby su iba na nacnych fotkach (nevlastnim prechodovy filter). Tam uz zacinaju hranice klasickej cesty. Rozdiel v ostrosti sa ukaze po scannovani fotky do PC. Fotak z digilabu je sice ostrejsia, ale ma vacsie zrno, ktore sa pri naslednom ostreni este zvyrazni. Klasicka fotka sa pri ostreni zachova inak – pri rozumnom nastaveni “Unsharp mask” dosiahnem lepsie vysledky ako z digifotky, ktora sa paradoxne zda na papieri ostrejsia.
Samozrejme toto sa tyka klasickych fotiek. V clanku sa ale pise o tom ze si doma nascannujem film a spracujem. Potom ho strcim do labu.
Kinofilmovy skenner nemam, ale bol som poziadany aby som spravil fotku z fotky. Predloha uz bola kopia, netusim kolka, kvalita ale bola dost biedna. Nascannoval som ju v 600 DPI, upravil farby a vyostril ako sa len dalo. Vysledny subor som spravil v 300 DPI (na ostrost pri 10×15 postacovala). Rozmer snimku bol presne 10×15. Potom som isiel digitalne spracovat. Ten stroj osekol z kazdej strany 7 mm!!! Obsluha mi este vravela ze to je bezne a s tym treba ratat. Takze som to zobral domov a na okraj fotky spravil cierny ramcek o hrubke 1 cm. Teda fotka bola 12×17. A spravil som ju znova. Okraj fotky 10×15 bol asi 2,5 mm. Takze tolko k velkosti fotky a jej skutocnj papierovej podobe.
Rad by som oznamil, ze myslienku digitalneho spracovania fotky cez kinofilmovy scanner nezavrhujem. Prave naopak, podla mna je vyhodna, ak sa bude fotka nasledne uchovavat a prezentovat v digitalnej podobe (bohuzial je taky scanner dost drahy pre ludi ako ja). Pre spracovanie na papier sa mi digitalna cesta nezda az taka vyhodna, aspon po mojich zlych skusenostiach. Asi som v loterii na digilab prehral. Okrem toho, pri mojich rozhovorch s fotografmi mi tvrdili, ze klasicka, tada opticka cesta je najlepsia. Samozrejme, treba dbat na lab, kde sa to spracovava.
RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
pises: “Nejde iba o to, ale aj proste masy fotografii, pri ktorych sa spracovava uz vo vyrazne nizzsej DPI, na 10×15 je uz vydiet jasny digitalny sum. ”
Myslim, ze termin digitalni sum je tak trochu protimluv. Nicmene, kdyz naskenuji na svem skeneru s 2820 dpi rovnomernou plochu, treba oblohu, a potom totez misto s rozlisenim treba 705 dpi (pro mensi format), tak oba vysledky maji STEJNE “zrno”. Duvodem je alias efekt, vznikajici na zrnu samotneho negativu, kter je jemnejsi, nez rozliseni skeneru. Kdyz svuj skener, ktery pracuje znacne ostre, rucne rozostrim, jsou vysledky casto lepsi. Nebo skenuji v plnem rozliseni a pak prevzorkuji ve PS. Osobne si myslim, ze vyssi dpi, napr. 4000 nebo i 8000 ma z tohoto duvodu smysl. (Frontier ma myslim asi 3400 dpi, ted presne nevim, ale dela nejakou iterpolaci ci co, videl jsem v tiffech neco jako quasiperiodicke struktury).
RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika
Takisto pendlujem medzi labmi Fomei a Grado na obchodnej. Ale priamym porovnanim fotiek z obidvoch som dosiel k nazoru uprednostnovat Fomei. Bohuzial mam zle skusenosti s vyrovanostou ich kvality – casto su fotky perfektne, casto zkazene ale prevaznu vacsinu su priemerne. Vysledky ale vzdy zodpovedaju kvalite negativov (resp. kvalita vyvolania filmu vo Fomei dost kolise). Naproti tomu Grado mi dava fotky priemerne stale, navyse z Agfa filmu urobia nefarebne nekontrastne vytvory (oficialne Agfa lab).
Ale rad by som sa spytal na to, ci si si isty tou optickou cestou v Grade. Maju stroj, ktory robi aj z digi dat a v Pertzke v TPD kde maju ten isty stroj mi povedali, ze robi digitalnou cestou. Ako to teda je? BTW tiez mi povedali, ze vysledky nemusia byt rovnake z kazdej varky, pretoze zalezi na nastaveni stroja, ktore si robia sami od oka!
