Cílem dnešního výletu je místo notoricky známé, ale abychom nežili v sebeklamu, že tam už každý dávno byl, vypravíme se tam znovu. Pro některé to možná bude poprvé… A i kdybyste Petřín navštívili už stokrát, snad nebude vadit, když ho navštívíte po stoprvé, vybaveni tentokrát některými novými informacemi.
Petřín je vrch v Praze, její dominanta a tradiční místo procházek či schůzek. Zkrátka, Praha by bez Petřína nebyla celá. O Petříně psal už český kronikář Kosmas ve 12. století ve své Chronica Boëmorum. Název kopce podle něj pochází ze slova petra, což znamená skála. Snad odjakživa Pražané na Petříně hledali klid a odpočinek – význam Petřína se tak vystupňoval zejména koncem 19. století, kdy se Praha stala také hlučným a občas i přeplněným velkoměstem… Z důvodu dobré dostupnosti a vynikajícího výhledu z Petřína začali členové Klubu českých turistů přemýšlet o tom, že by na tomto vrchu nechali postavit rozhlednu.
Zcela zjevnou inspirací byla Eiffelova věž v Paříži, kam se ostatně členové KČT právě kvůli věži roku 1889 vypravili. Roku 1891 se měla v Praze uskutečnit Zemská jubilejní výstava a tato plánovaná celonárodní slavnost urychlila postup od slov k činům. Prvním krokem bylo založení “Družstva rozhledny na Petříně, s.r.o.”. Projekt vypracovali inženýři František Prášil a Julius Souček z Českomoravské strojírny. Za rekordně krátkou dobu – 5 měsíců a 6 dnů – byla rozhledna hotová. Měří 60 metrů a na její vrchol vede 300 schodů nebo také výtah, jenž byl zpočátku poháněn plynovým motorem, později (dodnes) motorem elektrickým. Na stavbu bylo použito 175 tun železa.
Rozhledna byla neoficiálně zpřístupněna 28. července 1891 a slavnostní otevření se uskutečnilo 20. srpna téhož roku. Od té doby je věž jednou z neodmyslitelných dominant Prahy. Zpočátku to ale rozhledna neměla jednoduché – dokonce i tak pokrokoví lidé, jako malostranský rodák Jan Neruda v ní viděli cosi, co kazí krásu Prahy. Rozhledna však všechno “ve zdraví” přečkala. V 70. letech byla nepřístupná, protože na ní byl instalován televizní vysílač pro druhý program. V posledních několika letech prošla rozhledna zcela zásadní rekonstrukcí a je opravdu jako nová. Vstup na rozhlednu stojí 30,- Kč, zlevněné vstupné přijde na 20 korun. Otevřeno je v dubnu až srpnu denně od 10 do 19 hodin, v září a říjnu denně od 10 do 18 a konečně v listopadu až březnu v sobotu, neděli, o svátcích a o vánočních a jarních prázdninách od 10 do 17 hodin. K návštěvě Petřínské rozhledny je nejlépe zvolit nějaký větrný den na jaře či koncem léta, aby bylo opravdu daleko vidět. Všechna okna nahoře na věži je možno otevřít.
Na Petřín se přímo klasicky jezdí lanovou dráhou, která byla poprvé zprovozněna současně s rozhlednou, tedy v roce 1891. Dnešní lanovka je vlastně již jakousi třetí generací. První lanovka byla kratší a jezdila do počátku první světové války. Po ní bylo učiněno několik – nutno říci, že neúspěšných – pokusů o obnovení provozu. První lanová dráha byla skutečně technickým skvostem. Posuďte sami: jako pohon byl uplatněn systém vodní převahy. Vozy měly ve své spodní části nádrž na vodu a vždy v horní stanici byla nádrž naplněna vodou. Takto zatížený vůz vytáhl druhý vůz nahoru a v dolní stanici se voda vypouštěla. Oba vozy vyrobila smíchovská Ringhofferova továrna, měly čtyři oddíly a mohlo se v nich svézt až 50 cestujících…
V roce 1931 byla lanová dráha převedena do majetku Elektrických podniků hlavního města Prahy, které podle projektu ČKD provedly její rekonstrukci (ovšem při vědomí jejího rozsahu lze mluvit spíše o nové dráze). Především byla prodloužena trať; kvůli tomu byla dokonce i prolomena Hladová zeď. Tato lanovka sloužila až do roku 1965, kdy došlo k sesuvu půdy a trať byla zcela zničena.
Dnešní lanovka je z roku 1985. Sesutá část trati byla nahrazena mostní konstrukcí, jejíž piloty sahají až na pevné podloží petřínského svahu. “Třetí” petřínská lanovka tak opět poskytuje nezvyklý pohled na Pražský hrad a je velkou pražskou atrakcí. Příjemné také je, že na lanovku, jejímž provozovatelem je Dopravní podnik města Prahy platí i “normální” jízdenky…
Snímky byly zhotoveny zrcadlovkou Praktica B 100 electronic s objektivy Prakticar 50 mm f/1.8 a 28 mm f/2.8 na materiál Agfa Vista 200. Byl také použit polarizační filtr Hoya Ultra HMC.
jo
jo je to slušné