Úsporné zacházení s vývojkou

Barevné i černobílé vývojky jsou nejnáchylnějšími fotografickými lázněmi k oxidaci vzdušným kyslíkem. Stupeň vyčerpání vlivem vzdušného kyslíku nelze navíc jednoduše určit, takže se často stane, že ještě celkem použitelná vývojka putuje do výlevky nebo že nenahraditelný negativ je nedostatečně vyvolán zoxidovanou vývojkou. Ideální je proto mít po ruce vždy vývojku zcela čerstvou.

Používat vždy čerstvou vývojku není drahý luxus, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ba naopak, je možno takto vývojku využít zcela beze ztrát, do poslední kapky. Navíc při několika změnách od běžně zavedeného postupu lze zpracovat více filmů, než kolik je nominální kapacita udávaná výrobcem.

Běžnou, a výrobci většinou doporučovanou praxí, je nasazení celého objemu vývojky (typicky 1 litr). Použitá vývojka se vrací do původního objemu a ztráta vyvolávací aktivity se kompenzuje prodlužováním vyvolávacího času. Tento postup má však několik zásadních nevýhod:

• Nebere v úvahu ztrátu vyvolávací aktivity v důsledku oxidace vzdušným kyslíkem. Při vyvolávání se vývojka dostává do styku se vzduchem a kyslík se v ní rozpouští. Rozpuštěný kyslík potom reaguje s vyvolávacími látkami a vyčerpává tak vývojku. Navíc v použité vývojce jsou přítomny oxidační zplodiny vyvolávacích látek, vzniklé jednak při vyvolávání a jednak při reakci s kyslíkem. Tyto oxidační zplodiny působí na další oxidaci vyvolávacích látek jako katalyzátory a urychlují tak degradační proces (tzv. autooxidace vývojek). Rychlost této autooxidace je v amatérských podmínkách nemožné odhadnut, a tak je nemožné zjistit, jak moc je už jednou použitá vývojka skutečně vyčerpaná.

• Uživatel musí být pečlivý a vést si záznamy, kolikrát byla vývojka použita. Před dalším použitím je třeba spočítat správný čas vyvolávání.

• V částečně vyčerpané vývojce nedochází pouze ke změně koncentrace vyvolávací látky. Mění se také pH a koncentrace bromidů, které působí protizávojově a snižují tak efektivní citlivost. Takto způsobené rozdíly jsou malé a v běžné amatérské praxi nevýznamné. Pokud ale používáte např. zónový systém, máte stanovenu vlastní citlivost filmu a pečlivě exponujete, můžou být rozdíly mezi čerstvou a použitou vývojkou zdrojem problémů.

Pokusem o odstranění těchto nevýhod klasického používání fotografických vývojek bylo zavedení regenerátorů. Regenerátor vývojky je roztok podobného složení jako vývojka, který se přidá k použité vývojce po zpracování určité plochy citlivého materiálu. Přidáním regenerátoru se více méně obnoví původní vlastnosti vývojky. Použití regenerátorů ale předpokládá, že regenerovaný systém je v užívání trvale a pravidelně, s přestávkami ne delšími než “prodloužený víkend”. Při delších přestávkách vzroste vliv oxidace vzdušným kyslíkem natolik, že rozladí rovnováhu mezi přísunem a spotřebou vyvolávacích látek, a systém se musí znovu nasadit. Proto není regenerovaná vývojka dobrým řešením pro občasné vyvolávání.

Další možností, jak se vyhnout opakovanému použití vývojky, je příprava jednorázového pracovního roztoku z koncentrátu (např. vývojky Rodinal, Ilfosol a další). Vývojka je sice vždy čerstvá, ale musíme řešit problém stárnutí koncentrátu. Načatý koncentrát trvanlivostí neoplývá, a je třeba jej rychle spotřebovat nebo složitě chránit před vzduchem (skleněné kuličky, harmonikové láhve, ochranné plyny atd.).

Řešení zajištující čerstvou vývojku klasického typu (např. ID-11) pro každý film a za přijatelných nákladů může vypadat následovně:

Film(y) vyvolávám ve vodorovné rotující vývojnici, tím snížím spotřebu základního roztoku vývojky oproti překlápěcí metodě – při vyvolávání dvou filmů potřebuji poloviční množství lázně.

Vývojnici neplním více, než je nezbytně nutné. Např. na vývojnici Jobo 1520 pro dva kinofilmy je uveden minimální objem lázně 240 ml, mám ale ověřeno, že stačí 200 ml. (Platí pro kinofilm 36 obrázků, který nezaplní spirálu až doprostřed. Pokud navinete dva svitkové filmy za sebe, zaplní zřejmě spirálu až doprostřed, a je proto třeba použít celých 240 ml lázně).

Používám vývojku ředěnou 1+1, čímž dále snížím spotřebu základního roztoku vývojky na polovinu. U běžně používaných jemnozrnných vývojek s vysokým obsahem siřičitanu (ID-11, Microphen a podobné) toto ředění zajistí optimální kompromis mezi jemnozrnností a hranovou ostrostí při zachování rozumného vyvolávacího času. Jmenované vývojky lze ředit dokonce 1+3. Pochopitelně přitom dojde opět ke změnám v zrnitosti, hranové ostrosti a vyvolávacího času. O tom si ale povíme více zase někdy jindy.

Vývojku připravuji z převařené vody, protože převařením se nejlépe vypudí rozpuštěný kyslík. Asi by se dala rozvést zajímavá polemika nad přítomností kyslíku v destilované vodě – nevím. Používám vodu převařenou, protože je levnější a funguje spolehlivě. Připravenou čerstvou vývojku rozleji do plastových lahviček o objemu 100 ml, které jsem za 4 Kč zakoupil v prodejně laboratorních potřeb. Lahvičky naplním až po hrdlo a uzavřu. Takto nadávkovaný pracovní roztok Microphenu mi vydržel bez pozorovatelných změn kvality 1 rok.

Před vyvoláváním otevřu lahvičku s pracovním roztokem a naliji jej do kádinky. Lahvičku naplním vodou, čímž vypláchnu zbytky vývojky a zároveň odměřím 100 ml. Těchto 100 ml přidám k vývojce v kádince a tak velice rychle a elegantně bez dlouhého odměřování získám 200 ml roztoku 1+1. V něm vyvolám 2 filmy a použitý roztok vyliji.

A náklady? Počítejte se mnou: Předpokládejme cenu vývojky 100 Kč za litr. Vyvolám-li v tomto litru podle výše popsaného postupu 20 filmů, dostanu se na výborných 5 Kč za film. Přitom každý film byl vyvolán správně a reprodukovatelně v čerstvé vývojce!