Grado
V Grade maju stroj MCS 101.d – analogovy. Vysvetlili mi, ze z filmov robia opticoku metodou a z digi medii digitalne, ale neviem presne ako. Co sa tyka popisu na fotke, tak z GRADA tam mas NNNN, ale v poradi YMCD, nie CMYD, ako som si ja donedavna myslel. 🙂
RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika – praxe
Ahoj všem,
dělám na frontieru od rána do večera už skoro 3 roky a dodnes spoustě věcí nerozumím. Ten systém se opravdu vyvíjí a když už si myslíte, že máte vše vyladěno, tak přijde nová verze… Jenže problém je v tom, že se vyvijí i další software. Takhle jsem se nachytal s Photoshopem 7. Překontrastněné fotky! A bohužel Fuji za to vlastně nemůže. Ten systém je stavěný tak, že fotky z digi foťáků jsou z 95 procent špatné a vyžadují automatickou korekci – to je fakt. Takže pokud Frontier nadetekuje hlavičku souboru z digi foťáku, nastaví na všechny takové fotky automatické korekce. Je to správně, protože fotograf, který dokáže fotky dobře digiťákem nafotit si fotky poté sám upraví v nějakém softwaru a tím hlavičku změní. Bohužel při určité konstalaci (je mi záhadou) photoshop 7 hlavičku změní na podobnou digiťáku a problém je na světě. (a ta fotka vůbec nemusí z digiťáku pocházet!) Fuji bude samozřejmě reagovat další verzí, ale bude to chvilku trvat.
Moje doporučení: výsledek si pro svoji potřebu uložte do BMP (pro případ, že se vám to fakt povedlo a budete to chtít pořádně zvětšit) a do labu přeložte do jpg, pak se nemůže nic stát. Ale obsluze pro jistou řekněte, že to chcete bez automatických korekcí – dají se vypnout a záleží na pečlivosti obsluhy.
A ještě k rozměrům. Jde o mechanickou záležitost. Ten papír prostě nemůže jet na chlup přesně a proto je potřeba na každé straně k přesnému rozměru přidat tak milimetr, který se ořízne (u ofsetu se např. dávají 3mm).
Pokud se mi podaří sem ještě dostat (koukám do monitoru celej den, tak už se mi večer moc nechce), tak zodpovím další dotazy.
Hodně štěstí na obsluhu
Johny
RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika – praxe
Tenhle popis chování asi mnohé vysvětluje. V těch mých TIFFech totiž byla EXIF hlavička, do které jsem vložil expoziční údaje z Dynaxu 7 (cestou DS100 – databáze – skript) včetně času pořízení, popisu apod. Od skutečného digiťáku to lze odlišit asi jen tím, že jsem tam nastavil Make=”Minolta Dynax 7″ a např. Model=”Sigma 28-105/2,8-4 Asp”.
RE: RE: RE: Digilaby – stejna loterie jako klasika – praxe
Jo tak to je přesně ono. Můžete to tak nechat, ale musíte říct, že je nutné vypnout automatické korekce. Ale v současných verzích software to nejde na všechny fotky najednou, ale musí se to růčo vypnout na každé fotce. Takže to nenoste po moc velkých balících 🙁 Snad se Fuji v další verzi software polepší.
Fousac
Ultralab pro mimoprazske
Rad bych upresnil, ze Ultralab mohou vyuzivat i mimoprazsti (jsem z Brna). CDcko zasilam postou, fotky se mi vraci zpet s CDckem na dobirku (jde i nejak pres Internet, ale pro moje velke TIFFy se to nehodi).
Vyhoda:
– pro mne je to zatim jediny digitalni minilab z nehoz dostavam barevne presne vysledky; to co jim poslu, to dostanu
Nevyhody:
– vydaje za postovne zvysuji naklady, ale ponevadz delam fotky pouze z tech opravdu nejlepsich diaku (cca 1 foto z 10-ti filmu), tak tyto naklady nejsou rozhodujici
– doba od zaslani po obdrzeni vychazi na cca 14 dni
Nulový ořez
Dělal jsem fotky z digit. formátu, ale ořez určitě není nulový, předpokládám z důvodů nepřesností položení papíru se vždy asi osvětluje trošku přes okraj. Máte lepší způsob jak toto obejít než přidat např. 4 mm bílého rámečku, který je nutné pak ořezat? (tedy pokud chci mít na papíru opravdu vše).
RE: Nulový ořez
Ořez skutečně nemusí být vždycky nulový, i když většinou to tak opravdu bývá. Důležité ovšem je dodržet PŘESNĚ pixely, které daný minilab používá. A pozor, i pro stejné stroje to může být v různých labech jiné (např. Ultralab používá jiné než Fotografia nebo Thalia Picta). Jistý kousek je nutné obětovat, protože dochází k nepřesnosti řezu nebo posunu role (takže ne jednotlivého listu papíru, exponuje se na papír z role). Záleží podle mě na více faktorech a ten ořez je cca 1-2mm. Těžko bude totiž stroj zkalibrovaný tak, aby posun nebo řez pracoval s přesností jednoho pixelu. Obsluha ale dokáže v případě potřeby snímek lehce zmenšit, aby se tam 100% vešel. Co se týče rámečků, tak ty jsou většinou velmi efektní a pěkně doplňují snímek – zejména Honza je má vypracované, takže bych se jim nebránil.
TIF vs. BMP
Takže bitmapa je pro fotku z digilabu lepší, jak plyne z článku. Už jsem si tady s p. Polem psal, že si nechám na Paladixu naskenovat pár diáků v TIFu, a teď by mě zajímalo, který z těch dvou formátů zabere víc místa – jestli se mi vyplatí skladovat TIFy a když to budu chtít na papír z digilabu, převedu to do bitmapy, nebo jestli je lepší skenovat to rovnou do BMP. Poradí mi někdo? Předem díky.
RE: TIF vs. BMP
Ten poměr je asi následující:
Nekomprimovaný TIFF bez uložených vrstev a profilu je zhruba stejně velký, jako BMP – to je celkem logické, odpovídá to specifikaci obou formátů.
Komprimovaný TIFF (LZW) bez uložených vrstev a profilu je cca poloviční – tady už ale záleží i na obsahu obrázku.
Každopádně digitální minilaby nemají komprimované TIFFy moc rády, takže doporučují předávat podklady v BMP nebo nekomprimovaných TIFFech.
RE: RE: TIF vs. BMP
Děkuji za odpověď. Mám ještě rozfocen film, tak počkám, jestli toho na naskenování náhodou nebude víc 🙂
RE: TIF vs. BMP
Mezi TIFF a BMP nebude asi žádný podstatný rozdíl. Minilaby obvykle požadují když TIFF, tak nekomprimovaný. Pro svoje osobní ukládání používám z důvodu úspory místa TIFF komprimovaný (LZW). Nicméně zpracování provádím ve formě nekomprimované – LZW komprese některých SW není příliš efektivní (např. Zoner Media Explorer 5). Takže nevidím problém v tom, jestli formátem pro zpracovávání je BMP nebo nekomprimovaný TIFF, stejně to nakonec konvertuji na TIFF komprimovaný.
Správná cesta …. alespon prozatim, nez zlevni a zdokonali digitaly.
Clanek je prima, vsak svedci o tom rada reakci ctenaru!
Mam jednu zkusenost. Osvedcilo se mi pouzivat namisto kinofilmu – format 6×6. Neverili byste, jak tento format dokaze zdokonalit tento proces! A hlavne dosahuji bohatou strukturu zejmena polotonu. Kinofilm jsem ovsem uplne neopustil, ale vyuzivam ho jen na odzkusovani kompozic a k testum na expozice zejmena v extremnich, nestandardnich podminkach. Jinak delam na P6 (je to financne velmi levne, pricemz optika CZJ je perfektni) a musim rict, ze celkove se skvele dari. Zvlaste ocenuji nejen moznost vlastniho zasahu do tonality a do vyrezu snimku v barevne fotografii, ale moznost i vlastni kompozice z vice snimku najednou. Kazdy zasah do snimku je okamzite patrny a prace (zabava) je velice efektivni.
Jen vice takovych clanku!!!!!!
RE: Správná cesta …. alespon prozatim, nez zlevni a zdokonali digitaly.
a na cem to skenujete?
RE: RE: Správná cesta …. alespon prozatim, nez zlevni a zdokonali digitaly.
Na UMAX Astra 2200
rozměry fotky x nulovy ořez
V minulosti jsem posílal soubory do fotostaru.S barvami a ostrostí nebyly žádné problémy. Problém byl ale s ořezem. I když jsem v objednávce zaškrtl “bez ořezu” vždycky kousek ořízli (takže rámeček z Photoshopu byl zničený). Když jsem to reklamoval pro změnu udělali na papír 20×30 fotku cca 13×18. Teď chodím do Fomei ve Futuru (pracuji v Hradci Králové) a problémy s ořezem naprosto zmizely. Jdu tam v době malého provozu, obsluha mě nechá dívat se přes rameno a každou fotku udělá přesně podle mých instrukcí. Používají Frontier. Tam se dá nastavit v procentech, jak velký má být obrázek v poměru k zvolenému formátu papíru. Pokud je 100%, je o něco větší a dojde k ořezu. Na monitoru je přesně vidět kde je okraj papíru. Mě většinou vyhoví rozměr 93%. Pak je na fotce 20×30 cm menší okraj cca 5 mm. Samozřejmě druhý okraj vyjde podle poměru stran obrázku k formátu papíru.
Při úpravách obrázku v PC se vůbez nestarám o rozměr v pixelech a nechávám ho v co nejvyšším rozlišení.
Mají dobře zkalibrovaný monitor, takže pokud to doma nedoladím jasově a barevně úplně přesně lze to v labu doopravit.
Jak tu už někdo psal, více záleží na obsluze, než na stroji. Zpočátku mi občas v některých směnách tvrdili, že to či ono nejde, ale když jsem jim přesně řekl v kterém menu a pod jakým heslem daná funkce je, vzdali to. V jiném labu v H.K. kde mají přesně tentýž stroj tvrdě zapírají, a zásadně nejsou ochotni cokoli dělat v mé přítomnosti.
jarda.ch.
RE: rozměry fotky x nulovy ořez
Pozor! Různé Frontiery mají různé verze softwarů (podle stáří) a ne každý majitel je ochoten investovat desítky tisíc jen proto, že bude schopen udělat výřez z digitálního souboru (nebo přesný okraj) přímo při posílání. Chápu to dobře, taky tuto novou verzi nemáme, protože ta výhoda za ty peníze zatím opravdu nestojí. Těch případů je fakt minimum a dá se to zvládnout ve photoshopu.
Johny
ICM profily a náhled fotky
Postup: zkalibrovat monitor-vyladit fotku-prevest do ICM pro Frontier nefunguje. Z principu. Duvod je omezeni gamutu. Je treba zpetne udelat nahled ze souboru pro Frontier zase na monitoru tak, aby bylo videt, co se pri prevodu zmenilo. Pak na monitoru teprve vidim, jak to bude vypadat na papire, a mohu to zpetne zkorigovat(samozrejme u puvodniho, neprevedeneho souboru. (Tohle plati pro Photoshop 5, šestka a vyšší to zase dělají jinak, ale princip zustava stejny). Podle me zkusenosti je skutecne lepsi se na profily u Frontieru vykaslat, protoze odchylky jsou tu celkem male. Nejvetsi jsou asi u zelene barvy.
RE: ICM profily a náhled fotky
Photoshop 6 a vyse jsou na tom co se color managementu tyka mnohem lepe, protoze zatimco Photoshop 5 umi pracovat s obrazky pouze v tom jednom prostoru, ktery clovek ma zrovna nastaveny jako pracovni, ve vyssich verzich lze pracovat s obrazekem v kteremkoli prostoru (klidne muze byt kazdy obrazek na obrazovce v jinem a budou vsechny spravne zobrazene a jde je normalne upravovat). Existuji ruzne moznosti, jak obrazek prevest do jineho prostoru (barvy mimo gamut nahradit ciselne nejblizsi barvou v gamutu, perceptualne,…) – takze je potreba blize specifikovat, ktera metoda dava dobre/spatne vysledky. Pokud je monitor zkalibrovany, profily sedi atd., tak by ale vysledek rozhodne nemel byt horsi nez proste zahozeni profilu obrazku, coz je vpodstate nejprimitivnejsi zpusob konverze – zachovat cisla a prilepit k nim jiny profil – a je ostatne ve Photoshopu pri prevodu do jineho prostoru take jednou z moznosti. Principialni problem s tim, ze barevny gamut monitoru je jiny nez Frontieru zahozeni profilu nevyresi.
RE: RE: ICM profily a náhled fotky
Jednou (zatim jsem na Frontieru delal 8 fotek ze souboru) se mi podarilo narazit na omezeni gamutu u Fuji Frontieru. Mam naskenovany diak (Velvie) s ruzi, ktera ma krasne tmave cervene platky (s drobounkou primesi modre a 100% saturaci v profilu sRGB) na Nikonu LS-4000 do ICC profilu Wide Gamut. Po retusi, orezu jsem se dostal ke konverzi do profilu Fuji Frontieru a ejhle. Pri metode Perceptual nebo Saturation mi platky ruze vychazeli prilis svetle cervene pri zachovani tmaveho pozadi. Pri metode Relative Colorimetric ruze zustava prijatelna, ale pozadi vychazi nepekne svetle (barvy pozadi jsem nezkoumal). Zajimave je, ze v profilu sRGB je to OK, tam se ty barvy jeste vejdou. Po podrobnejsim zkoumani barev platku na ruzi jsem zjistil, ze nektere tmave cervene barvy jsou proste mimo gamut Frontieru a pro fotku jsou bohuzel rozhodujici.
Tuto fotku s ruzi jsem si na Frontieru nenechal udelat, ponevadz jsem presvedcen o tom, ze by to vypadalo stejne blbe, jak to vidim na monitoru.
Jinak u ostatnich snimku mi pri jejich prevodu z profilu Wide Gamut nebo sRGB do profilu Frontieru pri pouziti metody Perceptual mi vzdy doslo k mirnemu barevnemu posuvu, ktery byl pri porovnani s originalem viditelny, ale bez moznosti srovnani s originalem nebyl poznat a na vysledny dojem z fotky nemel vubec zadny vliv.
Pro svuj monitor mam zmereny ICC profil pomoci PhotoCal a HW Spyder.
RE: RE: RE: ICM profily a náhled fotky
Zajimalo by me, zda se Ti podarilo najit postup, jak zobrazit na monitoru nahled vysledneho produktu z Frontieru tak, aby shodovaly. Ze dojde pri prevodu z profilu na profil k barevnemu posuvu vuci puvodnimu souboru mi prijde celkem prirozene. (Pokud se Ti jevi zdejsi diskuse uz moc rozkosatela, posli mi to na muj mail, pls.)
RE: RE: RE: RE: ICM profily a náhled fotky
Jak si na monitoru zobrazuji vysledny produkt?
1. Mam presne zmereny ICC profil sveho monitoru (hodnoty R (0.6181; 0.3186), G (0.2732; 0.5878) a B (0.1407; 0.0574)).
Pozn.: Hodnoty profilu Fuji Frontier (www.ultralab.cz) jsou R (0.6157; 0.3427), G (0.3273; 0.5822) a B (0.1773; 0.1152)).
Pozn.: Predpokladam, ze profily jsou linearni, tzn. gamut je pokryty trojuhelnikem, ktery tvori body R, G a B. Toto zjednoduseni si delam pro porovnavani gamutu jednotlivych profilu. Predpokladam, ze se timto zjednodusenim pro sve uvahy nedopoustim zadnych nebo pouze zanedbatelnych chyb. Photoshop pracuje presne a nic nezjednodusuje.
2. Gamut meho monitoru pokryva prakticky cely gamut Frontieru az na malinke mnozstvi sytych zeleno-cervenych barev
Pozn.: Photoshop 6.0 umoznuje tuto filozofii prace:
Mam pracovni profil, profil (simulation space), ve kterem simuluji vzhled vysledneho produktu (= profil meho monitoru, na nemz Photoshop simuluje vyzaz vysledneho produktu) a vystupni profil (v mem pripade profil Fuji Frontier).
3. Pouzivam Photoshop 6.0, ktery nabizi nekolik moznosti, jak vysledny produkt zobrazit:
a) Proof Setup – zobrazuje vysledek jako po prevodu do vystupniho profilu, ale data jsou stale v pracovnim profilu. Obrazek lze upravovat, Photoshop vysledky prepocitava v realnem case tak aby neustale zobrazoval, jak to bude vypadat ve vystupnim profilu.
Pozn.: Je tu funkce Gamut warning, ktera sede oznaci barevne oblasti, jejichz barvy jsou (lze zobrazit) v pracovnim profilu, ale nelze je zobrazit ve vystupnim profilu.
b) Convert profile – konverze z pracovniho profilu do vystupniho profilu; data se prevedou do vystupniho profilu.
S Photoshopem 5.0 jsem nikdy nepracoval.
RE: RE: RE: RE: RE: ICM profily a náhled fotky
Porovnávání gamutů pomocí trojuhelníků v chromatickém diagramu sice trochu pomůže dát představu, co se asi tak nejspíš děje, ale je neúplné. Samotné chromatičnosti základních barev k úplnému popsání gamutu nestačí. Důvod je ten, že v prostorech jako sRGB není možné vytvořit jakoukoli směs tří základních barev ale pouze jejich omezenou podskupinu. R, G a B složky, které se dostanou z CIE XYZ prostřednictvím lineární transformace (převod na dané chromaticity základních barev a bílého bodu) se totiž následně ještě nelineárně přeškálovávají a nakonec se rozsah hodnot omezí na 0 až 255. Tzn. existující rozdíly nelze omezit pouze na chromatičnost, ale vstupuje do hry i třetí rozměr – jas.
Pro brnenske – digilab Prodigi
Vyse jmenovane laboratore jsou pravda stalice v oboru, jako brnaka me vsak v soucasnosti potesili v novem minilabu na Krizove 10. Potreboval jsem rychle udelat par fotek primo z karty, kde jsem mel cca 60 fotografii. Pri vysloveni tohoto pozadavku me nabidli pocitac, kde jsem v klidu sam vybral ctyri fotky a do 30 minut jsem je mel hotove. Na cestu jsem jeste dostal ICC protokol. Doufam ze tento jejich pristup i nadale vydrzi :o).
Problémy s barevností skenů
Úvahy z článku mne před necelým rokem vedly k pořízení filmového skeneru. Již dříve jsem nechával dělat fotky v Ultralabu, kde jsem ze svých negativů obdržel zatím nejlepší výstupy. Zakoupil jsem skener Acer ScanWit 2740S vybavený (údajně) funkcí ICE. Má pozitivní očekávání se však spíše nenaplnila. Zasvěcení potvrdí, že ovládací program MiraFoto je prakticky nepoužitelný z důvodu obtížného až nemožného nastavení barev. Opatřil jsem si tedy VueScan, jehož možnosti jsou o třídu výše. Výsledky jsou sice lepší než z originálního softu Aceru, často ale nemají nic do činění se sloganem „Quality Scans, Accurate Colors“. Stručně řečeno: barvy jsou zvláště v případě lesních interiérů (což je bohužel jeden z nejčastějších motivů, které fotím) naprosto šílené – modré až fialové kmeny stromů, fialová tráva, celkově vybledlé namodralé zabarvení. Prakticky u všech fotek musím výrazně stahovat modrou a všemožně laborovat s barevnou rovnováhou, přitom jen s málo uspokojivým výsledkem. Pouze asi 1/3 fotek je (po úpravách) barevně OK. Mnoho snímků nelze žádným postupem barevně vyladit, ani dodatečně ve Photoshopu. Výběr značky a typu filmu ve Vuescanu je vzhledem k těmto barevným úletům až komickou nuancí – někdy je dokonce zjevně kontraproduktivní (typicky u Kodaků). Každá fotka potřebuje složité a zdlouhavé úpravy (po několikaměsíční zkušenosti už mi to tak netrvá) a to jak před skenováním, tak i po něm. Všiml jsem si, že světlo výbojky skeneru je nápadně modré, neumím však posoudit, zda je to normální. Problémy s modrými a fialovými nádechy jsem ostatně mnohokrát viděl i na cizích skenech.
Další věcí, která mne přivádí k zoufalství, je prach. Ten je často i na čerstvě vyvolaných negativech, a jeho množství s další manipulací pochopitelně narůstá. Pokud jde o pár desítek smítek, spraví to digitální retuš. Někdy jich jsou ale na skenech celé plejády, stovky a tisíce drobných prachových zrníček… ICE na Aceru funguje velmi podivně. Spolehlivě zmizí jen škrábance na líci filmu, smetí přímo na emulzi (často ale i na líci) zůstane. VueScan nezvládá ani to (ani s nastavením „heavy“), přestože kvůli tomu byla spousta updatů. Efekt infračerveného čištění je tak mizivý, že nestojí za třikrát tak dlouhé skenování oproti běžnému režimu. Dám-li na negativ tlustý chlup, najdu ho jistojistě i na scanu.
Mám-li shrnout své dosavadní zkušenosti s procesem film-skener-digilab, pak nejvýraznější výhoda oproti procesu film-digilab je v tom, že nepouštím negativy z rukou. Dílčí výhodou je možnost vlastního nastavení jasové křivky, úrovně doostření, případně výřezu (což ale téměř nevyužívám). Proti tomu stojí výrazné barevné úchylky, vesměs výraznější než při zpracování filmů v klasickém labu (barvy jsou ovšem saturovanější) a značná časová i finanční náročnost procesu (protože to mám do Prahy daleko, posílám CD poštou a pro hotové fotky si dojedu, nebo si je nechám poslat na dobírku). Takže si říkám, že mé problémy s barvou (a prachem) vyřeší asi až digitální fotoaparát. (Vynikající zkušenost mám naopak s černobílými skeny).
RE: Problémy s barevností skenů
Tvoje problémy jsou sice veliké, ale podle mě jsou všechny řešitelné:
1. samozřejmě záleží na kvalitě skeneru i jeho ovládacího softwaru. Neexistuje sice přímá úměra mezi cenou skeneru a jeho kvalitou, ale osobně bych řekl, že by se nemělo šetřit na nepravém místě. Ono se to totiž většinou pak vrátí v nepohodlné obsluze, nemožném ovladači nebo programu, popř. nucených pracech na retuších barev
2. samozřejmě záleží i na filmu, ze kterého se skenuje. Ne všechny filmy jsou totiž pro skenování vhodné a skenování takového filmu pak jisto jistě přináší další práci při převodu barev (zejména u negativů). Mně osobně se samozřejmě nejvíce osvědčily diapozitivy.
3. ICE je pěkná funkce, ale nedokáže zázraky. Jistě, že naskenuje tlustý chlup, když ho tam dáš. Ona ta funkce neumí “fotit”, takže tu chybějící část fotky většinou retušuje nějakým výpočtem ze známých sousedních bodů. A když těch sousedních bodů chybí hodně, tak je smůla. Rozhodně je nutné filmy před skenováním ofouknout a příp. větší nečistoty omést štětečkem. To dělám i přes to, že funkci ICE používám – získávám tak lepší výsledky, než kdybych tam ty filmy do skeneru dával celé zaprášené (on ten prach uvnitř skeneru taky nedělá dobrotu, tak proč ho tam tlačit i s filmem).
RE: RE: Problémy s barevností skenů
Mám ACER ScanWitt 2740S a nemám s barevností z Kodak Supra 100 nejmenší problém. Diáky vychází hůř ve stínech. ICE funguje spolehlivěji při nižsích DPI, naplno už je to horší. Navíc fotku změkčí – raděj to doretušuju ve Photoshopu. Negativy nechám jen vyvolat a ihned je skenuju. Dost dlouho jsem hledal lab kde mají k negativům úctu…
RE: Problémy s barevností skenů
Ale o tom to prece je!!!
Barevna fotografie je totiz technicky mnohem narocnejsi nez B&W. Uvedu svou zkusenost, pred dvema roky jsem si koupil UMAX Astra 2200 a po prvnich barevnych scanech jsem se chystal, ze scanner ihned a bezodkladne vratim. Ale byla sobota, meli jeste zavreno, a tak jsem to jeste zkousel i celou nedeli. V pondeli mi vsak bylo jasne, ze delani spravnych barevnych fotografii neni remeslo nybrz kumst, a nasledkem toho UMAX Astra 2200 mam dodnes.
A jeste maly dodatek, cernobila fotografie je technicky mnohem snazsi, nicmene vytvarny efekt muze byt mnohem pronikavejsi, nez vypiplany barevny snimek….
RE: Problémy s barevností skenů
Ja myslim, ze ten tvuj problem s barvama je pomoci Vuescanu resitelny. Co se u negativu osvedcilo me? Color balance: Neutral, Negative Vendor: GENERIC, Negative Brand: COLOR, Negative type: NEGATIVE. A potom si vychytat neutral red, neutral green a neutral blue. Optimalne se to da udelat tim, ze si na negativ vyfotis stredne sedou tabulku, tu pak oscanujes a nekam do ni kliknes pravym tlacitkem na mysi. Druhy zpusob muze byt ten, ze oscannujes nejaky chromogenicky BW film (scannovany jako barevny negativni film) a menenim netural rgb si krivky histogramu jednotlivych kanalu srovnas tak, aby vysledek byl co nejvice BW. Ja scanuji Kodak 400CN a supry 400 a nemam ani ten nejmensi problem. Samozrejme vystu neni uplne tip top, ale dalsi pripadna barevna uprava je elementarni.
alternativa?
chci se zeptat:a)
existuje něco jako to,že dám do minilabu film,oni ho vyvolaj sami naskenujou upravěj a udělaj fotku?Myslím v jednom procesu(stroji).Nemyslím klasická cesta neg-sken-ruční úprava-foto,ale vše v jednom procesu.Slyšel jsem něco o Agfě (exklusiv nebo brilant nebo jak se to jmenovalo).Existuje i třeba Fuji?
b)
Nechal jsem si dělat fotky 10×15 na Petřinách,dopadly úplně perfektně.Píšou že je to nový digit.fotolab.Je to ono,na co jsem se ptal výše?
Děkuji za každý názor.
RE: alternativa?
Ale samozřejmě. Frontier na Petřinách (ale pokud vím, tak snad všude) má skenovací jednotku, takže v laboratoři normálně chemicky vyvolají film a pak jej skenují a dělají z toho fotky. Zákazník většinou ani nepozná nějaký rozdíl proti klasickému minilabu. Není to samozřejmě jeden proces, to by nebylo dost dobře technicky možné, ale jen se zkrátí jeho doba. Jinak se samozřejmě nejedná o nic jiného, než když si to naskenujete doma (na kvalitním skeneru) a pak z toho děláte fotky. Doma to máte jen víc pod kontrolou.
Proč digilab
Myslím, že tu ale nepadla jedna zásadní věc. Proč vlastně digilab ( který, jak tu čtu opět zasáhne do předpokládaného výsledku ) a proč ne teda rovnou raději fototiskárna. Já osobně používám cestu SCAN-PHOTOSHOP-INKOUSTOVÁ TISKÁRNA a pokud něco nevyjde, můžu tak nadávat pouze sobě ( teda občas hloubám ad kvalitou použitého filmu :-))) ).
RE: Proč digilab
Odpověď je poměrně jednoduchá, takže :
1. ne každý má fototiskárnu odpovídající kvality
2. výstupem je skutečná fotografie, což z tiskárny není
3. tisk při použití kvalitních materiálů (inkousty, fotopapír) může být výrazně dražší
4. není zde omezení velikostí formátu jako u tiskárny
5. digitální minilab nebo podklady do něj lze dnes podat téměř všude
Jinak je to prostě článek o jedné z možností.
Jan Hlinák
RE: RE: Proč digilab
…hmmm
To je jeden možný pohled. Lze také argumentovat takto:
1. Cena levné fototiskárny je srovnatelná s cenou velmi levného objektivu, cena velmi dobré tiskárny A3+ odpovídá ceně běžného značkového objektivu.
2. Základní výhodou digitálního postupu je to, že nemusím tisknout náhledové tisky, výběr provádím na obrazovce. Tisknu jen fotky pro prezentaci. Potom bývá důležitější to, že mám celý proces pod kontrolou, a že nemusím nikam běhat, než případný rozdíl v nákladech.
Pokud chci šetřit, mám možnost používat CIS (www.nomorecarts.com). Potom A4 na Neusiedler vyjde pod 5 Kč, glosy pod 18 Kč.
3. Nechápu ten despekt nad inkoustovým tiskem. To snad platilo před mnoha roky. Dnes si naopak si myslím, že inkoustový tisk má nejen srovnatelnou nebo lepší kvalitu než fotografie, ale umožňuje širokou volbu materiálů (archivní inkousty, grafické papíry…), a tím otevírá nové tvůrčí možnosti.
Monitor – barevná teplota?
V článku je uváděno nastavení barevné teploty monitoru na 9300 K. Dosud jsem se domníval, že by monitor měl být nastaven na 6500 K. Také v Photo Life byla uvedena hodnota 6500 K. Podle mě se nastavení barevné teploty u monitoru dost projeví na barevném nádechu fotografie při zobrazení na monitoru, a proto nemá smysl začínat s barevnými korekcemi fotografií a laborovat s barevnými profily, dokud nebudu mít kromě jiného i správně nastavenou tuto hodnotu.
Jaká je tedy správná nebo optimální hodnota nastavení barevné teploty monitoru?
RE: Monitor – barevná teplota?
1. Jestlize se meri ICC profil monitoru pomoci nejakeho SW a HW, tak se mimo jine voli na jakou barevnou teplotu se ma monitor zkalibrovat. Myslim si, ze v tomto pripade na zvolene teplote nezalezi. Photoshop pouzije zmereny ICC profil monitoru, aby na monitoru spravne zobrazoval vyslednou fotku jak bude vypadat ve vystupni ICC profilu (napr. profil minilabu) a barevne teploty pri tom samozrejme prepocita.
2. ICC profil monitoru se nemeri. Pracuji pouze s Photoshopem 6.0 a ten ma v menu Edit | Color Settings ve Working Spaces RGB polozku Monitor RGB – pouzity profil monitoru, napr. sRGB. V teto situaci bych se snazil nastavit abrevnou teplotu monitoru, co nejblize tomuto profilu. Zjistil bych si barevnou teplotu bile v tomto profilu a stejne bych nastavil barevnou teplotu monitoru. Ve Photoshopu 6.0 si zjistuji barevnou teplotu bile nejakeho profilu tak, ze si ho v menu Edit | Color Settings, Working Spaces RGB vyberu jako pracovni a potom zde zvolim Custom RGB. Zobrazi se mi okno, ve kterem je napr. White Point: 6500 K. Vyber pracovniho profilu potom vratim na puvodni hodnotu.
3. V ostatnich situacich nevim. Zabyval bych se tim, zda SW, ktery pouzivam pracuje s ICC profily a kdyz ano tak jakym zpusobem, zda pouziva nejaky profil jako profil meho monitoru a tim bych tuto ulohu prevedl na bod 2. ;-).
4. Jestlize pouzity SW nepracuje s ICC profily, tak bych nastavil barevnou teplotu monitoru stejne jako barevnou teplotu bileho bodu vystupniho profilu (minilabu). V ostatnich situacich nevim, jak bych postupoval.
Myslim si, ze se muzes setkat s ruznymi doporucenimi na nastaveni barevne teploty monitoru. Nejcasteji na hodnotu bud 5000 K (denni svetlo) nebo 6500 K (asi proto, ze je to neco mezi 5000 a 9300. Sam tuto hodnotu pouzivam, ponevadz mi ji doporucil SW, kterym merim ICC profil sveho monitoru) a nebo 9300 K (nekde na webu jsem zachytil, ze 9300 K odpovida teplote bileho bodu “prehistorickych” monitoru, ktere neumoznovali nastavovat barevnou teplotu).
RE: RE: Monitor – barevná teplota? – Errata
Omlouvam se za spatnou formulaci a opravuji bod 2., ktery ma spravne zacinat:
2. Jestlize se ICC profil monitoru nemeri a SW pouzivany k uprave obrazku nejaky ICC profil monitoru pouziva, pak bych postupoval nasledujicim zpusobem.
digitalni nebo klasicky minilab?
Mam fotky delane jak v diaku procesem Cibachrome, tak z negativu na Kodak Metallic paper a stejne tak cernobile delani Papuancem. Pokud je polozim vedle fotek v minilabu ze stejneho negativu, je rozdil okamzite patrny a fotky z minilabu jsou minimalne o tridu horsi. Jedna se ale o zvetseniny 27.5 x 35 cm a vetsi.
Trosku me to pripomina dotaz jednoho pofesora, ktery se ptal pocitacoveho experta: Mas radeji Windows 95 nebo NT? Jeho odpoved byla UNIX :-), Takze digitalni minilab nebo klasicky? Zvetsovak a temna komora 🙂
RE: digitalni nebo klasicky minilab?
Zajimalo by mne na jake fotopapiry byly delany Vami popisovane fotky z minilabu. Byly delany na Cibachrom nebo na Kodak Metallic paper a nebo na Fuji Crystal Archive Paper a nebo na neco uplne jineho?
Osobne mam pro podobne srovnani pouze jednu zkusenost. Ze stejneho diaku jsem si nechal udelat fotku ve FotoNove v Hronove na Ilfochmoe (Cibachrome) 30 x 45 ve velmi vysokem lesku a ze stejneho diaku zpracovaneho na pocitaci jsem si nechal vytisknout fotku 20×30 na digitalnim minilabu na Fuji Crystal Archive Paper v lesku. Obe fotky presne odpovidaji originalnimu diaku. Ilfochrome je vsak o rad lepsi, je proste bombastickej, ale taky radove drazsi.
Myslim si, ze v mem pripade je rozdil dan pouzitim rozdilneho fotomaterialu a nikoliv zpusobem zpracovani.